úterý 17. srpna 2010

Německý ryzlink osmkrát jinak

von_buhl_riesling O ryzlincích jsem tu psal už tolikrát, že nic moc objevného asi pro dnešek nevymyslím. Tento článek je shrnutím degustačních poznámek k osmi vínům z Německa, pravlasti téhle úžasné odrůdy, které jako ukázku svého portfolia prezentoval dovozce Domaine R&W v prostorách salonu Paukert (sál v domě nad tím slavným lahůdkářstvím). Chutnala se vína suchá i sladká ze zásadních vinařských oblastí, od vín úplně základních po zajímavý archiv. Cílovou skupinou (alespoň tak mi to připadlo) byl spíše ten, kdo se s německými ryzlinky a víny od Domaine R&W teprve seznamuje, ale to mi nebránilo si je i tak přechutnat, dobrých ryzlinků není nikdy dost. A ještě jsem si mohl osahat různé druhy břidlice z jednotlivých ryzlinkových terroir :o)

dr_l_riesling_dry Začínáme na Mosele s Riesling Dr. L trocken 2009 od Weingut Loosen, základního vína „na pití“ z nakupovaných hroznů, které ale při svém příchodu slavilo úspěch po celém světě a všichni se až divili, jak kvalitní může být. I já jsem nad ním halekal nadšením a to opakovaně, především v ročníku 2006 a 2007. Přiznám se, že nulaosmička mne bavila o něco méně a nedávno ochutnaná nuladevítka (ovšem čerstvě přivezená, přikládal jsem to tomu) poněkud nudila. Teď při přechutnání již odpočinuté mám v poznámkách bledou barvu, jemnou perličku čerstvého vína, jednodušší svěží květinovou vůni s trochou „candy“ ovocem. V chuti suché, svěží, ucházející kyselina, dobrá délka. Korektní pití k jídlu a na lístek restaurace, ale pro mne naprosto bez dřívějšího „X-faktoru“ a důvodu zakoupit domů.

von_buhl_riesling_dry Následující vzorek pocházel z Pfalze, od většího avšak velmi kvalitního Weingut Reichsrat von Buhl, šlo o jejich základní suchý tichý Riesling Q.b.A. 2008. Trochu hlubší barva se zlatavým tónem, klasická, nádherná čistá vůně, výrazná, lehce „petrolej“ (barvy & laky), květiny, dost povedené. V chuti suché s říznou kyselinou, avšak vyvážené, med + petrolej, délka. Na kategorii víc než povedený kousek a byť je o trochu dražší než Dr. L (240,- Kč vs. 300,- Kč běžná cena jedné lahve), tak ho poráží s obrovským náskokem. Navíc mne oslovuje i viněta. Prostě sedlo.

wolf_jesuitengarden_rieslin A v Pfalzi zůstáváme, tentokrát s Weingut J.L. Wolf (které má pod palce Loosen a jede zde „sušeji“ než na Mosele) a Riesling Jesuitengarten spätlese trocken 2007 G.G. (Grosses Gewächs, jakési „grand cru“ pro vinice s ryzlinky v Německu). Barva opět hlubší do zlaté, již trochu nazrálejší efektní vůně, petrolej, sušené bylinky, exotičtější ovocité vrstvy, propolis a k tomu všemu kdoule. Omamná a moc fajn aromatika. Chuť je suchá, čistá, vzletně lehčí ale přitom dostatečně důrazná, ovocitost s kyselinou zařezávající se do jazyka, dost povedená struktura a slušný bylinkový dojezd. To se mi hodně líbí!

donnhoff_Norheimer_Dellchen Další zastávkou je Nahe s Riesling Norheimer Dellchen spätlese trocken 2004 v podání Weingut  Dönnhoff. O vinaři i tomto konkrétním víně je zde celý delší článek. Hlubší zlatavá barva, komplexní nazrálá vůně, efektní, trochu barvy & laky, lípa a lipový med, čajové výluhy, složitější a nutící čichat dál a dál. Což má smysl, protože proti nádherné vůni je chuť o trochu jednodušší, sice je tam tak nějak všechno důležité a očekávané (říznost kyseliny, sladký dotyk medu a tak), ale něco tomu chybí. Možná potřebuje další čas, je zrovna v takovém „problematickém věku“, ale krásná aromatika mne prostě naplnila větším očekáváním.

zilliken_butterfly_riesling Pátý vzorek je skok dolů v žebříčku kvality a nahoru v obsahu zbytkových cukrů. Přesunujeme se do oblasti Saar (ještě nedávno to byla Mosel-Saar-Ruwer, od roku 2007 se oblasti označují zvlášť) a k Riesling Butterfly Feinherb 2008 od jedné z místních špiček, Weingut Geltz Zilliken. Feinherb na vinětě značí, že nemáme tu čest s úplně suchým vínem, ale „vyváženým“. Tenhle historický výraz má poněkud volnější výklad, někdo ho používá na vína projevující se v podstatě jako suchá, ale která se jako taková už nevejdou do zákonných tabulek co tento pojem definují. Častěji jím však vinaři nahrazují méně populární halbtrocken. Spíše bledá barva, mýdlovo-ovocně kompotová vůně, hruška, jednoduché ale čisté. V chuti nasládlé, ale s moc fajn vyvažující kyselinou, med, jednoduché, taková neurážlivá líbivá záležitost „pro všechny“ na nějakou oslavu. Jenže při třech stovkách za láhev… já vám nevím.

dr_l_polo Posun na Moselu k dalšímu Riesling Dr. L 2009 od Weingut Loosen, ovšem tentokrát jde o variantu s nízkým alkoholem a vyšším zbytkovým cukrem. Opět spíše bledá barva, mladá a lehce bonbónová ovocitost do citrusů. Perlička, sladší chuť s dostatečnou fajn kyselinou, tak snadno pitelné až vyvolává dojem ovocného džusu. Slušná délka, v pohodě líbivý slaďák. Ten cukr je tam docela přirozeně, nepůsobí násilně a víno není ulepené.

robert_weil_rheingau K závěru se blížíme s Weingut Robert Weil a jeho Rheingau Riesling spätlese halbtrocken 2007, což by měl být (nejen dle jména) ukázkový „rýnský ryzlink“ v jeho polosladké variantě na nižším alkoholu. Barva nijak hluboká, ovšem vůně s již výraznějšími stopami nazrávání, barvy a laky, bylinky, med, lípa, citrusy. Vůně je taková jakoby štiplavá, chceme se mi pšíknout a do poznámek píšu „alergie na pyl“. V chuti jasný zbytkový cukr, ale vyvážen živou skvělou kyselinou, dostatečná délka, dobře pitelné. Ale hodně mladé, dal bych mu čas.

zilliken_Saarburger_Rausch_
O tečku na závěr se postaral Riesling Saarburger Rausch auslese 1995 z Weingut Geltz Zilliken, tedy oblasti Saar. A levou zadní dokázal, že mladé ryzlinky mohou být výborné pití, ale teprve lahvové zrání, které zvládají více než dobře, jim dodává ten pravý rozměr a přivádí je do podoby, pro kterou tuhle odrůdu tolik lidí miluje. Hlubší zlatá barva. Příjemná bylinko-čajovo-minerální vůně, komplexní a propracovaná, barvy a laky, kouř, stará lakovaná skříň u babičky. Sladší ale vyvážené, kulaté, komplexní, exotický likér, med, dlouhá dochuť… prostě paráda a pocitovka. To vše při neuvěřitelně nízkých 7.5% alkoholu.

nemecke_ryzlinky
A teď něco pro pobavení. Němci mají trochu problém se zbytkovým cukrem, mnohá vína jedou poněkud líbivějším stylem vyšších zbytkáčů, ale zároveň se to tak nějak snaží tajit na vinětách. Pak se setkáváte s výrazy jako Feinherb (viz popis výše). Nyní se prý objevuje i další slovní spojení, který by se hodně hodil vinařům na Moravě – „harmonisch trocken“. Ano, ta „harmonie“ v suchosti spočívá v tom, že je tam zbytkový cukr :o)

bridlice

P.S. Vůbec nevím, kde jsem sebral ten pitomý stín na fotkách vinět.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails