pátek 29. července 2011

Podvody, podvůdky a „jen“ prohřešky proti etice

veltlin_bzenec_madarskoTak už s tím otravuju zase… upozorňovat na nešvary v domácím vinařském průmyslu se musí, nejen úspěchy na zahraničních soutěžích a tiskovými zprávami o nově zatříděných vínech do VOC v okurkové sezóně živ je vínomilec :o) V nedávných dnech mainstreamovými médii proběhla hned dvakrát zpráva, že ne ve všech lahvích vína skrývá se pravda. Nejdříve to byl článek s agresivním titulkem „Pozor při výběru vína. Stejná lahev může skrývat úplně jiný nápoj“ (iDnes) a následně „Na moravská vína zaútočili podvodníci“ (Novinky.cz). Komentáře tam ale prosím nečtěte, pokud nejste fanoušci nenávisti Morava X Praha a dalších zažitých vinných klišé (nedostatek sluníčka pro červené víno atp.). Každý článek se týká jiného z oblíbených nešvarů, které jsou tu už hezky dlouho a nemizí, ba právě naopak. A je tu i jedna novinka!

portugal_moravia
Tak nejdříve ten úplně jiný nápoj v lahvi. Šlo o prostý problém, kterému jsem se tu věnoval nejvíce v článku Různé šarže a lahvování aneb z Velkých Pavlovic na Slovensko. Frankovka rosé 2010 z Bzence získala na prestižní soutěži medaili a v testu MF DNES zrovna nezazářila. Důvodem je (možná, třeba v tom roli hrálo i skladování a kdo ví co dalšího), že v lahvi bylo jiné víno, respektive jiná šarže než šla na soutěž. Tohle je fakt, který si asi zavedené spotřebitelské hodnocení mohlo rovnou ověřit (MVZ v informačním archu k vínu tuto informaci uvádí a medaili na lahve jiné šarže nelepí) a nedělat z toho takové haló. Je ale otázkou, jak hodně šarže řeší zákazník a zda nebude poněkud zmaten (v tomto případě třemi) odlišně kvalitními víny v lahvi prakticky totožné, pokud si jej koupí několikrát. K tématu se rozepsal i Jan Horešovský na Vinografu.

vinium_frankovka_slovensko


Druhý článek popisuje o dost větší problém. Novinky.cz píší toto: „Moravští vinaři poprvé čelí útoku na svoji chloubu. Některé výrobce si totiž vytipovali podvodníci, kteří se na rostoucí oblibě a úspěšnosti moravských vín ve světě snaží vydělat nekalým způsobem. V lahvích, které jsou opatřeny falešnými etiketami, prodávají moky z levných hroznů, které dozrávaly někde ve Španělsku, v Itálii, či v jiné zemi.“ Takže tohle je nové, kdosi lepí na lahve levného dovozu falešné viněty. Detaily zatím nejsou, ale opravdu se těším na informace, které značky to postihlo a zda šlo jen o nejlevnější spotřební vína nebo i něco většího. V komentářích mírně ujel pan Vajčner ze Znovínu, když říká, že „I to ale svým způsobem svědčí o kvalitě vín z Moravy. Obdobné případy znám z poslední doby totiž jen ze zahraničí, kdy podvodníci vyvážejí především na rychle se rozšiřující asijské trhy padělky známých luxusních francouzských tichých či šumivých vín, přičemž obsah těchto lahví je kvalitativně zcela jiný“. Pokud totiž na trhu projde velmi levná sudovka ze Španělska, Maďarska či Moldávie jako víno srovnatelné s běžným lahvovým vínem stejné odrůdy z Moravy od zavedeného producenta, tak si nejsem jist, o čem přesně to svědčí (o tom, že průměrná úroveň lahvovaných spotřebních vín za stovku je u nás podobná půleurové španělské sudovce; nebo že je konzument ignorant a je mu v podstatě jedno co pije?). Navíc už dnes nejsou padělána zdaleka jen elitní vína, na zahraničních trzích se objevují i falešné lahve vín obyčejných spáchané dost možná někde v Číně, nedávno to postihlo obřího australského producenta Jacob's Creek a jeho řadu prodávanou za pár euro.

Vinium muškát moravskýZa mnohem větší problém než (zatím nejspíš nijak obrovské) vyložené padělání vinět považuji vlastní aktivity vinařů. Lahvovat tyhle levné dovozy (nebo je alespoň přimíchávat do vín vlastních) je totiž jejich běžnou praxí. V regálech máte vedle sebe od jednoho podniku, třebas Znovínu, Zámeckého vinařství Bzenec, Vinium Velké Pavlovice a různých profláklých partiček z Mutěnic a Dubňan, sadu osmi odrůd ve vzhledově téměř totožných lahvích, na první pohled moravských vín. Kde ale až při pohledu na zadní vinětu (často to tam je jen jako přidané razítko s detaily šarže) zjistíte, že z Moravy je jich jen půlka. Veltlínské zelené ve skutečnosti z Maďarska, Merlot z Francie, Frankovka ze Slovenska, Cabernet Sauvignon z Chile… i o tom jsem psal v textu Různé šarže a lahvování aneb z Velkých Pavlovic na Slovensko, ale také v závěru článku Veltlíny v parkové piknikové úpravě, v táborovém textu Pětice modrých portugalů do stovky či Bojanovický Cabernet na pořádnou facku. Ale také třeba v Blbá nálada z vinných podvodů, někdy se totiž zemi původu ani nedozvíte a víno tváří komplet jako Morava (to už, pokud někdo odhalí, je postižitelné). A nebo v článku Něco málo o falešných vínech.

V ČR se pije vína čím dál víc (už se vyšplhala k hranici 20l na rok a osobu, což je sice pod průměrem EU, ale alespoň neklesá jako na Slovensku), domácí vinaři ho loni ale vyrobili o dost méně než průměrně (konkrétně 564.000 hektolitrů). Už teď domácí vinařství zajistí jen okolo třetiny spotřeby a bude hůř. Je celkem logické, že nejen větší podniky dělají co mohou, aby z nutných nákupů vína v zahraničí taky něco měli – teklo skrze ně a ne jen běžné dovozce. Tak jim přeju hodně štěstí, aby si zákazník časem neuvědomil, že francouzský Merlot nemusí nutně kupovat kupříkladu v lahvi Znovínu, ale třeba taky přímo lahvovaný francouzským vinařem… a při té příležitosti se nevykašlal i na další jejich vína z běžné produkce. Domácí vinařství, ať už se posunulo jakkoliv a kvalita za posledních dvacet let výrazně stoupla, touhle trochu falešnou hrou se zákazníkem poněkud riskuje. A je celkem jedno, že jsou podobná lahvování zatím maximálně „prohřešky proti etice“ a ne přímo postižitelný podvod… ta hranice je příliš tenká a špatná pověst se napravuje hodně těžko.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails