pondělí 25. ledna 2010

Galadegustace Prague Wine Weeku 2010

galadegu_titulky„pozvánce“ na Prague Wine Week jsem se o páteční galadegustaci v Břevnovském klášteře zmiňoval o něčem jako „úvodu plesové sezony“, takové velké slavnostní ochutnávce zahajující rok, který jich snad bude plný. A protože právě tahle akce je jakýmsi vrcholem pražského týdne vína, zaslouží si i první ze série reportů. V mrazivém pátečním odpolední se totiž ve vyhrazených (nádherných a honosných) prostorách sešlo nejspíše přes tisícovku milovníků vína. Dav to byl obludný, v některých užších místech vytvářel proudy člověka nemilosrdně strhávající ve směru, kterým vlastně nechtěl jít, ale oproti loňskému roku se alespoň podařilo na pár místech otevřít okna a tudíž nedocházelo ke kritickému nedostatku kyslíku. A šlo si najít pár klidnějších koutků. Pokud jste se probojovali k některému z mnoha stolečků s víny, a že u leckterých to skutečně nebylo snadné, čekala na vás hodně bohatá degustační nabídka. Oficiálně 317 vín od 57 vinařství a dovozců (vína úspěšná v soutěži Prague Wine Trophy) bylo doplněno dalšími vzorky ze sortimentu toho kterého podniku a v tomto rozsahu a kvalitě se jednalo o v ČR v podstatě dost unikátní přehlídku, podobné množství výborného vína z celého světa na jednom místě tu budete jindy hledat jen těžko.

galadegu_sklenka Vstupenka na akci stála 1000,- Kč, což je na naše podmínky docela hodně (sám jsem k lístku přišel jako k výhře v tipovací soutěži u Víno-klubu, takže mne cena netrápila), ale těch skvělých (a drahých) vín na ochutnání tam zase byla opravdu kvanta. Chutnalo se buď z úplně nevhodných sklenek dostupných zdarma, nebo z naopak vyloženě ideálních degustačních kousků od Riedelu (tvar Riesling z řady nejspíš Restaurant, stejný tvar jako klasické Vinum) s vratnou zálohou 200,- Kč. Je jasné, že v úvodu popsané podmínky příliš nenahrávaly nějakému klidnému vychutnávání a zkoumání vzorků, natožpak delším rozhovorům s vinaři (i několik zahraničních) či dovozci. Ač na stolech byla plivátka/odlívky, často prostě skoro nešlo se k nim dostat. Pro podobné akce se opravdu hodí mít vlastní mobilní plivátko, zařazuji do nákupního seznamu :o) Vzhledem k tomu, že jsem absolvoval dvě ochutnávky o den dříve a pil na nich skoro jen bílá, dorazil jsem na tuhle galadegustaci s předsevzetím věnovat se hlavně červeným (a pár vybraným bílým, která prostě nešlo vynechat), jenže člověk míní a podmínky mění. První třetinu pobytu jsem šel po vybraných vínech, aktivně plival a dělal si poznámky. Druhou třetinu se už zapojil do „bloudění“ s několika dalšími vínomilci a skupinového vyhledávání zajímavostí, kdy odplivnutí už nebylo tak časté a poznámky to samé. A závěr patřil v podstatě už jen povídání a příjemnému popíjené výborných vín, z nichž leckterá utkvěla v paměti, ale nemám k nim ani čárku. Nu což. A navíc jsem opět, v drtivé většině případů, pil bílá. Těch lákavých ryzlinků a dalších krásných vín tam bylo prostě moc, než abych dokázal odolat :o)

galadegu_pww
Jak jsem tak sledoval okolí, přišlo mi, že spousta účastníků hned od začátku najela na systém nezřízeného popíjení všeho dobrého, co se jim dostane pod ruku. A v závěru akce se tak po chodbách a místnostech motalo poměrně dost „společensky unavených“ osob. Někdy opravdu hodně jetých. Bavil jsem se představou, jak je vytrestá ledovatka před klášterem, ale zároveň mi z některých bylo trochu smutno. A asi jsem nebyl sám. Myslím, že připotácet se a narazit do paní Duškové, šéfredaktorky Víno Revue a organizátorky celé akce, přelévat víno z vlastní skleničky do její a pořvávat přitom, ho „prostě musí ochutnat“, se tady rozhodně nesluší. A podobných scének bylo vidět víc.

Ale teď už alespoň trochu k vínu. Kontrolní otázka – co má větší šanci ve výše popsaných podmínkách zaujmout: mladičké a ideální zralosti na hony vzdálené burgundské Grand Cru, nebo nabušená sladce ovocitá Valpolicella Ripasso (u stejného stolu a za pětinu ceny)? Právě pro tu odpověď berte prosím následující poznámky s ještě větší rezervou než obvykle. Jemnost, elegance, složitost a hledání potenciálu pro roky následující mají prostě při podobné akci poněkud složitější postavení, než projev koncentrovaný, výrazně aromatický, důrazný a takový, který si můžete kompletně užit „teď a tady“. Což není nic proti účasti velkých skvělých vín, jsem strašně rád, že tam byla a pokud člověk chtěl, mohl je ochutnat (a měl-li dost času a chuť, třeba s nimi zkusit prchnout do některé ze zastrčených chodeb a zkusit si je vychutnat tam).

galadegu_ryzlinky
U stánku M.Král & spol jsem se lačně vrhl po vítězi ryzlinkového kola soutěže, Eroica Riesling 2006. Je to společný projekt Château Ste. Michelle ze státu Washington v USA a špičkového vinařství Dr. Loosen z Německa, v podstatě jedna z moderních bílých vinných legend. Krásná klasická aromatika se vším všudy a plnější tělo s jasným cukrem a dostatkem kyseliny, víno uhlazené a vycizelované co musí oslovit skoro každého. Osobně mi v něm něco chybělo, možná část té německé říznosti, která se plně projevila v Marcobrunn Riesling Erstes Gewächs 2006 z Schloss Reinhartshausen, to byl můj asi největší ryzlinkový objev toho odpoledne. Samozřejmě nic nemělo na masakrózní suchost Ryzlinku rýnského 2006 pozdní sběr ze Školního statku Mělník, to je unikát :o) Vůbec u stolečku Restaurace na Štepáně a hned naproti u OHMS šlo ochutnat špičková vína, tedy ryzlinky především. V zásadě bylo skoro jedno, co si z  Weingut Fritz Haag či Weingut Grans-Fassian člověk dal, vše bylo nadprůměrné a někdy vyloženě úžasné.

U Wines Home nadchnul Sylvaner Grand Cru Zotzenberg 2007 z vinařství Jean-Pierre Rietsch, mohutnější bohatý styl sylvánu trochu ve stylu toho, co jsem o den dříve mohl chutnat u Domaine Weinbach. Špičkové víno. Dost se mi líbila, jak tahle vína nevyhledávám, Barbera Brico Bigotta 2005 z Braida di Giacomo. Víno plné, voňavé, ovocité, bohaté a vyvážené, krásně pitelné (u stánku firmy Neubauer & syn, ale od těch jsem chutnal kupu věcí o den dříve a budou mít vlastní zápisek). Vlastně něco podobného by šlo napsat o Merryvale Cabernet Sauvignon Starmont 2005, opravdu hodně povedeném novosvětském cabernetu, s již dost ohlazeným tříslem a překvapivou elegancí. Jejich elitní cuvée Profile mne již dříve nadchlo, tohle vinařství umí. Často bylo plno u stánku Piper Heidsieck, jejich šampaňské znám (a ač jde o velkého producenta, tak mi dost sedí) a nepamatoval si jen Rosé, které překvapilo výraznější barvou a naopak příjemnou lehkostí, fajn ovocitý aperitiv.

galadegu_jelic Naopak prázdněji působil prostor před stolkem Vinogradi i podrum Jelić ze Srbska, tak trochu zastrčeném v rohu a ve velmi tvrdé konkurenci. Jejich Pinot Noir Baby Mammoth 2006 byl ale překvapivě chutný představitel odrůdy tak trochu v podobě, jakou známe v teplejších letech tady v ČR. Potěšila netradiční, aromatická a zvláštní Morava 2008, nedávno vyšlechtěná odolná odrůda (stojí za ní dr. Petar Cindić z univerzity Novi Sad). Úplně vidím ten chaos, kdyby se tu začala víc prodávat, ty lahve s velkým matoucím nápisem Morava, ale pocházející z úplně jiné země. Počkejte… vždyť se to vlastně běžně děje ;-)

Samozřejmě ne všude jsem byl nadšen. Hodně zvláštní mi přišla červená z vinařství Springer, všechna beze zbytku (ač v chuti se to tolik neprojevovalo a byla obvykle pěkná) měla ve vůni takový divný tón nejvíce připomínající korkovou vadu. Všiml si toho ještě někdo? Hodně mne zklamal vítěz mezi Pinot Noir, Gevrey-Chambertin 2004 z Domaine Trapet Pėre et Fils. Tohle víno mám doma, koupil jsem ho před dvěma lety na základě ochutnávky, kde byl dost nadšen. Teď na Břevnově nebylo vyloženě špatné, ale rozhodně ani zdaleka nejlepší pinot z těch dostupných okolo a víno očividně za zenitem. Tak trochu doufám, že láhev doma se udržela lépe, ale moc tomu nevěřím. A taky „pobavila až skoro k pláči“ prezentace nového revolučního „dekantéru“ pro neuvěřitelně rychlé okysličení vína, futuristického objektu jež využívá podtlaku v takové podivné kapsli k nasátí vzduchu, u stánku byl i s  hezkým plastovým stojánkem. No nevím, jestli někdo chcete mrvit dobrá vína podobným stylem, tak hurá do toho.

A to je pro tuhle akci asi vše. Ochutnal jsem i další vína, která příliš nezaujala, ale mnohem více těch, jež se mi dost líbila. A to se nestává na masovkách tohoto druhu zas tak často, spíš výjimečně. Tak třeba zase za rok…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails