Dneska odhrnu degustační poznámky ke dvěma bublinám. Šampaňské, sekty, šumivky … opět, aby jste nezapomněli, apeluji na jejich častější konzumaci k jídlu či jen tak, prostě stejně jako běžná tichá vína, a ne jen jako přípitek či k oslavě. A nemusí to být zrovna pravé šampaňské, skvělé bublinky nabízí kupa dalších regionů a ostatně i Morava. Povinnost splněna, jdeme na konkrétní lahve. Nejprve Carte d’Or, základní brut z produkce Champagne Drappier. O tomhle víně jsem se tu zmiňoval už několikrát a nejvíce toho o něm, celém vinařství i jejich velkých cuvée, najdete v článku Degustace Champagne Drappier. Carte d’Or bylo dlouhou dobu jedním z nejlevnějších pravých slušných šampaňských na našem trhu, dnes už se to změnilo a za podobný peníz (+/- 700,- Kč) seženete mnoho dalších producentů, leckdy velmi zajímavých malých rodinných záležitostí. Víno si pamatuji jako velmi řízné (v té době, asi před dvěma lety, jsem zakoupil i dnes popisovanou láhev, založil ji do chladničky a poněkud na ni zapomněl), snad až ostré, ovšem velmi osvěžující. Při posledních dvou setkáních (okolo konce roku 2009) se vzorky z mladších degoržování mi přišlo znatelně nasládlejší, sice stále brut, ale na jeho horní hranici. Každopádně…
Víno po nalití výrazně zašumí a když pěna opadne, můžete sledovat perlení středně velkých bublin, slušné. Vůně sice lahvově nazrálejší, ale stále krásně svěží a čistá, klasická s výraznější linkou jablečných slupek a jasně napovídající, že nás čeká kupa kyselin. Což je pravda, chuť je suchá, svěží a řízná, ovšem vyvážená, pije se to moc dobře. Opět ta jablíčkovost, fajn dochuť. Běžný dobře udělaný základní brut ze Champagne, veskrze příjemný zástupce téhle kategorie do HORECA sektoru, ale takhle na pití doma bych si představoval něco trochu zábavnějšího.
Druhé dnešní bubliny jsou přeci jen trochu vyšší třída. Champagne A.R. Lenoble (A.R. vychází ze jména Armand-Raphaël Graser, zakladatele domu, který do Champagne odešel z Alsaska) je podnik se stoletou historií a stále rodinný, nespadá pod žádnou větší skupinu. Vlastní 18ha vinic, což pokryje zhruba 60% jejich potřeby, a zbytek nakupují. Hrozny Chardonnay pochází z Côte des Blancs, konkrétně Grand Cru obce Chouilly a poloh „Les Montaigus“, „La Cité“ či „Les Aventures“. Pinot Noir pak sklízí u obce Bisseuil (Premier Cru v Montagne de Reims) a Pinot Meunier je z Damery. Snaží se o „udržitelný“ přístup ve vinicích, herbicidy jsou zapovězeny a vinice jsou obdělávány co nejekologičtěji a s pestrou kombinací orání meziřadí a jejich zatravnění. Ale pragmaticky přiznávají, že v případě krize nebudou riskovat ztrátu úrody a spíše „stříknou“. I ve sklepě se snaží (= netvrdí, že ty průmyslové nikdy nepoužijí) o fermentaci kvasinkami z vinice a sklepa, jinak přidávají jen něco síry a občas dodají trochu kyselin, pokud to nejde jinak (např. tím, že víno neprojde malolaktikou). U vín omezují či úplně eliminují filtraci a čiření a čím dál více využívají malých (225l) dubových soudků. Vína v lahvích zrají na kvasnicích minimálně 2-3 roky pro základní „Brut Réserve“, 4-5 let u „Grand Cru - Blanc de Blancs“ a nejméně šest let v případě ročníkových vín. Dozáž se snaží udržovat na minimu, u brut vín do 4 g/l. Prostě takový docela pragmatický přístup. Více se toho dozvíte na jejich webu.
Otevírám ročníkové Grand Cru Blanc de Blancs 2000, stoprocentní Chardonnay z Chouilly. Producent doporučuje trochu vyšší teplotu podávání (11 – 12°C) a dokonce dekantaci, což rád (potom, co si víno očichám hezky začerstva před dekantací) provádím. U bublin (a bílých vín obecně, viz starší anketa) to působí divně, ale u vyzrálých kousků už jsem tenhle proces zažil několikrát a fakt funguje. A není třeba se bát, že zmizí bubliny, minimálně u tohohle vína se držely úplně bez problémů. Ale zpět k vínu … korek skoro neudržím, láhev je natlakovaná bomba :o) Barva hlubší, zlatá, krásná. Na úvod víno hodně zašumí, ale pěna rychle klesne a následuje ji dlouhé, nádherné jemné perlení maličkých bublinek. Aroma je nazrálé, kombinace květin a citrusů, pečená jablka, mineralita, komplexní a lákající ke zkoumání. V chuti je víno perfektně suché, živé s osvěžující kyselinou. Delikátní, vyvážené, harmonické, bohaté, jemné a přitom důrazné. Zároveň působí překvapivě mladistvě, čerstvě, ale se vší komplexitou dlouhého zrání. Dochuť dlouhá a výrazná. Prostě nádherné šampaňské, které si pro mne v ničem nezadá s opravdu výborným bílým burgundským. Cena zhruba tisícovku za víno je sice dost, ale v kontextu toho, co se za tyhle peníze u nás běžně prodává (rozuměj základní brut od Moët & Chandon a jemu podobných gigantů) působí až směšně nízce.
Více k Champagne a bublinám: Jak vzniká šampaňské v obrazech | Champagne podzimní a nejen šumivá | další bublavé články zde na blogu…
