Dnes si zase trochu projedeme oblíbené téma apelací v Burgundsku a přihodíme něco z biodynamického kalendáře. Nebudeme se trápit tím, jak to funguje ve špičce produkce (Grand Cru, Premier Cru, prakticky jen Pinot Noir a Chardonnay… ale že to není vždycky takhle jednoznačné už jsem tu psal), ale podíváme spíše na opačný konec spektra, na úplné „dno“ toho, co ještě může nést označení jako burgundské víno. Krom případů, že to může být téměř jakékoliv tiché či šumivé Chardonnay z Beaujolais a dokonce i Gamay z některého cru téhle oblasti (viz Bourgogne Rouge jako Gamay z Beaujolais?), jsou to i další odrůdy z prakticky všech částí Burgundska. Docela známá je apelace Bourgogne Passe-Tout-Grains (či Passetoutgrains), červená či občas i růžová směs Gamay a Pinot Noir, kterou lze produkovat na kterémkoliv místě, kde lze i běžné Bourgogne. Nejvíce jich vzniká v Côte Chalonnaise, kde ostatně mají i další zajímavaou apelaci, Bouzeron, tam může být bílé stoprocentní Aligoté. A pak je tu ještě ono „dno“, ovšem stále se honosící nápisem Bourgogne na vinětě a není jen běžné zemské či stolní víno, Bourgogne Grand Ordinaire…
Tohle označení může opět nést víno z jakékoliv části Burgundska a existuje ve variantě bílé, růžové a červené. Pravidla jsou poměrně dost volná, od vyšších výnosů přes použitelné odrůdy – v červeném to bude typicky Gamay a Pinot Noir (poměr libovolný) a dokonce i historická a dnes již prakticky neznámá odrůda César. V bílých je to o kus divočejší – Chardonnay, Aligoté, Melon de Bourgogne a opět jedna prakticky neznámá odrůda, Sacy. K tomu občas narazíte i na výsadby Pinot Blanc či Auxerrois. A všechny tyhle jmenované odrůdy mohou být společně v roséčku :-) Od Bourgogne Grand Ordinaire tedy můžete čekat prakticky cokoliv, ale nejčastěji velmi lehká vína „na letní terasu“, prostě na každodenní pití, i v červeném doporučována spíš v teplotě servisu typickém pro bílé. Osobně různé základy, byť spíše v kategorii běžného Bourgogne, vyhledávám hodně rád. A to především od zaběhlých slavných vinařů, protože v jejich základkách často končí „ne úplně ideální“ hrozny z prestižních poloh a tahle vína mohou být hodně zajímavá. Tentokrát jsem ale sáhl opravdu po té nejnižší apelaci…
Červené Bourgogne Grand Ordinaire 2010 z Domaine Didier Montchovet je zajímavé hned v několika věcech. Tak za prvé je to víno certifikovaně biodynamické, od vinaře co to takhle praktikuje už od osmdesátých let a rozhodně ne jako nějakou čerstvou marketingovou berličku. Ale zároveň není nějaký úplný demagog a jelikož jde o víno velmi čerstvé, lehké (11% alkoholu) a určené pro rychlé vypití, tak se nebál dát ho pod šroubový uzávěr. Další zajímavostí jsou hrozny – jde totiž o stoprocentní Gamay z výsadeb v Bouze-lès-Beaune starých přes padesát let. Didier víno doporučuje k jednoduchým jídlům a servírovat v teplotě 8 – 10°C. Vzhledem k předpokládanému stylu vína jsem nejdříve zvolil ryzlinkovou sklenku, ale nakonec přešel ke klasické větší pinotovce, fungovala mnohem lépe. Teplota mne nakonec bavila víc okolo dvanácti (při nižší nedávalo tolik, při vyšší zase začínalo být nevyvážené a objevovala se, u obou lahví, taková „hadr na podlahu“ pachuť).
A s vínem jsem zároveň udělal malý experiment. V pátek a v sobotu to pěkně vyšlo, že jeden den byl tzv. kořenový a druhý květový (viz například článek Biodynamikem snadno a rychle VI). Krom zásadního vlivu na kroky ve vinici tyto dny mají ovlivňovat i finální produkt. Dny kořenové (a listové) se obecně nedoporučují pro degustaci vína, prý v tu dobu bývají uzavřenější, méně ovocitá, zemitější. Naopak ve dnech květových (a plodových) by aromatika měla vydat to nejlepší (majitelé iPhonu mají dokonce aplikaci, která jim řekne, zda víno otevírat či ne :o). A ač to mnozí odvrhnou jako naprostý nesmysl, tak v zahraničí jsou známé případy, že i velcí dovozci dělají své zásadní prezentační akce pokud možno v květové dny… co kdyby, že jo? A navíc lidská psychika je mocná. Když víte, že jde o kořenový či květový den, dost vás to ovlivní. Čímž také jasně definuji zásadní problém celého mého experimentu. Krom jediného vzorku vína je to především určitý předpoklad, jak by se to mělo chovat, kdyby vliv těchto různých dnů opravdu fungoval. No nebudu z toho dělat detektivku, jednu láhev jsem otevřel na den kořenový a druhou na den květový, obě vína voněla i chutnala lépe ten druhý. Na prvním vzorku se logicky mohl podepsat čas na rozdýchání. U druhé lahve… v tom bude něco jiného :-)
Den první - kořenový, láhev #1:
Tmavší ale nijak hluboká barva odstínem do fialové. Svěží, jemnější, poněkud sevřená ovocitá aromatika. Suché, lehké, hodně výrazná kyselina. Tvrdší, minerální, příjemně pitelné osvěžující červené s trošku trpčími zelenými tóny. Nic zásadního ale do horka by se hodilo.
Den druhý - květový, láhev #1:
Výraznější ovocité aroma, stále trochu zastřené ale rozhodně o kus efektnější, mírně těkavka. Suché, výraznější, šťavnaté v chuti. Působí o kus vyváženěji a méně tvrdě, bez oné zelené natrpklosti o den dříve. Svěží, výborně pitelné. Takové prosté chutné víno na pití po litrech.
Den druhý - květový, láhev #2:
Jemnější, čistá, ovocitá vůně, nijak výrazná ale poměrně dobře zaostřená, mix červeného (třešně) a tmavého (švestka) peckovinového ovoce, náznak živočišných tónů. Suché, čisté, ovocité, tvrdší ale vyvážené, nijak zvlášť dlouhé, šťavnaté, svíravěji ovocité s náznakem minerality, velmi dobře pitelné. Chutné nekomplikované červené, adept na rozlévání z karafy k chlebům s paštikou a do košíku na piknik :-)
Takže? Běžný rozdíl mezi různými lahvemi, nastavení hlavy „dnes to má být takhle“ nebo to prostě funguje? Má, vzhledem k rozdílu těch poznámek výše, smysl si je vůbec psát? Bude mít na vůni a chuť vína větší vliv aktuální tlak, okolní teplota, zda mne naštval v práci šéf, fáze měsíce či zda jde o květový nebo kořenový den? A vliv bude mít všechno z toho! :-) Pobavil jsem se, užil fajn vína a… o to přeci jde!
Další Montchovet tu na blogu: Večer ve znamení rudé tekuté historie | Začátek podzimu a dva fajn pinoty | 2x velice chutná biodynamika | Bílé burgundské v tiché i šumivé podobě
