Minulý týden jsem vyrazil na další masterclass pořádanou Německým vinařským institutem (DWI), tedy komunikační a marketingovou organizací jejich vinařství. Jako přednášející už podruhé pozvali norskou sommeliérku Lioru Levi, která nadšení pro německá vína nezapře a materiály k degustaci a k německému vínu má vždy skvěle zpracované (což je ovšem snazší, pokud samotný DWI vydává precizní a informačně nabité dokumenty se vším od statistik výnosu, vývoje výsadeb či historie exportu do jednotlivých zemí po vývoj teplot v oblastech a výhled na dalších 25 let, ze kterých si můžete zkopírovat, co chcete). Podstatnou část „oficiálních“ informací už jsem znal, přeci jen zrovna Německo sleduju dost, ale extrémně cenné pro mne bylo všechno to navíc, co se týkalo právě Norska, tamního trhu, cenové politiky, jejich zvláštností a zvyků… neuvěřitelně zajímavé :-) Každopádně tématem této masterclass bylo „vinařské trendy roku 2027 se zaměřením na německá vína“. Nepřekvapí, že na vzestupu (nebo méně zasažené poklesem) jsou lehčí a svěžejší styly, a obchod věří hlavně bílým a šumivým vínům. Následují nealkoholická vína a vína s nižším obsahem alkoholu. Nealko víno roste, někde i dramaticky – v Německu loni o čtvrtinu. Budeme pít více unikátních sladkých kabinettů? Hlasuji pro, spíše než pro ta dealkoholizovaná! Jo, a taky v Německu letí nahoru ve výsadbách burgundské odrůdy, hlavně Grauburgunder a Chardonnay.
Co dalšího? Dovolím si přidat pár drobností mimo záběr té přednášky. Asi nemá smysl předstírat, že všechno je růžové a v poklidu. Jistá „nervozita“ (velmi mírně řečeno) je vidět ve všech zákoutích podnikání souvisejícího s vínem a je nutnou součástí nálady při každém setkání s vinaři. Věta „přemýšlíme, že některá vína budeme na trh pouštět až později…“ je slyšet velmi často a z vícero důvodů. Coby zákazníka mne může těšit, že se trh plní „privátními rezervami“ a „late release“ víny (rozuměj fancy názvy pro neprodané zásoby, ale zároveň vína v lepší kondici pro otevření) za ceny mladých ročníků a najednou se jde dostat i k vínům, která dříve mizela jen v alokacích. Někdy i ve velkých formátech. Na stranu druhou nevyhnutelně přijdeme o některé oblíbené dovozce a bohužel to zabalí i samotná vinařství, po světě se to už děje. Perfektní bouře – kombinace nejistoty lidí, co bude, a neochoty utrácet za některé požitky, nižší spotřeby alkoholu u mladší generace, přechodu na „fitko a longevity přípravky“ u té mé (která jinak dlouhodobě chlastala první ligu) – se prostě musela projevit. Dělám, co mohu, a všem zúčastněným držím palce, ale sám to nevytrhnu :-)
Oborové zdroje a chytré magazíny očekávají zmírnění poklesu a v následujících dvou letech vznik nerovného dna, ze kterého se zase začne pomalu stoupat. Tedy alespoň v USA, Evropa tak optimistická není a očekává další pomalý pokles. Uvidíme. Vývozu z EU ovšem bude nahrávat chystané dramatické snížení cel do Indie (platí ale jen pro dražší/prémiové produkty, nejlevnější spotřebky se netýká), ale zase mu aktuálně škodí zvýšené clo do USA. Austrálii naopak pomáhá bojkot amerických vín v Kanadě a tak, svět je provázaný :-) Ve vzduchu stále visí „alkohol škodí zdraví“ nápis na lahvích jako u cigaret, Irsko ho má uzákoněné, jen účinnost odložilo na září 2028. EU umožňuje financovat klučení vinic z fondů, u nás je zas na stole spotřební daň a vůbec se furt něco děje. Sklizeň letošního roku je u nás i leckde jinde v Evropě výrazně menší, což ale vzhledem k dost velkým neprodaným zásobám trápí jen některé.
Už se nudíte? Tak pojďme na pár degustačních poznámek z oné německé akce. Z 12 degustovaných vín si dovolím vybrat pět kousků. Sekthaus Raumland Cuvée Marie-Luise Brut 2019 (VDP.Sekt.Prestige, certifikace bio, web, dovozce Der Weinschmecker) je víno od bublinkové špičky Rheinhessen a potažmo celého Německa, viz report z návštěvy vinařství. Blanc de Noirs čistě z odrůdy Pinot Noir, ruční sběr, jen nerez. Do lahví květen 2020, na kalech 36+ měsíců (leckdy blíže 48, zde odstřel v prosinci 2023), dozáž jen ke 4 g/l. Čerstvé, čisté, energické, minerální a precizní. Červené jablko, lehce drobné červené ovoce. Suché, čisté, šťavnaté, skvěle vyvážené, jemnější projev, malvicová ovocnost, dobrá délka, lehce toastové. Parádní, charakterní sekt.
Druhým vínem se posuneme kategorií trochu níž: Weingut Dönnhoff Weissburgunder 2023 (VDP.Gutswein, certifikace FAIR'N GREEN, web, dovozce Weinort) je základ odrůdy od jednoho z nejslavnějších producentů v oblasti Nahe. Tak 15–18 let zpátky jsem jejich vína ochutnával a základní ryzlink pil častěji, pak nějak opadlo. Tohle je bílá burgunda z ručního sběru starších výsadeb, školena zhruba půl roku na jemných kalech ve velkých 1200 a 2400l sudech z místního dubu, lahvována pod šroub. Světlé, stále čerstvé a svěží, čisté, lehce krémové, žluté ovoce, minerální linka. Suché, čisté, zakulacené, ovocné, vyvážené, skvěle pitelné, příjemné bílé. Takové hodně „univerzální“ a přístupné.
Weingut Robert Weil Riesling trocken 2025 (VDP.Gutswein, certifikace bio, web, dovozce Global Wines) je představitelem typického suchého ryzlinku z Rheingau, opět od jednoho z nejznámějších tamních jmen. Základ, školen jen v nerezu, mix různých vinic v okolí Kiedrichu. Klasické, mladičké, svěží, ovocně-florální, citrusové. Suché, svěží, s výraznou kyselinou, energické, skvěle pitelné, slušně dlouhé. Nic složitého, ale potěší.
V trošku jiné kategorii jsme s Kühling-Gillot Pettenthal Riesling GG 2019 (VDP.Grosses Gewächs, certifikace bio a biodynamika, web, dovozce Weinort). Naposledy jsem se tu o nich zmiňoval před pár lety. Carolin Spanier-Gillot tvoří výtečná vína a toto pochází ze špičkové strmé vinice a jedné z vůbec nejlepších poloh v rámci Roter Hang, červeného svahu, a Rheinhessen obecně. Kvašeno spontánně v dubových sudech a tam i vyzráváno na kalech. Nazrálejší, bohatší, kombinující peckovinovou ovocnost s dotykem dřeva, exotickým kořením, kouřovou linkou, teplým voskem. Suché, koncentrované a delší, s dobrou kyselinou, ale poměrně uhlazené, toastová linka. Seriózní, meditačnější kousek.
No a na závěr trocha toho cukru: Weingut Joh. Jos. Prüm Riesling Bernkasteler Badstube Spätlese 2023 (web, dovozce 1er Wines) je Mosela od dalšího ze slavných historických jmen, vinařství, které má to štěstí pracovat hlavně se starými keři a z podstatné části navíc pravokořennými. Badstube možná nemá takový zvuk jako jejich Wehlener Sonnenuhr nebo Graacher Himmelreich, ale jde o povedenou klasiku. Lehce přes osm procent alkoholu a k 60 gramům cukru. Koncentrovaná, intenzivnější vůně, sladce citrusová a tropicky exotičtější, s kouřovou břidlicovou linkou a kořenitostí. Mladičké, sladké, intenzivní, s pěknou výraznou kyselinou dodávající živost, citrusově ovocné, delší. Zábavné teď, ale za pár let to bude ještě o hodně lepší.
