středa 14. ledna 2009

Historická vinná ročenka od Lobkowiczů

V anketě o novoročním vinném předsevzetí jsem byl jedním z těch, kdo hlasoval pro větší prozkoumání Čech a zároveň i výraznější studování teorie. A tak se nyní patlám s historickými ceníky a vinnými lístky, ze kterých snad časem bude (při troše štěstí) ne úplně nudný článek. Doma jsem však narazil i na jednu moc zajímavou knížečku. Jedná se o jakousi „ročenku“ z Vinných sklepů knížete Jiřího z Lobkowicz na Mělníku (dnes Zámek Mělník & vinné sklepy Jiřího Lobkowicze s.r.o.), která přibližuje pěstění révy, historii zámku jakožto i výrobu vína šumivého. Podává některé informace o viničních tratích, přesný přehled sklizně minulého ročníku (1905), aktuální cenovou nabídku a vůbec je to moc příjemné čtení.

Ročenka s precizností na metry čtverečné udává výměru jednotlivých tratí (souhrnem jde o 56 ha, což je docela vtipné, protože web vinařství momentálně praví, že „Lobkowiczké vinice mají rozlohu 90 ha, z kterých je dnes 56 ha obhospodařováno.“), množství keřů a celkovou sklizeň, včetně průměru na hektar. Co mne vyloženě těší je rozdělení tabulky na sklizeň burgundského modrého a pak smíšených bílých druhů :o) Tabulka dokonce uvádí i množství sebraných poškozených a nahnilých hroznů. Při troše počítání se dostanete k velmi vysoké hustotě keřů na hektar (klidně čísla okolo čtrnácti tisíc) a naopak velmi nízkým výnosům na keř, pod půl kila žádná míra. Tedy pokud to dobře počítám a v těch metrických centech jsem se nějak neztratil :o)

Krásné jsou také nákupní podmínky, cena vína je (krom sektu) psána vždy bez lahve, které si však logicky zakoupit musíte, jedná se však o lahve „zálohované“, tedy po jejich navrácení dostanete zpět jejich plnou cenu. Velká láhev (1/1) je o obsahu 0.85l, čtvrtková láhev je pak dnešní hospodská „dvojka“. Vinařství také upozorňuje, že vína nezasílá v prudkých mrazech či velkých vedrech a tak to má být! Veliký důraz je kladen na „šampaňské“, tedy jejich šumivé víno. Je to zásadní součást sortimentu, prodává se poměrně draze a v té době je velmi slavné. V knize je kompletní popis výroby i doporučení, jak bublinky správně chladit. Ostatně víno se vyrábí i dnes a stále stojí za pozornost, ty dvě stovky bych investovat doporučil :o)

A vůbec celý zámek stojí za návštěvu i pokud nehodláte degustovat. Alespoň můžete utratit 25,- Kč za návštěvu sklepů a „vinařského muzea“. Když si připlatíte, dostanete k tomu průvodce, projdete se i kolem sudů a ochutnáte pár vzorků. Je možná i varianta neřízené degustace celého sortimentu, ale tam je dobré se strefit do sezóny, já chutnal mimo ni a většina vín byla očividně otevřena už dost dlouho a rozhodně ne v kondici. A takové bachraté Ludmile pár dní kontaktu se vzduchem moc neprospěje :o) Vinařství na zámku i po rozchodu Jiřího a Bettiny Lobkowiczových pokračuje, viněty vín mají nový (o kus méně kýčovitý) design a leckterá vína se na stole neztratí. Ale o tom třeba někdy příště. Chtěl jsem přihodit nějaké fotky zámku, sklepů a degustačních prostor, ale až po dopsání článku zjistil, že o všechny přišel s jedním z rozbitých disků. Tak třeba někdy příště, stejně se tam zajedeme podívat znovu a přechutnat aktuální ročník.

Vinné sklepy
knížete Jiřího z Lobkowicz
na Mělníku

Stopa pěstění révy vinné jeví se již při zavedení křesťanství v Čechách r. 874, kdy choť Bořivojova svatá Ludmila dala vinné révy z Moravy přinésti a v okolí rodiště svého Pšova, nynějšího Mělníka, pěstovati, by hojnost vína byla po ruce pro křesťanskou bohoslužbu.
Historicky zjištěno, že vinařství české sahá do prvního tisíciletí a v století XI., XII., XIII., XIV. již veliké důležitosti národohospodářské zaujímalo.
Hlavní zásluha o povznesení českého vinařství náleží otci vlasti Karlu IV., který francouzskou révu burgundskou do Čech převezl, zde na stráních polabských a povltavských pěstoval a přísná nařízení k ochraně vinic vydal.
Památným nařízením svým z r. 1358 poskytl pěstitelům révy výhody osvobozením ode všech dávek po dobu 12 let od založení vinice. Zřídil zvláštní úřady perkmistrovské, které bděly nad řádným pěstěním révy vinné, vedly urbáře všech vinohradů a přísně trestaly veškeré přestupky a poškozování vinic. Za třicetileté války utrpělo však, jako veškerý život český, i vinařství neskonalých pohrom, z kterých až v posledním čase se vzpamatovalo a bývalé slávy a pověsti znovu získává.
Nejrozsáhlejší viniční hospodářství v Čechách náleží bývalému nejvyššímu maršálku království českého J. J. Jiřímu knížeti z Lobkowicz se správou vinných sklepů a vinic v zámku Mělnickém. Zaujímá 56 hektarů rozlohy.

Východně města Mělníka na stráni u obce Kelská jest vinice Sternberka, pak blíže k Mělníku v chráněné, přímo proti jihu obrácené poloze vinice Mečířská; pod bývalým zámkem Turbovicemi, starém to sídle pánů rytířů z Turby, vinice Turbovice a konečně vinice Krügerstein.
Severozápadně od Mělníka pod Chlomkem jest vinice Stará, poblíž Mlazic největší z knížecích vinic Sirotčí, kteráž jest kol dokola vysokou zdí ohrazena a ke které se pojí vinice Dolhofka, Šindelářka a Vraždilka.
Západně od Mělníka nad tokem Labe zdí ohrazena prostírá se vinice Koráb a blíže téže správou knížecích sklepů pronajatá vinice Thůnovka, náležející panství děčínskému.
Mezi Mělníkem a Šopkou jest vinice Na Svini a pod zámkem mělnickým založena byla nově nákladem 100.000 korun vinice Svaté Lidmily.
Převaha sadby jest na víno červené „modré burgundské“ zvané „roučí“ na víno bílé „burgundské bílé“ a šedé, tramin bílý a červený, ryzlink a j.
Tabulové druhy pěstují se pouze na zdích, z nich hlavně známá „chrupka“ (chasselas). Obdělávání vinic děje se stálými, po celý rok pracemi viničními zaměstnanými dělníky, jichž pracuje na všech vinicích kol 300 mužů a žen pod dozorem 8 vinařů. Ke hnojení užívá se hlavně animální mrvy z vlastních knížecích dvorů i přikoupené od menších hospodářů (úhrnem as 2500 for) a mimo to hnojiv umělých, kompostů atd. Nejhlavnější a nejzajímavější prací jest vinobraní, které počíná obyčejně začátkem měsíce října a trvá dle počasí 4 – 5 týdnů. Sebéře se průměrně as 1500 q hroznů.
V dobrých ročnících přikupují se ještě hrozny z mělnických městských a z četných soukromých vinic. Sebrané hrozny svážejí se do zámku Mělnického, jemuž i my na okamžik pozornost věnujme.

Historie zámku mělnického
Zde nachází se v knize ne nezajímavá historie zámku mělnického jakožto i rodu Lobkowiczů, však většina textu tohoto pro vás přepsána nebyla a až na část o sklepeních se nyní podíváme. Případným zájemcům ochoten jsem stránky z knihy naskenovati :o)

Přízemní místnosti slouží vesměs účelům viničného a sklepního hospodářství.
Umístěna zde též starobylá, útulná vinárna zámecká, v níž příjemno i milo poseděti a jež těší se nejlepší pověsti v celém království, tak že kdokoli z blízka neb zdáli na Mělník zavítá, neopomene ji navštíviti.
Kvasírny, umístěné v přízemí traktu severozápadního, souvisí s lisovnou, kdež nalézá se velký hydraulický lis, na němž tlakem 250 atmosfer vykvašené matoliny se lisují.
Odzrňování hroznů v době sbírek koná se v nádvoří zámeckém na pěti odzrňovacích strojích.
V kvasírnách stojí 30 velkých kvasných kádí, které pojmou přes 1000 hl. břečky a v úrodných letech, jako na př. posledně v r. 1905, bývají po čas vinobraní dvakráte za sebou naplněny.
Vedle nalézá se kvasírna na šampaňské. Zde kvasí víno v láhvích a kvasírna ta pojme na deset tisíc láhví.
V pravo od brány jest již dříve zmíněný sklep „Pod Korytem“. Hlavní sklepy zámecké pozůstávají ze 3 etagí. Nejhořejší etage zaujímá výpravnu, malý sklep spilkový a dlouhý sklep prodejní, v němž umístněna jsou vína již k prodeji určená. Tento sklep spojen jest s chodbou, ve skále vytesanou, se sklepem sv. Lidmily, v něhož přijdeme do nově postaveného sklepa šampaňského. Nejdolejší etage, sklep dolení, obsahuje vína starších ročníků; druhá pak nad touto se nalézající etage sklep prostřední, zvaný „Svatováclavský“.
Sklep tento, mohutnými pásy překlenutý, jest největší, tak že veliké až 125hektolitrové sudy pod mocnými těmito klenbami své mohutnosti pobývají.
Další sklep Turbovický nalézá se pod zámkem Turbovickým; týž jest ve skále vytesán, o 2 etagích a pojme na 2000 hektolitrů.
Celková zásoba vína bývá vždy na 6 až 7000 hektolitrů.
Roční prodej 800 až 900 hektolitrů.
V Turbovicích zajímavý jest též starý kládový lis dřevěný s nápisem z r. 1727, jehož páka měří 1 metr v průměru.
Svéráznou, zvláštní chuť vína mělnického vystihl nejlépe básník náš Neruda ve své překrásné romanci o Karlu IV., slovy pronesenými Karlem IV. k Bušku z Velhartic:

“Pij, Bušku — již se nezarmuť
a poslyš, co ti král tvůj moudrý praví:
Můj jazyk je, jak známo vybíravý
a našel již v tom víně chuť.
Víš, zkoumat třeba, Bušku milý!
To víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas...
my — myslím — se už vpili!“

Taktéž i Svat. Čech v perle svých zpěvů, v nádherné hexametrické básni „Václavu Živsovi“, plnou chválu vzdávaje ohnivému moku mělnickému révy, vkládá v ústa Jiskrova tato slova:

„Neznám těchto věcí,“ dál Jiskra se horlivě se brání; „leč vím, dávno že jest všude po světě známo a slavno Mělnické, tekutý to granát, tak veskrze český, jak ty pyrópy drahé tam v úvalu pod Milešovkou.
Dar ten vlasti otec zanechal nám...“

Výroba šampaňského

Nebude snad nezajímavo, předešleme-li k popisu šampaňského: „Chateau Mělník“ stručný nástin vzniku tohoto perlícího moku.
Koncem XVII. stol. francouz. mnich Dom Perignon v klášteře Hantvillers v Champagni, místo pátera sklepmistra tamže zastávající, jednoho podzimu, nemaje následkem veliké úrody již žádných prázdných nádob ku plnění, použil na zbytek přebývajícího moštu vinného lahví, kteréž tehdy skoro neznámými korkovými zátkami ucpal. Jaké však bylo jeho podivení, když po nějaké době zátka s výbuchem odletěla a drahocenný mok šumě z láhve prchal.
Dom Perignon po objevu tomto činil další pokusy, až získal víno, jež jeho vlast proslavilo a světoznámou učinilo.
Výroba šampaňského, dlouho obmezena byvši pouze na Francii, znenáhla se šířila i do jiných zemí, avšak vždy platilo francouzské šampaňské svým zvláštním vlastním bouquetem za první známku.
Vzácnou vlastnost tuto děkuje francouzské šampaňské vínu, kteréž Dom Perignon z modrých hroznů vylisoval.
I u nás v Čechách seznalo se, že bílé víno, vylisované z modrých burgundských hroznů, tají v sobě neobyčejně zvláštní jakost a právě toto z modrých hroznů (pineau noir) lisované víno jest základem výroby Mělnického šampaňského. Nikdy neposkytne německý, uherský a štyrský domácí druh révy k výrobě šampaňského takového vína, z něhož by se francouskému šampaňskému podobné vyráběti mohlo.
Netušil Karel IV. otec vlasti, když francouzskou révu ze Champagne a Burgundska zde na Mělníku osazoval, jak dobře vyvolil, neb žádný jiný druh révy neaklimatisoval se na Mělníku tak jako právě burgundské modré a to proto, že nalezla zde réva ta skoro nejen tutéž půdu, ale i podobné klimatické poměry jako ve francouzské své domovině Champagnsku.
Výsledkem toho proto jest ta skorem nerozeznatelná podobnost našeho „Chateau Mělník“ s francouzským šampaňským, kteráž byla již na třech velkých výstavách i v cizozemsku, v Lipsku, Lutychu a ve Vídni v r. 1904, 1905, 1906, zlatými medailemi co prvními cenami oceněna.
Výroba šampaňského není však tak jednoduchá a vyžádala si na Mělníku mnohých pokusů, než docíleno nynějších výsledků.
Při vinobraní vybírají se nejzralejší a nejzdravější modré burgundské hrozny, z kterých vylisuje se šťáva slabým tlakem, kteráž pak zvlášť kvasí a vůbec zvlášť se školí.
Před plněním do lahví smísí se výběr těchto vín navzájem souladně se chutí doplňujících (cuvée), přidá se čistých – francouzských – kvasinek k účelu tomu zvlášť vypěstěných, stočí se do lahví, kteréž zazátkovány, agrafami opatřeny ve vrstvách na sebe vysoko se vyrovnají a víno nechá kvasit.
 Při tomto kvašení známým chemickým procesem vyvinující se kysličník uhličitý, nemoha prchati z láhve, absorbován jest vínem, čímž právě vzniká pak perlení v pohárech kypícím mokem naplněných.
Po dokončení kvašení, při čemž vyvinul se v lahvích tlak 5-8 atmosfer, přenesou se tyto do sklepa, neboť by v teplé kvasírně popraskaly. Množství popraskáním zničených láhví činí někdy až i 10%.
Ve sklepě musí láhve klidně 2 a 3 roky ležeti, při čemž vytvořivší se kvasinky na stěnách lahví se usazují.
Nastane pak odstraňování kvasnic z láhve, což stává se třepáním lahví na zvláštních podstavcích – pupitres – zvaných, nanichž láhve hrdlem dolů obráceny jsou, při čemž kvasinky k zátce se sesouvají.
Otevřením zátky při tak zvaném degorgírování z láhve vyrazivší víno vyhodí kvasinky, načež přidá se liquer, t. j. roztok čistého, třtinového cukru ve starém víně.
Manipulace tato má za účel, by bylo víno sladší; neboť následkem absorbce kysličníku uhličitého nabylo by chuti přitrpklé a nakyslé.
Dle chuti p.t. pánů zákazníků řídí se tato konečná část výroby a vedou se tři druhy:
sec – suché, přisládlé,
très-sec – sušší, málo sladké,
demi-sec – polosuché, hodně sladké.
Po přidání liqueru zazátkuje se láhev novou zátkou na spodní části firmou: „Prince George de Lobkowicz à Mělník“ označenou, opatří se drátěným košíčkem, který zátku v láhvi drží, by nevybuchla, a jest hotova. Pak okrášlí se příslušnými vignetami, aby vzhledem svým odpovídala chutnému a cennému obsahu svému.

Návod k ochlazování šampaňského

Láhve uschovány buďtež vždy v poloze ležaté. Má-li se u šampaňského docíliti pravé chuti, musí býti toto dříve náležitě schlazeno.
K tomu poslouží nám nejlépe chladič, do něhož na dno nasypeme vrstvu roztlučeného ledu, posolíme tuto špetkou kuchyňské soli a láhev postavíme doprostřed. Na to obsypáváme láhev vrstvovitě ledem, který posolujeme až zároveň s okrajem chladiče. Za 30 minut jest víno náležitě schlazeno a k požívání připraveno.
Při otvírání lahví odštípne se drát zátku spínající, na to pomocí palce a ukazováčkem držíce láhev kolmo stranou od obličeje, vikláme zátkou zvolna, popotahujíce, až tlak v láhvi přemůže odpor této, zátku s výbuchem vyrazí a šumící perlivý mok nalévá se do pohárů.

Podmínky nákupní

Prodej zámeckých vín děje se výhradně v láhvích orig. chráněné úpravy – výjimečně v soudkách a to pouze pro pány soukromníky.
Láhve jsou původního staromělnického tvaru:
velké 1/1
poloviční ½
čtvrtkové ¼
uzavřené vždy zátkou s vypálenou firmou: „Knížete Jiřího z Lobkowicz vinné sklepy na Mělníku“ a jsou opatřeny chráněnou staniolovou záklopkou s knížecím Lobkowiczským znakem.
Na výpal korkový dovolujeme si zvlášť pány příznivce mělnického zámeckého vína upozorniti; neb jen pod neporušenou zátkou, výše popsanou, pravé originální plnění.
Láhve balí se do beden obyčejně na 4, 6, 8, 10, 12, 16, 20, 24 a 30 velkých lahví, neb dvojnásobný počet polovičních, které jsou zaplombovány a zapečetěny, čehož při otvírání beden, drahou došlých, povšimnouti záhodno.
Za láhve a bedny složí se záloha, která v plné ceně – za, do tří měsíců na nádraží Mělník (rak. severozáp. dráhy) franko, v dobrém stavu vráceny obaly a láhve se nahradí.
Zásilky jsou proti hotovému placení na nebezpečí objednatele.
Na došlé reklamace béře se zřetel pouze do 8 dnů po obdržení zásilky.
Za cizí bedny s láhvemi došlé nenahradíme ničeho.
Cena šampaňského vyrozumívá se s lahví, za niž se nic neúčtuje.
Pánům obchodníkům při větších zakázkách přiměřené výhody.
Zásilky vyřizují se obratem, vyjímaje za prudkých mrazů neb veder, jež by víno poškoditi mohly, poštou neb drahou, dle udání.
Neudán-li v objednávce způsob dovozu, odešle se zásilka drahou co obyčejné zboží, v zimě pak vše co rychlozboží.
Veškerým dotazům a přáním vyhoví správa s tou největší ochotou a pečlivostí.
Vína mělnická zámecká byla na všech téměř obeslaných výstavách vyznamenána prvními cenami, v posledních časech zlatými medailemi na světové výstavě v Lutychu 1905, na odborných výstavách v Plzni a Lipsku 1905 a ve Vídni 1906.

Plán vinice sv. Lidmily.

Již v r. 1846 byly plány na stavbu teras. zdí vinice na stráních svážejících se k Labi, pod staroslavným zámkem mělnickým, vyhotoveny; se stavbou se však stále odkládalo, až v roce 1895 k výslovnému přání a rozkazu knížete Jiřího z Lobkowicz se s prvními pracemi započalo.
Že kdysi stráň ta alespoň v jedné části révou osázena již byla, ukázalo se při kopání základů, kde ještě množství vinných ložů v zemi nalezeno bylo.
Největšího nákladu vyžadovalo postavení teras. zdí a spotřebováno bylo na jich stavbu 11.800 m3 staveb. kamene a 2590 mct. vápna (vlak o 25 vagonech).
Výměra vinice této obnáší 1,20 hektarů – 50tý díl veškerého knížecího viničního majetku – a vysázeno jest tam úhrnem 15.537 keřů.
Celá vinice, až na něco málo tabulových druhů na zdech, vysázena jest ryzí pravou révou burgundskou (Pineau noir).
Příkrá jihozápadní poloha, bezprostřední blízkost Labe, jakož i ušlechtilý druh révy zaručující z vinice této výborné víno, navzdor tomu nebude však nikdy možno počítati na čistý výnos, jelikož stavba, úprava a vysázení této vinice vyžadovalo nákladu přes 105.000 korun.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails