Vinný nadšenec si většinou prochází sérii různých fází (pokud mohu soudit podle sebe a okolí). Jednou z nich je úžasný stav, kdy konečně u spousty vín z Francie, Itálie či Francie jste schopni z hlavy říct, která odrůda se pod tou či onou apelací skrývá. Takový ten moment vinné nadvlády, kdy dokážete někoho opravit, že Valpolicella není odrůda a ve skutečnosti se v ní skrývá typicky Corvina, Molinara a Rondinella. Krásný čas! Nutně jej následuje prozření, že encyklopedické informace „většina osázených ploch“ či „typicky se zpracovává“ v podstatě znamenají, že na výjimky narážíte v jednom kuse, a kdokoliv se o tu či onu oblast zajímá více a strávil v ní nějaký čas, vás okamžitě usadí na zem a dokáže vám, jak tyhle nabiflované znalosti jen škrabou po povrchu a, slovy jednoho klasika (alespoň pro nás, přiznivce fantastiky): „You know nothing, Jon Snow.“
Po podobných zkušenostech se možná s buldočím zápalem vrhnete do snahy poznat „dokonale“ alespoň jednu zásadní oblast / odrůdu / styl vína. Nebo také začnete s až zvrhlou radostí vyhledávat všemožné výjimky z pravidel. Kupříkladu si vezměte Španělsko a oblast Rioja. Tamní červená vína jsou typicky Tempranillo, ať už stoprocentní nebo s příměsí některé z dalších odrůd. To potěšení, když vinnému nadšenci vylovíte z chladničky láhev červeného z podoblasti Rioja Alavesa, a když reaguje nějak tak, že má dobré Tempranillo rád, kontrujete: „Ale tohle je stoprocentní Graciano!“ ¨:-)
Odrůda Graciano sice není v oblasti Rioja ničím neobvyklým a její výsadby stále stoupají, ale typicky funguje jen jako příměs právě k Tempranillu, dodává kyseliny a přispívá ke struktuře a schopnosti zrání. Jednodrůdovým vzorkem bylo EME 2007 z vinařství Casado Morales, obrázek na vinětě je prý stará paní Moralesová z profilu. Je otázkou, jak zajímavou informaci o odrůdě jako takové toto víno podá, protože zrálo jedenáct měsíců v sudech z Francie, Ameriky, Rumunska, Maďarska a dokonce Číny! Naštěstí to ale nebyla varianta připravená (taky trochu úlet, to asi nikde jinde neuvidíte) karbonickou macerací, kterou též mají v nabídce, ale úplně běžně. Samotné víno má pěknou temně rubínovou barvu. Vůně výrazná, vyzrálá červeně ovocitá, silná, s velmi příjemnou linkou všemožného koření – rozmarýn, pepř, badyán. Sympatické. Chuť suchá, čistá, plnější, s pěknou kyselinou, delší, dobré tříslo. Nijak složitá, ze začátku nám to přišlo trochu jako víno, které vůní slibuje mnohem více než pak dodá v chuti, ale postupně se i tam začala objevovat zajímavá vrstevnatost. Není to přezrálé, ale naopak poměrně šťavnaté, efektní pití.
Víno jsem nedávno koupil během degustace především italských vín v malém obchůdku Fajnšmekr ve Vršovicích, dost mne tam zaujalo, obzvláště v kombinaci s trochou jamón ibérico a ochutnávkou různých druhů olivových olejů (naprosto mne dostal monovarietal Arróniz, na Španělsko hodně netypický, travnatý, elegantní) fungovalo skvěle. Návštěva si víno užila, zajímavost ji potěšila, ale jí přinesený vzorek mne překvapil ještě víc. Šlo o famózní červené z Mallorky, připravované v počtu několika stovek lahví z odrůd, jejichž jména jsem slyšel v podstatě poprvé. Ale o tom zase třeba příště. Čím víc se toho o víně dozvídám, tím je mi jasnější, že vlastně nic nevím…
