pondělí 7. listopadu 2016

Vulkanická vína obecně i s degustací

fekete-somloi-furmintCest, jak propagovat víno, je jistě mnoho. Jednou z nich jsou všemožné nahodilé kategorie a certifikace dle ledasčeho a s různou měrou smysluplnosti, třeba taková syslí vína. V poslední době začínají být trendy vína „vulkanická“. Není to žádná novinka, nejde o vína z vinic založených v poslední době, spíše se společných charakteristik moků původem z vulkanických terroir chytlo pár lidí a propaguje je společně. Semináře na tohle téma se objevují od USA po Čínu, o vulkanických vínech se přednáší na institutu Masters of Wine i baví se jimi i prostí vinní nadšenci, kterým uhranula nějaká konkrétní sopka. Pod romantickou představou vyvěrajícího magmatu propagují tamní vinařská uskupení své regiony, příkladem budiž Soave. Navíc jsou na trhu nově dvě zajímavé knihy – Vins de feu (Charles Frankel) a Volcanic Wines (John Szabo MS), když teda nepočítáte vysoce specializované publikace jako Volcanoes to Vineyards: Geologic Field Trips through the Dynamic Landscape of the Pacific Northwest. Vulkány jedou! Takže kde všude najdete vulkanické terroiry? Jsou vína z nich opravdu něčím specifická či zvláštní?

Dva-duby-Frankovka-Vox-in-Excelso-2011Když se řekne vulkanický terroir, spousta vínomilců si právem vybaví sicilskou Etnu. Ta je, jako bonus, navíc ještě docela aktivní, takže vám vinice občas i trochu zasíří :-) Ale v Itálii je toho mnohem více. U Sicílie ostrov Pantelleria, staré dobré Soave a vůbec vína z Benátska, ale vlastně i tufy v Toskánsku. A samozřejmě Kampánie, Greco Di Tufo, svahy Vesuvu a slavné Lacryma Christi. Taky ostrov Ischia. Klasické sopečné vinice jsou Tokaj, Somló či Ság v Maďarsku, ovšem také třeba Eger. Neuvěřitelné na pohled jsou vinice na Lanzarote, to je jak něco z postapokalyptické sci-fi, nebo Kapverdských ostrovech. Známá klasika jsou vína ze Santorini, Tenerife, vulkanické jsou i Golanské výšiny v Izraeli, Madeira v Portugalsku, severní ostrov Nového Zélandu, Willamette Valley v Oregonu, Walla Walla ve státě Washington či části údolí Curicó nebo Maule v Chile, Kaiserstuhl v Bádensku.

Egri-Korona-Borház-Kékfrankos-Bornemissza-2008Někdy jde v těchto oblastech přímo o více či méně zvětralé vyvřeliny, ať už jde o vinice doslova na svazích sopek nebo ne. Takže většinou bazalt, ale v menší míře také ryolit, andezit, sem tam trachyt nebo diorit (třeba u nás Dolní Kounice nebo jedno z Cru Beaujolais, Brouilly). Jindy sopečný písek a popel vychrlený do vzduchu při erupci, případně tento sedimentovaný v moři a slisovaný (to je, možná trochu překvapivě, případ některých vinic v Alsasku, jako legendární Rangen de Thann), kdy výrazně sopečný terroir najdete klidně i desítky či stovky kilometrů od zdrojové sopečné aktivity. A všeho jsou různé druhy, s všemožným poměrem hornin, dramaticky se mění obsah minerálů i schopnost udržovat a dávkovat vodu i další vlastnosti, je to věda. Logicky se i vína z takto odlišných oblastí, geologicky i klimaticky, zásadně liší.

Karner-Gábor-Kekfrankos--Vitézek-Földje-2012Nějakému přesnému vědeckému změření shodných znaků (možný znatelně vyšší obsah draslíku, snad, někde…) a jejich zatřídění do tabulek a vytvoření přesně definované kategorie zatím vulkanická vína spíše odolávají, pokud jde o prostou senzoriku a pocity z obsahu sklenky, tak tam je to o něco snazší a spojení lze nalézt bez větších obtíží. Ať už jde o projev výraznějších kyselin, specifickou lehkost v kombinaci se sílou a vyzrálostí (hlavně u červených, schopnost maskovat skutečné množství alkoholu je u nich úžasná), expresivnější a komplexnější aromatiku v porovnání se stejnou odrůdou na jiné půdě v kombinaci se schopností delšího zrání, jemnou slanost, někdy kouřovost a samozřejmě „mineralitu“, se vší sporností tohoto pojmu a debat, které se o něm vedou. Určitě nejde říct jedno konkrétní a jasné aroma či chuť, které vulkanické víno snadno a jistě odhalí. Ale „to“ tam prostě často bývá :-)

kreinbacher-brut-natureNedávno jsme takhle docela dlouho plánovali domácí ochutnávku, až z toho nakonec byl pěkný velký set asi osmnácti vín z odrůd Furmint a Frankovka právě primárně z vulkanických terroir a s většinou vín původem v Maďarsku. Byla nás spíše menší skupinka, takže jsem měl možnost většinu vín dopíjet následujících několik dní, během kterých držela bez větších problémů podobu nebo i šla trochu nahoru. Ve zkratce pár vín, která mne z různých důvodů zaujala nejvíce.

sauska-tokaj-furmintSauska Tokaji Furmint 2015 je základní suchý tokajský nerezový čistý Furmint, světlejší, čerstvý, energický, mladý, s bezva kyselinou, květinový, lehce krémový, šťavnatý, trochu minerální Technologicky precizní čistě udělaný. A dost mne bavilo to pít, po pravdě. Za dvě stovky fajn investice. Ročník 2014 téhož vína na srovnání začínal jít do medových tónů a byl trochu uhlazenější, zakulacenější, ale charakterem velmi podobný. Nervóznější energický mlaďoch mi možná seděl o chlup víc. Zajímavé bylo srovnání s tokajským Gizella Furmint 2015, jejich mladým základem z více různých vinic. Tmavší citronová barva, čerstvá důraznější vůně, minerální, sladší květino-ovocná, trochu složitější, s výraznějším navoněním dřevem. Suché, velmi pěkné kyseliny, plnější a delší v chuti, jemně minerální, moc pěkné. Produkce Gizella mi po pravdě chutnala víc u nich ze sudů než pak v lahvích, ale tohle se povedlo :-)

szepsy-tokaj-furmintMoc bezva bylo srovnání „strýčka Bély“, starosvětského Fekete Béla Furmint Somló 2011, s vínem od tokajské legendy István Szepsy, základním Furmint Tokaj 2009. Fekete měl zlatou barvu, výraznou minerální zrale ovocně koncentrovanou vůni, efektní v chuti, suché, silné, tradiční, výrazné kyseliny, divokost, délka. Szepsy zlaté v barvě a taktéž velmi efektní ve vůni, medové, minerální, kouřové, s těžší květinovou linkou. Suché, plné, zralé, koncentrované, medové, se skvělou kyselinou, dlouhé. Vyvážené, nádherné bílé.

brhlovce-frankovka-modra-2015Ve frankovkách nás čekal pestrý rozptyl stylů. Pivnica Brhlovce Frankovka modrá 2015 a tedy slovenský vulkán Sitno, víno hodně čerstvé, výrazně ovocné, višně, čisté, živé, sladší až taková líbivá ovocnost, vyvážené, výborně pitelné. Hodně mne bavilo vinařství Dva duby a Frankovka Vox in Excelso 2011, víno seriózně ovocné, intenzivní, trochu kouřové, s výborně zapracovaným dřevem, krásně strukturované, delší, šťavnaté s parádní kyselinou. Dobře pitelné už nyní, ale s potenciálem dále zrát. Nádherný byl Karner Gábor Kekfrankos Vitézek Földje 2012 z Mátry, víno nabušené, tmavé, koncentrované, parádně strukturované, intenzivní, se šťavnatou kyselinou, docela dost tříslovinami, svíravé, mladičké. Hutnost, koncentrace, struktura a přitom šťavnatá zábavná živost a svěžest. Baví moc.

pok-tamas-nagy-eged-kekfrankos-2009Pro zábavu na srovnání Egri Korona Borház Kékfrankos Bornemissza 2008, větší producent z Egeru a jejich top Frankovka. Víno tmavé, už docela nazrálé, sladší džemově ovocné aroma, toastované dřevo. Čisté, ovocné, dřevěné, slušně postavené, s trochou tufové zemitosti, docela koncentrované. Dojem první den i ty další byl „chci vypadat trochu jako Bordeaux“ :-) Určitě mne víc baví Pók Tamás Pincéje Kékfrankos Nagy-Eged, na srovnání byl ročník 2011 a 2009. V chuti krásně strukturovaná, plnější, výrazná vína se skvělými kyselinami, uhlazenějším tříslem, seriózní. Devítka měla intenzivní, zralejší až likérově ovocnou vůni, tmavě ovocnou, s herbální linkou. Jedenáctka tmavě ovocnou, výraznou, svěžejší mladší, ale s o hodně výraznější „korkovou“ linkou vinařových tufových divokých sklepů. Po pravdě až otravně výrazné to bylo, hlavně ve srovnání s čistou parádní chutí.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails