Z čeho pít víno, smutné zprávy ze světa vína a viněta Moutonu

Patlal jsem teď na sociálky video s vinnými sklenkami a chtěl ho odkázat na blog na tematický článek, ale zjistil, že by si zasloužil aktualizaci! Vlastně nejblíže tomu důležitému ve zkratce jsem psal v textu Za co okolo vína utrácím a za co už ne a více se tématu věnoval před dávnými deseti lety v článku Z čeho pít víno. Obecné rady v obojím jsou myslím stále platné, můj domácí přístup se trochu vyvinul. Prakticky úplně jsem opustil univerzálku od Zalto a 90 % vín v současnoti piju ze dvou různých riedelovek, Veritas Pinot Noir a Veritas Champagne. Sem tam proložím nějakou sklenicí na Bordeaux styl vín, větší burgundskou sklenicí „montrachetkou“ na některé oranžády či bílá s výraznějším dřevem či výše zmíněným Zaltem (nebo spíše Linden Nº 3 White od sklárny Izaak Reich). A tím to hasne. Jak to máte teď vy? Co je váš nejčastější skleničkový „pracovní nástroj“? :-)

Zobraz celý článek →

Zpět z Japonska, plný saké (a zážitků)

Uf, zpět z Japonska a pomalu se přizpůsobuji změně času, jídelníčku i pitného režimu :-) Dobrovolně přiznávám, že je to především jídlo (a záchody!), po čem budu tesknit asi nejvíce. Pokud jde o saké (a také okinawské Awamori), tak jsem myslím na chvilku docela saturován. Snažil jsem se chutnat a pít především takové ty věci, co se vyvážejí méně, nepasterované kousky a různé specialitky. Jen je vůči koruně historicky téměř nejlevnější a více než fajn věci se tam dají koupit už okolo 2000 ¥ (= sotva tři stovky!), a velmi slušné i o dost levněji, takže to popíjení ani nepřišlo moc draho. Do třech tisíc jenů jsem vysolil třeba i za unikátní čerstvé daiginjo používající vodu z hory Fuji a smíšené se saké naopak 27 let starým. Podobné věci, když už se dostanou ven, stojí majlant. Nakolik šlo o rodinný výlet s i dětem přizpůsobeným programem, tak jsem i tak stihnul do nějaké té sakévarny zaskočit (dvou dokonce), i do whisky palírny, pivovaru a taky vinařství. Uznávám, že je to na rodinnou dovču asi nadprůměrné, ale vždy šlo spíš jen malou degustaci a nákup!

Zobraz celý článek →

Bubliny na ledu a historie sladkosti

Jeden z mých oblíbených zdrojů chutných suchých crémantů, alsaské bio vinařství Gustave Lorentz (web), trochu nečekaně naskočilo do trendu bublin určených k servisu na ledu – voňavějších, plnějších a hlavně sladších. Haló s tímhle stylem udělal Moët & Chandon, když před deseti lety přišel s Ice Impérial, psal jsem o tom tenkrát a jako víno, co bych měl vyhledávat, zrovna neviděl. Na trhu je Ice / Sur Glace bublin momentálně spousta od různých producentů, a to včetně dalších šampaňských domů, očividně se marketingovému oddělení Moëtu povedlo včas podchytit zájem trhu. Champagne Pommery má Royal Blue Sky, Veuve Clicquot přišel s Rich, Champagne Lanson má White Label, Nicolas Feuillatte jede Graphic Ice, François Montand jen Ice… Připojil se velký burgundský producent crémantů Veuve Ambal i Veuve du Vernay. Stejně jako miláček supermarketů J.P.Chenet, Jaume Serra coby producent cavy v poměru cena/kvalita možná nejlepší z dostupných na našem trhu, v zóně Prosecca jede Valdo…

Zobraz celý článek →

Nečekaný vítěz Piper-Heidsieck Blanc de Blancs

Sešli jsme se před pár dny, skupinka nadšenců do bublin, nad slepou degustací Blanc de Blancs Champagne. Cílem bylo, tedy krom toho po měsících výpadku zase něco ochutnat, srovnat sérii „základních“ (rozuměj žádná prestižní cuvée, ročníkovky a speciality) šampaňských jen z bílých hroznů, ve všech případech šlo o čisté Chardonnay, od několika oblíbených pěstitelů versus větších i menších populárních baráků. A mít se u toho dobře, spíš než přijít s nějakým dalekosáhlým objevným závěrem. V souboji pět proti pěti nakonec na body vyhrál jedenáctý vzorek přidaný jako dárek navíc, Pierre Legras „Monographie” Brut Nature Blanc de Blancs Grand cru 2012, ročníkovka čistě z GC Chouilly a víno tedy poněkud nesplňující pravidla :-) Pokud ho ovšem nebudeme počítat, pak první místo – po kterém následují vína čtyř pěstitelů – patří trochu nečekaně Piper-Heidsieck Essentiel Blanc de Blancs Extra Brut.

Zobraz celý článek →

Zemřel Alain Voge, 1er Cru Pouilly-Fuissé, Meunier od Billecart-Salmon a další novinky

Ve věku 81 zemřel Alain Voge, jedna z vinařských legend, zásadní postava severní Rhôny a člověk, který se masivně zasloužil o pověst svahů apelace Cornas a zachování vinic na místech ohrožených výstavbou. Extrémně talentovaný vinař, ač bez formálního vzdělání v oboru, a také více než obratný obchodník, jehož vína v průběhu více než půlky století zaplnila vinné lístky těch nejlepších restaurací a stala se jedním z etalonů kvality, kterých Cornas může dosáhnout. Ovšem nelze zapomínat ani na apelaci Saint-Péray, i k té se mu podařilo přitáhnout mnohem větší pozornost a připravit zde vína výjimečné kvality.

Zobraz celý článek →

Čtyři výtečné šampaňské „single vineyards“

Víno z jediné specifické vinice. Nic neobvyklého, vlastně úplně obyčejná a typická věc. Ne tak v Champagne, kde jsou vína často směsí nejen více odrůd, ale především mnoha (někdy, v případě velkých domů, desítek) míst původu a cílem je spíše určitý neměnný styl než projev konkrétní polohy. Trend „single vineyard“ šampaňských najel hlavně s menšími pěstiteli a to ještě především těmi vyznávajícími „burgundský“ terroirový přístup. Ne že by nešlo jednotlivé vinice najít i u větších producentů, především v podobě různých „clos“ a monopolně vlastněných špičkových podob (Krug a jeho Clos du Mesnil a Clos d'Ambonnay budiž zářným příkladem, podobně jako třeba Clos Saint-Hilaire u Billecart-Salmon či Clos des Goisses od Philipponnat, ale téma clos nás ještě do konce roku čeká…). A ne že by se popularita některých unikátních pěstitelských Champagne nezačala masivně odrážet právě i u velkých baráků, které najednou přicházejí se všemožnými speciálními kousky. Ale gros stále zůstává u pěstitelů a jejich produkce :-) Pár nadšenců do šampaňského se před několika týdny sešlo v l’Fleur, aby ochutnalo sadu právě báječných kousků z konkrétních deklarovaných poloh, vín z nabídky Terroir Champagne vybraných chodící šampaňskou encyklopedií, Milošem Danihelkou.

Zobraz celý článek →

Champagne pěstitelé versus baráky

Spousta internetových debat i posezení nad nemálo sklenkami bublin nedávno vyústila v hodně zajímavou „degustační bitvu“. Miloš Danihelka coby reprezentant pěstitelských Champagne se domluvil s Vítem Hepnarem, který obvykle kope spíše za klasické baráky a navíc vozí Henriot, na slepé srovnávací degustaci. Přidal se Petr Sláma z Merlot d’Or a na akci poskytl efektní Apartment Bellevue v centru Prahy. Zápas, který poté následovala veskrze povedená Champagne Party s hromadou parádních bublin všech možných stylů (o některých se samostatně ještě rozepíšu), probíhal ve čtyřech kategoriích – neročníková rosé, klasická neročníková Cuvée, Blanc de Blancs vína a ročníkovky 2006. Vždy po třech vínech, po každém setu a hlasování o favoritech byla vína odhalena a každé detailně představeno. Sešla se nemalá a velmi různorodá skupina konzumentů šampaňského a cílem bylo vína zhodnotit bez informace, zda jde o pěstitele či tradiční dům, udělat si obrázek o stylech a hlavně si to užít.

Zobraz celý článek →

Velké nesířené Champagne

Muselo to být pro všechny dost velké překvapení. Při Champagne Battle, která se konala v Praze na konci roku 2017, spolu naslepo soupeřila klasická vína ze slavných domů a bubliny menších producentů / pěstitelů. Fungovalo to jako klasický pavouk, 15 lidí v odborné komisi hodnotilo naslepo a z každého páru prošlo do dalšího kola vždy jen jedno víno. Celkový vítěz v první kole nejdřív porazil Veuve Clicquot Ponsardin Brut Vintage 2008. Ve čtvrtfinále postoupil přes Cédrica Boucharda, Roses de Jeanne 2011. V semifinále proti němu stál Billecart-Salmon Vintage 2007 Extra Brut. A ve finále Taittinger Brut Millésime 2009. Vítězem, tedy spíše vítězkou, se tenkrát stalo Champagne Marie Courtin Concordance Blanc de Noirs Extra Brut postavené na ročníku 2012. Tedy fakt malý producent, Dominique Moreau (vinařství založené v roce 2005 pojmenovala po babičce) se zatím dostala na nějakých 2.5 hektaru, plná biodynamika, čistý Pinot Noir a víno úplně bez dozáže. A navíc s frajeřinou v podobě „sans soufre ajouté“, připravené bez síření. Tentokrát „hipsterské“ bubliny, v komisi často s lidmi co těmto stylům zrovna dvakrát neholdují, porazily elitní šampaňská jména. Jak říkám v úvodu, muselo to být překvapení :-)

Zobraz celý článek →

Champagne Billecart-Salmon

Skončila nám doma jako dárek láhev Champagne Billecart-Salmon Brut Réserve, základního (rozuměj nejdůležitějšího a tvořícího největší podíl produkce, byť kvanta dělají také roséčka) vína tohoto populárního producenta, který loni oslavil kulaté dvě stovky let od vzniku. I vzhledem k tomu, že šlo o jedno z prvních Champagne, které jsem chutnal nejen díky zařazovaní coby aperitiv na degustacích dovozce AdVivum pravidelně, měl jsem pro něj trochu slabost. Byl tu o nich delší článek před lety a psal jsem i o jednotlivých vínech. Ale přišlo mi, že bylo ne úplně krátké období, kdy to víno působilo… o dost jednodušším dojmem než dříve, snad s kratším zráním a menším podílem rezerv, nevím. Poslední tři setkání už byla zase pozitivní. Brut Réserve nyní zraje na kalech v lahvi už tři a půl roku a chystají se posunout na čtyři (momentálně mají veškerých lahví ve sklepě asi osm milionů, celková ročník produkce je dva miliony a výš jít nechtějí), celkově se tam dějí významné změny – speciální místnost pro zrání ve dřevě, od malých sudů po 8000l rakouské, posun k bio ošetřování vinic a tak. Chce se mi říct, že jde o další klasický dům, na kterém se podepisuje úspěch menších pěstitelských Champagne, ale podobné závěry mi nepřísluší :-)

Zobraz celý článek →

VieVinum, United by Blaufränkisch a Return to Terroir – víkend ve Vídni

Víkend byl náročný. Začal už páteční oslavou narozenin Fajnšmekru, ke které (respektive jednomu konkrétnímu vínu) se ještě vrátím. V sobotu jsem vstal hezky ve čtyři a vyrazil směr Vídeň, kde se už od pátku konalo hned několik více než lákavých vinařských akcí. Tou nejzásadnější z nich je samozřejmě VieVinum, co dva roky organizovaný třídenní mezinárodní vinný festival, největší přehlídka vína v Rakousku a skvělá příležitost si na jednom místě projet právě a především rakouská vína ze všech regionů. Festival okupoval spoustu prostor paláce Hofburg a kombinace stovek vystavujících, obludných teplot (nejen) venku a tisíců degustujících vytvořila poměrně únavnou směsici :-)

Zobraz celý článek →

Champagne – velké domy versus pěstitelé

Minulý týden jsme se sešli na takovou malou slepou ochutnávku bublin. Konkrétně tedy těch z Champagne. A ještě přesněji na srovnání „growers“, vín od menších vinařů a zároveň pěstitelů, s víny z velkých domů. Na téma pěstitelských Champagne mimochodem vyšel můj článek v posledním BarLife a osobně zastávám názor, že ty různé malé domy sice umí udělat špičková vína a v současnosti asi ta nejzajímavější na tamním trhu, ale je mezi nimi i obří hromada vín naprosto obyčejných. A stejně tak že velké domy umí, především v případě prestižních cuvée, přijít s těmi nejlepšími bublinami na světě. Jak chutnají základy je ovšem téma složitější. Naše srovnávačka pracovala právě s víny základní kategorie, stále ovšem lahve okolo tisícovky, v téhle oblasti je to těžké. Jak to dopadlo? Zazářil ve slepé ochutnávce otloukánek (ale stále vůbec nejprodávanější značka) Moët a propadl snad nějaký miláček z řad těch malých? Inu…

Zobraz celý článek →

Bubliny nejen na Silvestra

Na Štědrý den jsme otevřeli láhev Casa Belfi Colfòndo vino bíologíco, naprosto suchého kalného energického minerálního osvěžujícího prosecca, ostatně jsem se o něm rozepisoval obšírněji už dříve, a nejen dohromady s vinnou klobásou a poctivou lepenicí bylo prostě parádní. Potěšilo mne, že Decanter ho měl velmi dobře hodnoceno v Prosecco tipech na Vánoce (ač hodnotitelka, držitelka titulu MW, byla původně ke kalům skeptická), ve stejném seznamu je i další víno, které jsem z domácí nabídky těchto populárních italských šumivek doporučoval (Le Colture Pianer). Trapný hloupý britský trh, když netuší, že na takhle významný svátek se Prosecco nepije ;-) Každopádně Casa Belfi Colfòndo je za necelé tři stovky opravdu skvělá koupě. A když tak o tom přemýšlím, možná by stálo za to udělat tu takový můj malý přehled tipů šumivek nejen na Silvestra, v různých cenových/stylových kategoriích. Je to seznam určený především těm, co už pití dobrých bublin trochu propadli. Pokud je vlastně skoro nepijete a hledáte jen jednu láhev, kterou bouchnete o půlnoci nebo během nějaké oslavy, tak hledejte vína označená *, toť můj tip na podle mne ne nutně nejlepší, ale spíše fakt dobré universálně přijatelné (ale mohou mít problém u všech, co čekají „bohémka demíčko“ styl) v rámci skupiny.

Zobraz celý článek →

Přetrvávající sentiment u tří francouzských vín

„Všude po Evropě najdete levná francouzská vína průměrné kvality. Jsou samozřejmě i velká francouzská vína, podle mého názoru však jde spíše o jakýsi přetrvávající sentiment...“ Tak pravil vinař Tomáš Krist v rozhovoru, který najdete v aktuálním prázdninovém čísle časopisu Wine & Degustation. V prvním bodě má samozřejmě pravdu, Francie produkuje obludné množství obyčejných, průmyslových a leckdy i vyloženě špatných vín. V tom druhém tvrzení se... neshodeme :-) Ale celý rozhovor stojí za přečtení, byť bizarnosti legendárního kousku z rádia rozhodně nedosahuje a spíše jde o docela povedený vhled do postojů a přístupu jednoho z našich významných vinařů. Já si ale dneska dovolím trochu přetrvávajícího sentimentu a poznámky ke třem francouzským lahvím, se kterými jsem byl docela spokojen.

Zobraz celý článek →

Na večeři u Hestona Blumenthala

Heston existuje a vypadá stejně jako v televizi! Kdybych byl ten typ, co se vrhá po celebritách a nechává se s nimi vyfotit, měl bych v pondělí večer v restauraci Dinner by Heston Blumental (web), dnes už zaběhlém podniku v londýnském Mandarin Oriental Hyde Park, možnost. Ne že by tam snad Heston přímo vařil, ale zaskočil si na něco k snědku a pozdravit svůj nemalý tým v čele se současným šéfkuchařem podniku, a bývalým šéfkuchařem The Fat Duck, Ashley Palmer-Wattsem. Zážitek z návštěvy restaurace tak byl kompletní. Ale jen vidět legendu samozřejmě nestačí, na dokonalý dojem by se muselo opravdu činit i jídlo. O restauracích tu v poslední době skoro nepíšu, vůbec jsem se třeba nedostal k silným zážitkům z Kodaně, ale tenhle podnik dneska odhrnout zkusím :-)

Zobraz celý článek →

Dubové Champagne a tramínové červené

Dnes dvě zajímavosti z nedávných dní, vína možná ne nejlepší, ale která něčím výrazně vybočila. Šampaňský dům Louise Brison je s 12ha v Aube spíše menším producentem, navíc dvě třetiny hroznů prodávají (a ty pak skončí anonymně v nějakém cuvée velkého slavného domu) a nechávají si jen ty nejlepší na omezenou produkci ročníkových vín. Ve vinici jedou ekologicky a pro zpracování vína hledí spíš směrem Burgundsko (vinař ostatně dle všeho pracuje v Dijonu). Jejich Cuvée Tendresse 2004 Blanc de Blanc Brut, tedy stoprocentní Chardonnay, zrálo pět měsíců v dubových sudech, dle projevu žádné neutrální kousky. Aromatika je hodně výrazná, bezvadný mix citrusové čerstvosti, toastovaného dřeva a pečených mandlí, výrazný projev ležení na kalech v lahvi. Suché, živé a krásně perlící, hezky naleželé, bezvadná citrusová kyselina a až lehce grepový dojem, delší, to celé znovu poměrně výrazně ovlivněno dřevem. Bude polarizovat, někomu to dřevo přijde až moc (já), jiné zase nadchne (na Silvestra si s ním přišel do Veltlínu připít dovozce, Champagnier). Každopádně je to trochu podobný případ jako nový Billecart-Salmon Sous Bois komplet z dubových sudů, který pořádně ukáže co v něm je až s jídlem, různé grilované ryby a podobně.

Zobraz celý článek →

Italská matolinovice ze šampaňských hroznů

Jsou chvíle, kdy strašně snadno podléhám marketingu. Kupříkladu mám moc rád pálenky z matoliny, všelijaké ty Marc de… ve Francii a grappu v Itálii, hlavně varianty nějakou dobu školené v dřevěných sudech (manželka naopak ujíždí na těch úplně čirých brutálních variantách). Na letošním Tastes of the World jsem si projel všechna vína z odrůdy Pinot Noir (byť samozřejmě neodolal přechutnat cabernety z Číny a tak) a také nějaké destiláty, v rámci hledání různých podob pinotu nešlo vynechat jednu matolinovici. Jen kvůli odrůdě bych ji možná nezkoušel, ale výrobce je poměrně uznávaný a hlavně… hrozny pocházejí od mého oblíbeného producenta šampaňského. Italský výrobce pálenek, který používá hrozny z Francie… taková krásná spolupráce dvou nejvýznamnějších vinařských zemí Evropy (a tím pádem i světa ;-). Ale spíš bezva marketing, který dokáže zasáhnout širší skupinu lidí, než jsou jen typičtí zákazníci jejich grappy (dělají třeba pálenku z matoliny od Jožky Gravnera a kupa dalších zajímavých věcí. Domů jsem si odnesl láhev od Capovilla distillati, jejich Acquavite di Vino Pinot Noir 2008 ze suroviny pocházející od šampaňského domu Billecart Salmon.

Zobraz celý článek →

Rekapitulace ročníku 2011 na Jižním svahu

Další náročný rok je za námi! :-) V jeho průběhu Jižní svah oslavil nejen čtyři roky existence, ale také tisícovku publikovaných článků! Abych si koníček úplně nezjednodušoval, přidal jsem si k blogu pravidelné psaní pro IN Magazín Hospodářských novin (už vyšlo osm dvoustránek, každá s nějakým hlavním tématem, 1-2 doplňujícími texty a čtyřmi doporučenými víny) a občasné další články pro časopisy/weby stejné stáje i úplně jinam. Na blogu se tohle (a kupa dalších věcí) podepsala tak trochu tím, že se rozhodně nestíhám psát o všem o čem bych chtěl, a házím sem poznámky jen ke zlomku ochutnaných vín a části navštívených degustací. Je tu i méně obsáhlejších textů, ve stylu saké série či výroby whisky z let minulých, než bych si přál. Šlo by toho víc, ale to by mne muselo živit psaní o víně a ne normální práce, což se neděje vlastně se o to ani nesnažím (ale účet 1164838103/0800 je k dispozici, sponzorským darům se meze nekladou :o). Nevadí, i tahle forma mne stále ještě dost baví a doufejme mám i co říct. No a na poslední pracovní den roku přináším takový „Jižní svah 2011 ve zkratce“…

Zobraz celý článek →

Poznámky k Champagne Billecart-Salmon

Už dlouho se mi válí na stole kvanta poznámek z degustace šampaňského domu Billecart-Salmon (web, o jejich základním víně jsem se zmiňoval například v článku Bublinkové výročí těchto stránek) a stále ne a ne si je zpracovat pro blog. Ale jelikož jsem nedávno doma otevíral jejich roséčko, bral jsem tuhle investici jako malou přípravu na své brzké životní jubileum (člověk si musí podobné poklesky umět vysvětlit), zas přišla příležitost pustit se do práce. Degustace proběhla už v prosinci minulého roku a pořádal ji dovozce, společnost AdVivum (1. června slaví desetileté výročí fungování a to třetím ročníkem Wine & Food Festivalu, bude tam k dispozici právě i Billecart-Salmon). Ten den příšerně chumelilo, bylo vidět jen na pár kroků a v uličkách Prahy se mi povedlo po dlouhé době trochu zabloudit, restauraci V Zátiší jsem téměř nenašel :-) O vínech mluvil a čas na další soukromé povídání si našel Denis-Roland Billecart. Dnes odhrnu poznámky k degustovaným vínům a pár dalších poznatků, které jsem z vinaře vyzískal.

Zobraz celý článek →

Podvečer, večeře a ráno s víny Leroy

Jsem si tak říkal, jak tenhle článek pojmout. Jako obhajobu zážitkové gastronomie i v těchto těžkých časech na srovnání s jednou novou kantýnou, která nedávno otevřela na místě po zkrachovalém Bio Café? To by bylo příliš laciné. Ale zase jen popisovat jídla a házet sem fotky mne obvykle nebaví. A když k degustačním poznámkám nebudou i nějaká ta fakta o vinařství či apelacích, na které teď opravdu nemám náladu (viz včerejší článek), tak to bude mít pramalou hodnotu. Vlastně i tahle témata jsme na včerejší večeři řešili - co komu řeknou degustační poznámky, zda je má smysl psát i k prakticky nedostupným vínům a podobně. Ve Ville Richter, konkrétně restauraci Piano Nobile, se podávalo menu ušité šéfkuchařem Petrem Hajným na míru pěti vínům z nabídky AdVivum, tři z nich byla z Maison Leroy (Meursault 1999, Puligny-Montrachet 1996, Meursault 1986), o aperitiv a doplněk prvního chodu se postaral brut od Billecart-Salmon, k dezertu pak podávala má oblíbená sherry, Cream Isabella od Valdespino (někdy zkuste, nádherná věc a cenově v pohodě dostupná, navíc otevřená v chladničce vydrží velmi dlouho s minimální změnou kvality). Šlo o další díl letošního pásma burgundských degustací a rozhodně velmi zajímavý večer (účastníci se navíc druží o něco víc než na začátku, takže už to není jen degustace, ale přátelské posezení se „starými známými“ a lidmi s podobným vinným postižením). Tak alespoň pár drobností, co mi zrovna teď leží v hlavě.

Leroy jsem tu opakovaně popisoval způsobem, jako bych se snažil vyprávět nějaký mýtus či legendu. Mnohá jejich vína na mne tak totiž působila. Samozřejmě už jsem pochopil, že i v tomto vinařství pracují jen lidé z masa a kůže, takže leckterá vína jsou vlastně dost „normální“ (bílý Corton Grand Cru 1998 mi ze všeho nejvíc připomínal Chardonnay z vinice Floriánky od Vyskočilových z Blatnice pod Svatým Antonínkem). Jenže procento vín, které zajiskří, dokonale sednou, omámí, nadchnou a zahrají na ty nejniternější emoce je prostě mnohem vyšší než u kteréhokoliv jiného vinařství, které jsem měl možnost ochutnávat. A klidně to ještě několikrát zopakuji, protože něco podobného už jsem tu určitě psal. Třeba někoho přesvědčím, aby časem risknul ochutnávku a přesvědčil se sám, zda plácám úplné nesmysly nebo na tom něco málo je.

Fascinuje mne, že vytáhnete z dvacet tři let staré lahve vesnické apelace ohnilý korek a pod ním se skrývá malý zázrak. Víno měděné barvy, vyzrálé až do oxidativních tónů sherry, neuvěřitelně bohaté a komplexní. Které se ve sklence stále mění, voní po všemožných destilátech a zákvasech na ně (nejsilněji hruškovice), v chuti je stále ještě vyvážené, harmonické, neuvěřitelně dlouhé. Jedete domů tramvají, svíráte v ruce prázdnou láhev a fetišisticky k ní čicháte. Okolí se na vás dívá divně, ale komu na tom záleží. Jsou to ty momenty, které velká vína (a tohle takové je, byť třeba ne „papírově“ dle apelace) umí poskytnout, které stojí za občasné „zbytečné utrácení“. Jen občasné, spíš výjimečně, aby si člověk moc nezvykl. A zůstalo mu něco na nájem či ošacení dětí.

Ve Ville Richter umí skvěle vařit a i snoubení s víny se jim hodně povedlo (zájemcům mohu poskytnout detaily, možná to někdy večer připíšu do poznámek). Výhled z restaurace a přilehlých prostor na Prahu stojí za všechny peníze. Tedy… tohle rčení je trošku přehnané. Jsem rád, že jsem jejich jídla mohl ochutnat v rámci této akce, byla opravdu skvělá a na tenhle večer budu rád vzpomínat. Ale sám si tam na večeři nezajdu, ať už to na mne působilo jakkoliv dobře. Jejich ceny vín a předražení u naprosto běžných i vzácnějších lahví je nestoudné a u některých položek až urážlivé. Nejsou v tom sami, ale podporovat se mi to nechce. Jeden z účastníků degustace přišel s teorií, že majitel ta vína vlastně ani nechce prodávat, šetří si je ve sklepě pro sebe. Ale když se náhodou někdo chytí, tak je z toho alespoň „pořádnej vejvar“. Lepší teorie mne nenapadá. Jasně, obrovské investice do celého toho podniku je nutno zaplatit. Ale tím, že odradí kupu lidí nesmyslnou cenovou politikou u vína (a že nejsem jediný, kdo má úplně stejný názor), se jim to nepovede. Za prostředí, špičkové jídlo a kvalitní servis rád nějakou to korunu vydám. Ale skoro osm stovek za jednoduché základní nebarikované Bordeaux s cenou v nákupu maximálně 130,- Kč ani omylem. Až budu mít někdy cestu kolem, spíš se vyvalím na přilehlé zídce, budu čučet na město pod sebou a objednám jedno malé pivo :o) Zobraz celý článek →

Objevy ročníku 2008 aneb malá rekapitulace

Konec roku je takový svátek nanic, moc se toho nezmění, jen další nejméně dva týdny píšete jako rok špatné číslo a naštvaně škrtáte. Ale tak nějak se sluší či je zvykem bilancovat, shrnout si úspěchy a zklamání, objevy a ztráty. Většinu si „zpracuji“ tak nějak pro sebe a jen v hlavě, těch pár s vinnou tematikou si dovolím uveřejnit i zde. Vlastně půjde spíše o takový rychlý průřez tématy článků za uplynulých 365 dní. A jelikož jsem byl v poslední době nějaký moc negativní, vyberu jen ty kladné a příjemné záležitosti. Vína, u kterých bych rád vypil další láhev. Restaurace, kde bych chtěl znovu něco sníst. A tak vůbec. Jdeme na to…

Vína co chci ochutnat znovu či pít častěji
Velmi často jsem tu skloňoval cuvée Pinot-Chardonnay z Dobré Vinice (odkaz je na první článek, další v případě zájmu jistě snadno vyhledáte), v ročnících 2004 a 2005 bych jej moc rád popíjel i v příštím roce, nulašestka mi po pravdě moc nesedí, ale o tom bude řeč v samostatném článku. Chci vypít celou lahev Barbera d’Alba Cerreto 2003 od Azienda Agricola Roberto Voerzio. Zkusím hledat zajímavá druhá vína z Bordeaux, leckdy hodně potěší, třeba jako Les Tourelles de Longueville 1999. Hrozně rád bych si udělal radost lahví Chambolle-Musigny 2004 od Leroy, ale peníze nutné na tuto investici spíše uložím na cestu do Burgundska a hledání zajímavých vín přímo na místě. Klidně opět s nějakým suši bych si dal Bourgogne „Cuvée Gerard Potel“ 2005 nebo nějaké jejich víno vyšší řady. Pořádně hodlám prochutnat produkci z Poddvorova, nejen výborná vína od Sůkala, ale i třeba z nového vinařství Krásna Hora. Pokud budu mít příležitost, určitě bych rád chodil na degustace šampaňských, vyjde to levněji než si je kupovat domů :o) Někde takhle znovu pít Cuvée Charles de Gaulle 2000 nebo kousky z domu Paul Déthune či Billecart-Salmon by mi vůbec nevadilo. Moc se těším na další lahve L´Heritage de Chasse-Spleen 2004, už čekají na otevření. Stejně jako kousky z vinařství Koráb, které jsem nechával trochu uležet. Ty přijdou na řadu ještě o něco dříve.

Jedním z nejvýraznějších objevů bylo Château Croix Mouton, za ty peníze neuvěřitelně dobře udělané červené, které budu sledovat v jeho výstupu k výšinám :o) Hodně mne nadchlo a rád si dám celou láhev Pétalos del Bierzo 2006. Znovu chci pít Ryzlink Rýnský 2006 pozdní sběr z Velké Vendule od Žernoseckého vinařství a vůbec přechutnat pořádně všechna jejich vína. Opakovaně mne moc potěšila barikovaná červená od Františka Mádla, třeba jeho Zweigeltrebe 2005 (a teď se chystám otevřít vedle sebe tři varianty jeho Frankovky 2006). Hodně mne bavila mnohá vína z Vinných sklepů Kutná Hora, třeba jejich Svatovavřinecké. Rád bych si uskladnil a postupně upíjel Neuburské 2005 Family reserve pozdní sběr z trati Čtvrtě v Bořeticích od vinařství Springer, znovu ochutnal Riesling Réserve Cuvée Frédéric Emile libovolného ročníku z vinařství Trimbach i pravidelně popíjel ryzlink „Dr. L“ (ale raději ten ročník 2006, nulasedmička je o chlup méně zajímavá a možná potřebuje čas). Naprostým zásahem na srdeční komoru se stalo Vosne-Romanée 1er Cru „Les Suchots“ 2003 z Domaine Prieure-Roch, ze stejné degustace ale spíše (tedy určitě, mám doma) a rád znovu ochutnám Macon-Milly-Lamartine „Clos de Four“ 2004 z produkce Les Héritiérs du Comte Lafon, přeci jen je v kategorii pro mne finančně snesitelnějších :o)

Hodně jsem tu zmiňoval vína a další speciality Richarda Stávka, asi nejvíce z aktuálních mladých vín mne dostalo Cuvée Špigle 2006, nedávno jsem ho pil ve společnosti dalších pěti ročníků a je skutečně výjimečné (ale o tom bude řeč později, článek se připravuje). U Riesling & Co. mají z Německa slušnou nabídku moc pěkných vín, z ochutnávek mne tam hodně zaujal třeba kousek od Weingut Johannishof, konkrétně Geisenheimer Kläuswerg Riesling Spätlese trocken 2006. Těším se na již trochu zralejší láhev Connétable Talbot 2004. A musím ochutnat další (co nejvíc!) vín odrůdy Chenin Blanc z Loiry, ne nutně jen netypického Nicolase Jolyho, ale třeba něco jako bylo Savennières Roche aux Moines „Cuvée d’Avant” 2002 od Château de Chamboureau. Vím, že bych určitě zvládl ještě jednu láhev Riesling Cuvée des Comtes d'Eguisheim 2000 od Léona Beyera, vůbec většina jeho vín je prostě skvělá. Z poznámek koukám, že jsem chtěl pořídit (a zatím to rozhodně neudělal) Rulandské modré 2005 od Holánka, protože mi moc chutnalo. Ale to víc věcí, třeba taková Franciacorta Cuvée Imperiale Brut od vinařství Berlucchi, tu jsem stále ještě nesehnal za rozumný peníz. A blbě se mi bude shánět i St. Aubin 1er Cru „En Remilly“ 2005 od od Catherine & Dominique Derain, na ten se též vzpomíná moc dobře. Letos nadchlo nějak víc bílých burgundských než červených, třeba Rully 1er Cru „Grésigny“ z produkce Domaine de Chévremont (Paul Jacqueson). A není to jen u Burgundska, obecně letos vzpomínám na bílá o chlup víc než na červená, dříve to bývalo přesně naopak. Že by přicházelo to globální oteplování? :o)

Třeba hned další tip co bych rád pil (a především voněl) znovu je opět bílý - Le "G" de Guiraud 2007. Z červených a navíc bezproblémově dostupných už mne opakovaně potěšilo Carmenére 2007 z řady Estate od Errazuriz a myslím, že příští rok se mu to ještě párkrát povede :o) Z červených musím přechutnat produkci Oty Ševčíka z Bořetic, první dojem byl veskrze pozitivní. Příjemným objevem bylo Pecorino „Casale Vecchio“ 2007 od Farnese Vini, hned bych zkusil znovu. Nadchla mne vína z Weingut Franz Hirtzberger a další letos přechutnané kousky z Wachau, třeba skvělý Riesling „Steinriegl“ Federspiel 2005 od Weingut Prager. A ještě jednou odskočíme do Kutné Hory, opakovaně mne potěšil jejich Müller v různých podobách, třeba kabinetní nulasedmička. Z degustace Burgundska v Hradci Králové bych moc rád vyzkoušel celou láhev Morey-Saint-Denis 2004 od Dufouleur Pére et Fils. Doma mne hodně příjemně potěšilo Roučí 2006 od vinařství Stapleton-Springer, ovšem stejné víno později na degustaci mi přišlo zbytečně ohlazené a líbivě „sladké“, tak snad nějaký třetí pokus časem ukáže :o).  Nadšený jsem byl ze Sylvaner Réserve 2006 „Clos des Capucins“ od Domaine Weinbach a pak dvou červených burgund, Chambolle-Musigny 2004 z Domaine Comte Georges de Vogüé a Volnay 2005 od Domaine Joseph Voillot, z obou na jedné moc příjemné degustaci.

Chtěl bych znovu večeřet…
Pokud vynechám dojmy z Japonska, tak asi nejsilnějším jídelním zážitkem byla večeře v La Dégustation Bohême Bourgeoise, tam prostě musím zajít znovu. Nově je šance pořídit jejich gastronomii o něco levněji, nabízejí totiž i polední menu (dva či tři chody a k tomu pár amouse bouche). Dost mne začalo bavit páchat jednoduchý domácí chleba, pořádný krajíc s míchaným vajíčkem je taková lahoda! Na cestu do Japonska nás nechal krásně zavzpomínat Hanabi Hibachi House a hodně potěšila i jeho druhá návštěva. Doufám, že v roce příštím tam zavítám taky alespoň dvakrát :o) Nebo raději třikrát, do Japonska už se bohužel znovu hned tak nedostaneme.

Nejsilnější touhy po cestě za vínem…
… jsou momentálně tato místa a přesně v tomto pořadí: Burgundsko, Wachau, Alsasko :o) Ale jak se znám (a vzhledem k tomu, jak bude podle všeho vypadat příští rok, však se to tu pořádně projeví), tak budu rád, když zvládnu pár cest na Moravu a především navštívit několik zajímavých vinařství v Čechách.

A tím jsem, s drobnými přeskoky, projel články za posledních dvanáct měsíců, hezky od ledna do prosince. Byl to ale fajn rok :o) O některých věcech (i příjemných) jsem, kdo ví proč, nepsal a tak nemám na co odkázat, ale něco se ještě chystám zpracovat a při troše štěstí se mi to povede (malá slepá ochutnávka třech Bordeaux a cuvée Skale, degustace vinařství Pio Cesare, Dobré Vinice, domácí vertikálka Cuvée Špigle, návštěva vinařství Springer a pár jednotlivých fajn lahví). Uvidíme :o)

No a taky bych si moc přál, aby tu příští rok u článků probíhala spousta podnětných diskusí, ať už to bude o vínech a vinařstvích jako takových, nebo o všech těch věcech okolo, VOC systémem počínaje a pohledem na biodynamiku konče :o) Tak snad to vyjde, záleží to i na vás :o)

Od sklenky Alibernetu ze Slovenska zdraví a na příští rok se těší
Jižní Svah :o) Zobraz celý článek →