středa 12. října 2016

Psaní o víně

sklenkaDobrovolně přiznávám, že nejraději píšu příspěvky o víně a spřízněných tématech na blog a sociální sítě. Jakmile je to někam jinam, navíc s uzávěrkou v úplně nevhodnou dobu (VŽDY je to v úplně nevhodnou dobu), trápím se s textem mnohem víc. Musíte víc přemýšlet, kdo je vlastně cílová skupina. Navíc ty odporné limity na délku článku! Kdo se má vejít do tří tisíc znaků u tématu, o kterém by šla napsat kniha! Prostě coby grafoman mám problém spíše s nedostatkem místa, než že by nebylo co psát. Případů, kde jsou požadovány čtyřmi normostrany, a na třetí už vařím z vody, vlastně není úplně moc. Na blogu nic takového neřešíte, prostě si napíšete na co máte zrovna chuť a v takovém rozsahu, který vám v ten moment vyhovuje. Naprostá svoboda! Musím ale uznat, že když jsem některé dříve blogové texty učesal pro tisk, a pak se do nich ještě zakousl editor, byl výsledek na konec čtivější a lepší. U časopisů a novin je taky, oproti samotě blogování, zábavnější sledování přístupů a charakterů lidí, se kterými musíte spolupracovat.

Některé časopisy píší kvůli každé drobnosti a třeba po vás z ničeho nic vyžadují poslat jednu větu do konkrétního odstavce. Z důvodu, aby jim pěkně seděl zlom. Nebo z ničeho nic oznámí, že by to tam chtělo tabulku či box s tím či oním, ve zlomu už to je a je třeba jen naplnit. Do hodiny či dvou. Jiné si nechají poslat text, pak se měsíc nic neděje a najednou vše, bez možnosti jakkoliv zkontrolovat po zásahu editorem, vyjde. Některým je úplně jedno, že sami třeba v textu lecčemu z tématu nerozumí, ale přesto se vůbec nebojí do něj zasahovat, především krátit. Někdy vyškrtnutí zdánlivě nedůležitého okrajového faktu způsobí, že popisovaný technický postup pak vůbec nedává smysl, stalo se mi to opakovaně u článku o saké. V minulosti jsem leckdy délku článku při odevzdání přešvihl a doufal, že nějak společně rozumně pokrátíme. Dnes už vím, že když se chci vyhnout problémům, je lepší být co nejpřesněji na dohodnuté délce :-) Někteří z těch, co dostanou můj článek do pařátů, se naopak ptají na vše možné. Nechávají si vysvětlit odborné termíny a věci, který jim nejsou úplně jasné. To mne baví víc, výsledek je díky tomu pro čtenáře vždycky lepší. Jsou i tací, kteří si náhodně ověřují čísla, nejen když jim nějaké přijde podezřelé. Prostě si najdou třeba plochu vinic v Maďarsku a zkontrolují, že to s textem sedí. To bývají puntičkáři a spolupráce je s nimi náročná, ale zase… výsledky to má.

Hurá, manželka je zpět! I bubliny dovezla :-) #wine #sparklingwine #cava #fb

A photo posted by Jan Čeřovský (@belcarnen) on


Někdo zaplatí rovnou, jindy čekáte třeba rok. Ale to je zase úplně jiné téma. Sem tam někdo přebere kupu mé práce a nijak to u svého textu neuvede, to vytočí velmi. Jak se ale stal Jižní svah známějším a má už nějaký zvuk, tak jsou častější „obsáhlé citace“ spíše než ukradení celého textu. Zábavné je, pokud někdo svůj text v zásadě postaví na vaší práci a pak vám ještě zašle výsledek na kontrolu :-) Uvedení coby odborná spolupráce u článku, který třeba i obsahuje nějakou faktickou chybu nebo nepřesnost (na kterou jste už upozornili), vyloženě nepotěší. Stejně jako nečekané uvedení coby zdroje u článku s údaji, které už ale nejsou třeba několik let aktuální. S tím ovšem nic nenaděláte.

Naopak vyloženě potěší, když na webu skvělého producenta koňaku z ničeho nic najdete odkaz na svůj článek s poznámkou „Known as the best blog about wine in Czech Republic, Jan Čeřovský writes again about Delamain.“ ;-) Nebo když narazíte na své hodnocení vína na webu zahraničního vinařství, hezky přeložené do italštiny či francouzštiny. Stalo se mi v minulosti, že mi volala zoufalá překladatelka, která dostala zakázku na převod jednoho mého reportu z degustace pro zahraniční vinařství, co že jako má dělat s výrazy jako zaprděný. A jestli je to zpocené podpaždí něco, co by vinaře urazilo a má raději nějak zjemnit, nebo může do němčiny převést natvrdo. Je fajn slyšet, že francouzskou vinařku přirovnání jednoho z jejích vín k „přelíčené prostitutce“ rozesmálo a neurazilo. Ale v naprosté většině případů na své výtvory dostanete reakci maximálně od čtenářů, vinaři/dovozci/prodejci si je spíš nechávají pro sebe.

No nic, dneska jen takový blogísek. Psal jsem to jen coby krátké srovnání přístupu časopisů coby status na Facebook a najednou začalo bobtnat, tak rovnou uveřejnil touhle formou. Slibuju, že příště to bude opět o víně nebo něčem takovém :-) Možná o saké…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails