čtvrtek 11. září 2008

Nervózní a zmatený v Bořeticích

Jsou články, na které potřebuji nějakou „speciální“ náladu, abych je vůbec sepsal. Takovou, kdy mi nevadí, že si vlastně píšu spíš deníček pro sebe než cokoliv jiného. A tak trvalo skoro měsíc, než jsem spáchal tohle. Jako „nervózní a zmatený“ se totiž 8.8.08 v 8 večer před davem okupujícím jeho sklípek (tedy ten „kulturní“ nazvaný Zájezeří, vinný má o kus dál) označil Bogdan Trojak a zahájil tak již čtvrtý ročník Trojčení, kulturního večera odehrávajícího se v Bořeticích, respektive v jeho přilehlé „svobodné republice Kraví Hora“. A jak jsem ten den odjížděl na Moravu s trochu blbou náladou, večer mi ji dokonale zvednul. Dokodrcat se vláčkem až do Bořetic nakonec nebyl vůbec problém, liják ničemu nevadil a dav účastníků vypadal, že si to užívá stejně jako já. Co že přesně se tam dělo?


Já samozřejmě vyrážel tak půl napůl za vínem a kulturou, ale Trojčení je spíše o tom druhém. Ve sklepení totiž proběhlo velmi příjemné pásmo hudby a poezie. Zněly verše Bogdana Trojaka a Odilla Stradického ze Strdic (Petra Stančíka), spíše dramaticky je přednášel Bořivoj Navrátil, naopak jemně a procítěně zase Věra Slunéčková. To vše za podkresu tónů kytary Lenky Dusilové, která společně s Beatou Hlavenkovou mezi verši i zazpívala, a to jak své známé skladby, tak i několik novinek, z nichž k některým napsal texty právě Bogdan Trojak. Dost lituji, že jsem jenom fotil a nenatočil alespoň jednu z těch skladeb na video. Někomu možná přišlo, že některé z těch veršů se k veřejnému přednesu moc nehodí a jsou to spíš záležitost na večerní rozjímání v klidu, a pár takových tam myslím skutečně bylo, ale bohatě je vynahradila zásoba jiných, které na posluchače fungovaly skvěle. Mne to celé dokonale sedlo do aktuálního rozpoložení, pomohlo mi zapomenout na balík v té době řešených starostí a hlavně mne přivedlo nejméně ke dvěma sbírkám, které si musím někde pořídit a přečíst celé.

Po vystoupení následovala volná zábava, vystupující a autoři se promísili s hosty a do pozdních nočních hodin se povídalo, popíjelo a jedlo. Nezapomenutelný byl čerstvý kozí tvaroh od Richarda Stávka okořeněný pepřem a šalvějí, uzená klobása s jalovcem a propadl jsem miniaturním indiánským rajčátkům. A hromada v kotlíku nad ohněm vařených párků přijde ve dvě ráno také k chuti! :o) A samozřejmě i víno bylo, spousta a různých druhů i kvalit, ale skoro všechna především něčím zajímavá, však je také poskytla „vinařská falanx Autentisté (Koráb-Stávek-Ševčík-Trojak)“. Takový klaret z Frankovky, který ovšem ležel na kalech z Ryzlinku rýnského, to v supermarketu nekoupíte :o) Objevem pro mne ovšem byla báječná červená z produkce Oty Ševčíka, po jeho Cabernetu Sauvignon bych byl snad ochoten vzít tuto odrůdu (tedy v její podobě z Moravy) na milost.


Povídalo se dlouho a o všem. Od problematiky vinařské ze všech stran (témat bylo na desítky - potíže se zničeným Merlotem, peronospora a oidium, milejší potíže konzumentů vína s vhodným párováním s pokrmy, zmrzačení „mladého vína“ do technologické nudy pro supermarkety a co s tím...), po problémy s nekvalitami současné literární kritiky, až po témata obecná, běžná či naopak soukromá a nepublikovatelná. Prostě mne to tam baví a to moc. Zatím jsem se zúčastnil jen (vyloženě na skok) akce „Staré hory“ a naopak celého a báječného zasedání Slow Foodu, ale tak nějak mám z celého toho místa moc dobrý pocit. A slibuji, že příště (pokud počasí bude vlídné) se konečně zúčastním i prací na vinici Zázmoníky!

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails