Už to tak vypadá, že v poslední době mám štěstí na výběr moc fajn ochutnávek (z toho obrovského množství, co se jich denně koná). Včera jsem strávil příjemné dvě hodiny v baru Chambre Separée ve společnosti Champagne Tarlant (web), které pro ten večer zastupovala šarmantní Mélanie Tarlant, již dvanáctá generace rodinného vinařství. Na téma rodina se hovořilo hodně, očividně je pro ně zásadní součástí toho všeho. Ale řeč se točila i okolo udržování tradic versus nutného pokroku a změn, emocí ve víně a ročníkových Champagne jako „fotografii jednoho momentu“ i prostých technických záležitostí. O jednom víně tohoto domu jsem se zmiňoval již dříve, včetně fotky z dřívějšího setkání s rodiči Mélanie, tentokrát pak měl možnost ochutnat vín hned osm, jejich téměř kompletní produkci. Ale o tom trochu později, nejdříve pár technikálií i zajímavostí o vinařství.
Champagne Tarlant sídlí v obci Oeuilly ve Vallée de la Marne a jedná se o tzv. pěstitelské šampaňské, všechny hrozny si pěstují sami a žádné nenakupují. Jde o jednoho z vůbec nejstarších pěstitelů s tradicí od roku 1697, sami víno vyrábějí ale až od roku 1928, tedy chvilku po zavedení apelace Champagne. Důvod změny z pěstitele i na vinaře byl prostý, Louis Adrien Tarlant prostě nehodlal dál prodávat hrozny velkým domům, které před zavedením apelace kazili jméno celému Champagne dovozem hroznů kdo ví odkud. Na svých pozemcích, 14 hektarech u čtyř různých obcí (Oeuilly, Boursault, St-Agnan, Celles-les-Condés) v 55 specifických vinicích, hospodaří organicky / bio, totéž probíhá ve sklepě. První fermentace je spontánní (bohužel při té druhé v lahvi už musí přidat trochu rafinovaného cukru i čistých kvasinkových kultur, zkoušeli nerafinovaný bio cukr a prý zanechával znatelnou chuťovou stopu), krom nerezu s kontrolovanou teplotou při fermentaci vína leží i v dřevěných sudech na kvasnicích. Dle Mélanie chtějí vytvářet vína bez make-upu, přirozená, prý jako když se ráno probudíte vedle ženy a vidíte její pravdivý obraz. Vína často neprocházejí malolaktickou fermentací, ve sklepích leží výrazně déle než přikazuje zákon (základní brut pět let), nejsou filtrována, jednotlivé parcely vinifikují separátně a vůbec to zní skvěle. Ročně připraví přibližně 100 tisíc lahví v různém počtu cuvée dle kvality ročníku, všechna vína mají specifický řízný suchý styl, s minimální či žádnou dosáží, ale zároveň se od sebe výrazně odlišují, místo původu a typ vína jsou velmi znatelné.
Hlavní slovo ve vinařství má momentálně Jean-Mary Tarlant (bratr Mélanie), od ročníku 1999 plně ve vinicích a dalšího roku i ve sklepě. Rodiče předali zodpovědnost a slouží jako „poradní hlasy“, ale nová generace již musí rozhodovat sama. U chutnání vín ve sklepě a promýšlení kupáží se prý sejdou včetně prarodičů a nedávno i pra-prarodičů, kteří dokážou doplnit své vzpomínky na obdobné sklizně a projev vín z minulosti, přenést zkušenosti. Už od malička jsou děti připravovány na vinaření stylem „ochutnej hrozny – ochutnej víno“. Snaží se udržovat tradice jak to jen jde (včetně pěstování dnes již skoro nepoužívaných ale v Champagne stále povolených odrůd Arbanne, Pinot Blanc a Petit Meslier), ale přijde mi, že při všech těch různých experimentech s novými styly vín je rozhodně nejde považovat za konzervativní. Jsou proslavení stylem Brut Nature / Brut Zero, připravují takto i skvělé růžové, což je dost výjimečná záležitost (Mélanie popisovala způsob jeho vzniku, různé experimenty s několika variantami kupáže a přípravy v jeden rok atp., ale prý jde stále o „skicu tužkou“, víno ve vývoji a každoročně odlišné; není to finální obraz a bude trvat mnoho let, než víno dotáhnou k dokonalosti). Na vinětách vždy uvádějí všechny možné detaily – od původu hroznů, přes způsob zpracování až po datum degoržování a množství přidaného cukru.
Champagne Tarlant Tradition Brut je jakási „úlitba obvyklému stylu Champagne“ a víno určené k jídlu, nejde o jejich zásadní produkt jak bývá zvykem u jiných domů, tím je Zero – Brut Nature. Zde je dosáž asi 6g, nové kupáže jsou Blanc de Noir, včera chutnaná byla ještě 55% Pinot Noir, 30% Pinot Meunier a 15% Chardonnay, v lahvi si poležela dlouhých pět let. Víno výrazně perlí, bublinky jsou spíše střední až menší. Vůně pak výrazná, klasická svěží slinosbíhavá, aromaticky směrem k pečeným jablkům a ovocnému džemu na toastu, dost fajn. V chuti čisté, svěží, hodně suché a skvěle postavené, kyselina velmi výrazná a řízná, vyvážené, delší. Parádní víno, líbivé v tom dobrém slova smyslu. Při přechutnání po jejich prestižních cuvée působí logicky poněkud jednodušeji, samostatně ale dokáže nadchnout.
Champagne Tarlant Zero Brut Nature je, jak už jsem psal výše, jejich základní a zásadní víno demonstrující styl domu a o co se snaží, připravují jej od roku 1972 a byli jedni z vůbec prvních. Po třetině všech hlavních odrůd (Pinot Noir a Meunier + Chardonnay), ve sklepě leželo čtyři roky, ani gram přidaného cukru. Perlí o něco méně, ale bublinky jsou hezky malé. Aromatika divočejší, mix květin a ovoce, mineralita do křísnutí křemenem. V chuti jemnější, elegantní, výrazné čisté víno, ostře citrusově suché a křupavě minerální, vyvážené, delší. Hodně dobré.
Champagne Tarlant Rosé Zero Brut Nature je směsí 85% Chardonnay a 15% Pinot Noir, na lahvi čtyři roky, opět bez dosáže. Řídká malinová barva, jemná elegantní ovocitá vůně do jahody a červeného pomeranče, ale zároveň působí dost vinně a upomíná na běžný červený pinot. Parádně suché, čisté, řízné a živé, vinné, dlouhé, harmonické, WOW! To, co jsem pil před dvěma lety, mi přišlo takové plnější a důraznější, tahle varianta je spíše elegantní. Parádní růžovka.
Champagne Tarlant Prestige Millesime 1998 Extra brut pochází z tratí l'Enclume, la Savoyarde a les Marguiniers, jde o směs 65% Chardonnay s 35% Pinot Noir vyzrávanou v lahvi rovnou deset let a s dosáží na 4g/l cukru. Hezké perlení maličkých bublinek. Elegantní nazrálé aroma, čistá „půdní pocitovka“ (aromata všech těch starých a polozapomenutých věcí u babičky na chalupě s notnou dávkou těžko popsatelného tajemna), med, ovoce, citrusy, vyváženost, bohatost. Suché a perfektně vyvážené i v chuti, kyseliny, skvělá struktura, pomalé doznívání. Pokud máte u šampaňského rovnítko s brutem od Moëtu či žlutou vdovou Clicquotovou, tak tohle je úplně jiný svět. Přitom se dá pořídit za nějakých třináct stovek, což oproti běžné ceně nejprofláklejších velkých domů není zas o tolik víc. Zážitek naprosto nesouměřitelný.
Champagne Tarlant Rosé Prestige Millesime 1999 Extra Brut pochází ze stejných vinic jako bílé výše, je to směs 85% Chardonnay s 15% Pinot Noir a dosáž opět na 4g/l. V lahvi devět let, ale stále ve vinařství ještě leží. Pěkná, efektní malinově růžová. Budu se teď hodně opakovat, ale znovu jemné a elegantní, na první ovonění působí tak nějak křehce, ale postupně nabízí spoustu ovocitosti, hutnějších tmavších aromat a pražených mandlí. Suché, skvěle strukturované, čisté, ovocité, elegantní s finesou ještě nad úrovní předchozího vzorku, opět půdní pocitovka.
Champagne Tarlant La Vigne d’Antan – Non greffée Chardonnay z ročníku 2000 je opravdu velká specialita. Na vinici Les Sables v Oeuilly přežila část keřů, pravděpodobně díky písčité vrstvě půdy, nákazu fyloxerou. Těch pár keřů vinařství postupně namnožilo a nyní má 1.4ha už dost starých pravokořenných Chardonnay, žádné americké podnože. Navíc víno fermentují ve starých sudech, za pravidelné batonáže, bez malolaktiky. Dosáž někde na 2g/l (Extra brut), ve sklepě devět let. Dost pěny, malé bublinky. Špičkově nazrálá efektní vůně připomínající ořechový koláč, květiny, sladší, bohatá a komplexní. Trochu „rancio“ dojem, jako kdyby víno dostalo špetku dobrého koňaku :-) Suché, živé perlení, čisté a vyvážené, harmonické, parádní kyselina, zemitost, delší dochuť. Netypické, ale výborné. U těhle pravokořenných keřů je prý strašně těžké odhadnout moment sběru a je nutné je, když se doba přiblíží, pravidelně kontrolovat ráno a večer.
Champagne Tarlant La Vigne d’Or Blanc de Meuniers je opět dost netradiční záležitost, jedna vinice (Pierre de Bellevue v Oeuilly), ročník 2002 a Blanc de Noir čistě z odrůdy Pinot Meunier (nedávno jsem tu psal o stejné specialitě od vinařství Egly-Ouriet), znovu vinifikace v sudech a za batonáže, dosáž na 4g/l. Výrazná zlatá barva a střední až menší bublinky. Zemité a dost divoké aroma s až linkou sušených hub, velmi ovocité, červené plody, citrusy, ananas, efektní. Plné, suché, kulatější s parádní kyselinou, dlouhé, pěkně postavené a na cestě (ještě musí zrát). Působí jakoby vulgárnějším, přímočařejším a méně elegantním dojmem než předchozí vzorky, ale stále hodně dobré (a jejich vůbec nejdražší víno, překvapivě).
Champagne Tarlant Cuvée Louis Extra Brut je směsí ročníků 1996, 1997 a 1998 opět z jediné vinice (Les Crayons v Oeuilly, svah mezi řekou a lesem) a ze starých šedesátiletých keřů, odrůdově půl napůl Pinot Noir a Chardonnay. Znovu sudy, batonáž a bez malolaktiky. Zlatá barva, spíše méně maličkých bublinek. Výrazné, krásně lahvově zralá aromatika, znovu půdní pocitovka, bohaté, hutnější důrazné aroma, vrstva vůní stoupá a obluzuje, dokonalý celek těžko rozložitelný na nějaké části. Suché, na Champagne hodně plné, výrazné, svěží, bezchybně vyvážené, vinné, dlouhé, minerální, kyseliny, struktura, dokonale vypracovaná záležitost. Cena někde k patnácti stovkám.
Pokud tenhle článek vypadá jako prachobyčejná reklama, tak opravdu není. Champagne Tarlant mne nadchlo už před dvěma lety a takhle ochutnávka jen dokončila nevyhnutelné. Ta vína jsou špičkovou ukázkou toho, jak vypadá poctivé, s láskou a zkušenostmi generací nadšených vinařů připravené pěstitelské šampaňské.
Chcete vědět o šampaňském více? Přečtěte si „Jak vzniká šampaňské v obrazech“!
