středa 19. listopadu 2008

Výsledky ankety „Dekantujete bílá vína?“

Téma dekantování vín je, a u bílých či šumivých obzvlášť, provázeno kupou mýtů, polopravd a nesmyslů (které se dočtete především v lifestylových časopisech, dekantační karafa se očividně stala již povinnou součástí každé trendy domácnosti).  I proto jsem se na výsledky téhle ankety dost těšil. Jelikož máme pěkných kulatých sto hlasujících, budu uvádět u jednotlivých odpovědí jen počet hlasů, protože stejné číslo je logicky i procento z celku. V anketě velmi těsně, s 32 hlasy a tady o pouhý jeden jediný, zvítězila možnost „ještě nikdy“, následována „parkrát jsem to zkusil“. Dekantování bílých vín zde tedy není nějak typickou záležitostí. Vzhledem k tomu, že na třetím místě je se 14 hlasy položka „nedekantuji ani červená“, tak karafa nemá své pravidelné místo na stole u víc než třech čtvrtin hlasujících.

Pouze 12 hlasů přistálo u možnosti dekantování „celkem pravidelně“, další položky už mají jen nějaké drobky. Ostatně celou tabulku lze vidět níže. Osobně víno do karafy nepřelévám nějak často, jen pokud mám vyloženě pocit, že to potřebuje, a nijak zásadně nerozlišuji mezi červeným (byť tam je to výrazně častěji) a bílým. Jancis Robinson ve své knize How to Taste: A Guide to Enjoying Wine mluví o dekantování, pokud je použito na cokoliv jiného než pro přelití starého vína a odstranění depotu, spíše s despektem. A navrhuje, ať si každý zkusí vzít tři lahve stejného vína, jednu otevřít dvě hodinky předem, druhou taktéž ale přelít do karafy a třetí jen pár minut před servírováním. A ověřit si, zda při servírování naslepo v chuti poznáte rozdíl a dokážete jednotlivé vzorky správně identifikovat. Chce se mi říct, že u nějakého mladého dobrého červeného bariku to bude tak snadné rozeznat… ale za zkoušku (až budu čekat nějakou velkou návštěvu) to stojí :o)


Mimochodem, když už je to dneska jen ta anketa, asi vám sem nacpu i pár nevinných poznatků ze včerejška, pokud vám jde vyloženě o víno, na konci této věty můžete přestat číst. Naprosto mne vytočilo svou neschopností O2 (a to jsem jinak s úrovní jejich mobilních služeb hodně spokojen), celou anabázi popisovat nechci, ale po mnoha telefonátech a třetí návštěvě jejich pobočky mám sice zpět své telefonní číslo (kdyby mi náhodou někdo chtěl volat, viz včerejší článek), ale jejich zaměstnanec nejdříve naprosto nelogicky vytvořil SIM kartu pro jiné číslo co platím, čímž efektivně odstřihl mé prarodiče od sítě a dokud jim nedovezu novou kartu, budou bez telefonu.

No co, zpravil jsem si chuť romantickou „love pastou“, jemně ochucenými těstovinami ve tvaru srdíček :o) Je to dovoz z letiště v Miláně, ale kdyby to někdo viděl tady, dejte vědět. K různým rychlým večeřím (takové ty omáčky a směsi na jedné pánvi z věcí, které jsou zrovna v ledničce) se to hodí, těstoviny chutnají výborně a navíc se na ně a do nich ideálně vecpávají omáčky. No a znáte to, láska prochází žaludkem, takže až budete zvát nějakou slečnu/mládence na večeři a láhev vína, tak zrovna tyhle těstoviny se vám mohou hodit :o)

Jo a kdyby měl někdo rád deskové hry a hledal ideální vánoční dárek (pro sebe), tak vřele doporučuji Agricolu. Zatím máme za sebou jen první hru, ale už teď to vypadá skvěle! Minimální vliv náhody, spousta různých možností a taktik a vůbec hodně zajímavá záležitost, rozhodně jedna z nejlepších deskovek, na kterou jsem za dlouhou dobu narazil. Na dlouhé zimní večery s lahví červeného vína ideální. Tož asi tak :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails