Už je to pár dní, co jsem se vrátil z tradičního letního tábora na Šumavě. V dřívější vlhké chladnější oáze bylo letos fakt netypicky sucho, prašno, vody v potoce málo a teplota taková, že sotva vychladila červené. Na bílé třeba led v polystyrenové bedně. Nejbližší spolehlivý bod s mobilním 4G signálem byl tentokrát u křížku s nápisem „Pochválen buď Ježíš Kristus.“ Takhle se dělá marketing náboženství v 21. století! :-) Na plotně se neustále něco vařilo či smažilo, případně peklo v troubě. A samozřejmě padla nejedna láhev vína, včetně sherry. A to jsem ani nedotáhl já! Dokonce jsem spáchal dvě degustace, horizontální i vertikální. Unikátní, litrovek ryzlinku!
Především u té vertikály to samozřejmě zní jako úplná kravina, protože jde o lahve na okamžité vypití, často kousky co dělají vinaři primárně pro hospody na rozliv a podobně. Já otevíral bio Weingut Lucashof (web) a jejich základní gutswein Riesling trocken 2023, 2024 a 2025. Hrozny z Erste Lage Forster Stift, písčitější části téhle velké vinice (zatímco do vyšší řady jdou polohy více na bazaltu a blíže slavnému Pechsteinu) a z vyšších výnosů. Všechna tři vína byla v super kondici, nejstarší šlo trochu do petrolejova, 2024ka byla až nečekaně výrazně florální a 2025 super svěží citrusová. Kterékoliv z nich bych pil znovu s chutí. Horizontála (i když mi trochu utekl ročník) sestávala z právě z litrovky od Lucashofu a dál pak vinařství Wagner-Stempel (nazrálejší, docela strukturované), Werther-Windisch (veselejší, florální, neuvěřitelně chlastací) a Weingut Meyer (Karl-Heinz a Andreas z Heuchelheimu, nejovocnější a nejuhlazenější projev). Takže obvykle bio nebo víc a ve všech případech nadprůměrně chutná, krásně udělaná vína. Možná se to nezdá, ale od seriozních producentů jsou i ty litrovky kvalitní věci za super peníz a vůbec se za jejich nákup pro větší akce a grilovačky s přáteli nestydím :-)
Což mne přivádí k bag-in-boxům. Chtěl jsem sebou i pár krabic, je to praktické balení a na chlazení se to dá vždy stočit do nějaké sedmičky/litrovky se šroubovým uzávěrem. Nakonec jsem našel nabídku na webu Vinařství Baláž a ač jejich stylistika není úplně to co vyhledávám (ale měl jsem od nich pár moc pěkných vín, to zas jo), tak lidem to obecně sedí hodně a přišlo mi jako dobrý nápad. Přihodil jsem do košíku vlašák (logicky!), veltlín, pět litrů merlotu… a zarazil se u odrůdy Tempranillo. Teprve v ten moment jsem si uvědomil, že to asi nebudou nutně jejich vína, ale jen něco co stáčejí a prodávají dál, nakolik je na tom nápis Baláž. Zemi původu jasně deklarují, to zas jo, a vlašák byl moravský. Veltlín z Rakouska, Rulandské šedé z Maďarska… Nevím, no, vlastně to u podobného typu menšího/středního vinařství nečekám. Ale doba je náročná, chápu… Jinak všechna ta vína byla v pořádku, čistě udělaná spotřebka, v tomhle ohledu bez stížností.
A když už jsme u těch povzdechů… Jak už jsem se zmiňoval v únoru, tak mezinárodní soutěž frankovek vyhrál kousek z vinařství Kraví hora. Který ovšem ještě nebyl oficiálně v prodeji (obecně si myslím, že v soutěžích by měla být vína aktuálně na trhu, ale co už…) a tak jsem zakoupil alespoň mladšího bratříčka základní řady a teď otevřel. A stejně jako jsem, po opakované ochutnávce, nechápal bodové hodnocení a vítězství onoho „en primeur“ vzorku, tak ani tohle mne nějak nevystřelilo ze sandálů. Korektní, čistě udělané červené, a průměrná Frankovka. Jako proč ne, no. Naštěstí, pro většinu úspěšných a populárních producentů, není můj vkus vůbec standard :-)
