Vídeň, Záhřeb a poté i Praha… co mají tato tři města společného? V krátkém sledu se v nich uskutečnila přehlídka oranžových, žlutých a jim podobných vín. V dnešním zápisku se mrkneme na Prahu a oranžády trochu obecně. Ve fotoreportu z Vídně jsem si dovolil tvrdit, že oranžová vína se definitivně posunula na (více či méně vzdálený) okraj středního proudu, za čímž si stojím. Stále se jedná o specialitu, která nejspíš nikdy nebude stát v supermarketu vedle Rulandského šedého s rudým křížem na vinětě za šedesát korun, na to je nepoměrně komplikovanější a dražší podobné víno kvalitně udělat, ale to neznamená, že nebudou běžně dostupná. Již nějakou dobu se v čím dál větší míře objevují ve špičkové gastronomii (u nás třeba La Degustation), pro kterou je to bezva nová hračka na párování s jídlem. Jedou i v podnicích, které určují světové gastronomické trendy a mnozí je napodobují (Noma). Čím dál více vinařů si je zkouší či i seriózně připravuje, už zdaleka nejde ve větším jen o klasická vína z Gruzie či Slovinska a z jiných zemí maximálně jeden demižon pro celý okres. Doba, kdy budou běžně dostupná v kvalitních vinotékách po celém světě, myslím není daleko. A třeba takové expresivní oranžové varianty Sauvignonu a Tramínu mají velkou šanci na úspěch i u zákazníků konzumujících spíše jen konvenci (vůbec tahle vína u nepoučených konzumentů docela fungují, pokud je někdo opakovaně neupozorňuje, že to je něco „divného“ a jen pro fajnšmekry), ale nejen jako zajímavost by se mohla ujmout a čím dál častěji je vidět růžovka z Rulandského šedého, což je víno s potenciálem prorazit cestu ostatním.
Ve zkratce a nepříliš technicky (detailněji se tím na webu zaobíral Winepunk) o co vlastně u oranžových vín jde? Červená vína získávají svou barvu delším kontaktem moštu se slupkami, a pokud jej minimalizujete, vzniknou z většiny modrých hroznů vína bílá (tzv. Blanc de Noir, u nás třeba též klaret). Při klasické přípravě bílého z bílých hroznů je v naprosté většině případů po pomletí mošt v kontaktu se slupkami jen krátce (nebo se mošt lisuje přímo z celých, nepomletých, hroznů). Pokud toto pravidlo porušíte a bílý mošt leží a kvasí se slupkami a pecičkami (a někdy i s třapinami), klidně i několik týdnů či dokonce měsíců, můžete získat právě víno oranžové. Barva, temně žlutá, naoranžovělá a někdy až měděná, zaujme na první pohled. Mnohem výraznější part u těchto vín, oproti vínu vyrobenému ze stejných hroznů běžným postupem, hrají třísloviny. Ty mohou evokovat až dojem jako u černého čaje či různých rostlinných výluhů. Oranžová vína leckdy nabízí nezvyklé chuťové tóny, až slané či výrazný dojem umami, ale i aroma pomerančů, máty či sušených květin. Leckdy, obzvláště při variantách připravených s výraznějším přístupem vzduchu, se můžete dočkat pronikavých ostřejších vůní ne úplně vzdálených sherry, tónů oříšků a mnoha dalšího. Oranžová vína bývají minimálně sířena, často lahvována jen po stočení bez filtrace a čiření. Typicky se velmi mění ve sklence, prospívá jim delší provzdušnění (leckdy třeba celý den) v karafě.
Když je řeč o oranžových vínech, nelze vynechat jednu velmi tradiční kategorii vín, kterou jsou vína připravená tzv. kachetinskou metodou. Obrací se k ní nejen úzká skupina vinných experimentátorů, ale v různě modifikované podobě s ní pracují i větší vinařství, u nás se jí intenzivněji zabývá například Miloš Michlovský (ten nahrazuje amfory dřevem). Jméno nese podle oblasti Kacheti ve východní Gruzii, kolébce vinařství. Mošt z pomačkaných hroznů se stáčí do velkých hliněných nádob (kvevri) zakopaných v zemi. K moštu se přidávají i slupky, pecičky a třapiny. Ze začátku, než mošt začne kvasit, se obsah nádob promíchává. Později jsou uzavřeny a zahrnuty vrstvou hlíny. Takto dokvášející víno leží tři až čtyři měsíce, během které se vyluhovávají ze slupek a třapin všechny zajímavé látky. V různých variantách může být víno zasířeno, ale typické množství dodávané síry je velmi malé. I proto prý i po neuměřené konzumaci takového vína druhý den ráno nebolí hlava. Jisté ovšem je, že kachetinská vína a jejich modernější varianty stojí za pozornost, nabízejí širokou škálu projevů pro konzumenty konvenčních vín naprosto netradičních, výraznou aromatiku a extraktivní svéráznou chuť. Mimo jiné tato technika zvyšuje zastoupení polyfenolických látek antioxidačního charakteru, které krom pozitivního vlivu na stabilitu vína prý příznivě působí proti volným radikálům a tak de-facto proti stárnutí konzumenta ;-)
Ale teď už k Salonu oranžových vín, který se uskutečnil 4. Prosince v pražském vinném baru Veltlín. Tam bylo představeno přibližně 35 vín více či méně macerovaných na slupkách z různých koutů Evropy (vtipný byl degustační arch na oranžovém papíře). Přechutnávání uvedl Bogdan Trojak, zmínil se mimo jiné o tom, že delší maceraci bílých na slupkách dokládají historické prameny i od nás. Na přehlídku dorazil Franco Terpin z Friuli, jedna z velmi výrazných osobností tohoto směru. Nepřivezl své největší „úchylárny“, ale pěkně ukázal různé podoby stylu na hodně zajímavých vínech. Potkat šlo i další vinaře experimentující s oranžovou, krom výše zmíněného Bogdana Trojaka také Jakuba Nováka (Znojmo), přijel Mišo Kuropka a Agnes Lovecká (Majer Zemianske sady), Jas Donát (z Domousnice, ale s vínem připraveným při pravidelných pobytech ve Francii) či Ondra „Winepunk“ Kopička. Akce byla neřízená, u třech stolečků si každý mohl nechat nalít co chtěl v libovolném pořadí. Celkem davovka, ale ještě snesitelná, byť jsem odcházel možná lehce před vrcholem návštěvnosti.
Neochutnal jsem všechna vína, tak deset vynechal (hlavně Slovinsko ze začátku, nebo některé hodně zajímavé věci z Istrie od vinařství Roxanich), neboť si je celkem pamatoval z Vídně, i tak myslím mohu tvrdit, že to bylo více než zajímavé. Rozptyl stylů veliký a určitě se nepotvrdilo, že by všechna oranžová chutnala stejně a smazávala odrůdu a místo původu, což někteří jejich kritikové tvrdí (a částečně mají pravdu, oranžády z různých části světa a odrůd jsou si charakterem podobnější než kvalitní bílá ze stejných míst, ale rozdílů vykazují stále habaděj). Šlo najít vína špičková, velmi slušná, normální i nějaká ta slabší. Trochu mne zamrzelo, že chyběl Franz Strohmeier, jehož oranžády jsou jedny z nejlepších co jsem kdy pil a Veltlín ho prodává. Ale měl tam vlastní velkou degustaci za účasti vinaře o týden dříve, asi ho nechtěli opakovat (nebo se spíš naprosto všechno vypilo, i to co mělo jít na Salon :o).
Z domácí produkce je skvěle zvládnutá Ryvola 2011 (Tramín červený) Bogdana Trojaka, parádní věc. Pro mne asi top z ČR Bočky 2009 Richarda Stávka, archetypální záležitost. Možná první naše víno jasně deklarované jako oranžové a běžně prodávané, bohužel už není. Z Bočků jsem byl nadšen hned při uvedení, ale vzal si jich jen pár že dokoupím časem. Pěkná blbost to byla. Nu což :-) Stávkovo Akátové ryzlinky 2011 (rýňák a vlašák na slupkách a školeny v akátovém sudu) taktéž hodně povedené pití, o něco méně důrazný styl než Bočky, stále ale pěkně bylinkovo-výluhové s tóny dřeva, delší, čerstvé, fajn. A ty ještě má, což je zásadní výhoda. Tramín červený 2011 od Jakuba Nováka byl stočen ze sudu jen pro tuto příležitost, víno se teprve vyvíjí, momentálně bylo hodně ovocité, do hrušek čerstvých i sušených, suché, delší, šťavnaté, hodně zajímavé. Rád bych ochutnal ve finální podobě. Ničibocu 2012 od Winepunka taktéž ještě není hotové, projevem hodně třapinové, v chuti poměrně dost hořčiny a zatím velmi rozhárané s trochu nečistým dozvukem, uvidíme až se trochu rozleží. L'Oranjou 2009 (Coteaux du Layon, hrozny z vinice už několik let v podstatě ladem a nijak neošetřované), jehož autorem je Jas Donát, poměrně dost zajímavé pití, takové „hroznově moštové“ s oxidativními tóny, s tříslovinami a bezva kyselinou, zajímavé. Orange Pinot 2011 Majer Zemianske Sady ze Slovenska svěžejší projev, čistý, pěkná kyselina, dobrá délka. Příjemné pití, byť macerace zde byla asi relativně krátká (v řádu maximálně desítek hodin, rozhodně ne dny či týdny), tohle má pro mne blíž poctivě udělanému bílému :-)
Sébastien Riffault ze Sancerre předvedl s Akméniné 2008 moc fajn pohled na Sauvignon blanc. Víno expresivní, bohaté, sladší ve vůni do černého rybízu a výluhu z bezu, suché, lehčí, živé, s trochu hranatější výraznou kyselinou, dlouhé, moc pěkné. Další Sauvignon byl k ochutnání od biodynamika Seppa Mustera ze Štýrska, Gräfin 2010 opět bohatá sladší vůně, aromatické, expresivní svěží v chuti, delší, vyvážené. Musterovo Erde 2010 je směsí Sauvignonu a Chardonnay, školeno v amfoře 6-10 měsíců a krom slupek i částečně s třapinami, dále pak přes rok v sudu. Jako upomínka na doby dávno minulé je i lahvováno do kameninových nádob. Víno poměrně divoké, zaprděnější a vyžadující vzduch a rozdýchání. Tučné maso a sladké efektní ovoce. Velmi suché, svíravé, čisté, květinovo-ovocité v chuti, dlouhé, hodně zajímavé. Ale spíše víno na celý večer, či spíše postupně několik, doma.
Velmi příjemně mne překvapil Pur 2011 od mého oblíbeného Hansze Czerného, tenhle vinař je prostě dobrej ve všem na co sáhne :-) Víno je výraznější, poměrně aromatické, čisté, delší, svíravější, s bezvadnou kyselinou, takový osvěžující styl oranžového a bezva odlišný pohled na Grüner Veltliner. Úplně jinak vypadal Grüner Veltliner Minimal 2010 Seppa Mosera, který je totálně bez síry, bez filtrace a čiření, školen ve dřevě. Víno zlaté, efektní medovo-minerálně-dřevěné, suché, silné, kulatější, intenzivní, dlouhé. Kontakt se slupkami zde byl asi relativně krátký a v tomhle ohledu na akci zase tolik nezapadlo, ale jinak hodně zajímavé.
Hodně aromatické až líbivé bylo Monte del Cuca 2010 Giovanni Mentiho, zajímavou kombinaci sladší a až botrytické vůně se silnou chutí s tříslovinami předvedlo Hárslevelű vinařství Iványi Zsófi (Villányi), Vitovska 2007 od Vodopivce (Carso, Itálie) komplexní složitější záležitost z amfory opět vyžadující hodně času. Klasická efektní oranžáda bylo Chardonnay 2007 od Franca Terpina, jeho Stamas bianco 2004 (25 % Sauvignon 25 % Tocai Friulano 25 % Pinot Grigio 25 % Chardonnay) zase předvedlo styl „Kristančič“, uleželé intenzivní víno s výraznějším dřevem, minerální, se špičkovou kyselinou a fajn délkou, aromaticky nakopnutá burgunda. Hodně se mi líbilo od Terpina také Bianco G., víno z odrůdy Glera ze které jinak vzniká známé šumivé Prosecco. Jde o směs ročníků 2007, 2009 a 2011, víno bohaté, komplexní, čisté, vyvážené, svěží i naleželé, s příjemným tříslovinovým a bylinně-výlohovým vlivem slupek. Paráda.
Mladen Rožanić (vinařství Roxanich) z Istrie tu mělo hned tři vína, já si zopakoval Antica 2008, odrůdu Malvazija. Což je nabušená intenzivní záležitost, kdy se oranžáda snoubí se sudem, víno silné, dlouhé, bohaté, teplejší a hutné, taková poněkud přestřelená ale moc zajímavá obludka. Úplně jiný svět, než takové Cuvée Sv. Michael 2006 vinařství JNK (Boleslav Mervič) z Vipavské doliny, elegantní komplexní jemnější záležitosti na doma. Janko Štekar a jeho Re Piko 2007 zase encyklopedická oranžová klasika, parádní byl Boris Kristančič z Gorišky Brdy (vinařství Brandulin) Rebula 2007, uleželá hutnější oranžová záležitost se dřevem, silná, dlouhá.
Prostě bezva podvečer, myslím. A troufnu si tvrdit, že pro mnoho návštěvníků jedno z nejvýraznějších rozšíření vinných obzorů, které mohli u nás za dlouho dobu zažít. A nezáleží na tom, zda všem ta vína chutnala nebo alespoň přišla zajímavá. Důležité je, že dalších pár desítek lidí má mnohem lepší představu, jak se vlastně projevují. Zda jim tenhle styl přijde smysluplný, zda jím jednou za měsíc (či půl roku) proloží běžná bílá vína… to si už každý rozhodně sám :-) Díky za podobné akce, je jich třeba!
