čtvrtek 7. ledna 2010

Chutné burgundské a moravská frankovka

gambal_pinot_2007 Pokračujeme v přehlídce přírodních vín či vín od producentů, kteří mají na téma jasný názor. Tentokrát to budou dvě příjemná červená, která mají něco společného – udržela si kupu kyselin a nejde o takové ty „módní“ hladké a měkké kousky. A já v poslední době, ani nevím čím to je, vyhledávám právě tyhle typy. Lehčí, s víc kyselinami, co neunavují a netěžkne vám po nich hlava. Taková, která můžete v klidu pít bez strachu z rána dalšího dne, nemusíte se u nich doslova prokousávat hromadami přezrálého ovoce, alkoholu a případně lovit třísky z dásní (což neznamená, že si neužiju i plné nabušené víno, ale když si mohu vybrat, sahám nyní do jiné části zásob, ač venku mrzne a obecně panuje přesvědčení, že do takového počasí se hodí právě pořádná červená či fortifikovaná vína). A začneme tím kouskem z Burgundska.

Pochází z Maison Alex Gambal, maličkého (ještě nedávno byla celková produkce jen 60.000 lahví) negociantského domu sídlícího v Beaune, většinu hroznů nebo moštu pro další zpracování nakupují, ale mají i něco vlastních vinic hlavně ve Volnay a snaží se získat další. Firma vznikla v roce 1997 a rozhodně nejde o nějaký tradiční podnik. Alex Gambal je Američan, do Burgundska přijel i s rodinou v roce 1993, o víně nevěděl prakticky nic a v plánu byla vlastně jen roční „dovolená“ a odpočinek od obchodu s nemovitostmi. Z jednoho roku se staly tři, Alex si prošel ročním intenzivním vinařským kurzem v Beaune a Burgundsku propadl. Většina jejich produkce končí v USA, menší část pak především v restauracích různě po Evropě. Připravují vína od základního Bourgogne po Grand Cru (např. Clos Vougeot či Corton Charlemagne), pro Burgundsko hodně netypickou specialitkou je tiché Blanc de Noirs, v čiré lahvi spíše tvaru bordeaux uložené bílé z hroznů Pinot Noir pocházejících z Volnay. Mapku aktuální typické produkce najdete na jejich povedeném webu. Vinaření sami popisují jako velmi tradiční. Na vlastních vinicích ve Volnay nepoužívají pesticidy či herbicidy, i nakupované hrozny a mošt by měly být podobného typu. Hrozny na bílá se lisují bez pomletí, kvasí jen díky přirozeným kvasinkám a lahvována jsou bez filtrace, když potřeba tak maximálně s čiřením. Červená jsou odstopkována a nechávají se rozkvasit přirozeně v tancích, typicky bez kontrolované teploty, a lahvují bez čiření i filtrace. Vína zrají ve dřevě (do roku pro regionální a village vína, až 18 měsíců pro 1er a Grand Cru), ale jen menší část ze sudů je nová (pravda, u Grand Cru i polovina). Přetáčení se řeší jen za pomoci gravitace, bez pump. Filtraci se vyhýbají i díky sledování fází měsíce, správný zvolený moment pomáhá sedimentaci nečistot.

alex_gambal

Alex Gambal Bourgogne Pinot Noir 2007 „Cuvée Les Deux Papis“
pochází z jejich vlastních vinic ve Volnay (s lehkým přídavkem Pommardu a Savigny-les-Beaune) a jde o druhý ročník tohoto vína po přechodu na režim bez chemie ve vinici. Jméno prý odkazuje k Alexově studiu na vinařské škole, kde byl společně s jedním Holanďanem nejstarším „páprdou“. Klasická burgundská láhev, kovová záklopka, plný kvalitní korek a docela fajn viněta, která poskytne ale jen ty nejzákladnější informace. Barva je mladá pěkná rubínovka. Ve vůni čistě ovocité s takovou moc příjemnou až „milou“ třešňovou linkou (kterou tedy u vín z Volnay nacházím dost často), ovšem zároveň lehce ostřejší a rozhárané, chce čas a vzduch. Po nějaké době se víno uklidní, třešeň se posunuje od čerstvosti k takové „kvasnější“ vyzrálejší podobě a celkově víno tak nějak zvážní. V chuti suché, čisté, mladičké, trochu tříslo, příjemně lehčí ovocité, skvěle pitelné. Má dost kyselin a působí jako ideální partner k jídlu. Při střídání dvou sklenek (Sommeliers Burgundy Grand Cru a Vitis Pinot Noir) mi z té větší „grand cru“ přijde to víno takové vážnější a bohatší, ale ze základního „odrůdového“ skla zase milejší, zábavnější. Tak jsem to střídal a měl se skvěle! :o) Láhev stála 15.90€ a investice nelituji. S druhou ještě nějaký rok počkám.

A tím se dostáváme k druhému vínu a především vinaři. Je jím Ota Ševčík, poprvé jsem se s ním setkal předloni v Bořeticích a tenkrát mne nadchla jeho starší vína a dokonce i Cabernet Sauvignon, ke kterému v jeho podobě z Moravy obvykle moc vlídných slov nemám. Tento mladý vinař je členem uskupení Autentisté (a tedy funguje co nejpřírodněji ve sklepě i na vinici) a hospodaří na méně než půl hektaru ve viniční trati Kraví hora. Moc se mi líbí jeho viněty (na fotce níže v poněkud potrhané podobě), byť tahle ochutnaná frankovka byla zrovna nadepsána jen ručně, vinaře pak prozrazoval korek s jeho jménem. Před lahvováním nebyla filtrována.

ota_sevcik_frankovka_06 Ota Ševčík Frankovka 2006 (Bořetice, Kraví hora) má pěknou, výraznou tmavší rubínovo-fialovou barvu. Víno se postupně pěkně mění jak dostává vzduch. Na úvod potěšila divočejší ovocitost, víno bylo v chuti středně plné, suché s poměrně výraznou kyselinou (pro někoho už možná na hranici „tvrdé“), ovocité takovým tím chladnějším stylem, příjemné, zakončeno sladčeji ovocitou delší dochutí. Dobře pitelné. Postupně se otevírá do výraznějšího peckovinového ovoce, hlavně přezrálé třešně a švestky, s trochou „vánoční“ kořenitosti a decentní nahořklou mandličkou ke konci. Moc mne to bavilo, celý večer jsem usrkával a ani chvilku nenudilo. A taky by mne zajímalo, jak bude vypadat za rok či dva.

ota_sevcik
Za zhruba sto padesát korun asi ještě nějakou další láhev zkusím, respektive i jiná vína z produkce Oty Ševčíka. Tohle nebylo nějak komplikované víno na mnohahodinové hloubání, ale skvěle připravené pití, nic nepředstírající, takové domácky poctivé. A takových je třeba, co nejvíc.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails