Pravidelně jsem obviňován, že už piju jen „ty německý ryzlinky“ a „propaguju VDP“, ale pohled na články zde i příběhy na mém Instagramu určitě dává jiný obrázek. Ochutnávám a doma popíjím i jiná vína :-) Každopádně ryzlinků je v mé stravě opravdu hodně a rád bych dneska odhrnul poznámky k pár lahvím z poslední doby. Zdaleka ne všem, na další třeba dojde někdy příště. A nejen lahve, ze kterých jsem byl nadšen. I když o těch opravdu povedených se samozřejmě vždy píše o dost snadněji. Zároveň jde o první článek po mírné aktualizaci vzhledu a některých funkcí na tomto blogu, ten základ byl beze změny prakticky 19 let a začínalo se to trochu rozpadat. Snad bude teď fungovat o chlup lépe, další úpravy budou následovat záhy. Každopádně pojďme na to, hurá do Německa a k suchým ryzlinkům!
Na oslavu světového dne odrůdy 13. března jsem sáhl do prestižní kategorie a otevřel láhev od Weingut Gunderloch (web, dováží Albarelo). Takže Rheinhessen, tamní specifický červený svah a špičkové vinařství. Trochu mne překvapuje, že jsem tu o nich – vzhledem k množství vypitých lahví jejich základu, pravidelnému opakovanému chutnání portfolia i návštěvy vinařství – nic moc nenapsal. Budu muset napravit co nejdříve! Tradiční a skvěle hodnocené vinařství navíc mladý Johannes už pár let posouvá směrem co se mi líbí. Dnes už i certifikované bio ve vinicích, spontánní fermentace, uměřená chytrá práce se dřevem a tak, při zachování stylistické čistoty a preciznosti. Zvolenou lahví byl Nackenheim Rothenberg Riesling GG 2021, tedy nejvyšší VDP kategorie ze špičkové trati, kterou Gunderloch bere jako svou nejdůležitější, a v každém ročníku co jsem měl možnost chutnat to bylo prostě skvělé. A ročník 2021 není výjimkou. Láhev těžší pistole se šroubem. Na úvod trochu redukce a potřebuje rozdýchat, postupně se otevírá do krásného a již trochu nazrávajícího projevu s křísnutím křemenem, kouřovostí, slanou mořskou linkou, trochu chladnější ovocností a lehce herbální linkou. Suché, čisté, strukturované, vyvážené, elegantní velké bílé víno. Má to důraz a zároveň lehkost (jen 12.5 % alkoholu), ovocnost je šťavnatá ale zralá, je to krásně dlouhé, krystalicky čisté, trochu slané… nádherná záležitost. Taky to stojí už dost dost peněz no, ale sem tam… :-)
O vinařství BattenfeldSpanier (web) už jsem tu v dávné minulosti také opakovaně psal. I s oblíbeným vtipem, že Hans-Oliver Spanier je jediný „španěl“, který dělá opravdu špičkové ryzlinky :-) Jeho manželkou je Carolin Spanier-Gillot a dnes jde – v kombinaci s Kühling-Gillot – v podstatě o dvě vinařství v jednom. Ale zatímco Carolin se zaměřuje na vína z červeného svahu, tak Hans-Oliver má vinice jižněji u Mölsheimu a Hohen-Sülzen. Každopádně znovu Rheinhessen. Zde se bavíme o biodynamice a takové ty zábavné věci, určitě bych měl sepsat aktualizovaný článek. Otevíral jsem mladý základní suchý gutswein Riesling Eisquell 2024. Mix vinic, kvašeno spontánně a celé zpracováno ve velkých (klasika 2400l) dubových sudech. Láhev pistole, šroub. Trochu tmavší citronová žlutá. Čerstvá, energická, zraleji žlutě ovocná vůně, mix citrusů a lehké exotiky. Překvapivě hluboké, trochu kouřové. Prakticky úplně suché, fajn kyseliny, energické, mladistvé ale přístupné, žluté ovoce a citrusy, krásně postavené, dobrá délka s trochu slanou linkou. Sympaticky jen 12 % alkoholu a na základ dost seriózní kousek! Tohle jde krásně pít jen tak, nevyžaduje velké přemýšlení, ale zároveň to jde zkoumat hodiny. Věřím, že ve slepé degustaci by bylo docela snadné to poslat o kategorii nebo dvě výše…
Hodně mne potěšila láhev od Weingut Wagner-Stempel (web, dováží Der Weinschmecker), bio producenta ze Siefersheimu a tedy opět oblasti Rheinhessen, něco málo už jsem tu psal. Loni byl na velké degustaci dovozce (akce se mimochodem koná i letos, už 9. dubna, a bude tam kupa výtečných vinařů) hezký průřez od základu po GG a mne tam obzvláště zaujala láhev Riesling Rotliegenden Neu-Bamberg 2023, kterou si teď otevřel i doma. V kategorie Erste Lagen mají několik ryzlinků dle původu a podloží, tenhle je od obce Neu-Bamberg, ze svahu na červené břidlici a pískovci. Takže velký podíl oxidů železa. Ruční sběr, fermentace v nerezu a zrání na jemných kalech v nerezu a 600l sudech. Láhev těžší pistole a pod šroubem. Citronová žlutá barva. Příjemná, docela výrazná vůně, mix limetky, trocha „nahořklého“ projevu pecek a kůry z grepu, florální a minerální linka. Časem lehce petrolejový nádech a zajímavá kořenitost. Poměrně komplexní, zábavná aromatika. V chuti hodně suché a cukru jen trošku, výrazná kyselina a šťavnatost, slaně minerální hlavně v dochuti, opět trochu pecičkové a lehce svíravé, strukturované bílé. Moc pěkný kousek!
I Josef Milz (web) je členem VDP, dokonce jedním ze zakládajících, ale tentokrát jsme v Trittenheimu a tedy na Mosele. Rodinné asi pětihektarové vinařství, s historií přes půl století. Logicky drtivá převaha ryzlinku, velký podíl starých a velmi starých keřů na docela strmých svazích. Pracují mimo jiné na třech monopolních polohách – Leiterchen, Felsenkopf a Nusswingert. Já otevřel mladý 180° Riesling trocken 2024, zařazeno jako základní VDP.Gutswein a původ v mixu různých břidlicových vinic, jde o jakýsi vstup do jejich ryzlinků se jménem odkazujícímu k zákrutě Mosely u Trittenheimu. Láhev pistole, pod šroubem. Světlejší citronová barva. Čistý, voňavější Riesling, svěží, s kombinací zralých malvic, až trochu exotických tropických plodů, dotyk medu. Pěkná kyselina a trocha cukru (k osmi gramům), čisté, šťavnaté, uhlazenější, opět malvice a tropiko, dobrá délka. Povedený, precizně (na mne možná až trochu „technicistně“ vykonstruovaně) udělaný kousek, který ovšem mizel velmi snadno.
A na Mosele zůstaneme. Neodolal jsem v akci pořídit Weingut Dr. Loosen Riesling Knochentrocken 2021, tedy moselský rýňák (to zní divně!) s nulovým zbytkovým cukrem. Nebo, jak praví název a viněta, na kost suché. U nás by se řeklo jako troud. Čistý nerez, původně aktivita stážistů ve vinařství, kteří nechali mošt z hroznů z mixů různých vinic a typů břidlic dojet úplně do sucha. Ale dostalo se do běžné nabídky tohohle slavného a populárního vinařství. Ročník 2021 mi přišel naprosto zásadní, ale v poslední době mám pocit, že stárne rychleji a méně předvídatelně než jsem v 22/23 odhadoval, uvidíme co bude dál. Každopádně víno láhev pistole pod šroubem. Nijak tmavá žlutá. V projevu už dost nazrálé, stále něco meruňky v ovocnosti, kořenitá linka, sušené plody a květy. V chuti… inu úplně suché, trochu malvicově pecičkové, slušná délka. Ale tak nějak tomu chybí lepší struktura, je takové „vyschlé“ a ovocnost hodně utlumená a působí i dost jednoduše. Nevím, možná Mosele nějaký ten gram cukru sluší? :-) Za mne spíše zklamání, bohužel.
