pátek 10. dubna 2009

Novorozenci z Bordeaux s příchutí druhé světové

Chystal jsem se uvést dnešní článek zábavnou historkou o tom, jak jsem před degustací mladých „sudových“ Bordeaux 2008 vyrazil k zubaři a vína pak testoval s umrtvenou půlkou pusy. U zubaře jsem ale nakonec „machroval“, rozhodl se pro víno trpět a nechat ošetřit bez umrtvení. A jako na potvoru nemůžu ani popisovat tu zdrcující bolest, kterou bylo nutné podstoupit, abych v klidu ochutnal jeden z nejproblematičtějších (z hlediska obchodního, ne ve smyslu výsledné kvality vína) ročníků Bordeaux za dlouhou dobu. Vůbec to nebolelo. Sakra, nebude ze mne vinný mučedník :o) Každopádně včerejších ochutnávka byla skvělá a navíc moje první letošní, která se celá odehrávala venku, na terase Villy Richter. Tomáš Dominec zde představil několik desítek červených, bílých a bílých sladkých Bordeaux 2008 a doplnil je téměř třiceti víny staršími, putovat šlo od ročníku 2007 až do hluboké historie s lahví prvního poválečného vína, ročníku 1945.

Ale nejdříve k těm nulaosmičkám. Neochutnal jsem jich nějak závratné množství, berte to jen jako malé shrnutí mých pocitů po přečtení hromady článků na webu konfrontované s ochutnáním. Ta vína mne bavila. A to hodně! Většina ukazovala živé, krásné ovoce a skoro vybízela k pití hned (podobně jako 07), ale zároveň nešlo jen o tohle, měla i pěkně postavené tělo, dost tříslovin a celkově ukazovala, že se určitě hezky rozvinou. Nebyla, až na nějaké výjimky (Smith Haut Lafite v červené, Le Conseiller od Janoueixe) nějak zbytečně překoncentrovaná a nabušená, projevovala se spíš „klasicky“. Takže vína budou k pití dřív než za desítky let, ale zároveň se ta opravdu dobře udělaná udrží. Myslím, že by to časem mohlo být (tím stylem pití) podobné ročníkům jako 2004. Otázkou jsou opravdu ceny, protože pokud nespadnou fakt hodně, tak v podstatě za podobné peníze bude stále ještě možné kupovat právě 2004 či 2001, které poskytnout příjemné pití a bez čekání. Řeč byla o červených. Bílá jsou též výborná, ale přeci jen loni mne třeba bavila o dost víc. I tak myslím půjde najít skvělé kousky, cena však bude hrát roli hlavní :o)


Kupa vín mne dost potěšila, skoro nic vyloženě nezklamalo (krom kousků jako Le Gay, ale to spíš proto, že jsem po loňském úspěchu čekal víc), leccos nadchlo. Detailní poznámky asi nemají moc smyslu, stejně ti, co nakupují En Primeur, vybírají podle svého vkusu a doporučení odborníků a obchodníků. Já třeba musím v tomhle ročníku mít Chasse-Spleen, La Conseillante bych si dovedl představit ve víc než jedné lahvi, Le Conseiller beru i přes jeho moderní nabušenost (a v současné podobě vůni neuvěřitelně připomínající divočejší Cabernet Moravia :o). Zajímavý úlet byl Soutard, na první ovonění neodbouraně jablíčkové, hromada kyselin a v prázdné sklence vyloženě animální tóny. S ročníkem posunutým o pár týdnů (pozdní sběry hroznů) bylo tohle víno ve fázi ne úplně vhodné prezentování, ale tak divné, až bych ho fakt chtěl vidět v podobě finální. Určitě budu letos znovu uvažovat o Château Talbot, krásně živá ovocitá záležitost s pěkným tělem a dlouhatánskou dochutí to je. Z bílých suchých nadchlo Doisy-Daëne, neuvěřitelně intenzivní a na kyselinkách postavené, svěží, báječné, zábavné. Takový Smith Haut Lafite v bílé bavil skoro stejně, ale byl úplně jiný, bohatší, komplexnější, nabušený a intenzivní, s fajn dřevem a neuvěřitelně dlouhou dochutí. To bude nádherné víno! Co se vše nedá provést mícháním Sauvignonu Blanc a Sémillonu :o)

O výlet do historie a nadšení se mi postaral Canon La Gaffelière 1985, víno vyzrálé, hutné, bohaté, krásné. Batailley 1969 už bylo posunuto do vůní čajových výluhů, ale stále šlo o příjemně pitelnou záležitost. Ročník 1945 je v Bordeaux legendární, Château Lafitte-Carcasset má pak k tomuto statutu hodně daleko, přesto toto spojení zafungovalo. Víno vonělo nádherně, vyzrále a bohatě, likérově, opět s těmi čajovými výluhy a květinami, ale v překvapivě elegantní podobě. V chuti se stále drželo tříslo a vylézala kyselina, celek byl však překvapivě šťavnatý, stále živý, víno krásně pitelné. A rozhodně skvělá zkušenost. Vůbec tam šlo ochutnat vyzrálá (i přezrálá) Bordeaux za vlastně výborné ceny, systém byl totiž víněnkový a šlo se i dohodnout na poloviční ceně za porci k degustování a ne pití. Teplý podvečer, příjemný větřík, zajímavá vína… co si přát víc? Snad jen někde stranou ogrilovat kus masa :o)

Obchodníci se, jak už jsem psal v minulém článku, prostě snaží upoutat a nadchnout jak jen to je možné. Ročník 2008 nemá vůbec lehkou pozici a prodávat je třeba. S chutí těch vín na patře jsem byl tenhle podvečer v náladě nakupovat. Snad mi ji ceny zase neseberou :o)

P.S. Neodpustím si malou poznámku k některým účastníkům… fakt vám není trapné si v tom chumlu degustujících zapálit? To tam opravdu chodíte jen zamachrovat mezi lidi „já taky piju Bordeaux“, vína jako taková vás nezajímají a máte drzost kazit to ostatním? A vy, paní, opravdu netušíte (po těch letech, co je na sebe lejete), jaká je rozumná dávka parfému, když už s ním jdete na degustaci? Bylo nutné od vás poodejít tak deset metrů, jinak se té sladké vůně (v dávce schopné skolit slona) nešlo zbavit. Ještě že to mohlo být venku a vítr se snažil seč mohl. Uvnitř bych to nejspíš zabalil o dvě hodiny dřív a naštvaně odešel. Tož asi tak.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails