Jak dopadne pražský týden plný vína?

Pozvánky na degustace a podobné akce tu obvykle neuveřejňuji, ale udělal jsem (společně s malou polemikou) výjimku loni a udělám ji i letos. Po loňském, dle mého soudu poněkud rozpačitém, prvním ročníku Prague Wine Week se bude tento letos opakovat, konkrétně od 18. do 24. ledna. Z toho, co zatím sleduji, to vypadá, že celou akci berou restaurace (opět spíše té vyšší kategorie), obchody a především dovozci vážněji než loni, takže se chystá kupa hodně zajímavých akcí. Jejich přehled se plní na http://www.praguewine.cz a přijde mi, že i pro mimopražské by to mohla být dobrá příležitost udělat si výlet do matičky stověžaté. Ono tedy… když nalistujete v mém kalendáři degustací na listopad (a případně úvod prosince), tak tam taky klidně bývá i deset různých ochutnávek denně, ale tohle je přeci jen takové trochu organizovanější a vůbec :o)

Vrcholem Prague Wine Week by měla být galadegustace v Břevnovském klášteře, účastnil jsem se minulých dvou ročníků (viz třeba report z toho loňského), a ač to bude masakrózní davovka, nejspíš zaskočím znovu (je to takový úvod „vinné sezony“, něco jako ples, jen se tam netančí, ale strká do sebe u stolků, konverzuje na chodbách a pije k tomu leckdy moc dobré víno). Ale těch lákadel je mnohem víc. Z velkých ochutnávek je to určitě každoroční přehlídka dovozce Neubauer & syn 21. ledna v Kaiserštejnském paláci. Právě Neubauer se podle všeho stal šampionem v Prague Wine Trophy (nejvíce jimi dovážených vín dosáhlo na mediale) a v tomto týdnu tedy nabízí hodně bohatý program. Kupa restaurací na celý týden zařadí speciální menu s napasovanými jejich víny a v části těchto podniků doplní 21. ledna večeři i výklad vinaře (či zástupce vinařství). V Kobe to bude Camille Seghesio (vinařství Seghesio z USA, proslavil je především Zinfandel) a Ivan Klobucar (Angove Family Vineyards z Austrálie). V restauraci Mozaika očekávejte novozélandská vína Kim Crawford a americká Robert Mondavi, večerem bude provázet Master of Wine pracující pro Constellation Brands. V podniku Matylda představí vína Guerrieri Rizzardi přímo komtesa Maria Cristina Rizzardi z Bardolina. V restauraci Zinc to zase budou ryzlinky z Mosely od Markuse Molitora, ty odprezentuje Laura Dreher. No a (pro mne tedy určitě) největším lákadlem je návštěva Catherine Faller z Domaine Weinbach, která svá vína (včetně prý dvou archivů z hloubi sklepa) představí společně se sedmichodovým menu v La Degustation Bohême Bourgeoise. Uf! Vína z Domaine Weinbach mne dostávají kdykoliv mám možnost je ochutnat, nedávno mne nepochopitelně nadchnul i jejich úplně mladičký základní Pinot Blanc. Psal jsem tu o jejich Sylvánu a Pinotu.

Část dovozců týden využila k tomu, aby nabídla především slevy z jejich běžné nabídky. Při propadu prodejů po předvánočních žních se něco takového vyloženě hodí :o) Specielní vinné akce ale chystají třeba i hotely, určitě je to dobré promo pro nově otevřený „vinný“ Hotel Pinot. Prostě se těším a už plánuji, co vše se mi podaří stihnout. A do toho ještě 15. ledna začíná Grand Restaurant Festival, o kterém jsem tu už psal. Časová krize! A k tomu asi brzy na mém účtě i ekonomická. Každopádně doufám, že se zase po nějaké době potkám s hromadou známých tváří a spřátelených vínonadšenců. Na které z ochutnávek vyrážíte vy?

Zobraz celý článek →

Chutné burgundské a moravská frankovka

Pokračujeme v přehlídce přírodních vín či vín od producentů, kteří mají na téma jasný názor. Tentokrát to budou dvě příjemná červená, která mají něco společného – udržela si kupu kyselin a nejde o takové ty „módní“ hladké a měkké kousky. A já v poslední době, ani nevím čím to je, vyhledávám právě tyhle typy. Lehčí, s víc kyselinami, co neunavují a netěžkne vám po nich hlava. Taková, která můžete v klidu pít bez strachu z rána dalšího dne, nemusíte se u nich doslova prokousávat hromadami přezrálého ovoce, alkoholu a případně lovit třísky z dásní (což neznamená, že si neužiju i plné nabušené víno, ale když si mohu vybrat, sahám nyní do jiné části zásob, ač venku mrzne a obecně panuje přesvědčení, že do takového počasí se hodí právě pořádná červená či fortifikovaná vína). A začneme tím kouskem z Burgundska.

Pochází z Maison Alex Gambal, maličkého (ještě nedávno byla celková produkce jen 60.000 lahví) negociantského domu sídlícího v Beaune, většinu hroznů nebo moštu pro další zpracování nakupují, ale mají i něco vlastních vinic hlavně ve Volnay a snaží se získat další. Firma vznikla v roce 1997 a rozhodně nejde o nějaký tradiční podnik. Alex Gambal je Američan, do Burgundska přijel i s rodinou v roce 1993, o víně nevěděl prakticky nic a v plánu byla vlastně jen roční „dovolená“ a odpočinek od obchodu s nemovitostmi. Z jednoho roku se staly tři, Alex si prošel ročním intenzivním vinařským kurzem v Beaune a Burgundsku propadl. Většina jejich produkce končí v USA, menší část pak především v restauracích různě po Evropě. Připravují vína od základního Bourgogne po Grand Cru (např. Clos Vougeot či Corton Charlemagne), pro Burgundsko hodně netypickou specialitkou je tiché Blanc de Noirs, v čiré lahvi spíše tvaru bordeaux uložené bílé z hroznů Pinot Noir pocházejících z Volnay. Mapku aktuální typické produkce najdete na jejich povedeném webu. Vinaření sami popisují jako velmi tradiční. Na vlastních vinicích ve Volnay nepoužívají pesticidy či herbicidy, i nakupované hrozny a mošt by měly být podobného typu. Hrozny na bílá se lisují bez pomletí, kvasí jen díky přirozeným kvasinkám a lahvována jsou bez filtrace, když potřeba tak maximálně s čiřením. Červená jsou odstopkována a nechávají se rozkvasit přirozeně v tancích, typicky bez kontrolované teploty, a lahvují bez čiření i filtrace. Vína zrají ve dřevě (do roku pro regionální a village vína, až 18 měsíců pro 1er a Grand Cru), ale jen menší část ze sudů je nová (pravda, u Grand Cru i polovina). Přetáčení se řeší jen za pomoci gravitace, bez pump. Filtraci se vyhýbají i díky sledování fází měsíce, správný zvolený moment pomáhá sedimentaci nečistot.

Alex Gambal Bourgogne Pinot Noir 2007 „Cuvée Les Deux Papis“ pochází z jejich vlastních vinic ve Volnay (s lehkým přídavkem Pommardu a Savigny-les-Beaune) a jde o druhý ročník tohoto vína po přechodu na režim bez chemie ve vinici. Jméno prý odkazuje k Alexově studiu na vinařské škole, kde byl společně s jedním Holanďanem nejstarším „páprdou“. Klasická burgundská láhev, kovová záklopka, plný kvalitní korek a docela fajn viněta, která poskytne ale jen ty nejzákladnější informace. Barva je mladá pěkná rubínovka. Ve vůni čistě ovocité s takovou moc příjemnou až „milou“ třešňovou linkou (kterou tedy u vín z Volnay nacházím dost často), ovšem zároveň lehce ostřejší a rozhárané, chce čas a vzduch. Po nějaké době se víno uklidní, třešeň se posunuje od čerstvosti k takové „kvasnější“ vyzrálejší podobě a celkově víno tak nějak zvážní. V chuti suché, čisté, mladičké, trochu tříslo, příjemně lehčí ovocité, skvěle pitelné. Má dost kyselin a působí jako ideální partner k jídlu. Při střídání dvou sklenek (Sommeliers Burgundy Grand Cru a Vitis Pinot Noir) mi z té větší „grand cru“ přijde to víno takové vážnější a bohatší, ale ze základního „odrůdového“ skla zase milejší, zábavnější. Tak jsem to střídal a měl se skvěle! :o) Láhev stála 15.90€ a investice nelituji. S druhou ještě nějaký rok počkám.

A tím se dostáváme k druhému vínu a především vinaři. Je jím Ota Ševčík, poprvé jsem se s ním setkal předloni v Bořeticích a tenkrát mne nadchla jeho starší vína a dokonce i Cabernet Sauvignon, ke kterému v jeho podobě z Moravy obvykle moc vlídných slov nemám. Tento mladý vinař je členem uskupení Autentisté (a tedy funguje co nejpřírodněji ve sklepě i na vinici) a hospodaří na méně než půl hektaru ve viniční trati Kraví hora. Moc se mi líbí jeho viněty (na fotce níže v poněkud potrhané podobě), byť tahle ochutnaná frankovka byla zrovna nadepsána jen ručně, vinaře pak prozrazoval korek s jeho jménem. Před lahvováním nebyla filtrována.

Ota Ševčík Frankovka 2006 (Bořetice, Kraví hora) má pěknou, výraznou tmavší rubínovo-fialovou barvu. Víno se postupně pěkně mění jak dostává vzduch. Na úvod potěšila divočejší ovocitost, víno bylo v chuti středně plné, suché s poměrně výraznou kyselinou (pro někoho už možná na hranici „tvrdé“), ovocité takovým tím chladnějším stylem, příjemné, zakončeno sladčeji ovocitou delší dochutí. Dobře pitelné. Postupně se otevírá do výraznějšího peckovinového ovoce, hlavně přezrálé třešně a švestky, s trochou „vánoční“ kořenitosti a decentní nahořklou mandličkou ke konci. Moc mne to bavilo, celý večer jsem usrkával a ani chvilku nenudilo. A taky by mne zajímalo, jak bude vypadat za rok či dva.

Za zhruba sto padesát korun asi ještě nějakou další láhev zkusím, respektive i jiná vína z produkce Oty Ševčíka. Tohle nebylo nějak komplikované víno na mnohahodinové hloubání, ale skvěle připravené pití, nic nepředstírající, takové domácky poctivé. A takových je třeba, co nejvíc.

Zobraz celý článek →

Osobnost desetiletí, prodejní automat a grafy

Dnes to bude několik zajímavostí, které jsem pochytil na všemožných vinných webech. Tyler Colman aka Dr.Vino vyhlásil výsledky hlasování o vinnou osobnost uplynulého desetiletí. Stal se jí Eric LeVine (dobré jméno, co?), zakladatel webu CellarTracker.com. Myslím, že to moc dobře symbolizuje změny ve světě hodnocení vína, vzestup internetu, sdílení názorů mnoha konzumentů a menší lpění (byť u high-end Bordeaux stále Robert Parker vládne) na bodech od jednotlivce (pravda, hodnocení probíhalo na webu, což se na nominacích samozřejmě dost podepsalo). Druhé místo patří Garymu Vaynerchuckovi z Wine Library TV, který pravda možná nevyužil všechny své možnosti, protože kdyby aktivněji oslovil desítky tisíc jeho „followers“ a „fans“ na Twitteru a Facebooku, nejspíš by drtivě zvítězil. Možná chtěl dát ostatním šanci :o)

Když jsme u toho hodnocení vína… Antonio Galloni (píše pro web i tištěnou podobu magazínu Roberta Parkera) prohlásil, že nebude hodnotit neročníková šampaňská, která nemají uvedeno datum degoržování (více o tomto třeba v článku o přípravě šampaňského) či kód, dle kterého se dá snadno dohledat. Souhlasím a tleskám. U neročníkových bublinek je datum, kdy bylo víno vypuštěno do své další fáze zrání a na trh, strašně důležité. Je dobré vědět, zda pijete (kupujete) něco, co leželo ve skladech několik let, nebo víno „čerstvé“. Hlavně u levnějších kousků neurčených pro delší zrání. Což mi připomíná, že o Champagne je moc pěkný článek na webu Berry Bros.

Na Vinography se objevil super zápisek na téma „Jak zabránit prodeji vína v Pensylvánii“, kde autor popisuje bizardní prodejní stroj komplikující každý krok nákupu, od výběru ze zhruba 50 různých vín (voleny dle obliby v tom kterém supermarketu) až po finální možnost víno opravdu převzít. Stroj kontroluje váš věk (nutnost projet identifikační kartu, respektive řidičák, čtečkou), díky kameře napojené na centralizovaný pult Liquor Control Board dojde k ověření, zda jste to opravdu vy, a dokonce se zjišťuje, zda nejste pod vlivem alkoholu (dýchnete do senzoru). Platba možná samozřejmě jen kreditkou na stejné jméno jako je řidičák. Pilotní nasazení začíná letos. Velký bratr ohlídá vše, vítejte ve „svobodné zemi neomezených možností“.

Na Teatro Naturale najdete článek o několika trendech v konzumaci a pěstování vína. Zajímavé je třeba likvidování vinic v Evropě (třeba Španělsko loni sejmulo skoro 4% celkové plochy). Celosvětová konzumace vína možná v důsledku krize lehce poklesla, ale s produkcí to moc nehnulo, vyrobilo se zhruba 268 milionů hektolitrů vína. Uf. V kontextu toho likvidování vinic ve Španělsku mne zaujal článek Jancis Robinson vyloženě nadšené ze španělského ryzlinku, Jamie Goode zase hýká blahem nad ryzlinkem z Chile. Čas se zase trochu podívat po téhle odrůdě z „nezvyklých“ lokalit?

 
A teď něco pro milovníky grafů. O Liv-ex Fine Wine Index jsem tu už nedávno něco málo psal. Vypadá to, že v roce 2009 poskočil o 15.7% a průměrná cena sledovaných velkých vín tedy opět začala, po výrazném propadu v roce 2008, hezky růst. Fuj! Analýza vývoje cen v posledním desetiletí také ukazuje, že investice do velkých vín se vyplácí, v procentuelním zisku poráží investice do klasického výtvarného umění, nemovitostí či dokonce ropy. Kdo vrazil prachy do kvalitních ročníků Château Lafite Rothschild, mohl se těšit ze zisků 400% a více, u ročníku 1982 je skok za posledních deset let dokonce 857%. Lafite je prostě držák, který nyní navíc těží z neuvěřitelné obliby v Asii.

Česká televize odvysílala pořad Retro věnovaný vínu, najdete jej i v jejich online archivu. Těch pár minut času stojí za to investovat, pokud nic jiného, minimálně můžete zavzpomínat na nějaké ty staré podivné vinné směsky. Pobavila i část o dovozu vína ze zahraničí a jeho následných „úpravách“ :o)

A na závěr ještě něco k domácímu vinařství. Kdokoliv chutnal letošní Svatomartinská, musel si všimnout, že hroznům rozhodně nechyběla cukernatost, ale kyseliny dost možná ano. A tak mají vinaři možnost víno přikyselit. Nejsem si jist, zda by takový krok neměl proběhnout mnohem dříve (pokud vůbec, ale bavíme se tu doufejme hlavně o poloprůmyslových produktech), než když je víno již v podstatě hotové, ale co už.

Zobraz celý článek →

Vánoce s veltlínem ze starých keřů

Posledních několik dní trávím průběžným dokončováním delšího „bio“ článku, prostě takového souhrnného textu o formách vinaření s omezenou chemií. A aby mi to šlo lépe od ruky, otevíral jsem k tomu i odpovídající vína všech možných kategorií. Od vinařů, kteří jsou certifikovaní bio(dynamici), po takové, jenž jen mají k tématu blízko či se k němu nějak jasně vyjadřují. Prostě čím víc pohledů, a nejlépe rovnou ve sklence, tím lépe. Většinu vypitých vín představím v souhrnném článku, ale jedno si zaslouží zápisek samostatný. Na štědrý den, k polévce kyselici a vinné klobáse s lepenicí, padla láhev z Wagramu, tedy od kolegů z Rakouska. Grüner Veltliner 2008 Alte Reben z polohy Weelfel vinařství Wimmer-Czerny. V tomto případě jde tedy o (Demeterem certifikovanou) biodynamiku ze starých keřů, víno mladičké ale přesto již připravené k pití.

Tenhle podnik je sice především vinařství (z 27ha jejich celkových ploch je vinic 15ha), ale zároveň pěstují další plodiny (bylinky, ovoce) a chovají všemožnou zvěř, prostě taková správná kompletní biodynamická farma. Hodně jsem toho slyšel o jejich prasatech plemene Mangalica, tmavých a chlupatých (to jméno přímo znamená „divoké prase s hromadou sádla“, u nás je chovají, pokud se nic nezměnilo, třeba františkáni v Kadani), pochoutky z nich prý nemají chybu. Díky vlastním kravám si mohou i kompost do biodynamických preparátů hlídat hezky od začátku. Vinař Hans Czerny uplatňuje ve sklepě politiku minimálních zásahů, víno není jakkoliv manipulováno přidanými kvasinkami, enzymy nebo něčím podobným. Ale logicky volba způsobu vinifikace projev vín zásadně ovlivňuje. Typický je ve vinařství Wimmer-Czerny delší kontakt moštu se slupkami (v tomto veltlínu šest hodin), víno leží na kvasničních kalech, je jen minimálně nebo vůbec filtrováno (toto víno bylo místo filtrace dvakrát stáčeno za ustupujícího měsíce). Pracují nejraději se staršími keři, které dokáží využít potenciál rozmanitého podloží ve Wagramu. Taky se mi líbí, jakým způsobem někdy uvádějí archivační potenciál vín. Není to jen lakonické „až deset let“, ale spíše ve stylu „otevřete klidně podzim následující po sklizni, pokud si chcete užít svěžest a mladá ovocitá/květinová aromata, do tří let pokud…“, tak to má vypadat. Na poněkud „retro“ webových stránkách se zmatečnou navigací najdete potřebné informace k jednotlivým vínům a především hromadu informaci k polohám a terroir Wagramu, včetně statistik o teplotách či srážkách.

Výše zmíněný veltlín se skrývá ve vysoké zelené lahvi s plným pěkným korkem, na zadní vinětě se dozvíte i nějakou základní senzoriku. Barva ve sklence je matněji zlatavá a hned po nalití se v ní točilo pár bublinek. Vůně byla na úvod svěží a mladičká, efektní mix květinových a ovocitých aromat, s hutnějšími přezrálými květy (z ležení na slupkách), jemně pepřem a krabičkou od cigaret (v téhle podobě cigarety opravdu můžu, ale jak se to zapálí…). V chuti suché, poměrně výrazné, perfektně vyvážené s dobře zakomponovanou kyselinou, ovocem, lehkým zaperlením na jazyku a celkem běžně dlouhou dochutí. Postupně si uvědomujete mineralitu a další a další složky, které se s vlivem vzduchu rozvíjejí. V téhle podobě báječné mladé víno, méně řízné než základní veltlíny tohoto vinařství (které jsou ovšem taktéž skvělé pití, třeba na rychlejší vypití určený Wagramterrassen vřele doporučuji zkusit, už jsem o nich něco psal tady) a s velkým potenciálem. Chtěl bych ho ochutnat s odstupem několika let.

Zobraz celý článek →

Zpráva ze zasněžené Grébovky

Pravidelně chodím okolo a skrz park Grébovka (Gröbovka, Havlíčkovy sady… jak je komu libo) a sleduji, jak se mění okolí vinice, jak na její pravé straně roste sklípek a celé zázemí pro výrobu vína a říkám si, kdy už to konečně bude hotovo. No a ono je! Kamenné zídky, cesty po vinici i ten sklípek vypadají moc pěkně. Praha 2 sklípek, přípomínající tedy spíš bunkr, nedávno dostavěla, pronajala a vína z ročníku 2009 již vznikají v něm. A dokonce už mají přímo v místě na prodej mladé víno, říkají mu „svatomikulášské“ a prodává se nefiltrované. Sklep je otevřen ve středu, pátek a sobotu odpoledne. Dají vám ochutnat z tanku a tak je myslím jejich muškátový Müller Thurgau i peckovinový Modrý portugal nejlepší. Oboje je mladičké, svěží, lehké, spíše jednoduché a snadno pitelné. Z lahve doma, ač hezky ozdobené kouskem vinice, už je to taková spíš lehce nuda (ale na jen tak popíjení o Silvestru to celkem fungovalo). Pro mne jsou to vína především na posezení ve sklípku a třeba povídání si o vinařství v Čechách.

Což jsem také udělal a samozřejmě se zaměřil hlavně na Sklep Grébovka, jejich sny a plány. Všechny detaily (a hezčí fotky za denního světla) jsou ovšem na jejich webu, který doporučuji navštívit, tady spíš nějaké mé poznámky, abych si to zapamatoval :o) Na vinici je něco přes třináct tisíc keřů (něco zatím velmi mladé výsadby) a na můj vkus snad až příliš mhoho odrůd, hned osm - Müller Thurgau, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Hibernal, Modrý Portugal, Dornfelder, Rulandské modré a Neronet. V současnosti je produkce někde okolo 9 tisíc litrů vína ročně. Vinohradníkem byl a je  Antonín Tureček, ovšem dříve veškeré hrozny od majitele vinice (Praha 2) odkupoval Viniční Altán, který je poté nechal zpracovat (například vinařstvím Bíza). Nyní se pan Tureček stal i sklepmistrem a o hrozny stará od vinice až po láhev. Vše se děje ve spolupráci s Pavlem Bulánkem, oni dva jsou vlastně jediní zaměstnanci, jinak se přidávají jen dva brigádníci. Kapacita sklípku není nijak velká, v podstatě obsáhne maximálně roční produkci, cílem je tedy prodat víno hezky do další sklizně. Vlastně žádný zásadnější plán a sen nemají :o) Vzhledem k tomu, že třeba Rulandské modré dozrálo do 23° čNM a prý se moc povedlo (ale neměl jsem možnost ochutnat, budu ovšem sklípek pravidelně kontrolovat), tak to snad nebude problém a držím jim palce.

V únoru jsem tu psal o výročí nařízení o zakládání vinic a teď, když se klouzal po namrzlých kočičích hlavách se dvěma lahvemi v rukou, si na něj vzpomněl. Sice bydlím v Praze, ale opravdu mne baví, že mohu vyběhnout z bytu a za dvě minuty jsem na vinici a za další dvě ve sklípku, kde mi do koštovačky natočí mladé víno. Jasně, není to úplně to samé, jako ve vinařské obci někde na Moravě, klidně se mi smějte, ale stejně z toho mám fajn pocit. Dává to vzpomenout, proč se ta přilehlá čtvrť jmenuje Vinohrady, proč v Praze narazíte na zastávky MHD se jmény jako Vinopalnická či Korek (no dobře, tady už to je asi trochu přes ruku…). Prostě je dobré nezapomínat, že i Praha byla významné vinařské město a v okolí rostlo révy kvanta. Třeba se časem podaří vinařskou slávu této oblasti alespoň trochu oživit. Tedy pokud nebudou vinice vybagrovány a nahrazeny nějakou bytovou výstavbou, ty slunné svahy s pěkným výhledem jsou na nějakou vilku jako dělané…

Zobraz celý článek →

Objevy ročníku 2009 aneb výběr z jižního svahu

Jaké bylo nejlepší víno, které jste ochutnali v roce 2009? Bylo to víno výjimečné a těžko dostupné, nebo nějaké úplně normální, u kterého se ale dokonale sešly všechny další okolnosti – místo, společnost, nálada…? Na následujících řádcích se pokusím udělat takový malý výcuc z letošních 248 zápisků zde na blogu (další zážitky ještě na přepsání čekají) a doporučit ty, které si myslím stojí za přečtení. Zároveň pak vybrat vína, která bych moc rád ochutnal znovu (byť žádné „top 10“ určitě nečekejte), a restaurace, do kterých chci zase zajít. Prostě takový „profil ročníku 2009 na jižním svahu“ v několika různých kategoriích…

Téma, výpravy, průvodci
Během roku jsem se tu pokusil o několik „encyklopedických“ průvodců a snad v nich nenapáchal příliš mnoho z chyb. U vína to bylo především „Jak vzniká šampaňské v obrazech“, tedy jakási přiblížení celého procesu vzniku vín ze Champagne sepsané po výletu do této oblasti. Podobným obrazovo-textovým průvodcem je i Ze života whisky v obrazech – díl I. & Ze života whisky v obrazech – díl II., tentokrát je tématem pálení whisky ve Skotsku. Něco víc o různých vinných oblastech se jde dozvědět i z článků O velkých Beaujolais nad dvanácti víny, Jurský park – nebojte se vínosaurů! (vína z Jury, nejen ta slavná oxidativní), Roztodivné Pinoty z Nového Zélandu, Dvanáct destilátem posílených vín a pár řádků k Chablis najdete v Burgundský rok začal v Chablis a Christian Moreau a vína z Chablis.

Vína co chutnala nejvíce
Bylo jich docela dost a žebříček sestavovat nebudu :o) Rudou razancí potěšil Bandol Rouge „Longue Garde“ 2004 z Château Jean Pierre Gaussen. Otevřel jsem poslední láhev Rulandského modrého 1999 pozdní sběr z Vinařství Kovacs s.r.o. Novosedly a opět nadchla. Další víno je skvělé v různých ročnících, letos jsem spokojeně srkal ročník 2005 Mâcon-Milly-Lamartine „Clos de Four“ od Les Héritiérs du Comte Lafon. Uspořádat ochutnávku pinotů z Nového Zélandu mne nakopl nádherný Pinot Noir 2007 z vinařství Rockburn. Moc mi chutnalo (až tak, že jsem si ho v té restauraci dal později znovu) Massif d’Uchaux Côtes du Rhône Villages „Gabriel“ 2006 z vinařství La Cabotte / Domaine d´Ardhuy. O jiný pohled na Rioju se postaralo famózní bílé Remelluri 2006. Úžasné víno je pro mne i Pinot Noir 2007 z vinařství Stapleton & Springer. Vínem, které rozpoutalo vlnu shánění Beaujolais a uspořádání ochutnávky, bylo Beaujolais 2007 Fleurie „Poncié“ z Domaine du Vissoux. Vín od Leroy, které jsem měl možnost letos ochutnávat v rámci burgundského pásma v AdVivum, mne dostalo hned několik. Za všechny snad tedy Corton Grand Cru 1966 z Maison Leroy a Chambolle-Musigny „Les Charmes“ 2000 z Domaine Leroy, z bílých pak Auxey-Duresses 2004 z Domaine d’Auvenay. A pak též vánoční Chassagne-Montrachet 1er Cru „Morgeot“ 1997 de Maison Leroy. Nadchla mne Don Nuňo Oloroso Sherry producenta Emilio Lustau. Už několikrát jsem si více než užil Ryzlink Rýnský 2006 pozdní sběr ze Školního statku Mělník a od stejného vinařství i báječné Rulandské bílé 2006 pozdní sběr. Nadchlo mne hned několik vín vinařství Josmeyer, za všechny Riesling „Les Pierrets“ 2004 a Pinot Gris „1854“ Fondation 2002. A na závěr milerka – ETZA Müller-Thurgau ročníku 2007 vinařství Radoar. A ještě několik dalších vín, o některých jsem psal, další mám ještě v zásobě a možná se k tomu dokopu.

Vyloženě levná fajn vína
Každou chvíli se mne někdo z kamarádů ptá „a co bys takhle doporučil levného na běžné pití“, tak tady to máte přehledně :o) Hned na začátku roku 2009 mne uchvátila Mělničina z vinařství Kraus. Během roku jsem jí vypil kvanta lahví, otevíral návštěvám a tahal ji na různé akce. Tohle pití mne baví a stojí osmdesát korun. Dost mne baví především červená od Tomáše Čačíka, na webu jsem psal něco k Frankovce, ale báječné je i Zweigeltrebe a vlastně mi sedí i Modrý Portugal. Ta vína si na nic nehrají a moc chutnají. Strašně mne bavilo jakostní Neuburské 2005 od  Josefa Dobrovolného.

Malé degustační experimenty
Během domácích degustací jsem provedl dva malé experimenty. Jejich výsledky nejde brát nějak zásadně vážně, ale byla to zábava a něco o tom, jak víno vnímáte, prozradily. V článku Umíte popsat víno? Najdete výsledky pokusu s porovnáváním degustačních poznámek, tedy zda dokáží degustující vzít popisy vín od ostatních a přiřadit je k těm vlastním. V pokusu S vůní petroleje aneb ryzlinkový experiment jsem zase zjišťoval, jak hodně budou popisy podobné, pokud se k vínům dá jednoduchá zaškrtávací tabulky s parametry jako „květinové“ či hodnocením kyselosti na stupnici od jedné do pěti. V článku Ryzlinkový experiment i s vínografy je pak tento pokus doplněn i o hezké grafy :o)

Restaurace, do kterých bych chtěl znovu
Jedním z nejlepších „gurmánských“ zážitků letoška byl večer tří šéfkuchařů v Alcronu. Dost by mne zajímalo, jak tam vypadá „běžná“ večeře, tahle byla báječná. O tom, že skvěle vaří v La Dégustation Bohême Bourgeoise, asi nikdo nepochybuje. V loňském přehledu jsem se zmiňoval, že tenhle podnik musím navštívit znovu. Absolvoval jsem si tam narozeninovou večeři a prostě to nemá chybu. Krom té pekelné ceny, která z toho dělá záležitost na opravdu výjimečnou příležitost. Což se nedá říct o jiném podniku, kterému neustále dělám reklamu mezi přáteli. Jmenuje se Na Kopci a už mi bylo i řečeno, ať o nich raději nic dalšího nepíšu a neříkám, nebo to bude vypadat jako reklama. Psal jsem o nich v Na kopci a v Bugsy’s baru a též v Na Kopci a Arcade Bistro. Byl jsem tam už mnohokrát a vždy půjdu rád znova. Poměrem cena / kvalita jde o jedno z nejpříjemnějších míst v Praze. Jídelní i vinný lístek se neustále trochu mění (minule tam byl báječný německý ryzlink), každou chvilku nabídnou nějaký nový destilátový úlovek a vůbec. Nově se jim podařilo rozšířit podnik o další místnost, tak se vejde víc hostů, dost často bylo narváno.

Znovu jsem si ověřil i restauraci La Galerie, kterou doporučoval pro fajn jídlo a skvělý výběr vína, a tentokrát byl i z jídla dost nadšen. A objevil tam jedno dokonalé Chianti, ale o tom bude samostatný zápisek. S vínem tam umí pracovat perfektně. Což se nedá říct o podniku SaSaZu, kde jsem zase ale úplně hotový z jídla. I napodruhé mne dokonale dostalo. Štve mne, že se tam kouří. A že vína nejsou nic moc nebo nesmyslně naceněná (tuto výtku jsem jim i sdělil, ale dozvěděl se, že „jste přeci v luxusním podniku“… což je naprostá kravina, podobné marže nemají často ani zahraniční restaurace ověnčené hvězdičkami Michelin).

Bez obav doporučuji Hanabi Hibachi, které bylo i v loňském přehledu. Tenhle podnik se trochu změnil a více posunul směrem k suši baru, pravidelně mají čerstvého tuňáka a různé speciality z něj (jde o jedno z mála míst, kde jde za rozumný peníz dostat různé varianty tučného podbřišku a dalších speciálních částí téhle ryby). I jim se daří trochu upravovat vinný lístek, naposledy tam byl (ano, jsem s nimi otravný) skvělý ryzlink, který v lístku nahradil bílou Rioju. Hodí se tam o hodně víc :o)

Jen lehce jsem se zmínil o Café de Paris, ale opakovaně mám ověřeno, že tam vaří skvěle. Na výbornou plzničku a fajn hotovky si rád zaskočím do Lokálu, potěšila mne restaurace Como (i napodruhé při menu k Beaujolais), skvělé mušle a belgická piva mají v Les Moules. A taky bych rád něco sepsal ke dvěma podnikům, které jsem navštívil na dovolené ve Francii, snad se zadaří.

Úvahy, zamyšlení a tak podobně
Letošek, ani nevím proč, byl docela bohatý na různá vinná zamyšlení a podobné záležitosti, kterých přibylo na úkor degustačních poznámek a recenzí vína. Ne že bych pil či ochutnával nějak méně, nepřepsaných poznámek tu mám kvanta, prostě to tak vyšlo. Ale i těch degustací a dalších akci bylo hodně. Ty označené hvězdičkou v mé současné náladě „za pozornost stojí nejvíce“, ale je klidně možné, že zítra bych ty hvězdičky dal úplně někam jinam :o)

• Když kulminoval okus srnčí
• Podvečer, večeře a ráno s víny Leroy
• O hledání starorůžové
• To je ňáký bio víno, že jo?
• Čechy a Morava ve zkratce
• Něco mi v tom víně plave…
• Budete číst i o mléku a bramborách?
• *Hostům klokan, sobě Grand Cru?
• Supermarketovky a syndrom podceňování
• Kolik lahví totožného vína?
• Umíte popsat víno?
• Terroir, vinař a jeden pěkný Mâcon
• *Bordeaux 2008, Parker, zodpovědnost a tak vůbec
• Radioaktivita, biovína, ženy a vagón splašek
• Jemný dotyk konfitovaného krtka a myších oušek
• Všechno je nějak urychleno
• *Tragédie hodnocení a poučná dvacetibodová tabulka
• *Biosnění viniční, lehce přilisované
• Fakta, dojmy, medaile a vypitá láhev rosé
• *Jsem divný aneb přírodní selské víno z Mělníka
• Večeře s encyklopedií ohrožených druhů
• Poznámky slunečných podzimních odpolední
• Poznámky podvečerního šera
• Divné vůně, vzpomínkové chutě
• *Málo prošlapané stezky hodné sledování

Zajímavé degustace a další akce:

• 3x Bordeaux a Skale 2004 ve slepé ochutnávce
• Břevnov, Wine Week a dvakrát moc kouře
• Tiché i šumivé od Proqinu
• Burgundský rok začal v Chablis
• *Rulandské modré – audit ročníku 2004
• Dobrá vína ze severu Rhôny
• Burgundský rok pokračoval v Côte de Beaune
• 3 odrůdy x 3 země původu ve slepé ochutnávce
• *Nasládlé biomámení Marcela Deisse
• Česká vína ve Slaném a bingo z vad
• Průlet Alsaskem s vinařstvím Gustave Lorentz
• 5x pivní speciál z Náchoda & Guinness
• Prague Food Festival pod vodou
• Plusy a mínusy Prague Food Festivalu 2009
• Paulus, Štift, Pohlreich – večer tří šéfkuchařů v Alcronu
• *Ryzlinky v podání Weingut Dönnhoff
• *Jurský park – nebojte se vínosaurů!
• *7x ryzlinkové překyselení žaludku
• Vinaart a jeho mladá vína
• Ochutnávka vinařství Zlomek & Vávra
• Dobřichovické vinařské slavnosti 2009
• Trojské vinobraní a plastiková kultura
• *Čerstvě bílé v lahvích Reistenu
• Dobřichovické vinařské slavnosti 2009
• Jak první výstava na Grébovce nepotěšila
• *Jara Springer sedící, nefiltrující
• Zima a Mezinárodní den kuchařů
• *Jiný pohled na Beaujolais
• *Roztodivné Pinoty z Nového Zélandu
• Pět domácích pinotů ročníku 2004
• Polední pauza s galadegustací Kupmeto
• George Riedel a skleničková show
• Čtyřikrát Beaujolais Nouveau
• Pálavská potulka v obrazech
• velkých Beaujolais nad dvanácti víny
• Alsasko medové, květinové i plné kyselin

Uf! Byl to náročný, ale (alespoň vinně) moc příjemný rok. Tak uvidíme, jak dopadne ten další. Už teď, při pohledu na chladničku přecpanou úlovky z cest a ochutnávek a pomalu přibývající položky v kalendáři degustací, se těším :o)

Odkazy: Objevy ročníku 2008 aneb malá rekapitulace

Zobraz celý článek →

Výsledky anekty „Do prokřehlých rukou patří“ aneb o svařáku

Skončila další anketa, nijak komplikovaná a příliš možností na výběr vám nedávala. Prostě jsem se ptal, který ze tří typicky zimních nápojů je podle vás nejlepším do prokřehlých rukou, ať už při bloumání městem nebo třeba po návratu z lyžování. Nejméně z celkových 79 hlasujících, pouhých 6 (7%) hlasů, si odnesl punč. Druhé místo patří grogu s 26 (32%) hlasy, holt tuzemák je již součástí našeho kulturního dědictví :o) No a první místo, s 47 (59%) hlasy, patří svařáku! Najdete ho všude, na náměstích u stánků, pod sjezdovkami, v každé restauraci i v průběhu roku. Nedávno dělala test jejich kvality MF Dnes a nedopadlo to zrovna ideálně. Vína na svařák a na vaření jsou vůbec zajímavé téma…

Stává se mi to taky, skoro podvědomě. Mám doma nějaké „jeté“ víno a první, co mne napadne, je že do svařáku to bude ještě dobré. Takové to „holt půjde na vaření“ slýchávám taky dost často. A moc nechápu. Jakou má logiku vzít víno, které vám nechutná, a zkoncentrovat jeho chuť na pánvi do nějaké omáčky? Co je to za kravinu vytáhnout z lednice měsíc staré naoxidované víno a říct si, že na vaření to ještě půjde? Seberete ze silnice měsíc starého přejetého zajíce? Budete připravovat salát z nahnilé zeleniny či připravovat jídlo na žluklém másle?

Jsem vinen, taky už jsem opakovaně zkoušel skrýt pachuť v nějakém víně tím, že ji v hrnci přefláknu kořením a cukrem. Je mi líto víno vylít. Jenže obvykle to nefunguje. Výsledkem je sice svařák, ale nedobrý. Přes prsty bych si zasloužil! A přitom jsou všechny obchody, malými večerkami počínaje a hypermarkety konče, úplně narvané kandidáty na svaření. Moderní vinařské technologie umožňují, že trh je zaplaven technicky bezvadnými víny, ovšem vyloženě technologickými produkty bez nějaké zásadní vazby na místo původu, které se na podobné hrátky skvěle hodí a stojí pár korun. Technicky slušné ale trochu „bezcharakterní“ víno, to je (alespoň tedy pro mne) svařáku kamarád. Ale samozřejmě… když vezmete nějaké opravdu dobré víno (a ne nutně drahé, prostě takové to na běžné pití co vám chutná), okořeníte jej jen decentně, vynecháte cukr… to je teprve svařák jak se patří!

Váš oblíbený svařákový recept? Panák rumu „ať to kope“? Z jakých vín děláte svařák nejčastěji? Dali jste si letos někde u stánku a jaký byl?

Zobraz celý článek →

Keramický nůž v jablečném testu

Dostali jsme k vánocům keramický nůž. Moc pěkný, v efektní krabičce a tak vůbec. Je to dneska moderní a „in“, protože keramické nože neničí vitamíny, nakrájené ovoce a zelenina zůstanou déle čerstvé a vypadají lépe, navíc nemají kovovou pachuť… taky jste to slyšeli, že? Nejsem vědec, moc tomu nerozumím a s potravinami nakrájenými poctivou japonskou ocelí jsem dosud neměl problém. A skepticky si říkám, že v době, kdy se prodávají „nože, co krájí jiné nože“, bylo prostě třeba přijít s něčím úplně novým a odlišným, aby lid nahradil své perfektně fungující kuchyňské náčiní. Ale stejně vás ta mediální masáž nahlodá. Jeden z výrobců keramických nožů nabízel, krom všech těch promo prohlášení, i jednoduchý test. Prostě si ukrojte kus jablka normálním nožem a jejich keramickým a sledujte, která část začne dříve oxidovat, hnědnout. Jednoduché a snadno proveditelné. Jaký byl výsledek pokusu?

Nejprve jsem to zkoumal na běžném „supermarketovém“ jablku a to hnědlo velmi pomalu u obou nožů. První foto je hned po řezu, další po hodině, dvou a následně druhý den. Nechal jsem to jablko v místnosti několik dalších dní, ale prostě jen sesychalo.

Pokus druhý zkoumal „bio“ jablko od dědy ze zahrady. Tady je první foto opět hned po řezu, druhé po deseti minutách, následně dvě hodiny a pak druhý den. Zde je již výsledek „průkaznější“ (tohle není žádný vědecký experiment, takže to moc vážně neberte; plus je tam „vada“, jablko bylo trochu ťuknuté), část říznutá keramikou zhnědla znatelně více a rychleji. Ale upřímně… nemyslím si, že jde o rozdíl v materiálu. Řez ocelí (nůž Global od Yoshikinu, ale menší varianta než v článku) je nádherné rovný a čistý, kdežto ta naše keramika tak perfektně ostrá prostě není, řež je hrubší a na povrch se jednoduše dostalo více šťávy.

Vaše zkušenosti ocel vs. keramika? Používáte keramické nože pravidelně? Pozorujete nějaké otupování nebo máte problémy s jejich křehkostí? A je zelenina nakrájená keramikou opravdu chutnější a bez kovové pachuti (ne že bych ji někdy cítil)?

Zobraz celý článek →

Vánoční vinná skoropohádka

Vzpomínám si na první setkání s tím vínem jako by to bylo dnes. Chassagne-Montrachet 1^er Cru „Morgeot“ 1997 de Maison Leroy mne na ochutnávce před dvěma let zasáhlo tak, jako snad žádné jiné víno předtím. V článku jsem tenkrát přinesl řadu degustačních poznámek a vůbec se celý ten text nezvykle rozrostl, ale část pocitů jsem stejně zatajil. Žena by mohla vyprávět, co se mnou ta láhev udělala. Pocity, která vyvolala, jsou příliš osobní, než abych se tu o nich rozepisoval. Co je důležitá byla věta „tak si ho kup“, asi jako reakce na mé psí oči při pohledu do chladničky u AdVivum po jiné degustaci. A já ho koupil, za cenu šílenou, ale prostě to nešlo jinak. A od té chvíle čekal na správnou příležitost. Dvakrát to z různých důvodů nevyšlo a nakonec láhev padla letos na Štědrý den, už prostě nešlo déle čekat. Několik let si šetříte to „speciální“ víno, hodně drahé, hodně zvláštní, jedno z nejlepších, jaké jste kdy ochutnali. Pak ho obřadně přinesete na stůl a odříznete kovovou záklopku. Pod ní je nános plísně a nafouklého korku, příšerně to zapáchá. Pomalu opatrně korek vytahujete, je celý prosáklý vínem, takový divně houbovitý a vůbec nevoní hezky. Ke všemu se vám přetrhne na dva kusy. Opatrně lovíte druhou část. S klepajícími se koleny a knedlíkem v žaludku přivoníte k hrdlu lahve, ale cítit je jen ta plíseň. Je to jasné, jak jinak to taky mohlo dopadnout. Naléváte…

Ve sklence se vlní zlatá tekutina, ale ještě než poprvé přičichnete, dech se zklidní. Aroma, které naplnilo místnost při přelévání do sklenky, rozhodně nepřipomíná vadné víno. Rychlé přivonění a první doušek před tím, než láhev půjde ještě na chvilku do chladna se pořádně nadechnout před podáváním, je již jen potvrzením. Víno nemá chybu! Expresivní vyzrálá aromatika, stále svěží a ovocitá, ale s kupou lehce dekadentních směrů směrem k starým vlakovým pražcům. Sušené ovoce, bylinky, krásná mineralita a kupa střelného prachu. V chuti suché ale se sladkým ovocem, výborná kyselina a opět mineralita, všechny složky dokonale vyvážené a více než dostatečná délka a přetrvávající dochuť křemenem nadrcených sušených bylin, které někdo na pánvi zkaramelizoval s cukrem. Komplexní, bohaté, zajímavé, fantastické pití.

Ale to jsou jen „technické“ poznámky. Vyvolávalo to víno stejné emoce jako poprvé? Ne, ale jsem za tu rád, ony vlastně často byly takové zvláštně smutné a jejich připomínání hraničilo s masochismem. Odpovídalo víno svým projevem a zážitkem, který mi poskytlo, ceně? Těžko říct. Podobně zajímavá vína seženu i znatelně levněji. Na druhou stranu bylo vědomí toho, co vlastně piju, součástí zážitku (a o tomhle problému jsem se tu rozepisoval). Už ten obřad, plesnivý zápach a vše okolo by bylo mnohem méně dramatické, kdybych otevíral víno snadněji nahraditelné než toto. Ale pohádka skončila dobře, víno nás po sklenkách provázelo dlouhou část večera a jsem rád, že tomu tak bylo. Většinou mi podobná „velká vína“ stačí ochutnat a užít si je na degustaci a necítím zásadní potřebu sahat do svých penzijních úspor, tentokrát to jinak nešlo. Doufám, že podobně výrazné „pocitovky“ nebudu potkávat nějak zásadně často. Vlastně od téhle lahve před dvěma lety si nevzpomínám, že by mne cokoliv zasáhlo stejně silně. Ještě že tak! Nervy mám jen jedny :o)

Zobraz celý článek →

Jižně svažité péefko…

Přátelé, kamarádi, tajemné přezdívky z komentářů i vy, co jen čtete a (zatím) nekomentujete…

Přeji všem příjemně strávené vánoční svátky, spoustu dobré poctivé domácí stravy, přírodních vín a bujarou oslavu konce roku. A v tom příštím nechť se vyplní všechna vaše (nejen) vinně-gastronomická přání a podaří udržet většinu novoročních předsevzetí.

Zobraz celý článek →