Nedávno jsem se tu zmiňoval o modrém víně. Tohle konkrétní nepředstíralo, že by barva byla čistě a jen z produktů hroznového původu, ale velmi záhy se objevila i další, také na našem trhu. Jedno zařadilo Makro, konkrétně Pasion Blue Chardonnay za krásných 270 Kč (vzhledem k výrobní ceně, a tohle je fakt tovární výrobek se vším všudy, dost šílené). Tuto „svůdnou modrou vášeň“ propagovalo coby „alkoholický nápoj na bázi révového vína“ jehož „unikátní modrá barva vzniká čistě přírodní cestou a pochází z anthokyaninů“, které se „běžně vyskytují v rostlinách, ovoci a zelenině“, a coby bezva novinku. Na Facebooku fotografii uveřejnilo s textem „Co se pomyslně vrátit do dětských let, ale místo šmoulí zmrzliny si dát modré víno? Přece jenom už jsme dospělí.“ a vzbudila velký zájem (přes sedm stovek sdílení a tisíce „lajků“), Makro všem pochybovačům o přírodnosti produktu trpělivě v komentářích vysvětlovalo, že skutečně je vše v pohodě a víno má jedovatou barvu jen díky výtažku ze slupek hroznů. Až do chvíle, kdy pořad A dost! laboratorní analýzou prokázal, že odporně modrá barva nevzniká díky anthokyaninovým pigmentům ze slupek hroznů, ale pochází tak nějak spíše z brilantní modři E133, produktu vyráběnému synteticky z uhelného dehtu. Makro a jeho sesterská společnost Metro na Slovensku reagovalo a produkt vyřadilo z nabídky, za nesprávnou komunikaci vůči zákazníkům, způsobenou zavádějícími informacemi od producenta, se omluvilo. Jde o určité zadostiučinění všem, kdo se nad propagací tohoto produktu pozastavovali a pochybovali o pravdivosti uváděných tvrzení. Mimochodem barvivy si pomáhají i vinaři s produkty běžnějších odstínů, k úpravě červených vín. Sice to není povoleno, ale občas se v nějakém vinném produktu objeví další éčka z dehtu, třeba E122 azorubin nebo E131 patentní modř V (obě hodnocené o něco méně škodlivě než brilantní modř a běžně používané k barvení potravin, ale ve vinařství samozřejmě zakázané).
Skupina Constellation Brands koupila za 120 milionů dolarů pět značek původně spadajících pod Charles Smith Wines, hlavně „zábavné“ labely Kung Fu Girl Riesling, Eve Chardonnay, Boom Boom Syrah, Velvet Devil Merlot a Chateau Smith Cabernet Sauvignon s celkovou roční produkcí někde okolo šest milionů lahví. Tohle je svět velkého byznysu s vínem, ne ty naše výlety za malovinaři ;-) Což mi připomíná jedno hodně brutální „hrnečku vař“ v regionu Abbruzzo, takhle by to na vrchu gigantického tanku s červeným vínem asi vypadat nemělo…
V šampaňském domě Leclerc Briant se experimentů nebojí, jako součást marketingu i coby skutečného hledání nových cest. Na všem se totiž podílí Hervé Jestin, velká osobnost Champagne nejen pokud jde o biodynamiku, člověk roky zodpovědný za Duval Leroy, připravuje i své vlastní věci, konzultuje třeba Hambledon v UK a tak. Zásadní vinice Leclerc Briant, La Croisette, bude letos zpracována v keramickém vajíčku, starém dobrém dubovém sudu a pak pozlaceném soudku. Výsledky třeba půjde za pár let ochutnat :-) Mimochodem tady je zajímavé čtení o biodynamice v Champagne v kontextu letošního komplikovaného ročníku.
Slavné vinařství Penfolds si myslí, že šroubové uzávěry nemají budoucnost, především pokud jde o elitní vína, a zkoumají možnosti uzávěrů skleněných. Zároveň přichází na trh s pěti Imperial (tj. 6l) lahvemi Penfolds Grange 2012, s efektním křišťálovým dekantérem vyrobeným ve francouzských sklárnách Saint-Louis. Pouhých $185,000! :-)
Zajímavý nový web o politice okolo našeho vína - Není zatím vidět, ale o novele vinařského zákona už jedná, Kolik vinařských grantů opravdu za posledních osm let rozdělil grantový fond?, Ministerstvo ze hry. Ztratí kontrolu nad vinařskými granty?. Pokud by vás nudilo číst degustační poznámky a tak :-) Novela vinařského zákona, o které se ve třetím čtení hlasuje právě dnes, si zase vysloužila celý přehledný článek v ekonomické sekci na iDnes. Konkrétně se zabývají problematikou sudovek. Paskvil, nebo nutnost? Kontroverzní zákon zdraží stáčené víno.
A další hračka na váš stůl. Jmenuje se to Plum a stojí 1499 dolarů. Do krabice zavřete víno, mohou být dvě různá a každé se bude temperovat separátně. Hromadu lahví to samo pozná a nachladí správně. Pak už jen zmáčknete tlačítko, stroj vám naservíruje sklenku a zbytek lahve natlakuje argonem, aby se víno nekazilo. Kdybych měl výrazně menší spotřebu, žádnou hypotéku a větší kuchyň, tak by se mi to i líbilo. Ale věřím, že pro hromadu lidí, co si chtějí dát třeba jen sklenku občas, to může být zajímavé.
