úterý 18. září 2012

Poučení z degustace Champagne

champagne_korkyJen články zde na blogu, třeba takové Jak vzniká šampaňské v obrazech, jako podpora pití bublin nestačí. A tak jsem minulou středu páchal první kolo šumivého degustačního pásma. Samozřejmě by se na úvod nabízelo srovnat bohémku demíčko s šampaňským a podobné obvyklé triky, ale tentokrát jsem vše pojal trochu jinak. „Šampaňské“ dost často funguje jako univerzální výraz pro jakékoliv šumivé víno, já si zvolil za cíl představit nejčastější (současný) tamní typ vína, neročníkové brut Champagne míchané z několika odrůd, a zafixovat ho účastníkům jako jakýsi „nultý vzorek“. Prostě ukázat tenhle styl v jeho různých projevech jako něco, od čeho se budeme moct odpíchnout ve všech dalších kolech při degustování bublin vyrobených jinými postupy, původem z dalších zemí, bublin ročníkových či jinak specifických. A ač to byl myslím celkem příjemný večer, asi bych pro případná opakování pár změn udělal.

jizni-svah

Jelikož šlo o první kolo, bylo nutné seznámit účastníky (v mnoha případech vinné nadšence, kteří se ale bublinám nějak více nevěnují; vůbec bubliny nejsou vždy vnímány jako to, čím doopravdy jsou, tedy skvělým vínem) s hromadou zásadních faktů o výrobě šumivých vín obecně, o Champagne, o cukrech, ročnících, odrůdách, stylech, vhodném sklu… bylo toho moc a děsně jsem těkal z místa na místo, musím se více zorganizovat. Zároveň bylo už v průběhu jasné, že se až příliš často mluví o věcech, které sice budou detailněji rozebrány na dalších ochutnávkách, ale bylo by dobré přiblížit je už nyní. Sada vzorků sice možná zajímavě reprezentovala ten zvolený typ vína, ale pro lepší vypovídací hodnotu to tam chtělo i jeden blanc de blancs versus blanc de noirs, totožné víno degoržované čerstvě (případ všech vzorků, naprostá většina byl totiž závoz přímo ze sklepa vinařů na tuto akci, za což musím poděkovat Jiřímu Hronovi, ale tím pádem v jedné z prvních fází vývoje) a po několika letech zrání. Ne všem účastníkům tohle chybělo, ale mně tedy jo :-)

krabice_drazsi_vina

Dalším poučením pro příště je vykašlat se na základní Moët :-) Jak poznamenal jeden účastník: „to sem pil už zajímavější bubliny do dvou stovek“. S čímž lze i souhlasit, jen prostě ten jejich marketing něco stojí a Scarlett Johansson rozhodně není zdarma :o) Každopádně minimálně tahle šarže (byť by zrovna základní NV velkého domu mělo vypadat vlastně neustále stejně) nebyla dvakrát zajímavá. Sice to zachránila malá odbočka na závěr v podobě seriózního a myslím povedeného Moët & Chandon Grand Vintage Brut 2002, ale základka za vydané peníze nestála. Jenže ono je to těžké… jak chcete představit nejčastější styl šampaňského bez toho, že na ochutnávku dáte i producenta, který představuje asi nejslavnější značku vůbec a na českém trhu se Champagne (oficální části) má přes polovinu? :-) Vůbec rozdělení vzorků na mé ochutnávce neodpovídalo šampaňské vinařské realitě, z dvanácti vzorků to byl v devíti případech kousek spíše od menších rodinných producentů, někdy fakt mrňavých. Pěstitelská šampaňská, která nyní zažívají velký boom, ale stále představují jen menší část toho, co si pod Champagne konzument typicky představí. Čísla jsou neúprosná.

korky

Za minulý rok se celosvětově prodalo 322,967,455 lahví Champagne, ze kterých bylo 222,757,460 (69%) od velkých šampaňských domů nakupujících hrozny kde to jen jde a 100,209,995 od menších pěstitelů ale i družstev. Ve Francii zůstalo 181,644,194 (56%) lahví, ale v tomhle čísle jsou zase ty prodeje cizincům, třeba do takové Belgie odjelo hezkých pár milionů lahví vedených jako prodej v místě produkce (Belgie je oficiálně na čtvrtém místě v objemu importu Champagne, neoficiálně spíše někde na druhém). Tahle čísla píšu ale hlavně kvůli poměru velké domy vs. menší producenti. Z prodeje ve Francii bylo 100,388,728 (55%) od velkých a 81,255,466 (45%) od malých domů, tedy stav poměrně vyvážený. Pokud jde ale o export, to co zná jako Champagne svět, tak tam je od slavných velkých značek 122,368,732 (87%) lahví a od menších pěstitelů (a zase i družstev) 18,954,529 (13%). Takže ochutnávka postavená na malých vs. velkých v poměru 3:1 je zase trochu netypická. Měnit to ovšem nebudu. Asi ponechám Champagne Piper-Heidsieck, ale i přes jeho zastoupení na trhu půjde místo Moëtu třeba Laurent-Perrier, Mumm, Perrier-Jouët nebo tak něco :-)

lahve_mapa

Přiznávám, že jsem moc kecal a málo detailně si psal degustační poznámky. Takže sice k jednotlivým vzorkům obvykle pár slov mám, ale jde spíše o celkový obecný dojem než cokoliv jiného. Přesto pro zajímavost… Champagne Gonet Sulcova Cuvée Vincent Gonet Brut příjemně ovocité, živé, spíše lehčí, řízné, jednodušší. Edouard Brun Cuvée Spéciale Brut hodně čerstvé, mladičké, živé a aperitivně sympatické (s náznakem bohatších vrstev, chtělo by to čas). Abel Jobart Brut Réserve působilo serióznějším a bohatším ovocitým dojmem, zaujalo a označeno pro další zkoumání doma. U Michel Hostomme Cuvée Tradition Brut mám též poměrně „vinný“ dojem a plnější projev (což je strašně zábavné, jak některá Champagne působí plně a jiná velmi lehce, ale prakticky všechna přitom mají jen 12 – 12.5 % alkoholu). Naopak Waris-Larmandier Cuvée Sensation Brut je spíš čerstvá, kytičková, živá zábavná a přitom velmi elegantní záležitost (pokud znáte dům Larmandier-Bernier, z mého pohledu jednu ze špiček Champagne, tak ten je v příbuzenském vztahu), určitě chci zkusit znovu.

sklenka

Voirin-Jumel Tradition Brut strukturovanější, ovocné, delší, vyvážené a moc příjemné bubliny. Legras & Haas Brut Tradition také velmi pěkně postavená, klasická, výraznější harmonická záležitost (u jména Legras je nejčastěji zmiňováno Champagne R & L Legras, což je opravdu špičkový producent, doporučuji vyzkoušet alespoň jejich základní víno). R.H. Coutier Brut Tradition velmi suché, řízné, strukturované, ale zoufale mladé s obrovským potenciálem (jasný adept na pár lahví do sklepa). Pro zajímavost šlo i jedno rosé, R.H.Coutier Brut Rosé, taktéž velmi mladičké a trochu sevřené, ale fantasticky postavené, komplikovanější, až s tříslovinami v chuti, delší, seriózní. Krásná věc! Coutier si pozornost rozhodně zaslouží a bude to o něm určitě řeč znovu a detailněji.

pecivoZnámá klasika Champagne Piper-Heidsieck Brut nezklamala typickou toastově-dřevěnou vůní a fajn suchým živým projevem, ale v kontextu Coutiera působil tohle víno poněkud jednoduše. Moët & Chandon Brut Impérial jednoduše ovocité, suché, čisté, minerální a zároveň dost řídké (ne elegantně lehké jak bubliny mohou být, prostě řídké), po pravdě docela nezajímavé. Moët & Chandon Grand Vintage Brut 2002 naopak víno s potenciálem (či spíše potřebou) dále zrát, byť bylo už v lahvi na kalech celých sedm let. Vyzrále ovocité, výraznější, strukturované, poměrně bohaté a přitom stále s lehkostí a snadnou pitelností, povedené.

P.S. Většinu fotek dodal dlouhan, za což mu děkuji. Vlastních mám jen pár mazanin :-)

P.S.S. Zájemci i případné opáčko prvního kola, ovšem s odlišnými vzorky, mohou vyplnit formulář. Ale klidně se tam vyplňte i jen v případě, že chcete dostávat maily o dalších případných degustacích, které budu pořádat pro větší počet osob než se mi vejde domů :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails