Psal jsem si nedávno s jedním vinným profesionálem sídlícím na Moravě a den mi rozjasnila poznámka: „Mimochodem, už jsi slyšel komentář a narážky cituji: ‘Čeřovského pražská (vinná) kavárna‘“. Taková pocta! Tak dneska pár vinárenských mudrování. Kupříkladu coby správný paranoik (a fanoušek Jistě, pane ministře či House of Cards) přemýšlím, jakou záležitost je třeba ve sněmovně v poklidu odhlasovat, že světlo světa spatřila a veškerou pozornost nyní poutá udička v podobě paragrafu o hanobení prezidenta republiky. Návrh 64 komunistů (napříč několika stranami) je každopádně prasárna olbřímích rozměrů, dvojnásob takhle přes sedmnáctým listopadem. Sice nejsem úplně ten typ, ale skoro mám chuť jít zítra někam demonstrovat. Třeba je to poslední příležitost říct tu nahlas a veřejně co si člověk myslí, příští rok už se možná budou jakákoliv srocení rozhánět obušky. Paměť v téhle zemi je totiž nějak podezřelé krátká. Jinak si nedovedu vysvětlit, že „Včera ve večerních hodinách v rámci slavnostního galavečera byly oficiálně vyhlášeny výsledky ankety Nejdůvěryhodnější značky roku 2016 českých spotřebitelů... V kategorii Víno vyhrály Templářské sklepy Čejkovice, vinařské družstvo." Takhle mi tu žijeme, prostě.
Fascinuje mne… vnímání krásna :-) Na jednu stranu je JUDr. Tibor Nyitray, prezident SV ČR, schopen coby argument proti uvádění země původu na přední vinětě uvést: „Znehodnocuje etikety, které jsou často minimalisticky provedené (např. Jakub Šamšula a pod.)“, na straně druhé je zásadním zastáncem unifikovaných záklopek s českou vlaječkou, které některá vína vizuálně znehodnotí mnohem více. Ale dosud dobrovolné záklopky jako povinnost pro všechny už jsou skoro jistota. A jak praví nedávná tisková zpráva Vinařského fondu, tak: „Už druhým rokem naši vinaři značí hrdla lahví logem v podobě skleničky v národních barvách a spotřebitelé toto značení také vnímají. Podle aktuálního průzkumu Vinařského fondu vzrostlo meziročně povědomí o tomto značení na dvojnásobek. Letos jej zaznamenalo už bezmála 40 % respondentů… Cílem značení bylo od počátku usnadnění orientace spotřebitelům. Díky značení je na první pohled zcela jasný původ nabízeného vína, a nekalé praktiky s klamavým nebo matoucím uváděním původu tak výrazně ztrácejí na účinnosti,“ komentoval výsledky průzkumu Ing. Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu, který projekt inicioval.“ Prostě samá pozitiva a životní jistoty. „Společně se stoupající znalostí značení vzrostla i samotná znalost značky Vína z Moravy, vína z Čech. Téměř dvě třetiny spotřebitelů (64 %) deklaruje její znalost a vzrostla i pozitivní zkušenost spotřebitelů s víny se značnou Vína z Moravy, vína z Čech (z 96 % na 98 %).“ Celkem by mne zajímalo, jak celý průzkum probíhal, co přesně bylo kladeno za otázky a jakým způsobem. Protože… znáte to :-)
„Podle vinařského zákona totiž může fond pro vlastní potřebu utratit maximálně deset procent příjmů, což ovšem nedodržuje ani náhodou. Fond vytváří své vlastní kampaně, místo toho, aby poskytoval vybrané peníze na projekty jednotlivých vinařů nebo jejich organizací. Vinou toho používá Fond pro vlastní potřebu mnohonásobně více peněz, než mu dovoluje zákon, zatímco na granty na podporu konkrétních projektů vydal za svého rozpočtu jen zhruba jednu šestinu.“ To alespoň tvrdí článek Marketing po česku: Vinařský fond utrácí peníze v rozporu se zákonem na webu hlidacipes.org, který se odkazuje na mnohá další zajímavá zjištění na stránkách www.wineofczechia.com. Na tento web jsem odkazoval už dříve, jde o trochu depresivní čtení. O něco méně se sklenkou dobrého vína z Čech či Moravy. A těch je naštěstí stále dost a vlastně čím dál více, ovšem naše oficiální instituce na tom velkého přičinění nemají. Skoro mi momentálně přijde, jako by od schopných menších a středních vinařství vznikala spíše jim navzdory. Ale to je samozřejmě pohled zvenku, z vyhřátých pražských vináren, s rukama na klávesnici a ne unavenýma prací na vinici.
Mimochodem zase se mírně zvedl zájem o aplikaci Víno na dotek. Tedy ne ze strany vínomilců, ti ji skoro nevyužívají, spíš zda nejde jen o další případ plýtvání penězi (alespoň mi kvůli tomu volali ze dvou různých novin, to takhle člověk jednou něco zkritizuje a hned se na to stane odborníkem). Nevím, dvacet tisíc měsíčně za hosting minimálně používané aplikace a technickou podporu co prakticky není potřeba (usuzuji z toho, že do aplikace nová data téměř nepřibývají) mi přijde celkem solidní přivýdělek. A na smlouvě je krásně vidět, jak ji uzavíral někdo bez znalostí IT problematiky. Protože podepsat garanci dostupnosti 95 % (= tolerováno 37 hodin výpadku měsíčně, den a půl, tohle dneska není normální ani u webhostingů prakticky zadarmo pro osobní stránky) je drobátko šílené. Ale osobně, i kdybych o IT nevěděl nic, asi nepodškrábnu smlouvu, ve které se vyskytuje bod „Výpovědí Poskytovatele v případě prodlení Objednatele s úhradou pohledávky Poskytovatele nebo její části následujícím po marném uplynutí poslední lhůty podle čl. V. odst. Error! Reference source not found.Error! Reference source not found.8. s výpovědní lhůtou 1 (jeden) měsíc.“ Ale co už, vždyť jde jen o čtvrt mega ročně, to se ztratí…
