pondělí 22. února 2010

Růžové přivolávání jara

crochet_sancerre_rose_2008 Nevím, jak to přijde vám, ale já mám v posledních pár dnech pocit, když vysvitne slunko a obloha je krásně modrá, že letošní vytrvalá zima dostává povážlivé trhliny. Jako takové přivolávání, morální podporu všem jarním snahám, jsem otevřel láhev růžového. A ne ledajakého. Domaine François Crochet je rodinné vinařství na Loiře, konkrétně v Sancerre. Dříve šlo o tradiční rodinnou farmu, kde se pěstovalo i další ovoce, zelenina a chovalo zvířectvo, s nejmladší generací se již zaměřují čistě na vinařství. François Crochet vystudoval vinařství na škole v Burgundsku (v Beaune), kde si i absolvoval stáž u Bruno Claira, aby následně nabíral zkušenosti v Bordeaux (Ch. Angélus) či na Novém Zélandu. Vína, která připravuje na typických půdách Sancerre (různé kombinace křídy, vápence, hromady křemene s občasným jílem – každá z variant vytváří jiný úžasný projev především místních Sauvignonů), však vycházejí velmi silně právě z nich a nepozoruji na nich nějaké experimenty :o) Před nedávnem jsem tu hýkal nadšením z jejich základního Sancerre 2007 (podruhé mi přišlo méně expresivní), trochu mne zklamalo jejich elitní Le Chêne Marchand 2006 (nic jsem nepsal, přičítám to vadné lahvi) a teď nadchlo Sancerre Rosé 2008.

Hrozny na toto víno pocházejí z dvacetiletých vinic s kombinací křídy a jílu a jsou vyhrazený právě pro rosé, nejde o „zbytek“ z přípravy červeného vína. Odrůda je samozřejmě Pinot Noir, fermentuje po kompletním odstopkování a zraje v nerezu. Víno se skrývá v  čiré lahvi štíhlejšího burgundského tvaru, pod pevnou kovovou záklopkou a kvalitním plným korkem. Viněta akcentuje to, co je na víně důležité – místo původu a vinaře, v tomto pořadí (byť, upřímně, často by to mělo být spíše opačně, ale to je na dlouhou debatu). Barva vína je opravdu velmi bledá růžová, s ženou se shodujeme na „starorůžové“ (a musím se u toho smát, viz starší článek, na fotce se mi ji nepodařilo zachytit správně a vypadá mnohem tmavší). Přesnější popis barvy je možná starý růžový kus oblečení, lety sepraný a vybledlý :o) Růžovky bývají dost často převoněné líbivky, což tu ani omylem neplatí. Vůně je velmi svěží, na úvod poněkud reduktivně „zaprděná“ a vyžaduje rozdýchání. Je velmi jemná, elegantní a spíše než ovoce, které je zde decentně naznačeno jahodami a trochou třešní, zde dominuje výrazná mineralita, křemičitost. V chuti suché, svěží a velmi minerální s nepřehlédnutelně říznou kyselinou, jakou najdete spíše u dobrého ryzlinku než pinotového roséčka. Ovocitost je zde spíše jako doplněk. Křupavě minerální, kyselinou řízená záležitost, která potěší při pití „jen tak“, ale zazáří s grilovanou rybou.

lubos_osicka_rose_2007 Dopíjel jsem též, na nedávné zajímavé ochutnávce otevřené, rosé opět z odrůdy Rulandské modré, v tomto případě ale od Dalibora Osičky z Velkých Bílovic. Šlo o pozdní sběr ročníku 2007, macerován na slupkách dva dny a víno si poleželo v sudu na kvasnicích půl roku. Jasnější ale nijak hluboká příjemná růžová barva, výrazné komplikovanější svěží aroma, kde se krásně spojuje ovoce, trochu dřevo a jemně, a jako veskrze příjemný doplněk, sada aromat připomínajících matolinovou pálenku či naleželé vinné slupky. V chuti suché, lehké, jogurtově ovocité, ne takové to vyloženě „rozjásané“ růžové, je takové solidnější, vážnější, ale výborně pitelné. I několik dní otevřené (bez odsátí vzduchu) si udrželo podobnou kvalitu. Takovéhle růžové tedy mohu! Bavilo mne o dost víc než představení ročníku 2009, který vyzrál mnohem více (26°NM) a víno bylo hutnější, výrazné, krémově jahodové, ale pro mne našlapovalo snad až příliš těžkou nohou a nepřinášelo mi při pití radost. Při výrazném podchlazení se to zlepšilo, ale stále nešlo o tak osvěžující víno, jak bych si představoval.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails