úterý 7. prosince 2010

Autentická fotozpráva o vinařsko-kulinářské návštěvě omrzlých Bořetic

omrzle_ptactvoVyrazit v sobotu ráno vlakem na Moravu může být dobrodružné, obzvláště po ukázce schopností Českých drah bojovat se sněhem a mrazem ze dní předchozích. Nasedáme do vlaku dle jízdního řádu vyjíždějícího o hodinu dříve než potřebujeme (už dva dny nesněžilo, mělo by to stačit) na ideální přípoje, ale jen proto, abychom v něm onu hodinu seděli na nádraží a čekali, zda vůbec vyjede. Ale vyjel a bylo to, světe div se, poslední výrazné zpoždění toho dne. Při nedělní cestě zpět sledujeme zpoždění vlaku na internetu a na nádraží vyrážíme ne dle jízdního řádu, ale podle zpoždění. To je ten pokrok, nebo jak se tomu říká. Každopádně náladu nám velmi rychle spraví pohled na zasněžené vinice a stromy jak z Mrazíka. Vinohrady mají neuvěřitelnou atmosféru snad každou část roku, ale pro mne nejsilnější v těch momentech, kdy z dálky netvoří jednolitou plochu zeleně a je krásně vidět jednotlivé tratě a rozdíly v nich. V Bořeticích jsme jak kvůli (alespoň krátkému) výletu po krajině, tak i návštěvě sklípků a vinařsko-kulinářské besídce pořádané Bogdanem Trojakem (Veltlín.cz). A všechno se vydařilo!

zimni_romantikaomrzla_brizanavigace

siskaboretice

kravi_horashnily_vyber


ota_sevcikŘízený program začíná návštěvou dvou sklepů na Kraví hoře, vinařů ze sdružení Autentisté. Nejprve se mrazem vydáváme do království Oty Ševčíka, ve sklípku je oproti venku v podstatě vedro. Chutnáme velmi slibný letošní Aurelius a především červená ročníku předchozího. V případě Moravy pravidelně nadávám na nesmyslnost vysazování Cabernetu, ale jsou polohy a vinaři, jejich vína jsou výjimkou z pravidla. Ševčíkův Cabernet Sauvignon 2009 (Kraví hora) lehce upravený asi patnácti procenty Pinotu Noir bude za pár let fantastické víno. Stejně jako jeho Frankovka, což ostatně platí skoro vždycky, žádná nudná tvrdá řídká záležitost, ale seriózní plnější skvěle postavené víno. Díky váženým hostům ze slovenského vinařství Strekov 1075 se dozvídáme kupu různých technických detailů, oba vinaře totiž zajímá každá drobnost a aktivně se vyptájají. Popíjíme, povídáme a bavíme se tím, jak v restauracích občas číšník nabízí hostům vína od „autistů“. Vhodně zvolené jméno skupiny, takové přeřeknutí pozornost nutně připoutá :-)

bogdan_trojakNasadit rukavice, čepice a jdeme dál. Do sklípku Bogdana Trojaka, osvětleného svíčkami a vytopeného asi na šestnáct stupňů, ještě větší teplotní šok. Foťák nezvládá, celý se orosí a objektiv několikrát za sebou zamlží, ať ho otírám jak chci. Na fotkách je to pěkně vidět. I zde okusíme něco letošních vín ze sudu, ale Bogdanovi ještě dokváší a na verdikt je třeba si počkat. Vrháme si tedy na přehlídku vín trochu starších. Devítkový Veltlín pro mne nedosahuje živosti a neuvěřitelné krásy staršího bratříčka (prodáván jako Sprazs), ale stále jde o skvělou střelněprachovou záležitost. Hodně zajímavý je absolutně nemanipulovaný devítkový Ryzlink rýnský, bez síry, decentně oxidativní. Chutnáme i sérii Frankovek, kulatý, „moderní“, nazrálý a novým dřevem značně ovlivněný ročník 2007 (doplněn trochou Merlotu a Pinotu Noir), o kus typičtější, tvrdší a krásný ročník 2008 (i zde lehký přídavek Pinotu) a mladý ročník 2009, který je teprve na cestě a bude stát za pozornost.

ve_sklepe_bogdanmlade_bile


Ve sklípku čas utíká rychle, svíčky se zkracují a přichází čas na cestu zpět. Otevíráme dveře a ztrácíme se v mračnu mrznoucí páry, cestou zpět nám namrzají vlasy a začínají připomínat větvičky bříz u cesty. Kus přes kilometr cesty do penzionu Bernardýn vinařské rodiny Chrástkových zvládáme až nezvykle rychle. Tam pomalu rozmrzáme a připravujeme se na večerní menu a ochutnávku. Čekají nás jídla z lokálních surovin (pohořeličtí kapři, bořetičtí králíci, beránek, …) připravená týmem restaurace Fluidum, tedy dovozem z Prahy :-) A bylo to moc povedené, navíc korespondovalo s tím nečasem venku. Králičí paštika, řepa, parádní špenátový krém. Kapříci na tři způsoby s houbami a celerovým pyré, především kapří hranolky naprosto fantastické. A na závěr vepřík v bylinkovém obalu, jehněčí se silným vývarem a kroupové risotto – dokonalé. Mmmmm!

kralici_pastikakaprikzimni_menu

Servírována byla vína Autentistů. Na úvod Richard Stávek sabrážoval svůj moc fajn sekt ročníku 2004 (jinak to nejde, je pod korunkou a je třeba odstřelit setřesené kvasnice) a velmi zajímavě se vyvíjející ročník 2002. Pokračovalo se Veltlínským zeleným 2009 od Zdeňka Vykoukala (psal jsem o něm zde), povedenou minerální záležitosti, krásný představitel odrůdy to je. Další víno jsem si nezapsal a nemám tuchy, o co vlastně šlo. Třetím vínem byla Frankovka od Korábů a v konkurenci dalších v ten den ochutnaných působila poněkud jednodušším a řidším dojmem. Nebyla špatná, ale nějak zvlášť neoslovila.

lahve_richard_stavekKrom vín spárovaných k jídlům nám u stolku rozléval Richard Stávek poklady ze svého sklepa, různé archivní kousky (praktickou odpověď těm, kteří tvrdí, že domácí bílá neumí zrát), skvělé červené Špigle 2006 a především bílé Bočky 2009. Jestli mne nějaké víno ten den opravdu dostalo, tak je to tahle směska připravená čtrnáctidenní macerací na slupkách a třapinách. Barva tekutého zlata, která navádí smysly na scestí (víno není ani staré ani sladké), elegantní výrazná vůně, med, decentně oxidativní, mladá, úžasná, vrstevnatá. Perfektně vyvážená chuť, to víno není těžké a skvěle se pije, má kyseliny, třísloviny, bohaté, úžasné! A bude zrát a měnit se a okouzlovat stovkami dalších způsobů. Chci toho kartón, jestli tedy cena bude avizované zhruba dvě stovky. Někdy mne vína od Richarda nechávají chladným a jdou naprosto mimo mne, ale u těch, které mi sednou, se jedná o jedny z vůbec nejsilnějších vinných zážitků z domácí produkce.

strekovJiž znatelně načat z návštěvy sklípků, slivovice na rozmrznutí a přechutnávky spousty vín k jídlu se připravuji na ochutnávku vinařství Strekov 1075, hlavně jejich aktuálních mladých vín. O vinařství jsem psal něco už dříve a tahle degustace potvrdila, že mi některá jejich vína fakt sednou. Tibor Melecsky a Zsolt Sütő o vínech a vinařství povídali docela dlouho a i jejich pohled na svět mne baví. Ve vínech mne nějak zvlášť nezaujalo Chardonnay 2008, je sice minerální, velmi výrazné a skvěle udělané, ale na mne příliš hutné, takové přezrálé. Ale většině konzumentů myslím sedne, mám v tomhle směru nestandardní vkus. Stejný problém mám i s jejich Alibernetem či směsí na něm (a případně odrůdě Dunaj) postavených. Jsou na mne takové moc hustě džusovité a chybí tomu elegance. Zato taková základní Frankovka 2009 (řada Corpus) je parádní, vyvážené dobře pitelné víno. Stejně tak mne baví jejich Svatovavřinecké a Modrý Portugal (byť ten již byl na pomezí oné svěžesti a džusovější ovocitosti). Červeným vrcholem večera se však jasně stala Frankovka 2008 Classic, která ještě před půl rokem byla docela sevřená, ale teď je v parádní podobě. Skvěle postavené, minerální, kyseliny, ovoce, tříslo, vše krásně vyvážené. Nádherné víno! Ve srovnání s Frankovkou od Oty Ševčíka asi souboj vyhraje, ale zase Ševčík stojí půlku… prostě ideálně karton 2x Strekov a 4x Ševčík a mám s Frankovkou na pár měsíců vystaráno :-)

sevcik_vykoukal
Prostě moc fajn to bylo a jsem velmi rád, že jsem tu cestu nevzdal a i takhle na otočku dorazil. Podobné zážitky mi vždycky na dlouhou dobu zvednou náladu a potvrdí, že s domácím vinařstvím to není zas tak špatné, jak to při debatách v posledních měsících, které často sklouzávají k nepřiznaným dovozům ze zahraničí a podobným podvodům, vypadá. Jen více vinařů, kteří si váží lokální poctivé Frankovky či Veltlínu a snaží se z nich připravit víno přiznávající místo původu i odrůdu. Díky!

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails