Poznámky z rakouských sámošek

Strávil jsem nedávno prodloužený víkend s rodinou a přáteli v Rakousku. Zatímco ostatní lyžovali, já si oběhl místní jezero (v každém směru jednou, aby to nebyla nuda) a postaral se o nákupy. A samozřejmě neodolal vinné nabídce místních sámošek. Šlo o spíše menší varianty Sparu a Billy, ale i tak bylo z čeho vybírat. Pokud vlezete do vinné sekce rakouského hypermarketu Interspar, tak tam je selekce samozřejmě na ještě úplně jiné úrovni (i když teda celý velký regál nealko vín o aktuálních trendech napovídal mnohé…). Cestou domů jsem neodolal a nabral si tam lahve od pár skvělých vinařů (Erwin Sabathi, Umathum, Krutzler, Heinrich, Feiler-Artinger, Markus Huber, Paul Achs…), při šesti kusech vám dají ještě pět procent slevu a hezkou krabici s uchem na odnos, to se to pak hromadí :-) No nic, zpět k těm malým obchodům. I tam jsem něco pořídil. Samozřejmě nešlo o náhodný výběr, ale volbu poučeného konzumenta. Vína od velmi dobrých výrobců, typicky z bio certifikované (či dokonce směrem biodynamické) produkce a slušně vyrobená. A ano, ne láhve za 3,99 €, ale spíše v kategorii 8–12 €, a chutnající znatelně lépe než základní supermarketovky. Prostě „supermarketové víno“ nemusí být nutně levná spotřebka úplně bez duše, nakolik vína, která opravdu chci pít, obvykle kupuji přímo u svých oblíbených dovozců či vinařů. Ale s touhle sámoškovou selekcí jsem netrpěl a alespoň ve zrychleném režimu se o poznámky podělím…

Vídeňská burgundská směska a Syrah z Languedocu od tamní legendy

Domácí gastro & alko scéna teď řeší Michelina (taky mám svůj názor, ale není důležitý, snad jen že ani zmínka o El Camino je trestuhodná nedbalost), všude se objevují různé žebříčky top vín a kdo ví čeho dalšího (já se třeba s něčím podělím v lednu) a vůbec je živo. Dozvěděli jsme se také, že „vinnou révu pěstovali na Moravě už ve třetím století“, tedy o hezkých pár set let dříve než se předpokládalo. To jsou věci! Já nějak nestíhám, jak jste si všimli, a už snad ani nebudu slibovat že se zlepší. Každopádně jsem teď ve volném čase sestavoval pár lidem krabici vín na svátky a rovnou k tomu i sepisoval informace, tak se o lehce rozšířené/upravené podělím i s vámi! Dnes to bude „velkoměstské bílé“ a pak zajímavý Syrah z Languedocu.

Průvodce nejlepšími víny ČR a poprvé sto bodů pro suchý Sauvignon

Minulý týden jsem vyrazil na křest/tiskovou konferenci/degustaci u příležitosti vydání publikace Nejlepší vína České republiky – Průvodce 2025–2026 (web). Jedná se už o dvanáctý ročník a aktuálně je v něm 179 domácích vinařských podniků z Čech, Moravy a nově i ze Slovenska a vybráno/obodováno 1060 vín, ta nejlepší z nich i se senzorickým hodnocením. Tiskovky se zúčastnilo i několik vinařů a autorů těch z nejlépe hodnocených vín, bylo to fajn akce s řízenou ochutnávkou 12 vín z letošní špičky (z té pocházejí následující poznámky) a následně volnou degustací desítek dalších. Ne vždy bych se s hodnocením odborné komise (ve složení Michal Šetka, Ivo Dvořák, Jakub Přibyl, Roman Novotný a Richard Süss + Mirec Jajcay, prezident Asociace sommelierů Slovenska, coby garant slovenské selekce) shodnul v tom, jestli to či ono víno opravdu patří úplně do čela domácí produkce, a nebo se s nimi minimálně rozešel v udělených bodech. Jistá „bodová inflace“, která postihla mnoho magazínů a kritiků, se trochu projevuje i zde a nad pár čísly jsem se dost podivoval a rozhodně bych byl níže. Ale to je můj pohled a názor, vycházející z odlišeného vkusu, zkušeností i přístupu k hodnocení. A především jsem se tu k tématu již jednou rozepsal obšírněji. Každopádně se tím dostáváme k nejlepšímu vínu průvodce…

Rings, špičkové bubliny z Pfalze

Jedny z nejlepších bublin, které jsem za dlouho dobu pil, mají původ… v německé oblasti Pfalz, konkrétně část Mittelhaardt. Bohužel opět nejde o nějaký objev, se kterým vás seznámím jako jeden z prvních… vinařství má pět hvězdiček (a titul vinařství oblasti v nejnovějším průvodci) od Eichelmanna a čtyři od Falstaffu, jsou členy VDP a takové ty věci. „Naturálnější“ sekce mého čtenářstva ale nemusí hned utíkat, zároveň mají všechny vinice v bio režimu a tenhle sekt je dokonce nesířený! Weingut Rings (web) z Freinsheimu, 35+ hektarové vinařství (včetně obnoveného monopolu Leistadter Felsenberg nebo elitní polohy Kallstadt Saumagen) s novými výsadbami v poměrně hustém sponu, podnik řízený bratry Steffenem a Andreasem Rings a zaměřující se na seriózní, suchá a docela striktní vína s potenciálem zrání. Zdaleka to u nich není jen o obligátním ryzlinku. Mají i nějaké ty výsadby bílých burgundských odrůd, něco Sauvignonu, nějaké ty cabernety a Merlot a dokonce trochu Syrahu a umí z toho skvělé věci. Excelují ale především v Ryzlinku a zásadně se zaměřují také na Pinot Noir, i s ním umí divy. Před pár lety také dodělali úplně nové vinařství, z většiny zapuštěné pod zemí, které je ještě posunulo dál.

Z čeho pít víno, smutné zprávy ze světa vína a viněta Moutonu

Patlal jsem teď na sociálky video s vinnými sklenkami a chtěl ho odkázat na blog na tematický článek, ale zjistil, že by si zasloužil aktualizaci! Vlastně nejblíže tomu důležitému ve zkratce jsem psal v textu Za co okolo vína utrácím a za co už ne a více se tématu věnoval před dávnými deseti lety v článku Z čeho pít víno. Obecné rady v obojím jsou myslím stále platné, můj domácí přístup se trochu vyvinul. Prakticky úplně jsem opustil univerzálku od Zalto a 90 % vín v současnoti piju ze dvou různých riedelovek, Veritas Pinot Noir a Veritas Champagne. Sem tam proložím nějakou sklenicí na Bordeaux styl vín, větší burgundskou sklenicí „montrachetkou“ na některé oranžády či bílá s výraznějším dřevem či výše zmíněným Zaltem (nebo spíše Linden Nº 3 White od sklárny Izaak Reich). A tím to hasne. Jak to máte teď vy? Co je váš nejčastější skleničkový „pracovní nástroj“? :-)

Hodnotil jsem Salon vín a už zná šampiona

Byl jsem pozván, abych se zúčastnil finálového kola hodnocení pro Salon vín 2026, prosévání čtyř stovek vín vzešlých z nominačních soutěží do nejlepší stovky. Pozvání si moc vážím. Přes veškeré výtky, které jsem k Salonu v minulosti psal, je to stále hodně prestižní záležitost a každý ročník dobrá ukázka špiček v rámci „standartní“ domácí produkce. Spousta mých oblíbenců se soutěže neúčastní, mnozí ani nemají dost volného vína, aby si mohli dovolit vyhradit 700+ lahví a vyčkávat s jejich prodejem pro případ umístění, ale tak to prostě je. Zařazen jsem byl do komise zabývající se tichou a suchou částí mikulovské podoblasti. A rozhodně se tam našlo pár kousků, které bych si doma rád otevřel. Vín, u kterých jsem úplně nechápal, jak se vůbec mohla do finále propracovat, vlastně nebylo tolik :-)

3x Beaujolais Nouveau 2025

Pokaždé, když mám degustaci či přednášku na téma Beaujolais, snažím se co nejvíce akcentovat sdělení, že Beaujolais není jen Nouveau. Tahle oblast má stále ještě reputační problém a jak jsou jiné tradiční a známé regiony definovány svými nejlepšími víny, tak v případě Beaujolais se lidem stále vybavují především mlaďoši. Ale zároveň… prostě Beaujolais je také Nouveau. Je to jejich zásadní prodejní artikl – bavíme se o zhruba pětině až čtvrtině vinic věnovaných tomuto vínu – a nejde se mu úplně vyhnout. Ty nejlepší ukázky jsou ve skutečnosti chutná „chlastací“ vína. Ty nejhorší ne děsivější než jiná špatná průmyslová vína puštěná na trh o pár měsíců později. A vlastně to je i celkem zajímavý pohled na projev nového ročníku. Ten aktuální, 2025, je objemem menší ale kvalitní. A v případě mladých vín by měl být konzistentně poměrně slušný napříč výrobci. Mimochodem obecný a dramatický propad obliby červeného nejen ve Francii a také menší zájem o mladé Beaujolais stále trva, letošní produkce je opět nižší než loni – i přes navýšení množství růžového – a možná spadne pod hranici 100.000 hektolitrů. Tohle číslo je furt slušné, ale je to určitá psychologická hranice :-)

„Bordó“ směs a nádherný Pinot aneb elitní červená Morava

Když se řekne červené z Moravy, tak se mi samozřejmě automaticky vybaví typická směs Cabernet Sauvignon a Merlot. Ne, to je vlastně při debatě o Bordeaux, omlouvám se! :-) Každopádně (nakolik to není zásadní artikl a ve smysluplné kvalitě obvykle stojí nemalý peníz) bordó směsky samozřejmě najdete i na Moravě. A jedna z nich se dokonce vykutáleně až trochu drze jmenuje Bodro. Už v minulosti jsem ji dost vysoko hodnotil ve slepé degustaci na soutěži a teď o víkendu si dal i celou láhev. Víno J. Stávek (web) Bodro 2021 je již výše nastíněná kombinace CS+Me školená dva a půl roku v malých dubových sudech, nefiltrováno. Výsledkem je tmavší rubínová záležitost s moc pěknou ovocností, klasicky černý rybíz a taky ostružiny, ale i červenější ovoce (višně) a k tomu výraznější kořenitost, vypálené dřevo a něco vanilky. Suché, čisté, středně plné, šťavnaté, slušně koncentrované, něco svíravosti ale tříslo poměrně jemnozrnné a sladší, fajn délka. Precizně připravené. V pohodě k pití teď, archivace bych se ale vůbec nebál. Upřímně je to opravdu moc pěkný. Bordeaux to není a to je dobře, když jsou hrozny z okolí Němčiček :-) Běžná cena byla okolo 350 Kč, což mi vzhledem ke kvalitě přijde naprosto v pohodě. Spousta Bordeaux v téhle cenové kategorii podobné kvality nedosahuje. Kdybych byl donucen bodovat, určitě skončím v zóně 90-92 :-)

Svatomartinské, skvělá cava a Molitor z Lidlu

Otevřel jsem Svatomartinské! Je červené, přímočaře ovocné, teče to. Sklenka se při vymývání usazenin zbarvila do netypické podezřelé světle modré barvy, ale třeba je to… přirozené. Je to špatné víno? Nemá žádné vady a je technicky zvládnuté. Je dobré / chutné / zajímavé? Řekl bych to tak, že slouží určitému účelu, který se liší od toho, co jako dobré víno v životě potřebuji (uvažoval jsem o slově chci, ale co si budeme nalhávat…) já. Mnoho jiných osloví, potěší a užijí si ho. Hodí se k huse? Méně než dobře vychlazený český ležák nebo trochu nazrálejší moravský pinot s výraznější kyselinou, který jsem k ní otevřel já. A bez ohledu na to, co si o podobných vínech myslím, jich nejspíš i příští rok na trhu přistane zase skoro dva miliony lahví. Prosím pijte vína z Čech a Moravy, i kdyby to měla být Svatomartinská! Nakolik jsou některá lepší než jiná, bylo by obecně o hodně (hodně!) lepší, kdybyste pili spíš běžné poctivé kousky než uspěchané mlaďochy, ale všechno lepší než domácí produkci ignorovat úplně… Čímž bych toto téma protentokrát uzavřel! :-)

O korku v prestižní restauraci

Ochutnal jsem (a nebo vypil) v posledních týdnech spoustu zajímavých a leckdy fakt skvělých nových vín a u některých klasik si ověřil, že si kvalitu stále drží. Znovu jsem prezentoval oblast Beaujolais nadšeným vínomilcům a také se zúčastnil hodnocení vzorků šestnácti vinařství z letošního Vinařství roku a vůbec se u toho nenudil. Občas něco přidávám na Instagram, ale nějak nestíhám psát články a je mi to líto. Furt doufám ve zlepšení, držte palce! Dnes se alespoň podělím o jednu snad zajímavou historku z nedávné návštěvy dobré restaurace a budu zvědavý na váš názor…

Potěšení s El Rapolao

Už jsem se tu opakovaně zmiňoval (dokonce, hrůza z covidových časů, ve formátu videa…), že mám rád odrůdu Mencía a dost vyhledávám vína hlavně z Bierza, obzvláště z okolí Valtuille de Abajo. A taky že mezi mé oblíbené vinaře patří Raúl Pérez, rocková hvězda současného španělského vinařství. Raúl má… jednu takovou „charakterovou vadu“. Dělá strašně moc různých vín! A to i když nepočítáte projekty na kterých je jen konzultantem. Občas je upřímně trochu problém se v tom vyznat, v těch různých kombinacích názvů, vinic coby podtitulek jména projektu a naopak projektů nesoucích jméno vinice či obce a podobně, ve výsledku navíc s dost podobnými vinětami. Stručnost webových stránek (mírně řečeno!) podpořená tím, že chaos a rozporuplné informace mají i různí dovozci a distributoři, ničemu nepomáhá. Viděl jsem opakovaně špatně uvedená vína na lístku v restauracích, ale sám v tom občas trochu plavu a uspořádat si různé varianty vín Ultreia, Vizcaína, Valtuille či jen Raúl Pérez chvilku zabere :-) I jen všemožná lahvování s nápisem El Rapolao se mohou lišit velmi dramaticky, od desítek let rozdílu věku keřů, přes zpracování ve velkých sudech přes malé ovlivněné flórem až po amfory. A cenovka může lítat stejně dramaticky :-)

Bubliny Huguet de Can Feixes a Josep Coca

V rámci nedávné větší objednávky šumivých zásob přímo ze Španělska jsem samozřejmě přihodil i nějaký ten Corpinnat, mimo jiné též Huguet de Can Feixes Brut Nature. Tohle víno sleduji od ročníku 2010 a pár jsem chutnal i ve formátu magnum. Poprvé jsem tu psal v tomhle článku, znovu se zmiňoval třeba v souvislosti s výbornou masterclass sdružení. Za poslední roky se stylistika trochu proměnila, po fermentaci a půlroce v nerezu následuje trochu „kratší“ zrání než dříve, což stále znamená minimálně pět let (bývalo spíše k sedmi). Také se zmenšila produkce, tohoto vína nyní dělají jen okolo 26 tisíc sedmiček + pár set déle vyzrávaných magnumek. Nezměnil se nadpoloviční podíl odrůdy Parellada a dále pak Macabeo a menší díl Pinot Noir, samozřejmě ruční sběr a bioprodukce z vinic na vápenci a štěrku. Parellada jako dominantní odrůda není zas tak častá, v místě – vlastně na severní hranici Penedès a nejdále od středomořského vlivu – je nazývána Montonec alias „hrozen hory”.

Nový svět na pěti vzorcích a Japonsko navíc

Už mi to trochu chybělo a tak jsem se ve středu zas jednou postavil před publikum a povídal něco o víně. Tématem byl konkrétně nový svět (tedy něco, co ode mne asi úplně nečekáte, ale už brzy zase budu vyprávět o svém oblíbeném Beaujolais a celkově půjde myslím o dost zajímavou akci) a šlo o doprovodný program ke galadegustaci Kupmeto. Ve vyhrazeném čase jsem se snažil předat fakta i můj osobní pohled na „problematiku“. Od celého generalizujícího a trochu koloniálně znějícího pojmu nový svět, co ve víně znamenal v minulosti a co si pod ním představit dnes a tak. Došlo na slavný Judgment of Paris z roku 1976 i Berlínskou degustaci v roce 2004, mudrování o „klasickém“ pohledu na velká vína vždy jasně spojená se specifickým místem / vinicí versus jasnému stylu (viz Penfolds Grange míchané z několika různých regionů), řeč byla o starých keřích i mladých vinařských regionech, průměrných teplotách a nadprůměrných bodových hodnoceních a celé to bohužel asi trvalo déle než mělo :-) Ale alespoň jsme u toho nebyli nasucho a ve sklenkách skončilo, po solidním argentinském cabernetu na zavínění, pět vín ze tří různých zemí. Kousků vysoce nadprůměrných či patřících mezi ikony té které oblasti.

Jura s Domaine de la Touraize

Do Prahy dorazila Victorie Morin z Domaine de la Touraize (web), jsme tedy v Arbois a zásadní části vinařské oblasti Jura. Chutnal jsem jejich produkci už několikrát a jedno jejich víno měl i na nedávné přednášce/masterclass k Juře, ale ještě k nim nic nepsal. Tak dneska ve zkratce napravím :-) Rodina se odkazuje k pěstování révy od roku 1704 a už osmi generacím vinaření. Moderní historie se ale začíná psát až od roku 2009, kdy se André-Jean Morin rozhodl opustit místní družstvo, prodat menší část vinic a z výnosu zafinancovat vlastní vinařství. Dnes společně s manželkou Héléanou pracují na celkem 10 ha v okolí Arbois, část výsadeb má až osmdesát let a disponují i vyhlášenými polohami jako Curoulet, Sur la Côte či Les Corvées. Victorie je generací devátou, aktivní poslední dvě sklizně a do podniku se vrátila po škole a praxi v jiných vinařstvích (třeba Lapierre v Beaujolais). Bude to asi právě ona, kdo časem vinařství převezme, zda ve spolupráci s bratrem či sama je zatím nejisté :-)

Paltrinieri a jiný pohled na Lambrusco

„Není to blbý, ale furt nějak nevím, proč bych měl pít červený s bublinama…“ Takto pravil kamarád potom, co jsem ho o víkendu potrápil lahví Surlìe! z vinařství Mirco Mariotti (a pak mu zlepšil náladu skvělými ryzlinky). A vlastně ho docela chápu, má rád klasické crémanty a šampaňské a prostě červené v šumivé podobě, ale především víno s výraznými tříslovinami a k tomu bublinami, ze zažité podoby hodně vybočuje. Já už se zde v minulosti k faktu, že mám rád poctivé klasické Lambrusco, přiznal opakovaně. A moc si užívám i naturální kousky od Mariottiho. Domů jsem si teď pořídil, krom právě pár jeho vín, také dva kousky z vinařství Paltrinieri (web, Soc. Agr. Paltrinieri Gianfranco), podniku s téměř stoletou historií sídlícímu v obci Sorbara kousek od Modeny. Tohle vinařství jde považovat za zásadního a svým způsobem referenčního producenta apelace Lambrusco di Sorbara, nakolik to pro milovníky slavné velké Itálie asi nebude pozice s nějak velkou prestiží :-)

Riesling Pur Mineral od Fürsta

V poslední době otevírám spíše osvědčené klasiky, ale sem tam i něco nového. Jako třeba Riesling Pur Mineral 2023 (VDP.Gutsweine) ze slavného franckého vinařství Rudolf Fürst (web). Budu o nich psát určitě trochu víc, až bude téma červené. Nezastírají, že právě na jeho produkci ve špičkové kvalitě je jejich vinařství aktuálně navrženo a směřováno. Bezesporu patří mezi německou špičku pokud je řeč o odrůdě Pinot Noir a také jeho dříve dozrávající mutaci Pinot Noir Précoce (aka Frühburgunder nebo též Jakubské). Dělají i skvělé bílé burgundské odrůdy a pozornost si samozřejmě zaslouží i jejich ryzlinky, nakolik je jejich hlavní zaměření jinde. Pur Mineral patří do základní řady a cílem je zde krystalicky čisté svěží vyjádření vinic na červeném pískovci, původ je na vícero Erste a Grosse Lage, školení probíhá na jemných kalech asi půl roku a to částečně v nerezu a ve velkých neutrálních sudech.

Moric nově usazený v Tokaji

Měl jsem nedávno, ve Vin de Marie, opět možnost ochutnat pár novinek z ročníku 2023 od vinařství Moric aka Rolanda Velicha, viz starší zápisek k tématu. Kdo by odolal vyrazit na maďarské furminty! Konkrétně na čtveřici z Tokaje a vína, která už nespadají do jeho řekněme negociantské řady „skryté poklady“, ale jde již o jeho vlastní projekt v oblasti. Podobně jako dříve s frankovkou v Burgenlandu (Lutzmannsburg bych tak rád pil častěji, ale spíš jen sem tam ochutnám…) tam najdete velmi chutný základ a k němu výrazy specifických vinic, za rapidně vyšší ceny. Na vínech s ním stále spolupracuje Gergö Filep, po několik let Velichův hlavní partner v oblasti.

Vertikála Ratzenberger Riesling Steeger St. Jost

Stává se mi pravidelně, a je nemalá pravděpodobnost že jsem se tu o problematice za těch 18+ let co píšu blog, a už předtím o víně psal jinde, opakovaně zmiňoval, že se mi doma hromadí lahve, které „je nutné otevřít dohromady“. A teď, co se z velmi častých domácích degustací stala spíše příjemná vzpomínka, je to ještě horší. Pravidelně dostávám chuť na vína, která ale neotevřu, protože si je šetřím. Ne proto, že by šlo samo o sobě o víno drahé, vzácné nebo výjimečné, ale protože jsem přesvědčen, že by bylo fajn otevřít je s nějakým konkrétním vínomilcem, který si ho obzvlášť užije. Hodně častá je také situace, že bych víno chtěl mít vedle sebe s nějakým dalším a při běžném večeru to nedává smysl. V nemálo případech je to nějaká horizontála, další vína stejného vinaře a téhož ročníku či další vína ze stejné vinice od jiných producentů. Anebo vertikála, více ročníků téhož, co by prostě chtělo hezky srovnávat s podobně „vědecky“ naladěnými nadšenci (sofistikovanými alkoholiky). A čím déle trvá set otevřít, tím větší riziko, že bude doplněn o další láhev a vše se jen zkomplikuje!

Nádherné červené z řady Lindes de Remelluri

Manželka mi utekla do Španělska a děti mi tu nechala, mám kvanta práce, ale trpět nehodlám! Otevřel jsem si takhle v podvečer – s plánem odpíjet postupně dva až tři večery – láhev Lindes de Remelluri „Viñedos de Salinillas de Buradón“ 2020. Poprvé jsem to ochutnal letos v na festivalu v Barceloně v sekci „dědictví minulosti“ s víny ze starých a velmi starých keřů, kde se mi víno (a vlastně obecně celá expozice, komu by ne…) moc líbilo. A s radostí zjistil, že si už dříve naslepo koupil do domácích zásob. O projektu Lindes de Remelluri už jsem se tu opakovaně zmiňoval, španělská superstar Telmo Rodriguez v něm znovuobjevuje původní tvář Riojy, projevy specifických terroir resp. obcí, vína ze samostatných lokalit od menších pěstitelů v okolí vinařství po desetiletí jinak dodávajících hrozny pro slavné Remelluri (za mne, v bílé i červené, Rioja co bezesporu stojí za pozornost). Do popředí staví jména míst, která dlouhodobě vlastně vůbec nebyla slyšet, téma Rioja v podstatě na dlouhou dobu ovládla jen jména zásadních značek.

Veltlíny, ryzlinky a Špejle od Gerharda Deima

Před pár dny jsem se tu zmiňoval, že jsme v lese na Šumavě s chutí vypili pár magnumek veltlínu z kamptalského vinařství Gerhard Deim (web, vozí  Der Weinschmecker). Záhy na to dorazil Gerhard shodou okolností do ČR, takže jsem měl možnost si s ním popovídat a v mírném poklusu ochutnat pár dalších vín z těch co jsou na našem trhu. Včetně prvního představení cuvée Špejle, které připravil pro stejnojmenné oblíbené pražské podniky. Inu nemají to špatné!

Výtečný biodynamický pinot od Goisotů

Jedním z vrcholů letošní cesty za vinaři do Francie byla alespoň pro mne návštěva Domaine Guilhem & Jean-Hugues Goisot (web, dováží AdVivum) ze Saint-Bris-le-Vineux. Takže jsme sice kousíček od Auxerre a Chablis, ale ve specifické apelaci Saint-Bris a tudíž tu najdeme i Sauvignon (Blanc a Gris). O vinařství a setkání s vinařem jsem tu psal v roce 2016 a od té doby doufal, že se k nim někdy podívám, konečně se tedy zadařilo. Rodinný podnik hospodaří aktuálně na zhruba 30 hektarech v Saint-Bris, Irancy a Chablis, vše plně biodynamické a s Demeter certifikací (letos ji budou mít už dvacet let), zhusta staré keře a skvělá vína nejen z Pinotu a Chardonnay, ale výjimečně skvělé mají i Aligoté (rozhodně mu zkuste dát šanci, jedna z praktických ukázek, proč se v Burgundsku odrůda teď skloňuje stále častěji… a není to zdaleka jen kvůli kyselinám) a samozřejmě i ten Sauvignon je výtečný. Ale o tom jsem se rozepisoval už dříve. Návštěvu si pravidelně připomínám lahvemi, naposledy to bylo Bourgogne Côtes d'Auxerre La Ronce 2022.

Ryzlink, Frankovka a Veltlín z potoka

Už ani to chlazení v potoce není co bývalo! Strávil jsem zase týden (bohužel jen týden, kde jsou ty časy, kdy jsem tam mohl být tři…) na louce mezi stromy na Šumavě a dát si sklenku správně vychlazeného vína je čím dál náročnější! Už jsem si postěžoval dříve, ale letos byl problém opravdu markantní. Vody hodně málo a teplota v potoce vyšší než dřív. Na červený fajn, ale pro chlastací svěží bílé je prostě nutné vzít na pomoc chladící box s ledem :-) Každopádně jsem tradičně navezl zásobu vín se (z mého pohledu) dobrým poměrem ceny ke kvalitě na běžné popíjení + pár zajímavějších kousků pro radost.

Vinotéka Epizoda IV: Výparník vrací úder

Omlouvám se, že na vás teď s články moc nemyslím, konec června a července byl pracovně hodně náročný a pak jsem tradičně prchnul na Šumavu a do lesa, vína chladit v potoce. Upřímně v tu dobu jsem vinnou chladničkou nechladil ani doma. Kdo tu sleduje mou ságu k tématu, tak vězte, že má nové episody. Tohle je takový deníčkový zápisek pro potěchu všech škodolibých mezi vámi ;-) Ale ne, možná to pro někoho bude zajímavá zkušenost. A já pevně doufám, že následujících 10-20 let budu doma spolehlivě chladit a podělím se s vámi o poznámky k vínům, která snad všechna ta příkoří ve zdraví přežila…

Bio Riesling, naturální bordó směska a Kopanice

Nestíhám, nestíhám, ale alespoň se podělím o pár lahví, co jsem v poslední době pil s chutí. Tak třeba Weingut Lucashof (web, nejvíc jsem se rozepisoval tu) a jejich bio Riesling Wachenheimer Goldbächel 2021. Většinu vinic mají v okolí Forstu, ale pár i u dalších obcí, třeba právě u Wachenheimu ale i Deidesheimu či Bad Dürkheim. Goldbächel (do roku 1837 jen Bächel od původního Bach aka potůček, jméno proměnil podle všeho nález zlatých mincí nebo dle další zdrojů kočičího zlata, další zdroje pak odkazují i k mnohem starším záznamům a že se poloha nachází „na sever od zlatého potoka“) je zhruba čtyřhektarový jižní dobře exponovaný mírný svah stoupající od obce k lesu, hlinito-písčitá poloha s červeným a žlutým pískovcem a vrstvou říčních naplavenin asi ve dvou metrech hloubky. Sice u VDP Erste Lage, ale nějak zásadní jméno nemá. Někteří vinaři vám řeknou, že v dobrých letech dokáže dávat vína na úrovní slavných jmen z Forstu a Deidesheimu a Dr. Bürklin-Wolf (který vlastní drtivou většinu polohy a také nejstarší keře) nebo Georg Mosbacher odtamtud rozhodně umí špičková vína. A v letech ostatních minimálně velmi chutná, výrazně ovocná a dříve přístupná. Tenhle konkrétní kousek od Lucashofu, školený částečně ve velkých sudech a uzavřený do klasické pistole s kovovou záklopkou a aglomerovaným korkem, je rozhodně velmi povedený. Jen 12% alkoholu. Citronová barva. Stále docela čerstvé a energické, ale už jasně nazrávající. Vlastně docela hlubší, žluté ovoce, zralé peckoviny a florální linka, trochu exotiky evokující kokos, krémovost. Suché, čisté, středně plné, super kyseliny a dotyk cukru, moc pěkná struktura a fajn délka, minerální dozvuk. Jemnější komplexní odbočky, hodně slušné! U Weinschmeckera bylo okolo pětistovky.

Výborný Müller a jedna Rioja ze staré školy

V poslední době doma i u přátel otevírám spíše osvědčené kousky a lahve, kterých mám větší zásobu, ale občas se vyskytne i nějaká novinka. Nebo alespoň nový ročník něčeho, o čem už jsem třeba psal dřív. S velkou chutí jsem kupříkladu vdechnul mladičký Escherndorfer Müller-Thurgau trocken 2024 z Weingut Horst Sauer (web, poprvé jsem tu o nich psal v souvislosti se sylvánem a pak ještě několikrát). Takže Německo, Franky a VDP.Ortswein z vinic v okolí domovské obce vinařství, Escherndorfu. Ještě mají řadu pod tímhle + hlavně pro gastro i veskrze chutné litrovky, ale zde se dostáváme řekněme k těm už opravdu charakterním kouskům a navíc v tamní tradiční lahvi. Ke které, ale to se opakuju, mám hodně ambivalentní vztah. V momentě, kdy ji v chladničce kombinuji s dalšími tvary, každopádně převažuje čirá nenávist :-) Zde jsme klasickém muschelkalku, podstatná část hroznů bude pocházet z trati Fürstenberg, a se zpracováním čistě v nerezu s nějakým tím ležením na jemných kalech. Barva světlá, zelenkavá, a ve víně ještě decentní perlička. Čerstvé, mladičké ve vůni, čisté, zelené jablko a trocha citrusových tónů, florální linka, hodně příjemné. Suché, čisté, s dobrou kyselinou a šťavnatostí ale zároveň dotykem cukru o trochu výraznějším než v předchozích letech, ovšem veskrze vyvážené, opět malvice a šťavnaté peckoviny, slušně dlouhé, skvěle pitelné, zábavné… Není to velký Müller, ale zároveň za mne bezesporu víno, které by pro mnohé mohlo tuhle odrůdu rehabilitovat :-)

Nejen s veltlíny od Taubenschuss

Z letošního ročníku festivalu Praha pije víno mám jedinou fotku a není z těch nejlichotivějších :-) Je od stolku Weingut Taubenschuss (web) z rakouské oblasti Weinviertel, konkrétně z Poysdorfu a tedy z důležitých vinařských obcí vinorodé Moravě (společně třeba s Retzem) těch nejbližších. S mladou generací v podobě Markuse a Thomase Taubenschuss jsem se viděl opakovaně a jejich vína chutnám rád, ale vlastně jsem tu o nich – s výjimkou vína na kterém spolupracovali společně s vinařstvím Baláž z Dolních Dunajovic – nic nepsal. Jelikož jsem právě doplnil pár lahví do domácích zásob, tak je tu dobrá příležitost opomenutí napravit.

Tři Cru Beaujolais 2020 v magnum lahvi

Na posezení s přáteli jsem si nedávno udělal radost a otevřel vedle sebe horizontálu tří Cru Beaujolais z nejslavnějších, v jednom ročníku a jednoho producenta, ve formátu magnum. Konkrétně šlo Château des Jacques (web, o vinařství jsem toho sepsal už hodně, dováží je Kupmeto) a jejich „základní“ Morgon, Fleurie a Moulin-à-Vent ročníku 2020. Ještě mám doma v magnumce i nějaké ty specifické vinice v Moulin-à-Vent, ale to už by bylo moc a navíc je na ně ještě brzy. Což, upřímně, u těchto velkých lahví platí i o teď otevřených vínech. Sedmičky už začínají být přístupné. Roli hraje nejen formát, ale i přístup vinařství a samozřejmě též covidový a poněkud extrémní ročník. Šlo o ten vůbec nejteplejší od počátku 20. století a nutno dodat, že toto tvrzení bohužel připomene jeden oblíbený simpsonovský meme. Na Château des Jacques sbírali vůbec nejdříve co pamatují, už od 21. srpna, nakolik se pozdní srpen / začátek září začíná stávat normou. Je dobré si uvědomit, že třeba ve špičkovém a za teplý považovaném ročníku 2005 se sbíralo od 13. září a „tenkrát“ jim to přišlo hodně brzo.

Archivní Maidenburg, „ikonické“ Neuburské a dva ryzlinky z Lidlu

Prý se tu málo věnuji Moravě, tak to dneska alespoň trošku napravím. Já Moravu chutnám často, ale dostávám se k reportům nějak pomálu, ostatně jako v poslední době i u jiných vín. Doma navíc otevírám spíš různé oblíbence, o kterých jsem tu už psal. Nebo různé lahve z archivu či zajímavosti, které ani nejsou k dispozici, a nechci vás s nimi pravidelně trápit. Ale právě takovou lahví dnes začnu :-) Reisten Maidenburg Riesling 2007 kabinetní suché z viniční trati Valtická. Ryzlink z tohohle vinařství měl ve své době (a nejen mé vinné bublině) skvělé jméno, popíjel jsem je pravidelně a mnohokrát o nich i psal. Po… změně majetkových poměrů už jsem je moc nechutnal. Viněta tohoto kabinetu mluví o „výjimečném potenciálu pozitivního vývoje v lahvi“, ale je otázkou, zda tím bylo myšleno 18 let (nakolik některá moravská vína jsou v tomto věku stále báječná!) :-) Víno je deklarováno i s deseti gramy cukru jako suché a to díky více než 8 gramům kyselin, alkohol pouhých 10.5 %. Ať hledám ve starých poznámkách jak hledám, a to jsem to víno tenkrát určitě pil, tak nalézám z téhle doby pouze kousky z Classic i Maidenburg řady ročníku 2006 a 2008, sedmičky ne. Každopádně tohle víno, nakolik láhev olezlá ze sklepa, má korek v perfektní kondici. Barva tmavá, matnější zlatá. Hodně nazrálá vůně, lipový čaj s medem, sladší koření, železitost a výrazná stařinka, taková trochu zatuchlá spíž někde na chalupě. Suché, štíhlé, cukr v podstatě neznatelný, přísné a jedoucí na kyselině, medové, docela dlouhé. Mrtvé to není, upřímně si dovedu představit nemálo akcí, kde by asi nepadlo jako první láhev, ale v průběhu večera dost možná zmizelo. Vyloženě radost to ale už nevzbuzuje a spíš zajímavá zkušenost. A teď pojďme na něco, co ještě reálně na trhu je :-)

Prý extrémní ale výborné bubliny od Loxarel

Drtí mne vedro, nesnáším ho zrovna dobře, a nedaří se mi dopsat žádný pořádný článek :-) Jestli se zítra trochu ochladí, tak doklepnu nějakou Moravu. Dnes alespoň jedny bubliny na osvěžení! Po mnoha letech jsem otevřel A Pèl Ancestral od vinařství Loxarel (web), tentokrát v ročníku 2022. O vinařství i starší variantě tohoto vína už jsem tu psal. Ale jen ve zkratce… Jsme ve Španělsku a konkrétně Penedès, jde o biodynamické hrozny odrůdy Xarel·lo spontánně kvašené ve volně stojící 1000l amfoře společně se slupkami, víno potom dokváší v lahvi. Pét-nat, že jo. Ač to nějak neuvádí, jsem přesvědčen, že před finálním uzavřením odstřelují kaly. Láhev je zavřená klasickým korkem a nad ním je ještě korunkový uzávěr. Je to trochu matoucí :-)

Fritsch z Wagramu a báječné biodynamické (nejen) veltlíny

Je potřeba hledat záminky k zábavným vinným akcím a tak jsem využil letní slunovrat a narozeninovou grilovačku k tomu, abych s kamarády otevřel pár magnumek. Na některé z připravených nakonec ani nedošlo, k tématu se nejspíš vrátíme už tento víkend :-) Každopádně jednou z těch lahví byl Grüner Veltliner Ried Steinberg 2023 (1.ÖTW Erste Lage) od Weinberghof Fritsch (web, dováží Der Weinschmecker) z Oberstockstallu ve vinařstké oblasti Wagram. Tedy čistý veltlín, školený delší dobu na kalech a čistě v nerezu, ze spíše spodní části jinak strmějšího jihovýchodního svahu u Ruppersthalu, na žule a břidlici pokryté spraší, z ručně sbíraných hroznů z mladších i starých (16-65 let) výsadeb. Je to víno sotva na začátku cesty, tuplem v magnumce a zavřené šroubem, ale už teď skvělé! Světlejší žlutá barva, poměrně efektní trochu pikantnější až kouřovější aromatika, malvice do zelených jablek a hrušek, kořenitá linka, bohatší. Suché, středně plné, šťavnaté, krásně vyvážené, delší. Minerální slaná linka a mokré šutry, malvice a peckoviny, opět ona pikantnost, fajn délka. Tohle je krásné víno se vším všudy!

Pietro Caciorgna rozkročen z Toskánska k Etně

Aktuální počasí volá po svěžím bílém a bublinách, ale odskok do slunného Toskánska a na svahy sicilské Etny snad také nebude úplně od věci. Novinkou na domácím trhu je totiž vinařství Pietro Caciorgna (web, dováží Víno pro Vás). Rodina původně vinařila v Marche, ale v padesátých letech přesídlila (se sedmi dětmi!) do Casole d’Elsa, tedy v podstatě doprostřed Toskánska, do místa mezi Sienou a San Gimignano. Dnes hospodaří na zhruba 23 hektarech, ovšem na většině pěstují kukuřici, obílí, slunečnice, zeleninu a krmivo pro malé stádo místního skotu. Vinic mají jen 2.3 ha na svahu kopce Osteria delle Macchie, vše výsadba v roce 2001 a pouze odrůdy Sangiovese a vedené v ekologickém režimu. O farmu se stará především Pietro Caciorgna s manželkou Eldou, ale ve víně jim více než konzultuje Pietrův bratr Paolo, poměrně vyhlášený enolog (Altesino, La Serena ale třeba i dohled nad Il Palagio pro Stinga a či Bocelli 1831 Andrea Bocelliho, konzultuje několika desítkám producentů).

Třikrát povedená Jura

Ve volném čase stále dokončuji přípravy na přednášku na téma Jura, součást páteční tematické degustace několika dovozců. Na degustaci míst zatím dost, na přednášku už pokud vím zbývá jen asi pět, pokud by měl ještě někdo zájem tak si pospěšte :-) Coby tematický doprovod k souboji s prezentací jsem zvolil třeba Château d'Arlay (web, o vinařství jsem psal opakovaně a více třeba zde) Côtes du Jura Blanc Tradition 2018. Lahvováno v lednu 2022 po třech letech v použitých dubových sudech, jde o kombinaci třetiny odrůdy Savagnin a dvou třetin Chardonnay ze starých keřů a bio vedených výsadeb, kvašených již společně. Pro mne je trochu matoucí Tradition v názvu, které je obvykle vyhrazeno sice této odrůdové kombinaci, ale zároveň z nedolévaných (nebo jen částečně / některých) sudů, zatímco toto je kompletně ouillé, dolévané. Láhev burgundská, kovová záklopka a aglomerovaný korek. Ve vůni podzimní ovoce, zralé malvice, pečený citron, lehce oříšková a pikantnější linka. Suché, plné, poměrně intenzivní, zakulacené, žluté ovoce a lehká oříškovost, delší teplejší dochuť jasně upomínající na vysoký alkohol a zároveň se slanou příjemnou linkou. Dost zajímavá věc, které extrémně pomohl čas, první setkání v červnu 2022 bylo trochu zklamání. S tímhle se slajdy tvoří o dost lépe, nakolik by v současném vedru možná bylo lepší sáhnout po crémantu :-)

Vertikála pravokořenného ryzlinku a kalamár

Už je to nějakých dva a půl roku, co jsem se tu rozepisoval o „Der Wurzelechte“ Graacher Domprobst Riesling trocken z Weingut Eifel-Pfeiffer (web), ryzlinku z pravokořenných keřů na jedné ze špičkových moselských tratí. Bylo to hlavně o ročníku 2019 a v článku najdete dostatek detailů k samotnému vínu i vinařství. Minulý týden jsem měl to štěstí dát si další ročníky tohoto vína v moc fajn vertikále – 2023, 2022, 2021, 2020 a nečekaně i 2017. Vína jsou u dovoze CCVino stále dostupná a cenově +/- pár korun za 440 Kč dle ročníku, jen sedmnáctka už je jen na příděl :-)

Cisteller – nový přírůstek v Corpinnatu

O víkendu jsem vyrazil na třetí ročník pražského Corpinnat Day, představení produkce tohohle skvělého bublinového sdružení z Penedès. O loňsku jsem se rozepisoval celkem obšírně (a v článku je pár dost zajímavých čísel) a totéž platí o samotném sdružení. Poctivě jsem si projel všechny vzorky, z 15 současných členů sdružení bylo alespoň jedním vínem zastoupeno 11 z nich (chyběla Júlia Bernet, Descregut, Viader a Mas de la Basserola) a podstatná část nabízela spíš hezký průřez sortimentem. Určitě k tomu ještě něco napíšu, každopádně dneska bych se rád zmínil o vinařství Cisteller. Jeho přijetí do sdružení mne trochu překvapilo, vinařství v podstatě teprve s bublinami začíná, nemůže nabídnout starší kousky – jak se na Corpinnat sluší (a je v pravidlech) – a jde spíše o producenta tichých vín co připravil sotva pár ročníků. Ale teda očekávat od nich jde skvělé věci a mají za sebou rodinný podnik co můžete znát asi spíš – Castell Sant Antoni. Ten produkuje i u nás dost populární cavu Jazz Nature (po skle je má jako základní bubliny třeba moje milovaná restaurace El Camino) nebo parádní Torre de l’Homenatge.

Jurská pozvánka s lahví Chardonnay

Už za 14 dní budu zase povídat nějaká moudra o víně (teda já tím trápím přátele furt, ale tohle je s větším publikem…), tentokrát na téma Jura. Akce je ve stejném konceptu jako před pár měsíci Beaujolais – vína od několika různých dovozců na jednom místě + tematická přednáška. Protentokrát jsem se jí opět ujal já, specialista na podceňované a/nebo lehce obskurní regiony ;-) Každopádně součástí prezentace bude i několik vzorků reprezentujících různé styly/kategorie jurských vín a dostatek informací k tomu, abyste si dále mohli rozšiřovat obzory na volné degustaci. Místa ještě jsou, dorazte!

Velká vína od Nikolaihof

Na nedávno proběhlém festivalu Praha pije víno byla spousta výborných vín, ale v mém „Top 5“ by se nejspíš našla hned dvě od jediného vinařství. Bohužel šlo také o jedna z možná nejdražších vín na festivalu, ale… to je život :-) Hromada dalších parádních věcí byla naopak cenově bezproblémově dostupná, takže děti hlady nezahynou. Přesto bych se chtěl dnes krátce věnovat mému favoritovi, krom oněch top kousků s obecně extrémně kvalitní sadou představených vín, kterým je protentokrát vinařství Nikolaihof (web, dováží Veltlín). Legendární producent z obce Mautern ve Wachau, s 22 hektary na obou březích Dunaje, jedno z nejstarších rakouských vinařství dodnes pracují se sklepy ze 4. století. Od roku 1894 v rukou rodiny Saahs, přes půl století v biodynamice a první takto certifikované. Jak je jejich dobrým zvykem, tak neprezentovali jen čerstvé mlaďochy, ale předvedli i to v čem jsou za mne nejsilnější… charakterní dlouho ve velkých dubových sudech (2 až 12 tisíc litrů) školená bílá s potenciálem mnoha delších let zrání v lahvi.

Dr. Kauer, Dr. Wehrheim a ryzlinková kůra

Za poslední dva týdny jsem nashromáždil kvanta degustačních poznámek z větších akcí, už tak nějak tuším co z toho zpracuji, pár objevů jsem zase jednou učinil :-) V mezičase alespoň něco málo z lahví doma. Otevřel jsem třeba Weingut Dr. Kauer (web, nákup u Vinonauta) Riesling Wolfstanz 2023, tedy suchý rýňák z německé oblasti Mittelrhein. O vínech od oblíbeného profesor ekologického vinohradnictví na univerzitě v Geisenheimu už jsem tu psal několikrát. Čtyři hektary na strmých svazích v okolí Bacharachu (Wolfshöhle, Kloster Fürstental) a přilehlých obcí Oberdiebach (Fürstenberg) a Oberwesel (Oelsberg), precizní minerální vína v lahvích, dnes tvořená již i rukou mladé Anne Kauer. Tohle vesnické víno je v podstatě suchý kabinet z Bacharacher Wolfshöhle, trati dost strmé a dominantně břidlicové. Vinařství pro suchá vína opouští značení dle přívlastků a budou primárně dle místa původu. Láhev pistole pod šroubem. Fresh, energická vůně co není úplně o ovoci – nakolik tam třeba citrusy do grepu a trochu peckovin samozřejmě najdete – ale spíše tak nějak kamenitá, vlhký šutr, trochu mořské a slané, kořenitá linka. V chuti suché, lehčí, s výraznější kyselinou a přísnější, zase celkem kamenité, grepová kůra, dobrá dochuť. Je tam určitě pár gramů cukru, ale vysoká kyselina ho solidně smázne. Za mne dost ortodoxní záležitost pro milovníky stylu, mne to baví velmi ale zdaleka nesedne každému :-)

Dobrá vinice – novinky, archivy a návrat Oxany

Po nějaké době jsem zase vyrazil na ochutnávku Dobré vinice, jednoho z pro mne vůbec nejdůležitějších producentů při mé cestě za objevováním krás vína. K některých jejich legendárním kouskům se s přáteli vracíme dodnes, k vínům co mají za sebou 10-20 let zrání a stále jsou fantastická. Se slzou v oku vzpomínám na vypité zásoby Sauvignonu Oxana, vína co úplně překopalo pohled na svět vína mnohým a i já o něm napsal kvanta textu, například článek Experiment Oxana – 100 hodin v karafě. Dobrá vinice byla domácím pionýrem v ledasčem, od top bílých vín především v podobě cuvée a s výrazným vlivem dřeva, přes ekologický přístup ve vinicích až po používání kvevri. Na naturální scéně vyšlapala cestu mnoha dalším producentům, pokud pro ně přímo neposloužila coby inspirace. Už dlouho jsem o nich nic nepsal a možná proto, že to za pár dní budou dva roky, co zemřel zakladatel a hlavní tvář vinařství Petr Nejedlík, rozhodl jsem se tu zas pár poznámek vyplodit. Zodpovědnost za vinařství převzala Andrea Nejedlíková a investuje spoustu času a energie do toho, aby jméno Dobré vinice nezaniklo. A hlavně zůstalo jménem dobrým a vinařství si udrželo místo v srdcích vínomilců a prostor na vinných lístcích restaurací.

Výtečné Régnié aneb zkoumáme další cru

Když jsem připravoval velkou degustaci a prezentaci Beaujolais pro moravské vinaře (ve výsledku 18 vzorků a snad zajímavá přednáška), byl jedním z požadavků – krom obsáhnutí různých přístupů a vinařských filozofií – alespoň jeden zástupce z každého cru. U některých bylo těžké vybrat ze spousty skvělých možností a zvolil jsem možnost porovnat odlišné styly, u jiných jsem se trochu potrápil. Rozhodně mezi ně patřilo Régnié, 550 ha apelace v okolí obcí Régnié-Durette a z menší části Lantignié, oblasti povýšené na samostatné cru až v roce 1988 a jako posledních. Z místních vinic především na žule a s nějakými těmi náplavami vznikají, hlavně tedy z hodně starých keřů, hodně fajn vína. Možná o něco dřív pitelná a s o něco menším potenciálem zrání než z Fleurie, Morgonu či Moulin-à-Vent, ale umí být fakt pěkná. Jen na našem trhu jich moc není. Nakonec jsem díky hledání této specifické apelace objevil nabídku od vinaře, kterého do té doby neznal. Dnes ve sklence tedy Frédéric Berne (web, dováží Miloslav Lerch) a jeho Régnié „Aux Bruyères“ 2022.

Muškát z amfor a měsíční kapky

Nedávno jsem se tu zmiňoval o vinařství Pepe Mendoza (web, v nabídce BioSueňo) a jednom jejich opravdu chutném červené, teď neodolal a pořídil si a otevřel také jejich kousek zvaný Pureza 2022. Je to Moscatel de Alejandría (Muškát alexandrijský) z výsadeb v roce 1943 na železitých jílech s vápencem, konkrétně je to klon Glos, keře vedené jako gobelet a bez zavlažování. Připraveno spontánní fermentací, bez jakýchkoliv aditiv krom síření. Víno maceruje a kvasí v amforách/tinajas (220, 250 a 350l, vše španělské rukodělné z dílny legendárního Juana Padilla, od kterého je má třeba COS, Foradori či Cornelissen), kontakt se slupkami dle ročníku a obecně se čím dál víc zkracuje. Následně půl roku zrání ve stejných amforách. Malolaktika potlačena, v některých amforách možná decentní vrstva flóru. Láhev burgundská, kovová základní, celokorek.

Chutné Fleurie co nesmí být ze Champagne

Otevřel jsem doma teď několik dost fajn Beaujolais, lahví které si z různých důvodů zaslouží trochu více textu. A tak je postupně odhrnu. U dnešního vína je navíc zajímavý vývoj se jménem vinice na vinětě. O Domaine des Marrans (web) jsem se tu v minulosti krátce zmiňoval u jejich mladých vín ale i pár kouscích z výjimečných terroir, ale nikdy nějak obšírněji. Vinařství rodiny Mélinand sídlí ve Fleurie a na především starých vinohradech vedených klasicky na hlavu (resp. gobelet) hospodaří v bio režimu. Dnes za produkcí stojí mladý Mathieu, který se do vinařství vrátil v roce 2009 po praxi ve světě (Austrálie, Nový Zéland). Ve sklepě jedou klasicky, především semi-karbonická macerace, kvasí spontánně, vína školí ve starších sudech a lahvují nečiřená a nefiltrovaná a jen rozumně přisířená. Mají zhruba 20 ha a krom mladého vína, trochy bílého a Beaujolais-Villages (taktéž ve verzi ze starých keřů) produkují Chiroubles z polohy „Aux Cotes“, Morgon ze spičkové vinice Corcelette a základem je několik různých Fleurie. Clos du Pavillon, čtyřhektarová poloha patřící k vinařství, které v roce 1970 zakoupili. Les Marrans je odtamtud jen pár set metrů, u téhle vinice vybudovali sklep v roce 1989, když jim přestala stačit kapacita toho původního. A také lieu-dit En Champagne. A právě na to se dnes podíváme.

Nabušená toskánská La Greggia a chutný set od Plani Arche z Umbrie

Měl jsem teď možnost prochutnat pár novinek v sortimentu dovozce Víno pro Vás, mimo jiné dvě červená z toskánské Tenuta La Greggia (web). Jsme v kopcích Tizzana, mezi městy Pistoia a Florencie. Okolo najdete apelace Carmignano, Chianti Colli Fiorentini či Chianti Montalbano, oni se ale musí spokojit s prostým IGT Toscana. Vinice mají na 7 ha, na dalších 13 ha pak olivovníky. Sice dělají i Sangiovese, stoprocentní nebo s malým přídavkem dalších odrůd, já měl ale dva představitele jejich mezinárodní odrůd – Merlot a Cabernet Sauvignon. Moraie 2021 je čistý Merlot, po fermentaci v nerezu něco přes půl roku ve francouzských barrique sudech. Lahvují do vyšších lehce zkosených lahví, s celokorkem. Poměrně tmavá rubínová barva. Výraznější, hodně zrale ovocná a sladší vůně, do džemových tónů. Moruše, švestka, uzené, perník a vanilka. Plnější a výrazné, suché, sladší ovocnost, velmi slušná kyselina, jemnozrnné tříslo, teplo vyššího alkoholu. Výraznější, velmi solidní kousek.

Riesling, Corpinnat a svérázné sicilské bubliny

Pár lahví z uplynulých několika dní, takový můj klasický divočejší mix. Po docela dlouhé době jsem zase měl láhev od Weingut Weingart (web) z oblasti Mittelrhein, ze sortimentu Vinonauta jsem ze středního Porýní vždy spíš bral vinařství Dr. Kauer či Ratzenberger, případně Toni Jost, Weingarta trochu méně. Možná proto, že byl vždy z těch sladších. Ale o několika bezva vínech už jsem tu též psal. Za těch pár let, co jsem Weingarta nechutnal, mají nový bezva web a viněty co neodplují při sebemenším kontaktu s vodou :-) Vinařství neexpandovalo, spíš se trochu smrsklo a zaměřilo ještě víc na kvalitu, včetně ekologického hospodaření na vinicích či nového sklepa. A také stylově trochu „zvážnělo“. Aktuálně mají nějakých šest hektarů dominantně v Bopparder Hamm (Feuerlay, Ohlenberg, Engelstein, Am Weißen Wacke). Ročně vyšvihnou asi 40 tisíc lahví a dominuje u nich Riesling, ale najde se i trocha Spätburgunderu. Necelé tři čtvrtiny produkce je ryzlink suchý nebo s nějakým tím zábavným cukrem, zbytek tvoří vína vyloženě sladká, červená, růžová a bubliny. Většinou dnes už kvasí spontánně a hodně také ve velkých starých sudech. 2023 Boppard Hamm Ohlenberg Riesling Kabinett trocken (láhev pistole, aglomerovaný korek) je víno citronové v barvě, s čerstvou svěží mladistvou vůní spojující malvice a trochu žluté ovoce s podbělem, medem, a lehce minerální linkou. Suché, čisté, lehkonohé, šťavnaté s bezva kyselinou a jen troškou cukru, vyvážené, krásně udělané, slušně dlouhé. Hodně sympatická klasika, snadno pitelná ale seriózní když chcete zkoumat. Rád si dám znovu.

Dvě nealko bílá z Rohlíku

Nakupoval jsem na víkend u rodičů a máma chtěla ochutnat nealko víno a tak jsem na Rohlíku přihodil do košíku (protože v tomto specifickém segmentu z domácích zásob opravdu nemám kde čerpat) hned dva různé kousky. První jsem otevřel AR Riesling Dealcoholised, bílé víno původem z Německa z nabídky United Brands. Narozdíl od klasických vín je na zadní vinětě informace o tom, že se má po otevření uchovávat v ledničce a spotřebovat do tří dnů. A minimální trvanlivost do 07/2027 :-) Krom hroznů ve složení uvádí koncentrovaný hroznový mošt a oxid uhličitý. A pokud jde o aditiva, tak krom síření je zde při výrově použit i E242 aka dimetyldikarbonát. Má to jen 25 kcal na 100ml :-) Láhev pistole uzavřená šroubem. Světlejší citronová barva. Ve vůni bych ryzlink i tipoval, citrusově-malvicové s trochou sladkosti, medu. V chuti jasně nasládlé (má to 49 g/l) ale s dobrou kyselinou, šťavnaté, citrusové a medové, spíš kratší, snadno pitelné a celkem láká k dalšímu doušku. K životu to nepotřebuji, ale upřímně mne – v kontextu jiných úplně plytkých ochutnaných nealko vín rozhodně – vůbec neuráží. Škoda, že pro nějaké to tělo „musí“ být tak sladké, no. Dal jsem za to 130 Kč a dovedu si představit, že při požadavku na nějakou akci zařadit i nealko víno koupím znova.

Parádní Alicante lepší ve složitém ročníku

Počasí venku je aktuálně dost ryzlinkové/bublinové, ale my se tu mrkneme na jedno bezva červené a myslím zajímavé téma „komplikovaných ročníků“. Konkrétně to bude Pepe Mendoza Casa Agrícola Tinto 2022 (web, láhev jsem měl od BioSueňo), jsme ve Španělsku, regionu Valencie a apelaci Alicante. Vinařství, které si loni po hlasování různých Masters of Wine a dalších vinných odborníků odneslo ocenění Bodega más Sostenible de España 2024 pro top vinařství hospodařící udržitelně, vede Pepe Mendoza. V devadesátkách procestovat svět a získal praxi od Chile po Nový Zéland, poté dlouhé roky pracoval jako enolog pro otce v Bodegas Enrique Mendoza, jedno z těch nejznámějších v Alicante (mimo jiné jeden ze zakládajících členů Grandes Pagos de España). S manželkou Pepou Agulló Llorcou a dětmi se rozhodl rozjel svůj vlastní „menší“ projekt.

Sžíravé komentáře k neznámým vínům

Projíždím si tu své poznámky k vínům, ke kterým jsem tu zatím nic nepsal (většina za poslední rok) a stále doufám, že se o pár skvělých zážitků podělím. Uvidíme! Zároveň jsem narazil na několik vlastních komentářů, u kterých se vlastně docela pobavil. Není nadto se zasmát vlastnímu vtipu, zatímco ostatní na vás koukají s poněkud rozpačitým výrazem! Šlo především o poznámky u vín, u kterých… se můj pohled na kvalitu nesešel s tím vinařovým. Případně o vína, kde byl můj práh bolesti a ochoty tolerovat některé specifické projevy hodně překročen. Ale vlastně nejen ta, i když spíš výjimečně. O pár poznámek, úplně bez kontextu a bez jmenování konkrétních lahví a producentů, se podělím. A zkusím vybrat něco z ostatních poznámek na pořádný článek…

Nové ročníky a bubliny u Cantine Benvenuto

O vinařství a vínech Cantine Benvenuto (Azienda agricola Benvenuto Giovanni Celeste, web, část sortimentu k nám vozí Kupmeto) jsem tu už článek měl, teď měl možnost si s vinařem projet jejich aktuální nabídku a novinky. Mare 2024 (60 % Zibbibo a k tomu Malvasia) je expresivnější, efektní, voňavá dobře postavená záležitost s fajn kyselinou a minerální linkou. Baví. Čisté Zibbibo 2024 o něco intenzivnější a kulatější, muškátově voňavé s lehce mýdlovou linkou, suché, čisté, efektní a docela dlouhé. Povedené. Orange Zibbibo 2024 se čtyřměsíční macerací ubírá na muškátových tónech a přidává na pomerančové kůře a citrusech obecně, je tam něco tříslo ale vlastně nijak moc, je to taková fajn „iniciační“ přístupná oranžáda. Bianco di Falco 2022 je znovu čisté Zibbibo s krátkou macerací ale zároveň i fermentací ve dřevě. Zlatavá barva, voňavé, komplexnější v projevu, složitější, florální, muškátové, citrusy do pomerančů, poměrně znatelné dřevo a linka vanilky. Suché, čisté, trocha tříslovin, strukturované, docela plné a dlouhé s minerálně-toastovým dozníváním. Hodně solidní kousek. Tenhle ročník je aktuální na trhu, je toho jen 1900 lahví.

Gurdau Riesling Stará hora 2022

Po dlouhé době dorazil na návštěvu kamarád vinný nadšenec a otevřeli jsme pár fajn lahví. Sebou přinesl mimo jiné Gurdau Riesling Stará hora 2022, což mne dost potěšilo, protože jsem je už docela dlouho nechutnal. V počátcích mne jejich vína – a Riesling především – opakovaně dost nadchla, ale pak mi hned pár vín po sobě přišlo znatelně slabších a nějak jsem je přestal sledovat. Za ty roky se každopádně ledasco změnilo. Vinařství dokončilo moderní efektní sídlo od architekta Aleše Fialy, místo kde se můžete i ubytovat a dát i něco k snědku, tedy pokud se rozhodnete trochu rozšoupnout (nebo i fakt hodně, v „minibaru“ v apartmánu najdete i třeba Cristal či MoutonRothschild, kdyby vás lokální bílá už neoslovovala…). S vinicemi, aktuálně přes deset hektarů, je v procesu bio certifikace. Již se v něm neangažuje Jaromír Gala (a naopak investor Gurdau Zdeněk Hort prodal svůj podíl ve vinařství Gala v Bavorech). Podařilo se jim expandovat do pár zahraničních restaurací a získat pozitivní hodnocení od Stuarta Pigotta (hodnotí pro web Jamese Sucklinga) či Jancis Robinson. Prostě jsem se těšil :-)

Skvělé pinoty i frankovky z hodnocení 66.6

O víkendu jsem vyrazil na Moravu (zase jen na otočku, ale slibuju, že brzo napravím a zdržím se déle…), tentokrát opět hodnotit vína v soutěži „Víno 66.6 a nic navíc“, autentické/nízkointervenční sekci v rámci velkobílovického hodnocení. Sešla se tam pestrá sada z celé Moravy a dokonce „podvratně“ i něco z Maďarska či Slovenska. Už jsem o tom psal několikrát dříve, v zásadě by mělo jít o vína z ekologičtější produkce a bez aditiv (krom siřičitanů do 66.6 mg/l) ve sklepě, hodnotí se oproti běžné výstavě vína ročníku 2022 a starší, ne mlaďoši. Tentokrát jsem skončil v komisi, která měla na starosti většinu červených. Přišlo mi, že jsme hodnotili vlastně docela přísně, ale při pohledu na výsledky ostatních komisí jsme na tom byli vlastně dost podobně. Brzy budou určitě k dispozici nějaké oficiální výsledky, já se dneska zmíním o pár kouscích, které jsem si užil nejvíce.

Můj milý deníčku nejen z Vinitaly

Můj milý deníčku, zase jednou si do tebe něco zapíšu. Udělal jsem si výlet k Veroně a to nejen nechutně brzo ráno běhat v kopcích kde vzniká Valpolicella, ale především navštívit Vinitaly. Zásadním debatním tématem byla samozřejmě Trumpova cla – kolik procent znamená pozastavení nebo alespoň výrazné omezení exportu, kdo a jak spolkne část navýšení cen pokud to bude navržených dvacet a podobně. V mezičase byla cla „odložena o 90 dní“, ale s tímhle magorem u kormidla nikdo neví co bude dál. Řešilo se téma nejsnazšího prodeje 3P (Prosecco, Primitivo, Pinot Grigio) a co s tím :-) Tématem je v Itálii i docela dramatické navýšení pokut a dalších postihů za řízení pod vlivem alkoholu. Sice stále zůstává povolený limit 0.5 gramu, ale už mezi 0.5-0.8 vás to může stát přes 2000€ a vyšší hodnoty lepší vůbec nezkoušet. Odpor vinařů k nealko vínům (která nově mohou být opravdu značena jako vína) je zřetelný, což nic nemění na faktu, že nabídka se neustále dramaticky rozšiřuje. V duchu „když je dělat nebudeme my, tak nám ten trh obsadí Němci a Španělé“. Moc zajímavé pití to bohužel není, navíc je to i v rámci těch úplných základů logicky znatelně dražší. Výjimku v pitelností tvoří různé něčím ochucené „aperitivo“ kousky evokující třeba Aperol Spritz a hlavně vína šumivá, tam to jakž takž funguje.