čtvrtek 13. srpna 2009

Třináctiletý splín vinného masochismu

ermitage_chasse_1996 Někdy si říkám, co to všichni milovníci vína (no dobře, většina) mají s tou „archivací“, pod kterou se často skrývá otevírání lahví, u nichž nikdo nepředpokládal tak dlouhou dobu uložení. Samozřejmě to dělám taky, dokonce vyhledávám všemožné „vyzrálé“ kousky za nevysoké ceny a pak je obřadně nalévám a popíjím. A to i přes to, že před nalitím vlastně nepřevažuje nějaké vzrušené očekávání, ale spíše strach. Hlavou víří, co všechno se za ty roky mohlo stát. Vlastně spíše hádám, jakým způsobem to víno bude pokažené, než co mi může nabídnout za specifické vůně/chutě. Je to takový vinný masochismus. Jistě, u velkých vín určených na dlouhé vyzrávání má smysl otevřít je až na jejich vrcholu (jak ho odhadnout s jednou lahví?), ale co takové ty normální kousky, které jsou vlastně dost příjemné už docela brzo a jejich další uložení prostě jen zvyšuje riziko, že to přešvihnete a z příjemného zážitku vám na patře zůstane jen octová pachuť? Možná to má něco společného s vrozenou touhou riskovat (a třeba je to i důvod, proč častěji „archivují“ muži než ženy). Řítit se na kole zběsile z kopce a o pár let později podobným způsobem na motorce či v autě, skákat z mostu zavěšen na jakési gumě či s padákem z letadla, pobíhat lesem a střílet do sebe barevnými kuličkami… takové děsné blbosti, ale ten adrenalin a skvělý pocit co vás zaplaví, když to v pohodě vyjde. Jen u toho vína to vychází méně často, než je úspěšnost těch výše uvedených hrátek :o) Ale když se zadaří…

Takhle jsem před pár dny otevřel L’Ermitage de Chasse-Spleen 1996, druhé víno jednoho z mých velmi oblíbených Bordeaux, které jsem měl možnost chutnat již před třemi lety a byl nadšen jeho obskurností, ale většina dalších degustujících jej již tenkrát označila za naprosto přezrálé. O vinařství jako takovém jsem tu psal již několikrát a nebudu se opakovat, prostě jen doporučím článek Odhánět splín ročníkem 2004. Ve sklence mělo překvapivě hlubokou a temnou barvu, samozřejmě po těch letech s již výrazným hnědooranžovým okrajem a kupou depotu. První přivonění překvapilo a hodně. Vyzrálá a divočejší vůně, ale stále s příjemnou ovocitostí a daleko před něčím, co bych nazval „zlomené“. Vůně parfémově stoupá a různé vrstvy se étericky mísí, baví mne to. Je tam nějaké sušené červené ovoce a dojem je z vůně je trochu sladko-trpký, zavane tam „octovitá“ vůně v podobně balsamica… nenudí, baví až do dna lahve a prostě moc pěkný :o) V chuti suché, spíše lehčí a přesto ústa nádherně zaplní (a nemusí to být žádná koncentrovaná alkoholická bomba). Krásně vyvážené, sladkost ovoce a příjemná kořenitost, měkké a hebké a skvěle pitelné i díky skoro kompletně ohlazenému tříslu. Veze se to na vlně až překvapivé elegance, takový pečlivě upravený stařeček v čistém oděvu na nedělní cestu do kostela s kolínskou známého módního domu, kterou dostal od dcery k vánocům. A já si říkám, zda to měl původní majitel (víno je z aukce) někde v hodně chladném sklepě, nebo jsem koupil padělek a mnohem mladší víno (korek nebyl ani trošku prosáklý). Ale kdo by padělal druhé víno z Chasse-Spleen… :o) Tentokrát to prostě vyšlo a popíjení archivního vína přineslo úplně jiný rozměr, než nabízí Bordeaux ve svém mládí. Otázkou je, zda to bylo nutně o tolik lepší, než ty mladé a poněkud drsnější kousky. Ale to už je o vkusu, myslím.

chasse_korek
Mohlo by vás zajímat: Vinný ocet pro miliardáře | Novorozenci z Bordeaux s příchutí druhé světové

A dovolím si tu „přetisknout“ ještě jeden svůj starší článek (z listopadu 2006) o degustaci vín z ročníku 1996, který jsem původně psal pro O Víně. Dneska už bych tam možná některé věci formulovat trochu jinak, ale nechávám to v původní podobě, úplně mimo to není. Tak tedy… Jaký byl ročník 1996 v Bordeaux?

