pondělí 16. listopadu 2009

Bílé, růžové, červené… Svatomartinské

svatomartinska_milerka Svatomartinské ročníku 2009. Nešlo ho, nebo alespoň reklamu na něj, minout. Své pochyby o smysluplnosti podobných vín, pokud pomineme příjemné vylepšení obratu vinařských firem hned takhle brzo po sklizni, jsem tu už opakovaně vyjádřil. Ale stejně nakonec neodolal, čtyři naprosto náhodné lahve zakoupil (dvě v supermarketu a druhé dvě ve vinotéce, žádný speciální výběr osvědčených vinařů, jednoduše jsem to provedl podobně, jako běžný konzument) a v pátek večer otevřel. Prostě mne zajímalo, jak to letos vypadá. A při průměrné ceně okolo 70,- Kč za láhev to nebyl zas tak drahý experiment. Vy všichni už máte své „Svatomartinské zkušenosti“ jistě dávno za sebou, takže tenhle zápisek přichází poněkud s křížkem po funuse, ale stejně… v nejhorším mi poslouží do příštích let jako připomínka toho, že se s tímhle fenoménem opravdu nemusím moc obtěžovat. Ta vína nejsou špatná, za sedm pětek bych podobná občas i rád dostal v restauraci jako rozlévaná místo naoxidovaných podivných sudovek, ale že by nějak zvlášť zaujala…

Jako první putuje do sklenek bílé – Müller-Thurgau od firmy MiToMa Vrbice, pod plastovým špuntíkem, deklarován alkohol 12.5%. Po nalití pár bublinek na hladině vína trochu matnější barvy. Vůně je výrazná, dominuje květinovost (později v podobě tlejících květů či vody od květin), bohužel je ale zároveň nečistá, je tam dost výrazná zatuchlina nejvíce připomínající korkovou vadu (něco jako TeCA může klidně být i v provozu, nejen z korku). V chuti jasný zbytkový cukr, to bych u martinské milerky nečekal. Kulaté, ale opakuje se nečistota, nepříjemné. Nic moc začátek.

Otevírám druhou láhev, je to Veltlínské červené rané z Révy Rakvice. Tentokrát je korek lepený z drti a alkohol na 11.5%. Vůně svěží, květinová, jednoduchá a poněkud průmyslová, ale v rámci kategorie korektní. V chuti suché, svěží, lehounké, dost kyselin a celkově dobře pitelné. Ta „průmyslová plastovost“ tam je stále, ale v zásadě docela fajn základní levné víno.

Třetí přichází Svatovavřinecké Rosé z Vinných sklepů Valtice (mimochodem majitel domény svatomartinske.cz, oficiální prezentace všech Svatomartinských je na svatomartinskevino.cz). Korek lepený z drti a uvedeno 11.5% alkoholu. Barva je… růžová :o) Tak jak si ji představím, bez přirovnávání k čemukoliv jinému. Vůně svěží jednodušší ovocitá, především jahody, ale opět techno štych. Představte si, že ty jahody cumláte společně s takovou tou bublinkovou ochrannou fólií. V chuti svěží, fajn kyselinka, příjemné jemné perlení na úvod a dotyk cukru, díky kterému působí poměrně plně a „hutněji“. Fajn dozvuk. Až na tu určitou plastovou korektní základní roséčko.

svatomartinska_vina
A na závěr červené, stejná odrůda jako rosé, Svatovavřinecké s nápisem Ludwig Bořetice na vinětě, což je „krycí název“ pro Vinné sklepy Roztoky. Standardních 12.5% alkoholu a korek lepený z drti. Hlubší výrazná barva. Tmavěji ovocité (a až lehce kvasící) ovoce směrem k višním ve vůni, mladé a moderní, později se vynořují až takové čoko tóny, nepříliš uvěřitelné vzhledem k mládí vína a odrůdě. V chuti suché, ale znovu s plnost dodávajícím dotykem cukru, kulaté a měkčí, ovocité a poměrně dlouhé, je tam tříslo a zase trochu ta čoko linka. Ne úplně vyvážené, ale ucházející červené. Jen… prostě mu půlku jeho složek nevěřím, tohle mi přijde jako ukázkový experiment s  přípravky typu Arabinol, enzymy či kdo ví čím dalším, to mi nikdo nevymluví.

Verdikt? Pokud jsem neměl nějakou vadnou láhev, tak netuším, co dělala zatřiďovací komise u úvodní milerky. Jinak je výsledek dle očekávaní, technologická vína co neurazí, ale (mne) ani omylem nemají šanci nějak více oslovit. Pokud by něco podobného stálo pod dvacku za decku po skleničce v hospodě, tak si je možná i dám k polednímu menu. Dost mne překvapil opakovaný výskyt znatelného zbytkáče, byť vína stále byla ještě suchá. Na nedávně konferenci o budoucnosti vína (něco málo jsem psal) mimo jiné padlo, zda adorování suchých vín mezi odborníky neodrazuje nové konzumenty, kteří by raději něco trochu sladšího. Tahle vína jsou snadno pitelná, mají trochu té sladkosti, ničím nekomplikují život. Mají smysl a místo na trhu, očividně. Osobně bych ale byl raději, kdyby bylo na běžném trhu více domácích vín v kategorii 70 – 100,- Kč v průběhu celého roku, které si lidé budou kupovat místo nejlevnějšího Chile a dalšího dovozu. A ne jen tyhle, z peněz všech vinařů masivně podporované, produkty na pár dní v roce. Ale to jsem možná jenom já a ostatní to vidí jinak.

P.S. Ta vína jsem se nesnažil nějak úmyslně sejmout, pokud má někdo ten pocit. Chutnal jsem je stejně pečlivě jako cokoliv jiného, z odpovídajícího skla, ve vhodné teplotě a vůbec jim dal více péče, než se jim dostane při typické konzumaci. To byla možná chyba, na podobné analyzování asi nejsou určena :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails