Pálava. Jedno z turisticky nejvděčnějších míst vinorodé Moravy a zásadní dominanta celého kraje. Také jméno nové slibné apelace zaměřené jen na vlašáky. A v neposlední řadě jméno odrůdy, která si našla spoustu obdivovatelů. A jejím podáním nádherný příklad, možná až laciný cíl, pro demonstrování jednoho z fenoménů v našem vinařství. Budu se zase hodně opakovat (občas se potřebuju vypovídat, pak už s tím alespoň nebudu otravovat lidi na návštěvách, degustacích a tak), ale je jím masivní dovoz a nemalé problémy se skutečným původem vína a obsahem sudu, kupčení domácí podniků (nejen velkých hráčů, ale i středních a menších vinařství) s levným zahraničním dovozem po celých cisternách (okolo 25 tisíc litrů; oblíbené jsou taky plastové kostky s kovovým rámem co pojmou 1000l a sedí šikovně na klasické dřevěné paletě). V loňském roce bylo odrůdy Pálava na našich vinicích zhruba 265 hektarů. I kdyby šlo o vinice s obzvláště úzkým sponem (nejde) a keře s nezvykle vysokými výnosy, tak spotřebu stáčené v ČR nemají šanci pokrýt. Je totiž všude, skoro na každém místě kde sudovku mají. Od vinoték, přes sámošky a pípy ve večerkách, po obchody s květinami a řeznictví. Všude tam alespoň jeden KEG najdete. Co se v nich skrývá? Inu…
Velmi často je to prý Pálava ze Slovenska. Kde je ovšem vysazena na pouhých 55 ha, z toho skoro pětina ještě nerodí a nemalé množství jde v podobě různých vysokých přívlastků do lahví. Takže znovu a lépe. Co se v těch sudech skrývá? To vlastně nikdo neví :o) Můj osobní tip, podpořen několika ochutnávkami, je „jakékoliv aromatičtější bílé, spíše evokující muškát než tramín, v trochu nasládlé podobě“. Často deklarovaný původ na Slovensku, v podstatě jediném místě kde se Pálava výrazněji pěstuje a nebude vypadat divně ji odtamtud brát, beru jako určitou obranu proti Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Když už je deklarována cizina, tak se spíše nezaměří na ověřování původu jako kdyby bylo označeno, že jde o víno z ČR. A navíc… určení lokality původu neprobíhá rozhodně s přesností na kilometry a tak víno z Maďarska jako slovenské může krásně projít. A odtamtud bude „pálavy“ spousta, zhusta půjde o Irsai Oliver (taktéž oblíbený zdroj velmi brzy prodávaného „burčáku“) či třeba Cserszegi Fűszeres. Stejně tak ale může jít o nějakou voňavku ze Srbska či ještě spíše Makedonie, třeba taková Tamjanika je jeden z podezřelých, či nějaký muškátek, tramín nebo Fetească Regală (aka Pesecká leánka) z Moldávie. Narazil jsem dokonce surově na ceníkovou položku jednoho z prodejců těchto vín po statisících litrech, kde byla pálava u jedné z dovozových voňavek uvedena v závorce, tj. návodně „můžete deklarovat jako pálavu a nikdo to nepozná“, asi pro ty hloupější z prodejců, co sami neumí tu správnou náhražku zvolit.
Není se čemu divit, že se Pálava (sudová i velmi levné lahve) zhusta vyskytuje ve zprávách SZPI o šmelení, krom případů jetých (rozkvašení kvůli zbytkáči, zoxidované) s prohřešky naprosto očekávanými. Co tedy, krom úprav zákonem povolených, ve vínech můžete nalézt? Kupříkladu může být víno dolito třeba ze čtvrtiny vodou. A pak doplněno kyselinou sorbovou a syntetickým glycerolem. Ten je vůbec oblíbený, společně se sacharózou, pálava je totiž vyhledávána v nasládlé či vyloženě sladké podobě (v tomhle směru je bezpečnější dát si třeba sudový veltlín, ten bude suchý a maximálně vás bude bolet hlava ze síry, ale nakopnut fruktózo-glukózovým sirupem ani něčím doslazen spíše nebude… i když i v něm najdete brutální zvěrstva). Syntetický glycerol byl nalezen i v KEGu davy milované Pálavy od Tomáše Krista (u jednoho z prodejců poblíž parku Grébovka ji vždy hrdě nabízejí jako „zemské víno s parametry pozdního sběru“), možná právě tohle myslel částí rozhovoru „…ve Francii trochu zaspali dobu, protože oni to víno dělají už po staletí pořád stejně. Paradoxně ostatní vinařské země jdou neustále kupředu a nebrání se experimentovat…“ :-) Jako bonus má teď záznam ještě z přesířeného Kristova pokladu (pokud bylo zasířeno ještě více, než je v této řadě normální, tak fakt konzumentům nezávidím), tam už asi nejde okecat, že by obsah upravila vinotéka a nebyl přímo od něj.
Pálava je navíc často stáčená za výrazně více než další odrůdy, i oproti milovanému Rulandskému šedému leckdy o 20 % a proti veltlínskému či milerce ještě znatelněji. Obešel jsem si nejbližší podniky se stáčeným vínem v okolí. Žádná velká práce, prostě nijak zvlášť dlouhá procházka s kočárkem, i zde na Vinohradech se pijí především sudovky (a jejich spotřeba letí nahoru v celé ČR) a ne jen drahá francouzská vína :o) Z osmi vinoték/stáčíren tři deklarují původ Pálavy na Moravě, tři na Slovensku a dvě, světe div se, ji v sortimentu stáčenek nemají! Jen pro zajímavost jsem jednu i koupil domů, u oblíbeného vinohradského prodejce a s původem deklarovaným přímo na Pálavě, prý byla z Bavor a od akciovky ze Strachotína (na fotce níže je nabídka z jiného obchodu, kde od nich mají zase Tramín). Šlo o voňavé víno tramínového typu, kulatější, polosuché ale i s kyselinou a čistě udělané, bezproblémové. Pálavu i původ na Moravě bych i věřil. Ale taky za devět pětek litr, to už není málo :o)
K zápisku mne nakoplo lehce přesířené výrazně muškátové cosi prodávané jako Pálava, nejspíš Irsai Oliver z Maďarska, co se objevilo o víkendu v petce na Šumavě. V kontextu sudovek to bylo normální, OK pití, jen prostě lid chce Pálavu a tak ji dostává, kdyby se to jmenovalo Irsai asi by šlo na odbyt hůř. Jinak proti Pálavě jako odrůdě nic nemám, pil jsem několik pěkných suchých i sladkých kousků, narazil na pozoruhodné varianty prokvašené do vysokých alkoholů a vína až jakoby likérová, koncentrovaná, efektně aromatická. Měl možnosti ji pít několikrát jako víno dělané delším kontaktem se slupkami s vyloženě zajímavými a slibnými výsledky. Pálava může být výtečné pití. Ale… u sudovky bych si na původ či odrůdu nevsadil ani korunu :o)
Vím, že typický čtenář tohoto blogu není někdo, kdy by se vyžíval v dvoulitrových petkách polosladké sudové pálavy. To už sem chodí více provozovatelů vinoték, někteří ji ve svém sortimentu stáčenek možná také mají. Spíš by mne zajímalo, proč tohle všechno tak snadno prochází. Kde není žalobce není ani soudce? Když se to prodává a lidem nevadí? Jó kdyby takhle někdo sledoval osud pár cisteren dovozové voňavky – od vinice, vinařství a následně našich hranic (případně možný ještě jeden přeskok ze země vzniku do země, odkud to koupíme my) až do lahví/petek, to bychom se dozvěděli věcí o transmutacích odrůd, proměnách suchých vín ve sladká i záhadných odlišnostech v zemi původu. Nemluvě o zajímavých prodejích vín ze sklepa a v hotovosti, kdy vinař magicky dokáže prodat více než vyrobil. Mám obavu, že stav nakonec nevyřeší ani SZPI ani Svaz vinařů, to by musela být vidět nějaká snaha. Ale třeba to vyjde metodou „Al Capone“ skrze daňové úniky :o)
Na podobnou notu: Důvěra v přeprodejce stáčených vín | Síň legální hanby | Podvody, podvůdky a „jen“ prohřešky proti etice
