čtvrtek 31. března 2011

Dění okolo Bordeaux 2010, mladý Blason d’Issan a starší Lafon-Rochet

bordeaux_en_primeur_2010Zatímco u nás se řeší, zda nám vína ročníku 2010 kvůli kyselinám rozleptají zubní sklovinu, a kterým vinařům či oblastem se podařilo složitý ročník nějak rozumně zvládnout, v Bordeaux už zase slaví ročník špičkový (Liv-ex, BBR, Dominec, Decanter, atd.). Leckde i lepší než ten předchozí, no považte! Přestává to být zábavné. Je to podle všeho rok spíše mohutných, temných vín klidně s alkoholem okolo 15%, ale zároveň i s kupou kyselin a „klasičtějším“ projevem než měla nuladevítka. Prý. Jako cabernet temné noční můry, vyžadující uklidnění panákem něčeho s obsahem alkoholu 40%+, pak vyvolávají odhady částek, které budou producenti za svá vína požadovat. Do toho se množí i frustrace a hlasité volání po změně systému En Primeur ochutnávek a vůbec mnoha věcí okolo, a to prosím i od lidí jako Jancis Robinson či Michel Bettane.

Mluví se (= spoustě lidí by to přišlo logické, ne že by o tom byť jen náznakem v Bordeaux uvažovali) o přesunutí degustací na trochu pozdější dobu, k vínům přeci jen hotovějším a blíže tomu, co půjde do lahví. Je slyšet volání po embargu na degustační poznámky dokud vinařství neuveřejní ceny. Množí se stížnost na neobjektivní degustování velkých vín v luxusních podmínkách jednotlivých châteaux a ne férově naslepo mezi ostatními. A slyšet je i volání po bojkotu celé akce a nadávání na lidi jako „mléčné selátko“ (jeden z nejvýznamnějších recenzentů vín z Bordeaux, jméno si jde docela snadno odvodit; nově se i říká, že pro ročník 2011 bude už v srpnu bodovat rovnou nesesbírané hrozny), kterým bylo pravidelně umožněno vína ochutnat ještě před oficiálními termíny a dostali tak možnost uveřejnit své hodnocení dříve než ostatní, což tlačilo konkurenci hodnocení co nejvíce uspěchat, aby nebyli v dnešním krutém kapitalistickém světě v nevýhodě :-)

blason_isssan_korek
A aby toho nebylo málo, tak Château Margaux přichází se třetím vínem (jméno zatím neznámé, co je však jasné je to, že víno první bude stát částky astronomické, druhé tolik co ještě nedávno stávalo první, a to třetí bude už jen normálně drahé), což Misahn Bootay na Twitteru komentoval takto: „A možná budeme dělat i víno čtvrté, je prostě příliš mnoho peněz, které ještě můžeme vydělat.

blason_issan_2006Ale ne, já mám Bordeaux vlastně rád, stále tam jde za snesitelný peníz koupit opravdu nádherná vína. A ještě nádhernější za peníz nesnesitelný, samozřejmě :-) Tak když už o Bordeaux něco píšu, alespoň odhrnu pár poznámek, které tu mám k nedávno vypitým lahvím. Například je tu Blason d'Issan 2006, otevřený pro ověření, zda se druhá vína a běžnější nulašestky už přibližují kondici k pití. O vinařství jsem se hodně rozepisoval v zápisku Moulin d’Issan 2004 – Není třetí víno moc?, takže se nemusím opakovat. Víno je v klasické zelené bordó lahvi, s tlustou kovovou záklopkou a plným kvalitním korkem. Zlatá viněta s černým potiskem mi vždycky připomene jiné Margaux, mé milované (a čím dál dražší) Alter Ego de Palmer, a tím pádem zvedne náladu :-) Barva vína mladě nenazrálé temná s fialovými odlesky. Aromaticky sevřené, temně ovocité, dřevo, čokoláda kofila, tištěný spoj. V chuti plnější, opět temně ovocité, minerální, pěkná stavba, dost dřeva, hodně třísla a kyselin, všeho. Poněkud hrubé, mladě divoké a neuhlazené, pro mne nepřipravené k pití. Spoustě lidí to takhle vůbec vadit nebude, má to „koule“ a zaujme. A když se nechá pořádně rozdýchat v karafě a doplní dobře připraveným rudým proteinem, tak si to celkem jde užít :-) Každopádně moje ostatní lahve si ještě hodně poleží, ale bude to fajn pití, za pár let.

lafon_rochet_1996Druhé víno už přeci jen mělo dost času ukázat, co se v něm skrývá. O Lafon-Rochet 1996, 4e Cru Classé ze  St. Estéphe, jsem se zmiňoval v článku z degustace různých Bordeaux ročníku 1996 (v roce 2006, tedy v deseti letech věku vín), a tenkrát mi přišlo jako tříslovinová obluda bez elegance. Kompletní historii podniku a kupu detailů najdete třeba na webu vinného doktora. Víno je v klasické zelené bórdó lahvi, s tlustou kovovou záklopkou a plným kvalitním korkem, který i po patnácti letech vypadá jak nový. Velmi hluboká barva, nazrálé na okraji, ale překvapivě málo (nějaký depot se ale v lahvi válí). Ovšem ve vůni se věk projevuje mnohem víc, tmavé ovoce se mísí s ležením v lahvi, zemitými tóny, grafitem, dřevem, bylinkami a kořením, s kusem uzeného masa… už to není taková přímá rána do čumáku, je to o dost složitější a zajímavější, víno ve vůni hodně přidalo na eleganci a komplexitě, vyvolává spoustu dojmů a baví. V chuti suché, poněkud tvrdší ale takovým sympatickým způsobem, hodně kyseliny doplňující sladce ovocný dojem, tříslo už ne tak brutální a uhlazenější, byť ho tam je stále hodně a víno může v klidu dále zrát, hodně slušná délka, vyvážené, parádně pitelné, výborné. Na změnu názoru stačilo pět let :-) Tohle jsem si užil a moc.

P.S. Omluvte možná mírně nevkusný obrázek v titulce zápisku, ale téma „mléčného prasátka“, byť po odchodu z Wine Spectatoru jeho funkci letos dost zastal James Molesworth, je momentálně dost aktuální. A vzhledem k tomu, jak se už za pár dní davy obchodníků sjedou vysát tolik nehotového mladého Bordeaux, kolik jen bude k dispozici, mi ta fotka (zdroj: wiki) přišla tak nějak vhodná.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails