úterý 31. ledna 2017

Projekt Kombucha

projekt-kombucha-jasminNevím jak vy, ale já mám na kombuchu mnoho vzpomínek. V dávných dobách, kdy jsem objížděl různé fantazácké akce, byla celkem populární. Živě si vzpomínám na PET lahve plné podezřelého nápoje, ve kterém se převalovalo mimozemské cosi, oproti čemu dnešní různá kalná vína působí jako vrchol čistoty. To cosi bylo pečlivě kultivováno a opečováváno, každý měl k té své „houbě“ vztah téměř láskyplný (a nepřekvapilo mne, jak o pár let začala spousta lidí prožívat vztah se svým chlebovým kváskem). Pohled na život v lahvi mi vždy připomněl scénu ze seriálu Červený trpaslík:

LISTER: Ale kde je všechno? Kam zmizel ten můj hrnek s plísní?
KRYTON: Vyhodil jsem ho.
LISTER: Já si tu plíseň pěstoval. Jmenovala se Amáta a chtěl jsem, aby vyrostla půl metru.
KRYTON: Ale proč?
LISTER: No, protože z toho Rimmer šílí! A vidět ho šílet mě drží při životě.

V poslední době se na trhu objevuje čím dál více zajímavých rukodělných nadšeneckých nápojů (asi i díky tomu, že skupina lidí ochotných za ně zaplatit je tu větší než kdy dříve), za všechny třeba moc zábavný Cascara Fizz od Jiřího Sládka. Fermentace všeho možného jede! V sobotu jsem na vinném festivalu v Táboře narazil na hosta v podobě Projektu Kombucha. Když skončila oficiální degustační část akce a začala večeře a neřízená párty, měl jsem toho po pravdě už plné kecky, a za kombuchu byl vděčný. Nalitá ve sklence vypadala trochu jako nějaký pét-nat, takže jsem mohl v klidu popíjet téměř nealko, povídat si s vinaři i dalšími účastníky a nevypadat při tom (více než normálně) podezřele že nepiju :o)

Projekt Kombucha má zatím tři varianty, hezky v elegantní hnědé tak trochu lékárenské lahvičce. Všechny jemně perlí a mají něco málo přes procento alkoholu, všechny jsou bez pasterizace a filtrace a přidaných barviv či aromat nebo konzervantů, čistě přírodní a živé. Asi nejvíce mne bavil zelený čaj s jasmínem, voňavá vyvážená zábavná svěží záležitost s tak akorát poměrem kyselosti a lehké násladlosti a dost fajn strukturou chuti. Důraznější a silnější je varianta z čaje černého (Pchu-er, jestli jsem to udržel správně) s citronovou trávou, to mne taky bavilo dost, takový trochu divočejší styl. Nejméně mne oslovil opět černý čaj s posvátnou bazalkou (Tulsi), trochu zastřené a těžko uchopitelné to bylo, byť věřím, že v nějakém koktejlu by fungovat mohlo. Vůbec jsem si říkal, že tohle pití by se mohlo v barech líbit. Ať už samostatně, vypadá to i chutná dobře a zároveň jde o něco (staro)nového, nebo i mixování. Osobně mám děsnou chuť to zkusit zkombinovat s becherovkou, ani nevím proč :o) A docela se těším, až bude nějak rozumně v prodeji, sem tam bych doma otevřel s velkou chutí.

Komentáře používají Disqus