pondělí 7. března 2016

Fajn „garážovka“ z Margaux a šťavnatá Mencía z Bierza

Je tomu tři roky, co jsem tu psal o Clos Margalaine 2009, druhém vínu slavné „garážovky“ Château Marojallia z Médocu. Od té doby víno pil už jen jednou a byl dost spokojen, teprve teď ovšem sáhl do zásob i pro trochu starší ročník. V deseti letech věku vylovil Clos Margalaine 2006. Temná barva, hutnější, fialový tón, poměrně mladistvá. Výrazná, intenzivní vůně, již trochu nazrálá ale stále s překvapivě mladistvou vervou (že by hrálo roli i to, samozřejmě krom pečlivého způsobu zpracování hroznl, že vinice pro toto víno jsou částečně na původních pozemcích Château Durfort-Vivens?). Temně ovocné, černý rybíz a švestky, čerstvost, lehce kořenitost, minerální kamenitost, pěkně zapracované dřevo, koncentrace. Suché, výrazné, středně plné až plnější, parádní kyselina, stále kvanta třísla ale nijak neruší a je tu velký potenciál dále zrát, dlouhé, efektní a přitom stále docela evropsky „klasické“ (devítka byla v tomhle ohledu takové „modernější“), vyvážené parádní pití. Láhev padla ani jsem nevěděl jak, tohle můžu. Před lety stálo 440 Kč, dneska za něj Dominec chce 680 Kč. Ještě mám v zásobách ročník 2008, příště si asi doma uděláme minivertikálu.

Vinař roku 2015 podle francouzského Bettane & Desseauve, totéž pro rok 2014 dle německého Feinschmeckeru. Raúl Peréz je hvězdné jméno španělského vinařství. Vyhledává staré vinice a odrůdy především na severozápadě země a dělá z nich úžasná vína, ať už ve vlastních projektech nebo podepsán u cizí firmy. Víno sice vzniká na vinici, ale určitě se nebojí zpracovat stejnou surovinu hromadou různých způsobů, aby zjistil, kdy se podle něj ta které poloha projevuje nejlépe. Je to tzv. „létající vinař“ (i když spíše jezdí autem), dělá konzultanta kupě různých vinařství. Jeho domácí půdou a místem, kde vinaří už od mládí a vinařství vlastní rodina, je Castro Ventosa v oblasti Bierzo, asi největší tamní vlastník výsadeb odrůdy Mencía. Jeho nejslavnější vína najdete spíše pod značkou Bodegas y Viñedos Raúl Peréz, ale kousky jako Ultreia De Valtuille či Ultreia St Jacques pro dnešek vynecháme a mrkneme se na základní mladé červené z Bodegas y Viñedos Castro Ventosa, El Castro de Valtuille Joven 2014.

Burgundská láhev, kovová záklopka, korek pevná dvojploška a drť, pěkná viněta. Původ Bierzo, odrůdově stoprocentně Mencía, mix různých především písčitých poloh v nadmořské výšce okolo 600 metrů, i docela starých výsadeb (běžně nad padesát let, ale i třeba osmdesát). Školeno primárně v nerezu, ale část jde nakrátko i do dřeva, lahvováno bez čiření a filtrace. Barva do fialové, ale nijak hutné v projevu. Na úvod dost sevřené, chce pořádně prodýchat. Tmavé ovoce ve vůni, lesní, ale krásně čerstvé a živé. Trochu florálních a herbálních aromat, pěkná mineralita. Vše se opakuje i ve šťavnaté chuti, s moc fajn kyselinou a nijak výrazným ale trochu hranatějším tříslem, pěkně dlouhé a pitelné. Pocitově mírně rustikální, ale baví, pije se skvěle. Penín tomu dal 91 bodů, Parker o rok staršímu ročníku 90. Já bych tak vysoko nešel, ale je to fajn věc na popíjení. Ve Španělsku běžně šest éček, v Německu za deset ale v pravidelné slevě to taky spadlo na pět pade :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails