čtvrtek 21. února 2008

Přehlídka červených burgundských

Společnost Riesling & Co. má název, který správně napovídá, že nejsilnější jsou ve vínech bílých, v klasických ryzlincích z Německa především. Zabývají se však také Itálií a Francí. Nedávno slavila jedna jejich Rhôna velký úspěch v časopise Víno & Styl, ovšem více se zajímají o Burgundsko, v bílé i červené podobě. O té bílé jsem tu již psal, nyní si absolvoval ochutnávku výběru červených, jakéhosi setu od základního Bourgogne po několik 1er Cru.

Většina vín byla dost mladých, dominoval navíc dost problematický ročník 2004. Byla však možnost ochutnat i vína vyzrálá, z naopak skvělého ročníku 1999. Pan Sitár vína prezentoval poutavě a s nadšením, nějaká fakta a technické informace předkládala jeho (snad se nepletu) dcera. U stolku jsem se navíc sešel s též blogujícím „panem Skleničkou“ a měl tak možnost se krásně pohádat na mnohá témata, u kterých se ve víně asi nikdy neshodneme (za všechny uvedu diametrálně odlišné názory na nutnost archivace u některých vín). Inu poučný večer to byl, ale teď již ke vzorkům.

Po zavínění (výborný kabinetní ryzlink 2005 od Hupfelda a pak docela pěkný mladičký Lirac, hutný, tříslovinový a slušně dlouhý – což bohužel vůbec nepomohlo následujícímu vzorku) následoval spíše úvodní výplach sklenek, Bourgogne Rouge 2004 (Richard Maniére, A.O.C., 230,- Kč). Nízká barva, ostřejší ovocitá (jahoda, višeň) vůně, ale každopádně pinotová. V chuti jednoduché, tenké, trpčí. Základní, obyčejné víno. Ale v tomto případě bych upřímně hlasoval pro domácí vína této odrůdy, ještě stále za tyto peníze pořídíte lépe. Dalším vzorkem se reputace základního burgundského napravila, Bourgogne Rouge 2001 (Rossignol-Trapet, 310 Kč) měl barvu znatelně vyšší, byť stále odrůdě věrnou. Ve vůni zajímavý nazrálý mix – rybízovo-bylinkový likér, ovocité, trocha živočišnosti. V chuti jednoduše ovocité, s výraznější kyselinou, brusinkou, trochu rozhárané (tedy jako celek nepůsobí úplně kompaktním dojmem) a s poněkud nudnou dochutí, ale v zásadě docela pěkná burgunda. Tři stovky (tedy 12€) je na našem, v případě Burgundska notoricky předraženém (více než Bordeaux a další slavné oblasti), trhu slušná cena. Ale osobně bych za tyhle peníze stále ještě hledal jinde.

Prvním zástupce village vzorků, Chassagne-Montrachet "Les Voillenots Dessous" 2006 (Sylvain Langoureau, 390 Kč), má opět nizoučkou barvu odstínu jahod a vůni, která mne tak trochu vytáčí. Je taková pouťová (švestkové cucavé bonbóny), mladičká, podobná spotřebním vínům z úplně jiných odrůd (ano, můj oblíbený „Tesco unifikát“). Vína, která na to mají, se zráním (a tenhle kousek ho zatraceně potřebuje) s téhle ovocnosti časem vymaní, uvidíme za dva roky. Ted fakt ne. Víno v této podobě by snad ani nemělo být na trhu (byť tedy profík prohlédne „skrz závoj“ a asi uvidí, co víno nabídne časem; já s tím mám docela problém, na totéž narážím u en primeur degustací Bordeaux).

Jako druhý village nastupuje vyzrálé Vosne Romanée 1999 (Maniére-Noirot, 560 Kč), které jsem měl již tu čest chutnat dříve a vím, že zoufale potřebuje rozdýchat se v lahvi (případně karafě), k čemuž zde nedostalo čas. Ponechávám ho alespoň co nejdéle v jedné ze sklenek (mimochodem moc zajímavé od Rony, dle mého soudu dost inspirované řadou Riedel „Vinum Extreme“). Barva je slušně vysoká, již výrazně nazrálá. Ve vůni se objevuje dekadentní nazrálost v podobě exotických květin a podhoubí. Ovocité tóny zrovna dvakrát pozornost nepoutají (moc jich není), znát je spíše jakási dřevitost a snad čerstvá smůla, možná trocha „guláše“. Zajímavé. V chuti je i po dlouhé době sevřenější, připomíná ovoce v alkoholu, překvapivě drsnější s přestřelenou kyselinou. Mělo být otevřeno dvě hodiny předem, možná i více.

Třetí village naopak hodně potěšil, Gevrey-Chambertin 2004 (Domaine Trapet, 815 Kč) měl slušně vysokou, byť velmi výrazně nazrálou barvu. Vůně je naprosto klasická, nádherně ovocitá, zemitá. Třešně, štiplavější čajové tóny, trocha zajímavé kořenité lékárny. Okouzlila mne. V chuti je víno středně plné, opět hezky ovocité, čaj lesní směs se dere na mysl, tříslo i kyselinka jsou tak akorát, celé to působí harmonicky a je i slušně dlouhé. Na mladý ročník překvapivě v pohodě, tuhle láhev jsem si nakonec i koupil a hodlám si ji v brzké době užít celou.

Poslední village naopak spíše zklamalo. Volnay 2005 (Albert Boillot, 510 Kč) měl jiskřivou mladou barvu, ale vůně zase otravovala tou unifikovanou mladou ovocností působící „průmyslovým“ dojmem. Z ní se navíc prodrala snad trocha salámově uzených tónů jako příslib věcí příštích. V chuti je víno ovocité, tříslovinově hrubé, přímočaré. Osobně si myslím, že se právě nachází v té „dementní fázi“ a šlo o zavraždění neviňátka, dal bych mu dva roky.

Skok do Premier Cru kategorie byl zároveň plynulým navázáním v oblasti, šlo o Volnay 1er Cru "Carelle Sous La Chapelle" 2004 (Louis Boillot, 680 Kč). Slušná již nazrálá barva, vůně působí komplexnějším dojmem (ovocitost, jemnější květinové tóny), ale zároveň vyskakuje jakási ne úplně libá zatuchlinka. V chuti je víno spíše tenčí, sevřenější, objevuje se trpčí svíravá ovocitost, trocha uzených tónu, dochuť delší. Svým způsobem pěkné, ale chce ještě ležet.

Pokračovalo se vínem Pommard 1er Cru "En Largilliére" 2004 (Albert Boillot, 680 Kč). Hodně vysoké jiskrná barvy je následována výraznou vůní, kde se krom lesním ovocitých tónů dost silně projevují i všemožná zeleninová, kořenitá a jinak zajímavá aromata. Dokonce trocha i mého oblíbeného (často ve starých Chrámcích nalézaného) „starého vlakového vagónu“ tu je. To mně baví. V chuti je méně plné, než bych si býval přál (a podle barvy a vůně čekal). Ovocitost zvýrazněná vyšší kyselinkou, tříslo naopak působí docela nasládle, při hraní s chutí se vše slévá do celkem komplexního a slušně dlouhého dojmu. Nedovolil bych si tvrdit, že se jedná o nějak typickou burgundu, natožpak Pommard, na slepé degustaci bych byl více než zmaten. Což je ovšem velmi silný odsudek, právě terroir a jeho odlišnosti ve víně jsou tím, na čem Burgundsko leží a padá. Své kouzlo tohle víno ovšem má, svým způsobem mne dost bavilo.

Saint-Aubin 1er Cru "Les Castets" 2005 (Domaine Lamy-Pillot, 460 Kč) opět potěší vysokou jiskrnou barvou, moc pěknou. Vůně je hutná a „sexy“ ovocitá, byť tedy v některé momenty jsem měl pocit lehké „falešnosti“. Vymícháváním se objevuje bílá čokoláda a takový dekadentnější „segedínský guláš“, moc zajímavé. V chuti hodně nadupané, plnější, extraktivní. Ovocitost zatím dost bojuje s drsným tříslem, víno chce zoufale ležet, v současné podobě nemá smysl jej pít jinak než s nějakým jídlem, který si s tou svíravostí poradí. Dejte mu ještě alespoň dva až tři roky.

Jako vrchol večera bylo zvoleno Nuits-Saint-Georges 1er Cru "Les Damodes" 1999 (Maniére-Noirot, 815 Kč) s barvou dost slušně vysokou, jemnější vyzrálou vůní s poněkud rušivěji vyskakujícím alkoholem. Vůně je komplikovanější, zajímavá, jednotlivé složky se slévají do docela elegantního celku. V chuti jemněji ovocné, tříslo stále ještě nevyhlazeno, kyselinka vyšší než bych si přál. Víno je, na svůj věk dost překvapivě, stále hodně neuhlazené. Ale neodvažuji se tipovat, co s ním další zrání udělá. Každopádně opět bych zkusil nechat jej před pitím pár hodin dýchat.

Degustace to byla zajímavá, byť neskrývám rozpaky z některých prezentovaných vzorků. Možná je to jejich mládím, nedostatkem času se rozdýchat, nevím. Ale v této podobě byla prezentována a tak je přijímám. Obecně mi přijde, že kvalitativní laťka, rozhodně v poměru k ceně, je u Riesling & Co. obvykle nastavena trochu výše, než byla na této degustaci. Můj hlad po cenově dostupných burgundských pinotech tedy neukojila :o) Bohužel tahle degustace pro mne měla i tu nevýhodu, že jsem ji absolvoval den po ochutnávce Domaine Leroy, trošku ve snaze najít nějaký dobrý „kauf“ a uklidnit se, když na ty opravdu velké burgundy nemám. Což není snadné, chce to určitě trochu hledání přímo v Burgundsku a na našem trhu je to téměř detektivní záležitost. Ale což, tohle jsou ještě příjemné starosti.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails