V nejbližší době vás asi budu trošku víc otravovat s Itálii, které tu nedávám zas tolik prostoru, mé srdce leží trochu jinde. Ale zrovna různých „autentistů“ a všemožných dalších specialit je tam neuvěřitelné množství, takže zábava nepřeberná. Ovšem věnovat se budu i úplně normálním a naprosto typickým bezva vínům. Ten dnešní kousek je někde na pomezí. Vlastně normální víno z Alto Adige, prestižní kousek ze slušného vinařství, ale tak trochu nečekaně z „podřadné“ (resp. vnímané jako vhodné spíše jen pro základní vína, byť rozšířené po celém světě, i v Japonsku ji najdete) odrůdy Müller-Thurgau.
Franz Philipp Freiherr von Fenner zu Fennberg byl důstojníkem rakouské armády, velitel alpských císařských myslivců, v roce 1809 byl důležitou postavou obrany Tyrolska při Páté koaliční válce, za zásluhy v boji proti Francouzům obdržel nejvyšší rakouské válečné ocenění, rytířský kříž vojenského řádu Marie Terezie. No a tenhle voják si užíval léta v kopcích nad zámečkem Turmhof u obce Kurtatsch (nebo také Cortaccia, když už jsme v Alto Adige, ale drtivá většina obyvatel zde uvádí jako svůj první jazyk němčinu), ve kterém dnes sídlí vinařství Tiefenbrunner (v Gambero Rosso třískleničkový podnik, web) a odkud pocházejí hrozny na dnes popisované víno. Ochutnal jsem Feldmarschall von Fenner zu Fennberg 2010, stoprocentní Müller-Thurgau starších výsadeb, z vinice s vápencovým podložím s výjimečným mikroklimatem tisíc metrů nad mořem, asi nejvýše rostoucí milerka to bude. Mošt v kontaktu se slupkami jen pár hodin, fermentace za řízené teploty (20°C), zrání několik měsíců v nerezu a částečně ve velkém sudu na kalech za jejich pravidelného promíchávání, uzavřeno v pěkné protáhlé lahvi s poměrně luxusně vypadající verzí šroubového uzávěru. Vinařství uvádí archivační potenciál klidně až deset let, víno také nevypouští hned po lahvování ale nechává ještě nějakou dobu zrát ve sklepě. Ovšem tyhle technikálie jsem si načetl až po tom, co si o víně sám udělal názor :-)
Barva žlutozelenkavá. Poměrně intenzivní a široce rozkročená vůně, hutnější, krémovější ovocitá, broskve a meruňky, něco bylinek a lehce kořenité tóny, zelené jablko… trochu to evokuje některé ryzlinky. V chuti suché, plnější, precizní, ovocné, s výtečnou páteří kyseliny, strukturované, intenzivní, dochuť oslazeného grepu, minerální tón. Jako „na milerku“ hodně slušné :-) Navíc víno bezvadně drželo i v otevřené lahvi, po pravdě se stále zlepšovalo, zjemňovalo, opravdu moc pěkné, určitě jeden z nejlepších představitelů odrůdy co jsem kdy pil (byť stále mi více sedí další z Alto Adige a výše položené vinice, ETZA, ač se v poslední době také trochu posunula od zemitějšího projevu k modernějšímu čistěji ovocnému). Naslepo by odrůdu asi poznal málokdo. Nevadí nebo vyloženě špatně? Perfektní technologie? Dokonalý terroir? :-)