Další z degustací společnosti Dominec & spol. bylo představení ročníku 1996 z Bordeaux. Jednalo se o příjemnou a vyloženě „edukativní“ akci, i vzhledem k tomu, že většina vín byla zakoupena v množství jednoho kartonu a nejsou v běžné nabídce firmy. Celkem se ochutnávalo 8 vín různých (nejen cenových) kategorií a debata o nich byla velmi přínosná. Ročník 1996, který je považován za špičkový (především na levém břehu), prokázal svou dlouhověkost a nesporné kvality.

lafon_rochet_1996 Degustace začala 2. vínem Ch. Chasse-Spleen – L’Ermitage de Chasse-Spleen. Tento vzorek byl obecně odsouzen jako přezrálý, mne ovšem okouzlil svou obskurní netypičností a „ulítlým“ komplexem všemožných vůní a chutí. Doporučit bych si nedovolil, ovšem ta zkušenost byla velmi příjemná. Druhým vzorkem mělo tu čest být Ch. Citran (Cru Bourgeios, Haut-Médoc), výrazná záležitost, stále překvapivě v kondici s vůní rybízové marmelády. Jako třetí přišlo Ch. Beauregard z Pomerolu, tedy v roce 1996 deštivého pravého břehu. Mimo očekávání nádherná záležitost s fantastickou barvou, jemnou a komplexní výrazněji ovocnou vůni a šťavnatou středně plnou chutí. Následující Ch. Issan (Grand Cru Classé z Margaux) neoslovilo nikoho, působilo až „zkaženým“ dojmem, snad korkem. Prý je taková většina lahví a prostě je to styl vína tento rok. Divné. V souboji s dalším Grand Cru Classé z Margaux, Ch. Kirwan, nemělo šanci. Čistý a komplexní Kirwan velmi překvapil svou jemností, byť drobné odstíny bylo nutné možná až trochu moc hledat. Od „oblíbence“ Roberta Parkera a víno ze stáje Schroder & Schyler upravované ve stylu Michela Rollanda jsem čekal něco mohutnějšího.

Šestým vzorkem a pro mne vítězem večera se stalo druhé víno Ch. Léoville Las-Cases pod jménem Clos du Marquis. Toto château ze Saint-Julienu je jen krůček od prvních Grand Cru Classé a jejich vyzrálé druhé víno v pravdě famózní. Řízná stále ještě ovocná vůně rybízového džemu přechází do jemného úžasně komplexního dojmu. Plná hutná chuť, stále ovládaná tříslem, alkoholem, barikovým sudem a alkoholovou hutností je nádherná. Krásné víno! Následující Ch. Lafon-Rochet ze St. Estéphe mi proti němu přišlo jako zbytečně „tříslovinová“ obluda bez dostatečné elegance, byť samo o sobě po chvilce soustředění nabídlo mnoho a „papírově“ by mělo být i lepší. „Druhák“ z Léoville Las-Cases jej pro mne bez nejmenších problémů překonal. Závěr degustace, pověstnou „sladkou tečku“, si vzalo na starost Ch. Suduiraut, Premier Cru Classé ze Sauternes. Jsou vína, která se z tabulek hodnocení vymykají. Toto možná není „d’Yquem“, přesto jedno z nejnádhernějších sladkých vín, jaká jsem kdy pil a bez problémů porážející Bonnezaux z předchozí degustace Val de Loire. Nemá vůbec smysl popisovat všechny vůně, každý si tam najde ty své, jsou jich desítky. Pro mne jde o dokonalý komplex sladko-sudovo-pomerančo-skořicovo-čehosi se sladkou chutí kandované pomerančové kůry. Mít jen trošku víc kyseliny, byl bych ve vinném nebi :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails