V posledních týdnech jsem trochu častěji zabrousil k vínům z Maďarska, zde na blogu pak především články Maďarský desetiboj ve Viničním altánu a Frankovka z Villány. Ještě i dnešek této zajímavé zemi věnujeme, však si to zaslouží. Už v osmnáctém století měli něco jako apelační systém (klasifikace vinic v Tokaji začala dokonce v letech 1830), šlo o zemi pokrokovou s hromadou zajímavých unikátních odrůd a nebýt masakru, který v jejich vinařství způsobil komunismus, asi bychom o nich slyšeli mnohem častěji. Vzhledem k tomu, že vám tam jako aperitiv běžně nabídnou pořádně ostrou „pálinku“ a kuchyně s hromadami tuku a koření rozhodně neaspiruje na označení „dietní a lehká“, nelze očekávat vína lehounká a jemná (byť i taková se najdou), ta by se u jídla neměla příliš šanci prozradit. Dnes si prolétneme několik vinařských oblastí na celkem patnácti vzorcích. Bude to spíše o degustačních poznámkách a dojmech okolo, nějaké zásadní encyklopedické poznatky neočekávejte :o) Degustující osazenstvo dostávalo vzorky naslepo (odtajněno bylo vždy po zapsání poznámek a krátké diskusi), já bohužel věděl co piju a navíc měl o trochu méně času si vše v klidu zapsat, ale poznámky snad úplně scestné nejsou. Snad se přidá se svým komentářem i někdo další.
Gál Tibor Sauvignon Blanc 2008 (Eger, 139,- Kč) prezentoval úplně stejný problém, jako u Chardonnay stejného vinařství dříve. A totéž, ještě mnohem silněji, se opakovalo i u jejich Egri Bikavér 2005 (vzorek zařazen „mimo soutěž“). V aromatice se objevuje taková až lehce „korková“ sklepní zatuchlinka, která mne hodně ruší. Bylo to ve všech čtyřech lahvích, která jsem měl tu možnost chutnat. Pod nánosem této pavůně se v Sauvignonu skrývala uměřená příjemná květinovost a svěžest. Chuť pak byla suchá, s hromadou výrazné kyseliny, ale dobře postavená a s delší dochutí.
Figula Olaszrizling 2008 (Balaton, 168,- Kč) jsem tu již popisoval, vůbec ochutnávka byla z větší části postavena na vzorcích zakoupených od Vinorum. Na úvod lehce zaprděné (i když byla láhev otevřena dostatečně předem), ale jde snadno vymíchat. Svěží, lehce kořenité, medové, fajn. V chuti suché, čisté, lehké, svěží, minerální, opět medové a docela dlouhé, veskrze příjemné pití. Nesetkalo se (moc nechápu proč) s nějak zásadně kladným přijetím a v lahvi ho ještě dost zbylo, projev si udrželo bez problémů po dva dny.
Chateau Dereszla Tokaji Dry 2007 (Tokaj, především Furmint s lehkým doplňkem Lipoviny a Muškátu, 219,- Kč) je představitelem suché Tokaje od jednoho z mnoha moderních (a experimentujících) vinařství se zahraničním kapitálem, v tomto případě francouzským. Víno výrazně aromatické, opět medové a s takovým lehce „tramínovým“ (styl přezrálých květin a ovoce) štychem, zajímavé. V chuti suché, čisté, plnější, minerální, květinové, dostatek kyselin a teplejší dochuť s výrazným alkoholem.
St. Andrea Napbor 2007 (Eger, hlavně Chardonnay + Pinot blanc a Lipovina, 187,- Kč) již tu též bylo, páteční degustační poznámky mluví o sladším barikovaném ovoci ve vůni, lehce karamelu a mineralitě, ale sudu příliš výrazném. V chuti pěkně suché a výrazné, dost kvalitně zapracovaných kyselin, hromada dřeva, příjemná délka s lehkou hořčinkou jakoby připáleného karamelu. Nejsem si jist, co přesně se dřevem udělá čas (docela bych tomu dal šanci), stále to není vyložené „oak monster“, pro mne ale sudovina dominuje příliš.
Hollóvár Furmint Somlai 2007 (Somló, 440,- Kč) je přírodní nemanipulované víno Lajose Takácse ze svahů Somló a jeho specifických půd. Zajímavé věci píší na Vinorum, krásnou zpověď o zamilování se do této oblasti má na webu Bogdan Trojak. V barvě tekuté zlato. Vůně velmi intenzivní, nádherná, bohatá, komplexní, minerální, lehce oxidativnější, se zvláštním mixem všeho možné, nezvyklou kovovostí a celkově špičková a omamná. V chuti suché, silné a důrazné, extrémně bohaté, dlouhé s decentní hořčinkou, propracované. Neuvěřitelné. Nijak těžké či přezrále utahané, 15% alkoholu v tom působí tak nějak „samo sebou“. Svérázný kousek, pro mne vrchol večera.
St. Andrea Akutyafáját 2007 (Eger, Frankovka 60 % + Merlot 22 % + Pinot Noir 18 %, 158 Kč) tu opět již bylo a i tentokrát mne bavilo. Jiskřivý rubín v barvě, svěží ovocitost, příjemné lehounce sudové, sladší, peckoviny, fajn. V chuti pak suché, něco třísla, více kyseliny, trochu tvrdší, spíše lehčí a skvěle pitelné, dostatečná délka. Takové dobře udělané „každodenní pití“.
Weinhaus ltd. Cabernet Sauvignon Duna-Melléki 2008 (35,- kč v Bille) byl zařazen jako „ringer“, něco mimo běžnou kvalitu vzorků, co má vzbudit pozornost. Mělo reprezentovat taková ta superlevná maďarská vína z hypermarketů a večerek, které té zemi zrovna dobré jméno nedělají. Barva chemická fialka, nepřirozená. Ve vůni ploché, spíše nevýrazně ovocité. V chuti suché, kyselejší ovoce, lehké a takové standardní „uni“ červené. Degustující naslepo se shodují na „alkoholizované šťávě“ či spíše nějaké běžné levné sudovce. Tak nějak jsem doufal, že propadne úplně (taková cena s lahví, špuntem, dopravou a maržemi všech zúčastněných prostě nepůsobí důvěryhodně).
St. Andrea Pinot Noir 2006 (Eger, 199,- Kč) potěšil příjemnou barvou a fajn teplejší pinotovou vůni, možná lehce „šablonovitou“ a pro mne pocitově někde u Moravy s kapkou Nového světa. Drobátko zeleninové, dost třešní, decentní tóny lahvového zrání, fajn. V chuti suché, čisté, ovocité s tak akorát kyselinou, drobet třísla, slušná délka. Dobře postavený čistý a pěkně pitelný Pinot, byť pro mne trochu bez něčeho navíc. Ale jen kdyby alespoň takhle vypadala Morava při stejných cenách… :o) Bohužel nevyšlo srovnání s Weninger Pinot Noir 2005 (Sopron, 428,- Kč). Tohle víno znám dobře a před pár měsíci mne opakovaně nadchlo, pěkný popis je i na webu dovozce. Bohužel tahle láhev byla, k mé velké lítosti, trochu rozjetá. Prozradilo to už i nalévání, kdy jedna část měla rubínově jiskrné víno a ta druhá tmavší kalný džus. Lehká rozkvašenost a zaboudlina (byť pod tím šlo objevit dost příjemnějších věcí, k ideálu to mělo daleko), prostě škoda. Musím zařadit znovu na nějakou další ochutnávku.
Ráspi Kékfrankos 2007 (Sopron, 228,- Kč) byl pro mne jeden z objevů minulé ochutnávky, moc fajn naturální Frankovka ze starých keřů. V barvě nijak zvlášť hluboké, ale svůdně rubínové. Vůně jemnější ovocitá s trochou koření, decentní, elegantní a nevtívará, ale přitom okouzlující. Možná lehce zelenější a trochu občas zazlobí alkohol. V chuti suché, dost kyselin, trochu tvrdší, minerální, nekomplikované fajn pití, kterému chce věnovat čas a hrát si s ním.
Pfneiszl Kékfrankos Cool Elegance 2004 (Sopron, 425,- Kč) se pro mne stala zajímavým srovnáním s Cabernetem stejného vinařství a ročníku. Temná lehce nazrálá barva, velmi výrazná vůně, hodně zvláštně sladce ovocitá. Zajímavé, exotické až do liči, které bych v červeném nehledal. Suché a bohaté v chuti, trochu tvrdší, pěkně nazrálé se stále ještě přetrvávajícím příjemným tříslem, komplexní s lehce karamelkovým koncem. Aromaticky netypická, ale jinak moc fajn záležitost.
St. Andrea Hangács Bikavér 2007 (Eger, Merlot 42 % + Kékfrankos 24 % + Cabernet Franc 24 % + Pinot Noir 10 %, 347,- Kč) je býčí krev mladších výsadeb jedné vinice, Hangács. Temné, byť stále ještě ne neprůhledné. Očividně mladé a poněkud sevřené, ale komplikovanější, složitější živočišnější záležitost, vrstevnaté, zajímavé. V chuti krásně suché, plnější, kyseliny a třísloviny, dobře zakomponované dřevo, bohatost, vyzrálost hroznů i počínající vliv ležení v lahvi, dlouhé. Nadprůměrně zajímavé pití, spojení odrůd přináší příjemné vyvážení měkčího ovoce i tvrdší důraznosti.
Tokaj Kereskedőház Tokaji Szamorodni 2002 (Tokaj, 199,- Kč za 0.5l) jsem zakoupil jako ukázku běžných slaďáků, které lze získat po různých večerkách. Tmavší hnědozlatá barva, ve vůni sladší a decentně jablečně naoxidované, spíše jednodušší. V chuti sladké, opět spíše jednoduché, kyselina cukr pěkně vyvažuje, opět ale znát oxidace. Skoro jistě bylo dříve lepší, pobyt v regálu mu nepřidal.
Chateau Dereszla Tokaji Aszú 5 puttonyos 2003 (Tokaj, 685,- Kč za 0.5l) je přeci jen trochu jiná kategorie. Barva překvapivě nijak hluboká. Bohatší a komplikovanější vůně, sladká, kořenitě medová s citrusy. V chuti snad až příliš uhlazené, citrusové, medové, dlouhé a fajn, ale hodně, hodně sladké, kdy se kyselina snaží vyvažovat, jenže to úplně nezvládá. Dříve chutnaný ročník 2000 mi přišel v tomto směru mnohem harmoničtější, i toto je však nadprůměrně dobré (dost záleží na vašem vztahu k cukru).
Teď si dám od Maďarska na chvilku oddych, ale pro příště bych to viděl na průlet červenými z oblasti Villány. Maďarsko toho má hodně co nabídnout. Páteční ochutnávka mne minimálně nakopla k tomu, že musím zkusit více vín ze Somló, ideálně se tam rovnou zajet podívat. Uf, další vlaječka zapíchnutá do mapy…
