Sem tam, když mám možnost, tak ujedu na saké. U nás to není zrovna snadné, zdrojů čerstvých kvalitních kousků málo (prakticky žádné), o to je každé setkání zajímavější. O pár z nich jsem vůbec nepsal, přesto že šlo o velmi silné zážitky – třeba speciální saké připravené v 51. roce vlády císaře Hirohita, po našem ročník 1976, stylově nejblíž oxidativní sladší madeiře či marsale. Nebo naopak čerstvé a extrémně aromatické, sladce květinové a ovocné, nepasterované saké připravené pomocí kmenu kvasinek namnoženého ve vesmíru, ve stavu beztíže. Nic z toho tady nekoupíte a i v Japonsku budete shánět ne úplně snadno. Chápu, že psát o vínech, která jdou blbě koupit, je k naštvání. A poznámky k něčemu, co nejde koupit vlastně vůbec, asi ještě tuplem :-) Tak dnes se mrkneme na vzorky koupené v ČR a buď dostupné nyní, nebo možná alespoň v nové edici v budoucnu…
Oba kousky pochází od Nøgne Ø (Obnažený ostrov, volně přeloženo), tedy od výtečného řemeslného norského pivovaru. Otevřel jsem od nich třetí edici piva Red Horizon. Už vizuál kovové piksly a lahve napovídá, že nápoj má něco společného s Japonskem. Pivo, uvařené v prosinci roku 2011 a doporučené k vypití do prosince 2016, totiž bylo kvašeno pomalu (10 týdnů) za nízké teploty a použití saké kvasinek č. 9, jedněch z nejoblíbenějších pro ginjo styl, velmi ovocně aromatických. A to byl prý cíl, dosáhnout v pivu „optimální ovocitosti“. Krom saké kvasinek už jinak pivo obsahuje normální přísady – vodu z Grimstadu, sladovaný ječmen a pšenici a nějaký ten chmel. Alkohol je v něm spíše u vína očekávaných 12.5 % (kategorií taky zapadá nejspíše do Barley Wine). Tmavší lískooříšková barva a spíše nevýrazná pěna. Velmi intenzivní vůně, sladce tropicky ovocná a lehce praženě sladová, těžší, navinulý meloun Cantaloupe, mango, komplexní efektní záležitost. Nasládlé v chuti s linkou slušné hořkosti, hutné, bohaté, trochu pražené, opět sladce tropicky ovocné, velmi dlouhé, s jasně znatelným vyšším alkoholem. I takhle může vypadat pivo, byť to tedy fakt není nic na pití z půllitru, ale spíše na delší zkoumání jedné deci ve vinné sklence. Což podporuje i cena, lahvička 0.25l přišla na asi tři stovky, čímž se dostáváme do kategorie ledových a slámových vín. Ale nechte to tam…
Snad povzbuzeno kvalitou a úspěchem svých saké piv se Nøgne Ø (web) rozhodlo stát i první pořádnou saké varnou v Evropě. Znaky na lahvi (hadaka jima) odpovídají norskému názvu pivovaru. Saké připravuji naprosto totožně jako v Japonsku, viz článek na toto téma, ale navíc s původní tradiční metodou výroby zákvasu zvanou Yamahai, kterou už i tam dnes používá možná jen setina producentů. Rýži používají Ginpu z ostrova Hokkaido, různá omletí dle požadovaného stylu, mají i saké nepasterované a či divoce rozkvašené. Na vše dohlíží norský toji jménem Kjetil Jikiun. Ochutnávku tří různých saké u dovozce jsem bohužel minul a tak alespoň zakoupil jeden vzorek, konkrétně Yamahai Muroka Junmai-shu. Pokud vás zajímají „analytiky“, ale i co znamená třeba junmai, tak je vysvětlené najdete zde, dal jsem si s tím docela dost práce :-) Použité kvasinky 701 (poměrně stará, původem z Nagana, oblíbená pro junmai saké připravovaný yamahai způsobem), Seimaibuai: 70, San-do: 2.5 Amino-san: 2.5 Nihonshu-do: -1, Alc/vol: 16%, bez filtrace, pasterizováno, várka #015 (po 320 kg rýže). Vše je na lahvi uvedeno anglicky i japonsky, na první pohled je to hodně autentické.
Výsledek? Přesvědčivý. Světlá nažloutlá barva. Hutnější, krémová vůně, ananas, žlutý meloun a dotyk dýně, bohatší a důraznější, nic vyloženě jemného, decentní dotyk hine-ka (stařinky, datum lahvování prozrazuje 6. září 2012 a to už je na saké dost, obzvláště v menší lahvi). Spíše sušší plnější chuť, slušná kyselina, kulatější, dost znát alkohol, silnější, trochu hrubší styl, ale velmi solidní. Vzhledem k cenám 344 až 444 Kč za 0.350l lahvičku jsem zatím nezakoupil i další dvě varianty (mají tuším ginjo a pak úplně spontánně fermentovaný kousek), ale třeba se k tomu časem rozhoupu. Stejně jako dříve Red Horizon mají toto saké a další sortiment Nøgne Ø v obchodě Beergeek. Jak jsem tak tohle saké popíjel, tak dostal neodolatelnou chuť znovu vyrazit do Japonska. Ach jo…
