Mám rád druhá vína z Bordeaux. Dříve jsem si tak říkal, že umožňují ochutnat slavné jméno za ještě přijatelnou cenu a poznat styl vinařství, jak asi (jenom ještě lepší) bude vypadat víno první a velké. V poslední době už zůstávám jen u „ochutnat slavné jméno“. Leckterá druhá vína vystřelila do cenových úrovní, kterých ještě nedávno nedosahovalo ani víno první, stala se (přes produkce v řádu desítek i stovek tisíc lahví, což platí ale i pro vína první) cenově mimo záležitostmi. Ta od méně významných vinařství možná nestojí tolik, ale pocit, že mne připraví na víno první, už nějak nemám :-) Leckdy jsou stylově dost odlišná, nejde jen o mladší vinice a trochu méně dřeva. Ale co už. Stále se dají najít moc zajímavé kousky, kupříkladu teď jedno Margaux…
Clos Margalaine 2009 je druhým vínem docela slavného Château Marojallia, což je „garážovka“ z Médocu. Kde výraz garážovka mluví spíše o stylu (na Bordeaux mrňavá produkce v řádu stovek bedýnek ze 4 ha vinic, moderní koncentrované víno, jak by řekl Robert Parker „hedonistické“), vinařství disponuje poměrně luxusním zámkem :-) Na produkci dohlíží kdo jiný než Michel Rolland, to je jasné. Clos Margalaine je ze dvou třetin Cabernet Sauvignon doplněný Merlotem, dlouhá macerace na slupkách v nerezu, rok a půl zrání v nových barrique sudech. Ročník 2009, ale platí to i o desítce, se vyznačuje poměrně vysokým obsahem alkoholu. Tohle je druhé víno a má „novosvětských“ 14.5 %, i u běžných kousků z těchto ročníků není číslo 14 ničím neobvyklým. Trochu (dost) mne to děsí.
Víno má těžší klasickou bordeaux láhev, elegantní vinětu, kovovou záklopku a velmi kvalitní celokorek. Brutálně temná barva, prakticky neprůhledná, fialový tón. Mladé, hutné, temně ovocité, tón páleného dřeva. Postupně se otevírá a vrstevnatí, výrazná ovocitost ale dominuje, je to sympatické, nijak super složité (taky velmi mladičké, ale kdo ví, jak bude zrát… raději jsem jednu láhev vyzkoušel hned) ale příjemné. Suché, plné, temná šťavnatá ovocitost, sladké zralé ovoce, bezva kyselina, tříslo, dobrá délka, strukturované tělnaté víno, dá se to kousat ale není utahané, mladé, výtečné, důrazné, přes tu dardu alkoholu skvěle pitelné. No potěšilo, ne že ne, byť normálně vyhledávám spíše červená lehčího střihu :-) Vinařství tvrdí, že je to víno s ženským charakterem… ale v tom případě by šlo o dominantní nezávislou femme fatale, žádnou jemnou dámu :)
Koukám teď na text Tomáše Domince, který mne přesvědčil víno v kampani En Primeur nakoupit: „Následující víno je pravým opakem investičního nákupu. Nezhodnotí se, protože po kampani zmizí ze světa. Jednak je ho málo, a jednak ho ten, kdo ho má, stoprocentně vypije. Clos Margalaine je to totiž neřestně poživačné, svůdné, omamné víno, které v tomto ohledu nemá v Médocu obdoby.“ Tak zase jsme se jednou výjimečně shodli:-)
P.S. Pobavila mne anglická popiska vína na zadní vinětě, kde autor poněkud nezvládl překlad termínu graves, kterým vinařství myslelo štěrkové vinice, a poslal víno do oblasti Graves :-) Jo a světe div se, ale na tom víně je MEDAILE! To u podobných věcí není dvakrát obvyklé :-)
