Když jsem se ve středu vracel domů z podvečera plného především burgundských degustačních radostí, dovolil jsem si na sociálních sítích tento příspěvek: „Burgundsko! Nebejt vína k***a drahá, tak nic jinýho nepiju. Drunk příspěvek, sorry...“. Podroušená (a bez hvězdiček) upřímnost nadevše. O ochutnaných burgundách, která za výrokem stojí, se samozřejmě zmíním i podrobněji. Když jsem o výroku ale víc přemýšlel, vyprovokován i následnou diskusí, dospěl jsem k závěru, že bych na pustý ostrov a s neomezeným rozpočtem zvolil spíše Champagne než Burgundsko :-) Jako na potvoru ale dost možná nejlepší ochutnané víno toho dne bylo z oblasti, která mne v posledních měsících a vlastně i letech nechávala, až na čestné výjimky, spíše chladnou. Jasně, Bordeaux. Když je povedené a dostatečně zralé, tak jde furt o jedna z nejlepších vín světa, což říkám jako pinotofil srdcem i duší :-)
Už to otevírání staré lahve, pravda společné i vínům odjinud. Pokud s tím někdo nemáte zkušenosti, tak na fotce níže je planžetový/lamelový otvírák, v rukou Rostislava Kuneše z Rare Wine, kde jsem víno chutnal. Kývavým pohybem zasunete po boku korku, točíte a pomalu vytahujete. Korky ve starých vínech jsou často již znatelné provlhlé a křehké, s klasickou klasickou vývrtkou je tu dost velké riziko, že by se korek při otevírání přetrhl či začal nebezpečně drolit a nešel vyndat vůbec. A pak to první přivonění, jestli je obsah stále v kondici, nebo máte na stole jen velmi drahou zoxidovanou tekutinu či ocet…
Château Baron de Pichon-Longueville 1982 (nebo taky Château Pichon Longueville Baron nebo Château Longueville au Baron de Pichon-Longueville či prostě a jednoduše Pichon Baron) bylo naštěstí v kondici perfektní. Poměrně bohaté a komplexní vyzrálé ve vůni, stále ještě s dotyky černého rybízu, drahé exotické dřevo, možná čerstvě ostrouhaná tužka, dotyk živočišnosti, původ prozrazuje pěkně. Suché, strukturované, vyvážené stále ještě ovocné v chuti, uhlazené s tříslem skoro pryč, delší, fakt pěkné. Chuť mi přišla o něco jednodušší než nádherná vůně, která prostě na první přivonění ukazovala, že jde o opravdovou třídu a kultivované velké víno na vrcholu. Trošku drahý špás, jen co je pravda, ale občas si alespoň takhle na degustační vzorek stojí za to připomenout, že kvůli Bordeaux mnozí šílí nejen coby investičnímu nástroji, že to prostě má někdy smysl i pít :o)
