Byla doba, kdy jsem měl vína od Fekete Pince (web) ve sklence docela často. Bohužel jsem „na horu“, do maďarské vinařské oblasti Somló, nezavítal už hezkých pár let, v archivu mám od Feketeho menší sbírku lahví z ročníků jako 2007, 2009 či 2011 a nová vlastně nedoplňoval a nebo, ta pořízená po lahvi, rovnou vypil :-) Občas se mi po tamních vínech zasteskne a tak nějakou flašku ulovím či do archivu sáhnu. Teď jsem si z maďarských lahůdek U Zsoltiho na Náměstí Jiřího z Poděbrad přinesl láhev Juhfark 2019 a na vinařství a vinaře zase zavzpomínal. Béla Fekete, strýček Béla, byl vinařský samouk. Sice stavební inženýr, ale ze zemědělské rodiny, a vždy během sklizně si koupil pár desítek litrů moštu a v garáži doškolil na víno. Pak ho jeden vinař přesvědčil, že by si měl hrozny sám vypěstovat, a tak si pořídil tři ary, z knih a od sousedů se naučil co s tím a skoro třicet let si takhle hrál.
Po odchodu do důchodu vinařství vytáhl z tohohle víkendového hobby na 4 ha podnik s jedním z nejlepších jmen na Somló, s rukodělnými ve starých sudech školenými, charakterními, olejnatě koncentrovanými, lehce oxidativními a dlouhověkými víny s nezaměnitelným charakterem. Ve vinařství a vinicích makal až do 87 let a poté odešel do druhého a teď už opravdového důchodů a vše prodal trojici investorů (viz starší článek, poprvé jsem ve byl těsně před prodejem), protože jeho syn v práci pokračovat nechtěl. Místní ohnivá vína stále popíjející Béla by měl, dá-li bůh, letos v prosinci oslavit sté narozeniny! Vinařství pokračuje, z trojice nových majitelů už zůstal jen Gábor Riesz, který společně s ženou Zsofií trochu rozšířil a upravil sortiment i o lehčí kousky, ale základ stále zůstává věrný původní podobě – suchý klasický seriózní Vlašák, Furmint, Lipovina a Juhfark (k mytické odrůdě vín svatebních nocí něco tu) z ekologicky obdělávaných nezavlažovaných starších výsadeb a s déle školenými víny s nezaměnitelným otiskem oblasti.
Ze tří hlavních odrůd je to vždy Juhfark, u kterého je projev vulkánu a místní „divokost“ asi nejznatelnější. Tohle, po několikahodinové maceraci na slupkách, kvasí spontánně a následně zraje zhruba 10 měsíců v 1000l maďarských dubových sudech. Následně je stočeno do 500 a 1500l tanků, kde si poleží další dva roky na jemných kalech, bez dalšího přetáčení nebo promíchávání. Juhfarku ani při docela vysoké vyzrálosti a v současných klimatických podmínkách nechybí kyseliny a delší školení mu sluší. Víno je v lahvi tvaru flétny, s plastovou záklopkou a celokorkem. Tmavší zlatá barva. Po otevření potřebuje pořádně rozdýchat, ideálně dekantovat, z odpité lahve o hodně lepší druhý nebo třetí den! Jasně vyzrálé hrozny i již trochu nazrávání v lahvi, koncentrované, trochu žluté malvice ale ovocnost tam prim nehraje, něco podhoubí, minerální železitá linka. Suché, středně plné až plnější a koncentrované, ale s dobrou kyselinou a vyvážené, dlouhá trochu toastová a lehce medová dochuť. Opět trochu krvavě železitá linka. Zahřívá i osvěžujě, charakterní zajímavý kousek. „Vulkanická vína“ jsou teď docela trendy a tohle je skvělá ukázka!
Chtěl jsem odkázat na článek o oblasti, ale zjistil, že mám informace rozházené po hromadě různých, často spíš dost emocionálně než fakticky laďených, článcích jako Vulkán! Somló! Juhfark! Furmint! Béla bácsi! A tak si dovolím alespoň lehce upravený text, který jsem před (sakryš, skoro deseti, letí to…) lety psal jinam :-) Stále má myslím co říct…
Že vás čeká něco výjimečného pochopíte okamžitě, kdy z jinak spíše rovinaté krajiny Vesprémské župy ve středo-západním Maďarsku začne vystupovat monumentální vulkanický kopec Somló, našincům možná trochu evokující horu Říp. Prý zde odložil svůj klobouk Bůh, říká se. A jméno pak snad znamenalo Dřínový kopec, dnes tu ale dříny na svazích nehledejte. Pohled zblízka odhalí, že hora je pokryta vinicemi a viničními domky, u mnoha vinic či sklípků se klene starý ořešák a mezi vším objevují a zase ztrácí více či méně sjízdné cesty. Vinařská oblast Nagy-Somló je se zhruba 550 hektary osázené plochy (a pouhými 330 přímo na kopci Somló) jednou z nejmenších v Maďarsku, navíc je produkce roztříštěna především mezi malé vinaře a většina vín vypita přímo na místě. Pozornost si ale zaslouží, charakter hory se odráží v každé lahvi silněji, než bývá dnes běžné.
Prakticky všechna vína, která v Somló vznikají, jsou tichá bílá. Červené odrůdy zde zabírají sotva procento osazených ploch a ač si je vinaři rádi zpracují na několik litrů vína pro sebe, na trh se až na výjimky – např. skvělý Syrah vinařství Kreinbacher – prakticky nedostávají. Stejně tak vín šumivých je zatím naprosté minimum. Somlóské víno bývá vyzrálé, hutnější, koncentrované a alkoholické, typicky se pije z větších sklenic a o něco teplejší než je pro bílá vína zvykem, klidně při teplotách blížících se 15°C. Především bazaltové podloží s vrstvami písku a spraše, ale i další specifické vlivy místního terroir jako chladný vzduch ze severu, se podepisují na někdy trochu svérázné lince v projevu vín, unikátním spojení minerality a kyselin v kovovou příchuť. Některá vína mohou v chuti evokovat až železitou kyselku.
Terroir je zde opravdu silný a demonstruje bezezbytku ve všech odrůdách. Nejčastěji na vinicích v Somló najdete aromatický, medový Olaszrizling (Ryzlink vlašský), ty zdejší patří mezi světovou špičku. Výtečně zde umí Furmint a také odrůdu Hárslevelű (Lipovina). V menší míře najdete Tramín, který si přes vyzrálost udržuje kyseliny a šťavnatost, a také další světové odrůdy jako Sauvignon Blanc, Chardonnay či Szürkebarát, i u nás dobře známé Rulandské šedé. O něco lehčí vína dává Rizlingszilváni, jinde znám jako Müller-Thurgau.
Zásadní je zde však odrůda Juhfark, jejíž jméno v překladu značí beraní ocas a odkazuje k podlouhlému válcovitému tvaru hroznů. Dnes je významná prakticky jen v Somló a i zde se nachází na méně než sto hektarech. Vína bývají tvrdší, rustikálnější, ale po několika letech zrání nabývají bohatosti a elegance. V minulosti byla nazývána „víny svatebních nocí“. Legenda praví, že konzumace somlóského měla příznivý vliv na početí syna, čehož využívali i Habsburkové, tamní vína s oblibou pila i Marie Terezie a Josef II. Dnes mezi dětmi současné nejmladší generace vinařů převažují dcery, což není ani tím nejmenším důvodem si somlóské odpírat! V historii bylo mnohem slavnější než dnes a na pozitivní zdravotní vliv pěly ódy, dokonce bylo prodáváno přímo v apatykách.
Ještě před pár lety se zdálo, že oblast začíná upadat. Přes všechnu unikátnost terroir a famózní zdejší vína lidé odcházeli, bylo vidět kusy vinic ladem a nebyl zájem na nich pracovat. A to nejen na planině pod kopcem, ale i v jeho nejkrásnějších svazích, vinice kde se třeba nacházejí velmi staré unikátní keře původního místního klonu Ryzlinku vlašského. Dnes jako by se situace obrátila. Snad i hlad po nových věcech a unikátních projevech způsobil, že o vína ze Somló ve světě stoupl zájem a stále častěji je lze ochutnat nejen přímo na místě, ale i na lístcích vinných barů a restaurací v Londýně, New Yorku či Tokiu. A ostatně i Praze. Do díla se nadšeně pustilo hned několik mladých vinařů a z jejich sklepů vychází rukodělná charakterní vína. Pod kopcem vyrostlo velké moderní vinařství Kreinbacher se specializací na sekty, ale též s výbornými suchými víny, a jeho apetit po kvalitních hroznech je velký. S každou zakoupenou a vypitou lahví vína ze Somló je jistější, že tato součást i našeho kulturního dědictví zůstane zachována i pro příští generace.
