čtvrtek 25. července 2013

Modřanský viniční košt

modransky_kost_1V sobotu svítilo krásně sluníčko, na svahu modřanské vinice to smažilo opravdu masivně. Takže jsem ocenil, že každoroční košt vín od pěstitelů z této zajímavé lokality probíhal v chladnějším prostředí pod přístřeškem. Loni jsem akci nezvládl, ale psal o ní Pavel Jelen na O Víně. Letos už vynechat nemohl, i proto, že řeším poslední technikálie spolupráce při péče o pár desítek zdejších keřů. Něco o vinici se dozvíte v Pavlově článku výše, má ale i vlastní web. Dnešní zápisek vezmu zrychleně, detailní degustační poznámky asi nemají příliš smyslu, někdy jsme chutnali šarže o pár litrech a vína, která velmi záhy nenávratně zmizí.

Ochutnávka představila 30+ vín především z ročníku 2012, pro mnohé na vinici v Praze asi překvapivě vyváženě bílých a červených. Bohužel jsem měl rodičovské povinnosti a nakonec zvládl jen bílá a růžová, z červených pouze narychlo dva pinoty. Co tak mám zkušenost s dřívějška, tak kvalita červených není o moc níž. Celkový dojem byl vyloženě pozitivní. Nenarazil jsem na nějaké vyložené vady či vína zprasená, po pravdě mne to vlastně dost překvapilo, u těchto různých „bylo toho patnáct litrů“ kousků bych mnohé úlety čekal. S většinou bych neměl problém doma, možná to nebyla nutně vína co vyhledávám, ale měla nějaký charakter, na malé ploše jedné specifické vinice krásně ukazovala přístup vinaře k srovnatelným hroznům.

modransky_kost_5

Bezva byl třeba rozdíl mezi dvanáctkovým ryzlinkem Lubomíra Antala a Davida Syky. Ten první byl světlý, květinový, lehký, s parádní říznou kyselinou a pitelností, lisován z celých hroznů. Ten druhý tmavší, hutnější, krémovější a bohatší, ale stále s bezva kyselinou a ještě s decentní perličkou. Přes noc naležen na slupkách a školen na jemných kalech. Vlastně jiné světy z hroznů pár metrů od sebe.

modransky_kost_3Nadchla mne směs večerky s milerem (poměr 60:40 a důvod prostý, jak při podobném vinaření bývá, aby se rozumně zaplnil demižon) od Petra Kopřivy. Suché, čisté, uměřeně voňavé, muškátový tón, decentně minerální, vyvážené, krásně snadno pitelné a přitom zajímavé. Bavilo opravdu moc, víno které bych chtěl na léto domů ve větším množství. A škoda nedostatku času, že jsem se nějak víc neptal, jak vzniklo. Kopřivovo lehké svěží rosé ze zweigeltu a morávky totiž bylo obohaceno o dubové hobliny, tak snad ta směska výše taky neabsolvovalo nějaký „moderní“ postup :-)

Cuvée veltlínu se sylvánem od Lubomíra Antala bylo květinové, trochu zaprděné, ale suché a čisté a dobře pitelné. Zaujalo mne od něj ale (ručně odzrněné) Scheurebe, voňavé do bezových květů a meruňky, suché, čerstvé. Potěšilo cuvée tramínu s  muškátem moravským od Petra Tillmanna, fresh živé pití, voňavé tak akorát. Čistý tramín od Jindřicha Cylka byl plnější, hutnější, lehce mladě mýdlový, voňavý a odrůdově jasný, pěkně udělaný.

modransky_kost_2Z červených jsem zvládl mimo pořadí jen Pinot noir Davidy Syky. Jedenáctka šla trochu do zeleniny a až jakoby přezrálých hroznů, dvanáctka byla o dost zajímavější, švestkově kompotová, s moc fajn kyselinou, delší. Předvést svá vína, vlastně pokud máte demižon 5l tak jedna láhev představuje podstatnou část z produkce, dorazil jako host Petr Kos. Hrozny pěstuje poblíž Hamerského rybníka na Spořilově, je moc fajn jak se víno do Prahy zase vrací. Třeba jednou budou všechny ulice se jménem obsahujícím vinice dávat smysl :-) A třebas Kosův Solaris byl docela efektní, voňavé příjemné osvěžující pití.

modransky_kost_4

A bylo toho ještě víc. Na závěr ale už jen komentář jednoho z vinařů, Richarda Skácela, ke svému vůbec prvnímu pokusu se žlutým muškátem: „Voňavka, pak je to prázdný, pak hořký ocas.“ Ale ne, byl to sympatický, zemitější muškát, s decentním dotykem cukru. Nic za co se stydět :-) Těším se zase za rok…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails