pondělí 13. května 2013

Lepší varianta vína s nejlepším poměrem ceny ke kvalitě

hidalgo_manzanilla-pasada-pastranaPokud bych měl vybrat víno s nejlepším poměrem ceny ke kvalitě (rozuměj víno nesmyslně levné na to jak je dobré), nejspíš bych nakonec zvolil něco, co se bude líbit poměrně velké skupině lidí, klasický moselský ryzlink nebo možná opravdu povedený crémant, kdybych už chtěl riskovat. Ale první volba by byla jiná, ač chápu že by mi ji kupa vínomilců omlátila o hlavu. Naprosto zřetelně je to cikánka, Manzanilla La Gitana z Bodegas Hidalgo, klasická suchá sherry vyzrávaná v Sanlúcaru. Psal jsem tu o ní opakovaně, vzhledem k ceně zhruba pět euro (s náklady na dopravu a tak furt někde okolo 180,- Kč) jde o nečekaně komplexní pití. Celkem málo se ví, že že pochází z oblastí Miraflores a Balbaína, z vinic opečovávaných v bio režimu (poměrně unikátní), a v systému solera tvořeném rovnou 14 stupni (criaderas) leží pod florem zhruba pět let. La Gitana je, stejně jako prakticky všechny ostatní běžné fino a manzanilla sherry, před lahvováním stabilizována vymražením, čiřena a sterilně filtrována (nevím jak u nich, ale běžně se používá i aktivní uhlí). Výsledkem je onen delikátnější křupavý projev a velmi bledá, až vodnatá barva, styl na který jsme už všichni zvyklí a baví nás, prostě referenční manzanilla kterou si dám kdykoliv rád. Ale je to projev drasticky odlišný od toho, jak stejné víno vypadá úplně přirozeně. Na trhu je i, bohužel jen ve stovkách kusů, en rama varianta, lahvovaná bez úprav přímo ze sudu, na kterou se mrkneme někdy příště. Hidalgo totiž prodává i víno, které dle všeho připomíná, čemu se mohla La Gitana a obecně každá dobrá manzanilla blížit před třeba 50 a více lety.

Bodegas Hidalgo Manzanilla Pasada Pastrana (D.O. Manzanilla de Sanlúcar de Barrameda) je uleželejší manzanilla, v systému solera o nějaký ten rok déle (proto termín pasada), dle všeho téměř dvanáct let, ale celou dobu je pod florem a chráněna před vzduchem. Při takto vysokém věku už není snadné flor udržet, nemá v podstatě co požírat, většinou už umírá a víno začne oxidovat a přecházet ve styl sherry amontillado, proto jde o výběr dobře se vyvíjejících sudů v rámci solery. Pastrana je pak jméno konkrétní vinice, na hřebenu kopce kousek od moře, v rámci oblasti Miraflores, jedné z historicky vůbec nejslavnějších (takové „Grand Cru“ v rámci sherry a je velmi smutné, jak se dnes v oblasti klade důraz jen na technologii a o místech původu hroznů spíše mlčí), která vždy produkovala pro rodinu Hidalgo ty nejlepší manzanilly. Víno je navíc lahvováno jen s lehkou filtrací bez dalších úprav, zachovává si více z charakteru jaký je přímo v sudu. Jde tedy o sherry svým způsobem výjimečnou – na manzanilla styl násobně delší zrání (normál u slušných producentů je 4-5 let), jediná vinice, bio produkce, nezmasakrováno sterilní filtrací. A je to znát.

Už barva je úplně jinde, krásná zlatá. Vůně pronikavá, taková ta specifická až štiplavost z delšího zrání pod florem, jód, solené mandle a slaný mořský vzduch, lehká oříškovost a staré dřevo, ovoce do jablek, těsto na chleba. Ale celkově stále velmi čerstvé, živé, zároveň bohaté a vrstevnaté. V chuti naprosto suché, stále působí lehce díky vyžranému glycerolu, ale nemá takovou křehkost jako La Gitana, je strukturovanější, jakoby krémovější, je tam kyselina, slanost až trochu do naložených oliv, kouřové tóny, určitá zemitost, délka. Tohle chci pít s tapas, s olivami, se sušenými šunkami, chobotničkami a krevetami s česnekem… uááá! A všechna tahle radost je za, a řeč je o maloobchodní ceně v běžném obchodě v Londýně a tedy rozhodně ne ceně nejnižší, zhruba 12 liber, tedy asi 360 korun. La Gitana stojí (méně než) polovinu a v poměru ceny ke kvalitě stále jasně vede (byť si obvykle připlácím a častěji piju Manzanilla Papirusa od Lustau a jiné trochu pokročilejší věci), ale Pasada Pastrana je prostě o kus dál. Nejsmutnější na tomhle všem je, když si uvědomíte o jakém víně je tu řeč, jak dlouho trvá než se dostane čerstvé víno do lahve a co to vyžaduje za zkušenosti, že ta cena je furt nesmyslně nízká. A vinaři mají problém přežít, suplují ztráty z produkce sherry pomocí brandy, octů a dalších výrobků. Ale holt to není mladé víno s výraznou ovocnou aromatikou, nezapadá tolik do současného vkusu :-)

P.S. Chystám veřejnou ochutnávku či spíše takový kurz věnovaný sherry, s přiblížením všech klasických stylů na několika bezvadných typických vzorcích. Termín a místo (určitě to ovšem bude v Praze, alespoň první kolo) jsem ještě nevybral, zájemci se ovšem mohou předběžně hlásit zde.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails