Připravoval jsem pro Forbes tipy na pár červených do těchhle podzimních dní a zároveň se propíjel kolekcí od několika vinařů zaměřených na Valpolicellu v jejích různých podobách, včetně Amarone. A to je, přiznejme si, někde ke krbu když venku padá listí a je hnusně lezavo, skvělé. K setům se dostanu časem, pro dnešek jedna samostatné láhev. Stojí za ní Antonio Sasa, o kterém jsem psal už dříve a později tu popisoval třeba jeho Etna Rosso. Arena 2015 Amarone della Valpolicella Classico vzniká klasicky, z hroznů dosušovaných až někdy do konce ledna, a zraje v dubových sudech zhruba dva a půl roku. Odrůdově dominuje Corvina, kterou doplňuje Rondinella a v menší míře Corvinone a Molinara. Těžká láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší rubínová barva. Intenzivní, zralá hutnější vůně, přezrálé černé třešně, rozinky v rumu, hořká čokoláda a kakao, něco bylinek a kořenitost evokující lékořici, znatelný vyšší alkohol a lehce těkavé. Suché, silné, plné, koncentrované, s poměrně výraznou tříslovinou a svíravostí, slušně dlouhé, opět zralé a sušené ovoce, peckoviny, znovu čokoládá a trochu citrusová kůra hořkost v delší dochutí, teplo alkoholu. Efektní kousek. Pro mne spíš si hrát s jednou sklenkou „na zahřátí“ než popíjet ve větším, ale užívám si. Vozí Víno pro Vás a láhev, ročně jich vznikne mimochodem asi jen dva tisíce, stojí 870 Kč.
A když jsme u „obludek“… před nedávném jsem tu psal o (nesmyslně, z mého pohledu samozřejmě) vysoce hodnoceném Plan de Dieu od vinařství LePlan-Vermeersch. Na zkoušku jsem společně s ním vzal i další vína a postupně se jimi prokousávám a dobrovolně přiznávám, že jde o vína k otevření s návštěvou, která tomuhle holduje. Sám s nimi spíše trochu bojuji, Vermeersch na mne děsně „šlape na plyn“ a všechno je to tak nějak přestřelené. Měl jsem GT-G 2017 Suze la Rousse Village, což je stoprocentní Grenache ze starých keřů školená v dubových sudech. Zralé, sladké džemové červené ovoce, spíše červené jako višně, společně s výrazným projevem dřeva, vanilkou. Plné, sladce ovocné, uhlazenější, opět džemové červené ovoce, slušná délka. Ale tak nějak jen síla bez něčeho navíc. Cena 499 Kč. A zkusil jsem i Côtes du Rhône RS 2019, což je jejich základní řada, odrůdově 80 % Grenache a 20 % Syrah. Tmavší hlubší barva. Zralejší, teplejší aromatika, otevřenější, do hodně zralých červených peckovin a jahod, trocha kořenitosti. Suché, plnější, s velmi slušnou kyselinou, něco tříslovin a svíravosti, slušná délka. Není to špatné, jen… zas tak nějak trochu přestřelené a pod tím primárním efektním projevem není nic moc dalšího. Ale při ceně 245 Kč je to rozhodně menší problém než u té „výběrovější“ Grenache. S Vermeerschem jsem si prostě úplně nesedl. Očividně je to ale spíš můj vkus, jinak jeho vína dopadají hodně dobře na soutěžích a když jsem teď vzal Plan de Die na jednu akci s kamarády, tak vzbudilo nadšení. Vozí Kupmeto.
