„Pro některé je staromódní až na hranici karikatury, jiní ji přesto vidí jako ztělesnění moderního módního nápoje.“ Tak se praví hned v úvodu knihy dua Peter Liem a Jesús Barquín na téma sherry a nápojů geograficky a stylově příbuzných. A mají naprostou pravdu. Jak jsem psal již v malém úvodu k tomuto nápoji, sherry je někdy vnímána jako nápoj britského důchodce. Na stranu druhou je teď na mnoha místech in mezi mladými vinnými nadšenci, tedy speciálně její suché varianty, vpravdě velká vína, ovšem za více než dostupné ceny. Sherry jsou, a můžete s tím nesouhlasit pokud vám prostě a jednoduše nechutnají, vína s nejlepším poměrem cena/kvalita na trhu, vína nejvíce podceněná, navíc vypouštěná do prodeji často až po desítkách let zrání a v dokonalé kondici k pití, bez nutnosti nechávat si je doma zrát kdo ví jak dlouho (producent bere tuto práci na sebe). Kniha Sherry, Manzanilla & Montilla, která nedávno vyšla v USA (pro EU ji jde koupit zde), přináší běžnému vinnému nadšenci přístupné a dobře sepsané aktuální informace k těmto klasickým vínům, je prakticky jediným rozumně dostupným nezávislým dílem k tématu za docela dlouhou dobu (starší knihy jsou tragicky neaktuální, práce vydaná apelačním Consejo Regulador přeci jen poněkud předpojatá a ignorující problémy, další díla spíše velmi odborná a zaměřující se na jeden aspekt produkce sherry, často navíc jen španělsky), uvádí na pravou míru často citované nepřesnosti či mýty a celkově má hodně co nabídnout nejen začátečníkům v sherry, ale i osobám znatelně pokročilejším a vlastně i těm odborně vzdělaným.
Autoři jsou osoby povolané. Jesús Barquín je výtečným vínopsavcem a spoluautorem projektu Equipo Navazos, který vyhledává špičkové specifické šarže sherry (výjimečné sudy v rámci celé solery atd.) a přináší je na trh. Peter Liem pak americký žurnalista se slabostí pro sherry a Champagne (asi bychom si rozuměli), autor výborného ChampagneGuide.net a také bezva ale bohužel už neaktualizovaného blogu www.peterliem.com. V knize přinášejí ve zkratce historii sherry jako vína i celého regionu a pak se již vrhnou na apelace, u sherry tak často opomíjené terroiry a konkrétní vinice (pokud se mluví o sherry, prakticky vždy je tématem způsob výroby, dlouhé zrání atd., přesné místo původu hroznů dnes často bohužel nezná ani vinařství a jde o jeden z nejhorších bodů vývoje v posledních padesáti letech), odrůdy a specifika jerezského vinohradnictví. Pak přejdou do sklepa a proberou vliv zrání pod flórem, sudů a systému solera, následuje přehled stylů sherry. Pokud v něm nebudete mít jasno po těchto kapitolách, tak už vám nepomůže nic. A nebo v tom, díky termínům jako „fino amontillado“ a „amontillado fino“, začnete mít ještě větší hokej ;-) Kniha se zaobírá i lahvováním sherry, zráním v lahvi, problematikou zjišťování stáří vína i problémy a specifiky moderního pohledu na sherry. Třeba brutální filtrací stylů manzanilla a fino, které přímo ze sudů zdaleka nejsou tak bledé a jemné (ne že by mne to takhle nebavilo, naopak, ale teprve srovnání s „en rama“ variantou mi ukázalo, jaký je plný potenciál stylu a že jsem vlastně propadl hodně ořezané verzi) jak se může zdát, když pijete svou oblíbenou La Gitanu.
Autoři se zabývají specifickou architekturou a „terroir“ vinařských budov, jejich vlivem na vývoj vína. Nechybí část věnovaná dalším produktům, od známého octa a brandy po téměř zaniklé záležitosti. A věnují se také oblasti Montilla-Moriles, o které se tolik nemluví, ale přitom nabízí kupu výtečných vín a po pravdě je velmi často zdrojem především Pedro Ximénez pro Jerez. Fajn částí je kvalitní slovníček důležitých termínů. V knize najdete sekci o skladování a konzumaci sherry, doporučené sklo i tipy na gastronomické snoubení, informace o cestování do Jerezu a dalších míst v oblasti, doporučené restaurace a podobně. Ovšem mnohem zásadnější částí jsou profily významných producentů a informace o jejich vínech (bral bych klidně podrobněji). V celé knize jsou sice rozesety tipy na vína, která musíte nutně ochutnat, ale tady to máte hezky na jednom místě a se spoustu zajímavých informací. V průběhu čtení jsem svými zásobami sherry dost zamával a vidím to na nějaký pořádný nákup ve Španělsku, ale vzhledem k tomu, co teď nutně musím zkusit, to zdaleka nebude tak snadné jako dříve. Ty různé nefiltrované varianty a speciality se, pokud zrovna nežijete v Londýně nebo New Yorku, dost blbě shání :-) A rozhodně mne to nakoplo o sherry zase trošku více psát, i když cílová skupina je malá.
Výtky? Čekal jsem možná trochu širší záběr u některých mizejících specialit, které budou velmi brzy prakticky zapomenuty a je třeba informace o nich co nejdříve zaznamenat. Kniha klidně mohla být někdy „techničtější“ a jít o kousek více do hloubky, byť chápu, že je zaměřena na naprostou jinou cílovou skupinu než vinař z Jerezu. A občas je znát, že část vznikala jako články pro The World of Fine Wine, sem tam se trochu zbytečně opakují. A někomu by mohlo vadit, že kniha je prakticky čistě textová, výjimkou je pár jednoduchým map. Sem tam fotka pro ilustraci některých popisů by se myslím hodila. Ale to je tak všechno. Prostě pro fanoušky sherry zásadní záležitost do knihovny :-)
A teď už se mrkneme na jedno víno, v rámci sherry už hodně mizející typ. Emilio Lustau Moscatel Emilín pochází z hroznů vinice Las Cruce a jde o stoprocentní Moscatel, z hroznů vysušovaných na slunci a následně připraveno jako sladké (okolo 200 g/l zbytkového cukru, možná více) fortifikované víno dlouhodobým ležením v dubových sudech v systému solera. Tmavě lískooříšková (manželka spíše „zaschlá krev“) až mahagonová barva. Intenzivní sladká vůně, kořenitější květinová, sušené ovoce, fíky, pomerančový tón. Velmi výrazné v chuti, úžasně sametově hebké, velmi sladké ale ještě ne sadisticky sirupově jaké některé Pedro Ximénez, navíc je tam i kyselina, dlouhé, teplé. Krásně znát dlouhý pobyt v soleře, je to koncentrované, vyvážené, zralé, má to bohatost a komplexitu, krása. Při sedmičce pod dvacet euro a vínu, které si po otevření drží charakter „libovolně“ dlouho, je to parádní poměr ceny ke kvalitě pokud hledáte skvělé sladké víno.
