pátek 20. srpna 2010

Vinař roku 2010 s mistry vína

josef_valihrach Včera večer byl v prostorách velkého sálu Paláce Žofín na Slovanském ostrově, místě plném historie a více než prestižním, vyhlášen vítěz již osmého ročníku národní soutěže Vinař roku. Tohle ocenění je specifické v tom, že vinař přihlašuje celou kolekci vín a šanci uspět má jen ten, kdo kvalitně obsadí hned několik různých kategorií (suché bílé, červené, sladké, šumivé…) najednou. Jelikož tiskovou zprávu na tohle téma myslím zpracuje kupa různých médií (leckde už něco je: iDnes, Finanční noviny, Týden, i s videem na ČT24), pojmu krátkou „reportáž“ trochu jinak, ne úplně všechno na téhle ceně mi sedí, skoro nejzajímavější byla závěrečná tiskovka s Masters of Wine a následný rozhovor s jedním z nich, ty obecné věci projedu zrychleně. Takže kdo vyhrál?

valihrach_salvi Do soutěže bylo přihlášeno přibližně 500 vzorků, které ohodnotilo několik komisí a vyselektovalo osm vinařství, jejichž kolekce byla nejvyváženější. V Top 8 se umístil loňský vítěz Josef Valihrach z Krumvíře, Pavel Springer z Bořetic, Petr Skoupil z Velkých Bílovic, Tomáš Krist z Milotic, Vinařství Metroflora (Lubomír Gregorovič) taktéž z Milotic, Livi Dubňany (Libor Jestřáb) z Dubňan, Richard Tichý z Hrušek a Vinařství Čech (Jan Čech) z Tvrdonic. Jejich čtyřicítku vín poté hodnotila další komise sestavená z domácích špičkových odborníků (např. Ivo Dvořák či Klára Kollárová), které doplnila hned trojice (tohle číslo je HODNĚ vysoké, po celém světě jich je jen 280 a dostat tři na podobnou akci považuji za výkon hodný uznání) držitelů titulu Master of Wine – John Salvi, Jonathan Pedley a Sarah Abbott. Pedley se vyjádřil v tom smyslu, že předchozí komise za ně „položila život“, aby jim vybrala jen to nejlepší. Z jejich bodování pak vzešlo toto pořadí:

3. Vinařství Metroflora – Lubomír Gregorovič z Milotic
2. Vinařství Skoupil – Petr Skoupil z Velkých Bílovic
1. Vinařství Valihrach – Josef Valihrach z Krumvíře

valihrach_cervene Během večera byla udělena ještě dvě další ocenění, cenu za „tradiční a přírodní postupy ve vinařství“ si odnesl Richard Stávek z Němčiček a do síně slávy českého a moravského vinařství byl uveden Josef Peřina z Drnholce. O těchto dvou jménech nemám nejmenší pochybnosti a cenu si zaslouží, stejně jako po přechutnání několika vín musím uznat, že ta od vítěze dost výrazně vyčnívala nad ostatní (nečekaně famózní je směs Cabernet Sauvignon+Merlot+Cabernet Franc 2006 a kouzelné Rulandské bílé+Sauvignon 2008, samotný Jožka Valihrach byl po vítězství roztomile naměkko a fakt si to užíval, však je také prvním, kdo titul obhájil). V případě osmičky nominovaných na vinaře roku a ostatně i umístěných v nejvyšší trojici už mi to tak jasné nepřijde…

zofin_sal
Nechápu, jak může na vítěze v podobné prestižní akci aspirovat firma, která nakupuje kvanta vína kdo ví odkud a podílela se (ať se tváří jakkoliv jako oběť někoho dalšího) na asi největším z prokázaných domácích podvodů s vínem, LiVi Dubňany. A stejně tak nechápu (a říkal jsem to už když zvítězil v ročníku 2008), že se takhle vysoko umístí Vinařství Skoupil, jehož vína jsou prostě… na jedno brdo. Technicky zvládnutá, bez vad, ale obvykle také bez čehokoliv navíc.

Důležitou součástí „problému“ (v uvozovkách, tak to vidím já) mi přijde systém soutěže, protože vítězem se může stát jen ten, kdo vyrábí hned několik (často zásadně odlišných) druhů vína, přihlásí minimálně pět vín alespoň třech různých kategorií (viz seznam). Ti nejlepší vinaři ve světě (a ostatně i u nás) se obvykle specializují na to či ono a opravdu jen výjimečně někdo dělá stejně špičková vína bílá, červená, sladká i šumivá. Leckteré vinařské legendy ve světě ani nemají pět různých vín, leda tak dvě v několika různých ročnících. Prostě proto, že ani přírodní podmínky (ten neustále omílaný terroir) obvykle neumožňují, aby všechno tohle fungovalo na jednom místě stejně dobře. Ptal jsem se organizátorů soutěže, zda tohle nevidí jako problém a prý je to určitě téma k zamyšlení. Jakýkoliv vinař se ale může přihlásit třeba byť jen do jedné kategorie a v ní se stát (ovšem v podstatě nikde výrazněji neoznamovaným) vítězem, na titul vinaře roku tímto však nedosáhne. Chápu, hodnotí se kolekce, jakýsi „poskytovatel co nejuniverzálnějšího portofolia vín“, jen toto pro mne automaticky neznamená „vinaře roku“…

masters_of_wine
Skvělou částí celé akce byla krátká tisková konference s Masters of Wine, kteří nám rozhodně jen nemazali med kolem huby (jenom trochu, například když Salvi mluvil o tom, že v jejich hodnoceném setu byla snad jen čtyři vadná nebo fakt špatná vína… což při 40 vzorcích znamená deset procent a to jako moc málo není, jestliže je to výběr vín osmičky těch vůbec nejlepších), jak je to naše vinařství úžasné a bezchybné. Později jsem se ještě docela dlouho vykecával s Jonathanem Pedleym a některé jeho názory by to chtělo tesat do kamene, tenhle pohled zvenku našeho malého písečku potřebujeme jako sůl! Takže několik „mistrovských poznámek“ (mix od všech tří v mé lehké adaptaci)…

Nejhorší z té čtyřicítky prý byla roséčka, naštěstí se vyskytovala jen dvě. To, že je rosé „snadné na pití“ ještě vůbec neznamená, že je snadné ho i vyrobit a jde o odpad při výrobě vína červeného. Na opravdu dobré rosé je třeba začít už ve vinici. Téma „rosé zklamala“ opakovali všichni dost často a myslím, že v kontextu jistě dost drahé kampaně Vinařského fondu na jejich podporu je dobré o tom mluvit. Ano, kupa domácích roséček je… růžová nuda.

sbor
Špička jsou prý vína bílá (Sauvignon obzvlášť) hlavně v jejich čistě suché podobě s živou kyselinou, měla by se častěji posílat na mezinárodní soutěže, kde mohou sbírat i ta nejvyšší ocenění. V UK se lidé momentálně odklánějí od „oak monsters“, silně alkoholických nabušených barikovaných Chardonnay a podobných záležitostí, k lehčím, pitelným svěžím vínům, kde máme hodně co nabídnout.

Ovšem ani červená nejsou špatná. I když jsme chladnější vinařská oblast, tak leckteří vinaři dokazují, že to tu jde skvěle. Ale klíčem jsou starší vinice a správné polohy pro vysazení vhodných odrůd. Povedená byla ovšem spíše ta čerstvá, živá mladá ovocitá červená, archivní působila unaveně a Padley říkal, že by si je přál ochutnat tak před dvěma roky. Z dotazu, zda tu neumíme červená vína na delší běh dělat (s vyhýbavou odpovědí, že zkušenosti na to vliv mít budou), vzešlo další zajímavé téma…

volna_degu
Prý se tu zbytečně moc snažíme rovnou najet na „velká vína“, nesmyslně nahoru letí alkohol a všechno ostatní (trend, který ve světě naopak upadá), ale přitom by bylo lepší zkusit dělat vína prostě dobrá, na pití, ovšem trochu výraznější, komplexnější, se zajímavou texturou. Nemá smysl konkurovat světu v barikovaném Chardonnay či Cabernetu. Tedy výtka, kterou pronáší i mnoho zdejších vínomilců. Kvalitní střední třída (což ale není jen problém vína, totéž by se dalo říct o celé společnosti) tu nějak nefunguje, vína jsou častěji buď vyloženě základní a jednoduchá, nebo jde o snahu o něco nabušeného / mohutného. A kvalitní suché strukturované kousky na dvanácti a půl alkoholu aby člověk pohledal. Podobný trend ale prý Pedley pozoruje i v Německu.

Jo a zajímavá byla i odpověď na dotaz, proč je ve Velké Británii tolik Masters of Wine, když vinic tam mají méně než ČR. Prý je to tím, že jsou alkoholici a chlastají už od deseti od rána :o) Realitou je samozřejmě to, že The Institute of Masters of Wine vznikl právě v UK a tato země byla, je a ještě nějakou dobu bude špičkou v importu a znalosti velkých světových vín. Za mnohými dnes běžnými styly evropských vín stojí právě obchodníci z UK, jejichž vliv je už po staletí obrovský.

syry A co ještě tak dodat? Galavečer měl fajn atmosféru (možná k tomu přispěla i láhev sektu Matthias od Proqinu, na každém stolku byla jedna pro 2-3 osoby) a úroveň, dokonce i při následné volné degustaci vín. Dostatek prostoru, stolečky, dalo se tam dýchat a najít si koutky pro klidný hovor, i při našem odchodu po půl jedenácté jsem pozoroval minimum vyloženě „společensky unavených“ účastníků. Pro srovnání s dřívějším vyhlašováním Vinařství roku v divadle Hybernia mne napadá snad jen „fanoušci Baníku po prohraném zápase v ulicích Prahy vs. návštěvníci divadelního představení v Národním divadle“. Prostě to mělo styl a úroveň, nikdo vás tam pupkem nevytlačoval od vzorků a vůbec, přitom lidí přišlo požehnaně. Kdo si chce leckterá soutěžní vína přechutnat, může příští víkend vyrazit na tradiční Dobřichovické vinařské slavnosti, o loňském ročníku jsem tu psal.

richard_stavek P.S. Richard Stávek při přebírání ceny za přírodní postupy ve vinařství tak nějak zamumlal, že to považuje „za omyl či provokaci“, čímž mne dost pobavil (málokdo v téhle zemi se tématem zabývá tak jako on). Na stole mám poslední číslo Vinařského obzoru (kterého je Richard editorem a bývalým, z mého pohledu pro „nepohodlné názory odstaveným“, šéfredaktorem), kde se po období „proč bych tohle měl kupovat“ vrací o dost zajímavější styl a některé články jsou pořádně kousavé, šijí do vlastních vinařských řad a stojí za zamyšlení, k tomu přibývá i kvalitních odborných textů. Asi si ho znovu předplatím…

strop_zofinJedna ze stropních maleb byla velmi stylová… 

Jonathan_Pedley_jizni_svahMaster of Wine vs. Wineblogger… dva extrémy ve světě vína :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails