Včerejší podvečer jsem strávil na Velvyslanectví Slovenské republiky v Praze. Ne, i přes poněkud bizarní politickou situaci v naší zemi jsem nešel vyjednávat podmínky azylu, ale zúčastnil se koštovačky, prvého festivalu slovenských vinárstiev v Prahe. Nešlo o oficiální akci ze strany SR či nějakého tamního vinařského sdružení, pokud to správně chápu, ale vzešla od dovozce a velvyslanectví poskytlo své prostory. Jednalo se o oficiální akci ambasády za spolupráce Gourmet Plus Group a Drink Eat & Fly, v plánu je pokračovat dalšími ročníky otevřenými nejen pro odbornou veřejnost. Seznámit jsme se mohli s devíti podniky, typicky za účasti přímo vinaře/majitele. Prezentovalo se hned několik vinařství z oblasti Malokarpatské – Vinárstvo Janoušek, Karpatská perla, Vinkor, Vins Winery (Malokarpatská ale i Nitrianská a Južnoslovenská), Skovajsa, Mavín a Repa Winery. A s nimi další z oblasti Nitranské, vinařství Nichta. Nechyběla Tokajská spoločnosť Viničky. Samozřejmě si z téhle ochutnávky, byť jsem projel všech 55+ vín, nelze udělat nějaký zásadní obrázek o slovenském vinařství (stejně jako by to nešlo, kdyby jeli takhle na Slovensko ČR zastupovat někteří oblíbení sběratelé medailí jako Vinařství u Kapličky, Čech, Skoupil, Dufek, Maděřič či Baloun). Přesto zkusím celkový dojem z vín shrnout do jednoho odstavce.
Poměrně precizní zvládnutí technologie a moderní čistá ovocná či květinová voňavá vína, bez jakýchkoliv vad a problémů, učebnicově připravená, která se nemusí stydět před světovou konkurencí ve stejném duchu, byť vzhledem k cenám to proti ní nebudou mít snadné. Pravda, z mého pohledu ta vína v mnoha (většině) případech mluví hlasitěji o způsobu vzniku než místě původu, ale v tom se zas tolik neliší od ostatních. Potěšilo mne, že nasládlých věcí tam zas nebylo tolik. Sice i u některých technicky suchých, díky kyselině, pár gramů cukru bylo, ale jako celek fungovalo. Bílá lepší poněkud nesrovnaných (protože také zhusta příliš mladých) a trpčích červených, výrazně, byť i slušná červená se našla. Problém jsem měl s některými věcmi na sudu, přišlo mi že šlo hlavně o snahu jím již tak voňavý základ ještě přikrášlit, přidat do sortimentu i dubovou řadu a víno s vanilkou a kokosem. Což prostě na výsledku bylo znát a dřevo působilo spíše jako poněkud vulgární makeup než přirozeně zakomponovaná složka vína, která dále rozšiřuje potenciál hroznů. Jinak řečeno šlo o vína, která posbírají medaile, a to i zlaté a různé šampiony na významných světových výstavách, ale… mé srdce prostě leží úplně jinde.
Pár vybraných vín? Chutnal mi suchý bobulový výběr Rizlingu rýnského 2011 od Janouška, medový, silný, delší, s bezva kyselinou. A bobulový Tramín 2012 taky nebyl špatný, aromatický ale ne přehnaně, bohatší, silný. Jeho Retro 2011 červené, Cabernet Sauvignon, Merlot a Alibernet na dřevě, byla celkem nabušená moderní záležitost, slušně udělaná. Prezentované kousky od Mavínu nadprůměrné, včetně milerky asi déle na kalech a hutnější než jsme tu zvyklí. Cabernet Sauvignon 2012 rosé osvěžující, voňavý, zeleněji rybízový, suchý, lehčí, krásně pitelný. Bavil mne více než některé okolní jahodovo-krémové varianty téhož. Vins Winery Rizling rýnský 2012 výber z hrozna s parádní kyselinou, efektní, medový, meruňkový, dlouhý, skvěle udělaný. Od Repa Winery nebyl špatný hned úvodní Stony Veltliner 2012, lehčí svěží moderní bílé opravdu s nějakou tou kamenitou mineralitou a moc pěkně pitelné. Repa si odnesl cenu za nejpopulárnější vinařství večera, na fotce je společně s organizátorem celé akce, Tomášem Blahutem z Edenway.cz.
U vinařství Nichta mne bavila svěží mladá muškátová sympatická Pesecká leánka a taky hodně povedený hutnější tramínový Děvín 2012 ve výberu z hrozna, výrazný ale ne utahaný. Viničky a jejich tokajská nebyla blbá, klasičtější oxidativní styl to je. Chutnalo mi hlavně suché aromatické minerální samorodné 2008 a strukturovanější, bohaté, intenzivní, kulaté, sladké dlouhé pětiputňové 2006. Šestiputňové zásadního ročníku 1989 přidalo naleželost, bylinné výluhy, medově se táhlo a vůbec nebylo špatné. Potěšila Karpatská perla, hlavně moc povedeným voňavým ale uměřeným, lehkým, suchým, parádně pitelným Muškátem moravským 2012 (řada Jagnet). Varieto rýňák v pozdním sběru 2012 byl fresh mladičký představitel vína, tvrdší, pěkně postavený, ne úplně přímočarý, měl něco navíc co jsem u většiny okolí neviděl. Varieto veltlín 2012 ve výběru důraznější plnější styl odrůdy, ovocnější, ale docela zajímavý s linkou minerality. A vlastně mi chutnala i jejich červená, Varieto Pinot Noir 2009 výber z hrozna, naleželejší jemnější a docela elegantní ovocitý kousek, a 4 ŽIVLY 2008 červené (Pinot, Cabernet, André a Alibernet ve dřevě), kořenitější, naleželé, pěkně postavené, suché, klasicky působící zajímavé červené. Karpatská perla mne zaujala vlastně docela dost, byť u nás má možná trochu problém se jménem, tak nějak evokuje levné litrovky :-)
Hudba hrála, byla tam hezká slečna v kroji a pro dámy zase bača, halušky jsem v degustačním zápřahu nestihl. A odcházel v momentě, kdy se to trochu rozjíždělo, sem tam někdo sestoupil ze schodů do zahrady velvyslanectví lehce vrávoravým krokem či zavadil o veřeje, dámy si nechávaly nalít plné sklenky růžových a tak. K desáté večer to už mohla být slušná slovanská spářka :) Ale to už jsem doma dopíjel sklenku alsaského ryzlinku z degustace přechozího dne, který chutnal úplně jasně nejen jako ryzlink, ale jako alsaský k tomu, kterýžto detail mne strašně potěšil…
