Nebudu si zase stěžovat na cenovou politiku v ČR, ale prostě si neodpustím poznámku, že koupit v ČR slušné pravé Champagne za rozumný peníz (když nepočítáte různé speciální akce na produkty vyráběné pro super/hypermarkety) není nic snadného, v podstatě se z tohohle již tak docela luxusního nápoje stává záležitost na pití mimo výjimečnou příležitost prakticky nedostupná. V jedné loňské předvánoční akci jsem koupil pár lahví za trochu snesitelnější cenu a jednu dokonce pod šest stovek. A minimálně jednou byl velmi příjemně překvapen. Champagne J.L. Vergnon (web) sídlí na dobré adrese v Le Mesnil-sur-Oger, tedy jednom z vůbec nejslavnějších míst Côte de Blancs, a jejich šampaňská plně využívají místních podmínek, jsou Blanc de Blancs, stoprocentně postavena na odrůdě Chardonnay. A navíc „Grand Cru“, hrozny pocházejí z jejich vlastních vinic, obvykle starých keřů, v okolí Le Mesnil-sur-Oger, Avize a Oger. Nezávislý producent, občasné používání sudů pro zrání části vína, k tomu navíc pěstitel (v Champagne je běžný systém hrozny nakupovat)… to vždy zvýší očekávání.
Chutnaný vzorek je neročníkový (NV, ale hrozno by mělo pocházet především z ročníku 2005) Champagne J.L. Vergnon Blanc de Blancs Brut Premier Cru, výjimka v jejich sortimentu, část hroznů je „jen“ z 1er Cru vinic. Vinař se brání malolaktické fermentaci (která je jinak naprosto běžná) a zakládá si na minimální dosáži, dost vín dělá i jako „brut nature“, tedy opravdu velmi suchá. A navíc i základní vína, a tohle mezi ně patří, odpočívají ve sklepě na kvasnicích (i následně po degoržování) déle, než je v Champagne zákonem dané a obvyklé. Tenhle brut si třeba poležel na kalech přes tři roky. Typicky je používána i čtvrtina rezervních vín pro dosažení konstantního stylu/kvality. Na úvod víno hodně zašumí a koruna pěny se drží docela dlouho, perlení je bohaté a bublinky spíš hodně malé, znak delšího zrání. Vůně pak svěží, velmi příjemná „kvasnicově šampaňská“, bílé květiny, slinosbíhavá citrusová kyselejší ovocitost, toast s medem. Poměrně elegantní, nadprůměrné, bohatší, fajn. V chuti suché, plné, živé, kvanta poněkud ostřejší kyseliny, ovšem vzhledem k dobře postavenému tělu vyvážené, delší lehce pecičkově trpčí doznívání. Čisté, důrazné, bohaté, skvěle udělané a naprosto ideální jako doprovod k jídlu, víno osvěžuje patro a nabuzuje na další napití i sousto. Zhruba půl deci z nějakého podivného důvodu zůstalo v chladničce do druhého dne a i když všechny bublinky odešly, stále to fungovalo i jako řízné tiché bílé.
Cena 590,- (loňská vánoční akce u Vinum Bonum, varianta Grand Cru nedávno stála o stovku dráž a musím zkusit, ale teď je vyprodáno) mi vzhledem ke kvalitě přišla jako malý zázrak, většina ostatních nákupů v kategorii do sedmi stovek takhle povedená zdaleka nebyla (ale ještě se určitě zmíním o domě René Geoffroy a jejich Rosé de Saigné, to bylo fajn). Jasně, jde o Champagne, které přímo u producenta koupíte i po jedné lahvi pod 15€, ale holt tady nejsme uprostřed Côte de Blancs. Frantíkům lze jedině závidět, v kontextu jejich typických příjmů je taková cena zázračná. Každopádně je tohle víno další důvod, proč se podívat za obzor regálů plných Moët & Chandon a Veuve Clicquot, do světa menších pěstitelských šampaňských, často levnějších a přitom o tolik zábavnějších.
Chcete vědět o šampaňském více? Přečtěte si „Jak vzniká šampaňské v obrazech“!
