středa 28. července 2010

Fascinace bublinkami z Les Vignes de Vrigny

vignes_de_vrigny_egly V minulých týdnech jsem se tu rozepisoval hlavně o vínech, která vám jen těžko rozproudí krev v těle, zato u žaludečních šťáv se jim to může podařit velmi snadno. Dnes odskočím od supermarketů k velmi prestižní oblasti původu, jednomu z nejlepších producentů a jeho asi nejzvláštnějšímu (ale zároveň nejlevnějšímu) vínu. Dům Egly-Ouriet sídlí v jedné ze slavných Grand Cru obcí Champagne, Ambonnay, a specializuje se na svébytná, plná a suchá šampaňská (a jedno tiché červené) postavená dominantně na modrých odrůdách a Pinotu Noir především. Většina světových kritiků, kteří se o Champagne zajímají, jej řadí mezi úplnou šampaňskou špičku. Jde o takzvané „growers champagne“, rodinný podnik Francise Eglyho a jeho otce Michela, který si na necelých deseti hektarech pěstuje hrozny sám, žádné nenakupuje a má plnou kontrolu nad jejich kvalitou. Původ jen v Grand Cru polohách (Ambonnay, Bouzy a Verzenay), staré keře (30-50 let), minimalizace chemie ve vinohradu (netvrdí, že v případě krize nestříknou, ale jinak se tomu vyhýbají), výrazná zelená sklizeň (jejich vína mají obvykle vyšší alkohol než je v Champagne obvyklé), fermentace čistě v dubových sudech, bez filtrace a čiření před lahvováním, minimalizace síry, dlouhé zrání ve sklepě (3-4 roky minimálně), uvádění doby zrání i data degoržování na vinětě … zní to lákavě, co říkáte?

Já otevíral jejich Les Vignes de Vrigny, což je jediné „pouze“ 1er Cru v jejich nabídce, z jihovýchodně situované výrazně křídové vinice u Vrigny v Petite Montaigne de Reims. To nejzvláštnější je ovšem odrůda, jde o čistý Pinot Meunier (a víno je tedy Blancs de Noir). Tahle odrůda sice často tvoří podstatnou část šampaňských, ale nedosahuje slávy a kvalit Pinotu Noir a Chardonnay a moc se o ní nemluví a už vůbec se nezpracovává samostatně. V tomhle víně jde o staré keře (40+ let) v kombinaci s velmi nízkými výnosy a pozdním sběrem, prostě pokus udělat z otloukánka něco víc. Daří se to?

vignes_de_vrigny_back
Těžká zelená šampaňská láhev, povedená viněta s údaji o době zrání na kvasnicích a datu degoržování, příjemné. Víno se po nalití prezentuje tmavou, zlatou barvou, hustou pěnou a pěkným perlením středně velkých bublinek. Aromatika je bohatá, zralá a velmi efektní. Mísí se v ní ovocitost, opečený toast s džemem, tvarohový koláč (hrozně mi to připomínalo takovou tu mřížku, kde je v jednom okénku džem a v druhém tvaroh a takhle se to střídá), fíky, trochu kouře. V chuti hodně suché, uleželé, zralé a dlouhé a pěkně zaplňující ústa pěnou. Ovocitost do opečeného jablka, povedená struktura, krásná kyselina, hodně minerality. Velmi „vinné“, jako by perlení byl jen další rozměr navíc k výbornému tichému vínu (vsadil bych si, že i vybublané by to bylo moc dobré). Prostě moc povedené. A přitom považováno za méně komplexní pití, než i jejich základní neročníkový brut a spíše zajímavost, čemuž se mi nechce moc věřit. Bohužel zkoumání dalších vín tohoto domu není zrovna snadné, dostupnost je spíše horší (malá produkce a kupa nadšených obdivovatelů) a i tenhle jejich nejlevnější kousek mne přišel na zhruba dvanáct stovek. Nelituji ani v nejmenším. Snad se mi časem poštěstí alespoň nějaká průřezová ochutnávka.

Unikají vám některé výrazy/postupy výroby v článku? Co takhle si přečíst Jak vzniká šampaňské v obrazech? :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails