Dnes dvě zajímavosti z nedávných dní, vína možná ne nejlepší, ale která něčím výrazně vybočila. Šampaňský dům Louise Brison je s 12ha v Aube spíše menším producentem, navíc dvě třetiny hroznů prodávají (a ty pak skončí anonymně v nějakém cuvée velkého slavného domu) a nechávají si jen ty nejlepší na omezenou produkci ročníkových vín. Ve vinici jedou ekologicky a pro zpracování vína hledí spíš směrem Burgundsko (vinař ostatně dle všeho pracuje v Dijonu). Jejich Cuvée Tendresse 2004 Blanc de Blanc Brut, tedy stoprocentní Chardonnay, zrálo pět měsíců v dubových sudech, dle projevu žádné neutrální kousky. Aromatika je hodně výrazná, bezvadný mix citrusové čerstvosti, toastovaného dřeva a pečených mandlí, výrazný projev ležení na kalech v lahvi. Suché, živé a krásně perlící, hezky naleželé, bezvadná citrusová kyselina a až lehce grepový dojem, delší, to celé znovu poměrně výrazně ovlivněno dřevem. Bude polarizovat, někomu to dřevo přijde až moc (já), jiné zase nadchne (na Silvestra si s ním přišel do Veltlínu připít dovozce, Champagnier). Každopádně je to trochu podobný případ jako nový Billecart-Salmon Sous Bois komplet z dubových sudů, který pořádně ukáže co v něm je až s jídlem, různé grilované ryby a podobně.
František Šamla z VPV Praha mi dodal degustační sadu z nedávné ochutnávky ve Viničním altánu, které jsem se nemohl účastnit. Vína postupně zařazuji na domácí ochutnávky. Nedávno tak padla dvě vína červené odrůdy Ruchè. Což je zajímavá záležitost původem podle všeho v Castagnole Monferrato v Piemontu a pěstovaná především tam. Jméno snad vychází z lokálního výrazu pro virovou infekci, proti které je tato odrůda (oproti Barbeře a další lokální specialitě, odrůdě Grignolino) odolná. Další zdroje, ničím nepodpořené, tvrdí, že přišla v osmnáctém století z Burgundska. Jedním ze synonym, pod kterým lze Ruchè objevit, je Moscatellina. Ale přesnější by mi přišlo teda Traminerina :o) Ač jde o červené víno, tak se v aromatice objevují aromata velmi připomínající tramín, především u vína delší dobu rozdýchaného (několik dní) byla vůně růží a specifická kořenitost natolik matoucí, že bych na slepo asi tramín řekl. Navíc je struktura tříslovin tak zvláštní, že vína končí svéráznou decentní nahořklostí, ostatně podobně jako některé tramíny.
Ochutnali jsme dvě tradiční Ruché di Castagnole Monferrato DOCG (apelace povoluje do deseti procent přídavku jiné odrůdy, ale tahle vína jsou snad čistá) vinařství Montalbera, středně velkého normálního producenta (žádné úlety, ale dělají lokální odrůdy a ne nějaké nesmysly). Jak La Tradizione 2011 tak vyšší řada (z lepších let, vyzrálejší) Laccento 2010 splnila papírová očekávání od odrůdy :-) Sladší výraznější aromatika, pocitově až lehce „rozplizle“ moštová, kořenitost a květinové tóny, suché, čisté, decentní hořkost v závěru. Laccento bylo o kus strukturovanější a zajímavější v chuti, La Tradizione zase lehčí a snáze pitelné, u obou se rozlilo v těle teplo z alkoholu. Laccento působilo na úvod sevřeněji, po delší rozdýchání však nabídlo o hodně více a docela mne bavilo ho dopíjet. Ani z jednoho vína jsem si nesedl na zadek a nepřišlo mi to jako něco, co bych chtěl častěji pít, ale nemohu tomu upřít výrazný faktor zajímavosti a charakter :-) A navíc je to bezva věc do nějaké slepé ochutnávky, i díky rozumné cenové politice.
