středa 9. června 2010

Krátké zamyšlení nad „vadnými“ lahvemi

sklenka_neostra Je vedro a přemýšlet jde pouze v případě, že se zavřete v nějakém chladnějším prostoru s lahví svěžího vína. Nebo piva. I dobrý čaj funguje :o) Dnešní zápisek je vlastně jen takové malé postesknutí. Vždycky mám trochu nervózní pocit, pokud něco píšu o samostatné lahvi (tj. ne součásti ochutnávky jednoho vinaře), která mi nepřišla moc dobrá a zároveň jsem ji nechutnal před nákupem. Krom odlišného vkusu, tedy možnosti že totéž bude někomu jinému chutnat, je tu velké riziko „bottle variations“, tedy že jiné lahve téhož vína prostě možná chutnají úplně jinak a třeba i lépe. Co když mám otevřenu smolnou láhev, která se vyvíjela nějak špatně, aniž by měla některou z běžných objektivních vad (korek, sirka atp.)? Obzvláště riskantní je to u vín starších, kde je s velkými odlišnostmi v podstatě nutno počítat, ale děje se celkem běžně i u vín mladých. Většinou si v případě problematické lahve otevřu něco jiného a u té „poškozené“ si hraju na malého chemika, experimentuji s teplotami, nechám víno otevřené do druhého dne a tak podobně, ale nestačí to. Aktuální případ je třeba Cuvée Quatre 2007…

quatre_2007 V článku Tři pinotové směsky a Valtické podzemí jsem na tohle víno psal recenzi, dokonce tenkrát otevřel dvě různé lahve, ale obě mi přišly problematické, měly takovou podivně naoxidovanou linku, obě lahve stejně. Totožné víno jsem chutnal o něco později z čerstvě otevřené lahve na seznámení s Vinobraní.eu a bylo úplně v pohodě, mladé ale již se známkami nazrávání v lahvi, krémové, s nádhernou kyselinou, bohaté. Po té podivnosti z lahví doma ani památky. Stalo se mi to samozřejmě už dříve u jiných vín a vždycky potom přemýšlím, zda se vracet ke starým článkům, škrtat, doplňovat, opravovat. Nebo ponechat zakonzervované hodnocení lahve, která nejspíš nebyla v kondici. Ale co když nebyla jediná? Třeba je víc než půlka lahví mimo a menší část zraje dobře? Co když jsou problematická lahvování v únoru, ale to co šlo pod korek až v květnu je v pohodě (viz zápisek Různé šarže a lahvování aneb z Velkých Pavlovic na Slovensko)?

Hodnocení vína je děsně divná disciplína. Krom toho, že se na ní velmi silně podepisuje osobní vkus, vlastně i konzumenti navzájem srovnávají více či méně odlišné víno i v případě, že „papírově“ jde o totožné. Někdo si láhev přinese z obchodu, nachladí a ještě ten večer otevře. Jiný ji už dva roky pečlivě archivuje doma, dovezenou přímo z vinařství. A další ji zrovna vytáhl ze stojanu v obýváku, kde ležela od předminulých vánoc. A své názory srovnají s vygooglenou recenzí, která třeba popisuje ochutnávku vína týden lahvovaného. A s tím prostě nic dělat nejde. Ale stejně… když koukám do seznamu odpitých lahví s degustačními poznámkami od ledna tohoto roku, zjišťuji v nich zajímavý vzorec, který se mi ale vůbec nelíbí. Nejčastěji jsem nic nepsal o lahvích, které mi přišly vyloženě nepovedené a přitom šlo o běžnou domácí produkci. V případě, že jsem o nějakých vyloženě špatných vínech psal, šlo hlavně o různé podivnosti (třeba vína z Číny) či takovou tu průmyslovou hypermarketovou produkci, tedy nekonfliktní záležitosti, kde si nikdo na neoprávněnou kritiku asi stěžovat nebude. Nejspíš hodím online celou tu tabulku se surovými „nezjemněnými“ zápisky…

K tématu a další zamyšlení: Proč jim to víno neomlátím o hlavu? | O očekávání, náladách a placebo efektu |Mých deset pravd vinného nadšence | Psaní o víně aneb komentujte! | Různé šarže a lahvování aneb z Velkých Pavlovic na Slovensko | Říkáte pravdu o víně? | Hostům klokan, sobě Grand Cru? | Co víno dalo a vzalo

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails