Když jsem před pár dny dorazil z ochutnávky čtyř vinařství z južnoslovenské vinohradnické oblasti (více třeba na Wiki), kterou pořádal Bogdan Trojak a jeho Veltlin.cz ve Vinném sklepě Lustermannském, byl jsem neuvěřitelně nabit energií, nadšený a pokud bych býval začal psát zápisek ještě ten večer, vypadal by jako výzva k hromadnému exodu do obce Strekov. Teď, s odstupem skoro dvou týdnů a při pohledu na arch s poznámkami a mapu, už se mi to v hlavě trochu srovnalo. Výpravu bych začal objevováním krás Budapešti, pak to vzal hezky na sever k Dunaji přes nějaké ty maďarské vinné obce a ve slovenském Strekově (maďarsky Kürt) až skončil :o) Nadšení neopadá! Kdo ho způsobil? Vinárstvo Strekov 1075, Rodinná pivnica Frigyes Bott, Kasnyik Remeslnické vinárstvo a Vinárstvo Mátyás (ne nutně v tomto pořadí, platí jen „první místo“), společně s víny z hroznů (zní to jako zbytečný doplněk, ale v tomto případě je důležité, většina jmenovaných vinařství se snaží jít co nejpřírodnější cestou bez chemice ve vinici, enzymů či specializovaných kvasinek ve sklepě) i domácím chlebem, škvarky, sýrem a dýňovým olejem.
Příjemné prostředí sklepa v Míšenské ulici v historickém centru Prahy, čtyři stolky s víny a u nich přímo jejich tvůrci, moc fajn atmosféra a krom češtiny a slovenštiny spousta maďarštiny (vzhledem k poloze téhle vinařské oblasti, pár kilometrů nad Dunajem a od hranic s Maďarskem, blíže do Budapešti než Bratislavy, se nelze co divit), kvalitní větší sklenky, lidí dost ale ne tlačenice. Ne všechna vína mne nadchla, u více než jednoho kousku mi vadila přílišná „plnotučnost“ (hodně velká vyzrálost až přezrálost, kupa alkoholu a méně svěžesti), ale více než dostatečně to vyrovnala vína vyvážená, svěží a krásně pitelná. Šlo ochutnat záležitosti „konvenční“ i speciality dlouho uleželé na slupkách, oxidativní či z výrazně botrytických hroznů. U vinařství uvádím spíše „oficiální“ informace než něco, co jsem vyzvěděl na degustaci. Popravdě mne tak nadchlo několik úvodních kousků ze Strekova, že jsem se prostě rozhodl tam vyrazit a vše podstatné si doplnit na místě.
Začneme víny z Vinárstva Strekov 1075. Firma je to mladá, teprve v roce 2002 ji založil Tibor Melecsky a Zsolt Sütő. Jejich hlavním cílem je výroba kvalitních přírodních (autentických, nemanipulovaných) vín co nejvíce odrážejících oblast okolo Strekova. Více se toho dozvíte na jejich webu www.strekov1075.sk. Vína nezatřiďují a mají pro ně vlastní „klasifikaci“, prostě několik odlišných řad, z nichž ta nejvyšší se jmenuje Terroir, což jakoby naznačovalo, že řada Classic ten místní terroir kopíruje nějak méně, ač to skoro jistě není pravda (ale nebyli by jediní, kdo používá nějakou variaci na dělení na „vína ovoce“, kde promlouvá především odrůda, a vína „polohy“, kde místo původu dominuje). Každopádně ta vína jsou skvělá, úžasná a vůbec :o) Nebudu psát román, vezmu to rychle…
Z bílých potěšil Rizling vlašský 07, minerální, medový, suchý, elegantní, vyvážený a příjemně dlouhý, moc pěkný (snad jen alkoholu trochu víc). Vyloženě nadchla směs Veltlín (2/3) - Rizling vlašský 08. Vyzrálé hrozno, krémový vliv ležení na kvasnicích, elegantní, vyvážené, suché, minerální, svěží a dlouhé, fantastické víno na „jen tak“ pití i když máte chuť přemýšlet. Dost povedené bylo i Chardonnay 2008 (vyzrálé hrozny, bohaté, máslo, svěžest, kyseliny, délka, dřevo), ale tak nějak mi ke Strekovu víc sedla ta směska „našich“ odrůd, výborných Chardonnay jsou kvanta a v téhle odrůdě oslovit není tak snadné. To už spíše zaujal Děvín botrytis 08 (odrůda vyšlechtěná právě v tomto regionu, vyrobeno ve stylu „szamorodného“, vinifikace celých hroznů jak s botrytidou tak bez ní), efektně aromatický, bohatý, plný, sladký.
A pak tu samozřejmě bylo „podpultové“ oxidativní Veltlínské zelené 2007, nádherná komplexní a bohatá záležitost, vyvážená, minerální, perfektně strukturovaná. V tomto stylu vín výrazný nadprůměr a to šlo snad o jejich první pokus, těším se na další roky :o) Často lze slyšet, že oxidativní vína jsou nezávisle na odrůdě všechna stejná a nabízí jen jeden „jablíčkový“ styl projevu. Tenhle veltlín myslím mnohé přesvědčil, aby se po vínech podobného stylu zkusili poohlédnout.
U červených potěšilo Svätovavrinecké 07, víno v takovém tom „selštějším“ přírodním stylu, s uměřenou ale příjemnou ovocnou aromatikou, dost výraznou kyselinou, spíše lehčí a skvěle pitelné. Červené na pití po litrech co neznudí. Frankovka modrá 08 šla v podobném duchu, ale trochu trpěla zbytečnou mladostí a zoufala volala po dalším roce v lahvi či alespoň rozdýchání do druhého dne. I tak veskrze příjemné červené. Ovšem jejich TERROIR 08 Frankovka modrá, tedy vyšší řada stejné odrůdy i ročníku, nadchla už takhle mladičká. Aromatika odrůdová a trochu připomínající špičkové frankovky z Burgenlandu či Soproně, klasická, mladičká, svěží, ovocitá, elegantní. V chuti svěží, kupa živé kyseliny ale víno nepůsobí nějak zvlášť tvrdě, je skvěle strukturované, vyvážené, dlouhé, parádní. Krása. Bavilo o pořádný kus víc, než závěrečný Alibernet Góré 08, temné a hutné teplé víno, kořenité, cabernetové, kupa třísla a tak, u kterého (i když zapojím představivost jak asi bude vyzrávat) prostě ta elegance chyběla, bylo to takové divně přezrálé a vůbec. Slovensko na tuhle odrůdu hodně sází a pil jsem pár opravdu povedených kousků, ale většinou mne spíše neoslovila.
Přesun k dalšímu stolku. Rodinná pivnica Frigyesa Botta sídlí v obci Mužla a v jejím okolí též pěstuje, na zhruba pěti hektarech, hrozny. Něco informací si dovolím zkopírovat: „Táto vinohradnícka oblasť sa rozprestiera na južných svahoch mužlianskych kopcov ležiacich v zemepisnom strede trojuholníka tvorenom riekami Hron a Dunaj a zároveň je najteplejšou časťou Felvidéku (Hornej zeme) s mikroklímou, ktorá je mimoriadne vhodná pre kvalitné viniče. Pôda je sprašková na báze vápna, s vysokým obsahom vápnika. Väčšia časť našich vinohradníckych honov je tvorená novou výsadbou, po pól hektári je vysadené Rulandské modré, Rulandské šedé, Tramín červený, Rulandské biele, Sauvignon a zvyšok tvoria 35-40-ročné korene: Rizling vlašský, Veltlínske zelené, Feteasca regala.“ Jde o podnik, který má už docela slušné jméno i v Maďarsku, krom vína prezentovali i báječný dýňový olej, u kterého mám skoro obavu, že mnohým utkvěl v paměti více než leckterá vína.
Jejich Veltlínské zelené 2009 bych si dovolil popsat jako „typický mladý Sauvignon“ a ještě před pár lety měl tendenci křičet cosi o kvasinkách, ale je to už několikátý veltlín ze sprašových půd, který se v takhle mladém věku projevoval tímhle směrem a do pár měsíců nejspíš „uklidní“ a ta správná odrůda vystoupí. Když pominu netypickou aromatiku, tak jde o víno spíše plnějšího, hutnějšího stylu, měkčí s méně kyseliny než bych si přál a výraznějším alkoholem. Ona vyzrálost se opakuje i u Ryzlingu vlašského 2008, kupa sladšího ovoce, efektní, ale tentokrát i pěkné kyseliny a celkově svěžejší a lépe pitelné. Vůbec vlašáky se v južnoslovenské oblasti daří, ostatně podobně jako o kus dál za Dunajem v Maďarsku.
Velmi zaujalo Vinculum 2008, což je veltlínské naleželé šest týdnů na slupkách a doplněné o botrytický (cukr 90g/l) vlašák. Decentně oxidativní, medové, minerální, intenzivní, dlouhé, až neřestně koncentrované, alkoholické, ale s kupou kyselin a vůbec ne těžké či únavné. Pěkný úlet. Bavilo více než Passum 2008, koncentrovaná bohatá sladká botrytická záležitost postavené na odrůdě Juhfark (která se jinak pěstuje spíše v Maďarsku, jméno znamená „ovčí ocas“ kvůli tvaru hroznů a slavná je především v oblasti Somló), pro mne trochu moc utahaná. Dvě prezentovaná červená, Pinot noir 2008 a Frankovka modrá 2008, nebyla špatná, ale nějak zásadně mne neoslovila.
A jedeme dál, dalším zastavením je Kasnyik Remeslnické vinárstvo, zde si opět dovolím odcitovat část základních informací: „Malé rodinné vinařství bratrů Tomáše a Gabriela Kasnyikových vzniklo v roce 2005. Těží z terroir strekovských vinohradů a z místních malovinařských tradic. Ve vinařství vypomáhají všichni členové rodiny, takže při sezónních pracích je k dispozici až patnáct pomocníků. Kasnyikovi hospodaří v duchu integrované produkce na 2,5 ha vinohradů − důvěrně známých oběma bratrům již od dětství. Když skončili zemědělskou školu v Komárně, chtěli rodiče vinice prodat, ale synové je přebrali, začali obnovovat, přestali nabízet hrozny do výkupu a sami se pustili do výroby vína. Část hroznů ještě nakupují, aby získali zkušenosti s odrůdami, které se do strekovských vinohradů hodí a které by mohli ještě vysadit. Jako zastánci přírodních postupů používají spontánní kvašení a se zakvášením ušlechtilými kvasinkami experimentují pouze v oddělených prostorech. Klasické metody provázejí celý proces výroby vína − převážná většina vzniká ve dřevěných sudech.“
Na úvod „počátek“, Initium 2008 (Ryzlink vlašský 2/3 + Veltlínské zelené), což je jednodušší květinovo-citrusová záležitost, nekomplikovaná, svěží, suchá, výborně pitelná. Čistý Rizling vlašský 2008 byl mladý, svěží se zajímavou linkou grepu a angreštu a i v chuti se kopírovala šťavnatější citrusová kyselina. Čisté, příjemné, s hezkou mineralitou a parádně pitelné. Chardonnay 2008 je tak trochu podobný případ jako u Strekova, byť jiné (citrusové, svěží ale hodně vyzrálé hrozny a znatelnější alkohol), na nic si to nehraje a smysl má, ale prostě konkurence v téhle odrůdě je tak nějak moc a etalon kvalitny mám někde jinde. Rosé Frankovka 2009 (na slupkách do čtyř hodin) bylo čerstvě lahvováno a vyžaduje trochu času na uklidnění. V aromatice ovocité, trochu zelenější a zvláštní linka „šumivé céčko“, v chuti suché, čisté, pitelné. Jednoduché roséčko. Zato Modrý portugal 2008, to je víno jakých bych chtěl v běžné prodejní síti víc. Mile ovocité (s dotykem sušených švestek a uzeného), čisté, lehčí, pěkná kyselina, vyvážené, dobře pitelné. Proč se v poslední době všechno nechává tak přezrát a podobné kousky nedělají častěji? Svätovavrinecké 2008 mělo sladčeji ovocnou vůni a bylo dobře postavené (byť trochu tvrdší) a přeci jen strukturovanější než portugal, svěží a výborně pitelné. Červené šťavnaté ovoce spíše než takové to temné. Pravý opak Alibernetu 2008, který tak nějak divně kombinoval teplejší vyzrálost s tóny zelenějšího cabernetu a celkově mne nějak moc nebavil. Ale možná jsem byl ten večer naladěn na lehčí notu.
A zakončíme vinárstvem Mátyás (Nová Vieska – Kisújfalu). Dvanáct hektarů vinic s výnosem regulovaným na 1 – 1.5 kg na keř, bez herbicidů a pesticidů (nahrazeny jen mědí, sírou a výtažky z bylin), ve sklepě jen trochu síry, vína zpracovávána v sudech různých velikostí. Prostě poctivá klasika. Vůbec nechápu, proč jsem z prezentovaných vín ochutnal sotva půlku (aha, už vím, protože jsem se u jejich stolku trochu „chytnul“ s dalšími hosty, viz starší článek, a označen před vinařem jako „nepřítel přírodních vín“ nějak neměl energii jejich produkci dál projíždět). Nu což. První vzorek, Feteasca regala 2009 alias Pesecká leánka, bylo nádherné, svěží aromatické víno, lehké, vyvážené, poctivé a parádně pitelné. Zaujala příjemně ovocná a vyvážená Frankovka modrá 2008 s pěkně zakomponovanou kyselinou, která mi v aromatu velmi připomínala tyčinku Margot :o) Podobný styl likérovo-kokosových aromat občas dělají sudy z amerického dubu, ale tohle víno prý bylo v malých maďarských soudcích. Rozhodně bych rád zkusil i jejich Pinot Noir 2008, zatím dost mladý a s výraznějším tříslem, ale pěkně postavený, zajímavý.
Prostě moc fajn akce to byla. Sešlo se tam mnoho vinných nadšenců, ochutnávalo se a povídalo, leckteří prý vydrželi až do velmi pozdních nočních hodin. Nevím, jaký účel ta prezentace přesně měla splnit (protože čistě prodejní nebyla, z debaty s Bogdanem Trojakem vyplynulo, že zatím prodává jen Strekov 1075), ale pokud šlo o to přiblížit a propagovat „naturálnější“ směr vinaření, jednu specifickou část Slovenska a pro obé nadchnout dav, tak se zadařilo :o)
Kam dál: Článek Fenomén Strekov na vino.sk | Popisy vinařství v pozvánce na degustaci | Veltlin.cz
